Totální endoprotéza kyčle

Bronislavo, to je super, že tak vše zvládáte. Mně můj operatér povolil přijet autem coby řidič už na první kontrolu po 6 týdnech. On ale netuší, že mám papíry a nejezdím. Vezl mě manžel. Záleží jak se cítíte, ale podle vašeho psaní výborně.

Ali, já jsem ve 27 nastydla na kyčel a zřejmě jsem přechodila zánět - bolesti jsou, ale jsem mladá, to přejde. Přešlo, ale začalo to pomalu nahlodávat chrupavku. Do toho jsem si ulevovala kolenu na druhé noze (od 15 let prasklý meniskus). Chodím k ortopédovi (který dělal i TEP) víc než 20 let. Začínala jsem se stupněm II, jezdila do lázní, chodila na rehabilitace a podle záznamů vidím, jak se artróza horšila. Ortopéd se vždy řídil rentgenem. Nikdy - a myslím ani později - mi neposlal na žádné jiné vyšetření. Když mi řekl, že nemá smysl další léčení, že je to na TEP, věřila jsem mu i když jsem ještě slušně chodila. Nepřežila jsem ani půl roku. To samé je s druhým kolenem. Pět let se snažím operaci oddálit, ale teď v lednu (jak jsem tu psala) mi řekl, že už to na TEP je. A tak půjdu. Hromada rentgenů za rok neukáže nic, když se nic nemění - myslím. Proto mi taky ortopéd dělal rentgen jen když se něco dělo (viz teď) nebo za půl roku. Také má každý jinou snášenlivost bolesti. Co někdo při dvojce neuchodí, jiný běhá dobře. Slyšela v lázních dvě pacientky - jedna s holemi povídala druhé - když máte trojku, máte nárok na operaci. Nárok - to nevím, ale záleží i na věku a celkově na stavu člověka - viz Pájja. Cvičila, chodila, plavala. Já teď sedím jako pecka protože mi koleno začalo praskat ještě dvakrát, i když jsem nikam nechodila a nic nedělala. Ortopéd mi píchnul injekci, ale chodím pořád o holích. Kdybych nešla v lednu plavat, tak bych chodila. To si vyčítám A už nic nenadělám. Prasklo by to asi jindy - něco se tam zaseklo. Ale zase - jak píše Pájja - k tomu čtení rentgenů. Když se mi začal uvolňovat kyčel, byla jsem v říjnu u operatéra. Na rentgenu viděl slabé projasnění, zapadání (měla jsem nohu o 2 cm kratší než po operaci) ale podle něj to bylo od páteře. A v březnu na kontrole TEP jiný doktor mi řekl podle rentgenu, že je to uvolněné. Nikdo mi nepřesvědčí, že to operatér nepoznal. A mám mu to za zlé. Půl roku bolestí a chození o holích navíc. Já vím, že jsem ti neřekla nic k tomu na co ses ptala, ale alespoň jsem se vypovídala. Nemám teď šťastné období. A ty se drž. Bude jaro :-)

Věrko a Pájjo, neměla jsem delší čas přístup k internetu, tak vám teprve takto opožděně děkuji za reakce na můj příspěvek. Pájjo, když mi začaly moje problémy s kyčlemi, byla jsem "půda neoraná" - bez jakýchkoli zkušeností třeba např. ze svého okolí a tuto diskuzi jsem objevila teprve před první operací. Pořád jsem si myslela, že to, co prožívám, tak má být, že to jinak nejde. A ono by šlo, když čtu, co píšeš (a co kdysi psali i jiní). Okamžitě změnit ortopeda. Zbytečně jsem si zničila 4 roky života (z toho 2 a půl v bolestech, pak jsem se dávala dohromady. To už pro jistotu sama - bez odborných rehabilitací a bez lázní. Tak ať se ti i nadále dobře daří, jsi velkým přínosem pro tuto diskuzi, stejně jako Věrka. Věrko, je mi líto, že není vše OK, moc na tebe myslím.Už při našem seznámení jsi měla trápení, tak bych si myslela, že dnes už budeš v pořádku. S těmi operatéry je to asi složité. Každý si stojí za svou prací a nechce připustit, že se třeba něco nepodařilo, že nastal nějaký problém. Znám to od své sousedky. 2 roky podle operatéra vše v pořádku, podle ní ne. Naléhala na něj tak dlouho, až ho prý nasr..la (cituji) tak, že ji vyhodil z ordinace, ať si prý najde někoho jiného. Našla, má to tam uvolněné a čeká na reoperaci. Nechci nikoho strašit, jde samozřejmě o výjimky. Věrko, drž se (bude jaro :) . Manžel je po "o" v pořádku?

Alenko, já mám 4roky od první operace. Když bylo jisté, že se jí nevyhnu, nastudovala jsem všechno možné o TEP na internetu. Četla jsem diplomky o rehabilitaci, sjela videa celé operace, načetla si o druzich protéz, materiálech atd. Ale až pár měsíců před operací jsem objevila tuto diskusi. Přečetla jsem ji celou a získala ty nejlepší praktické rady, které v žádných odborných článcích nebyly. Co a jak v nemocnici, zkušenosti po návratu domů, lázně atd. Ještě se mi ozvala skvělá duše, která podstoupila operaci u stejného doktora jako já a soukromě mi napsala podstatné rady jak to u něj a v nemocnici chodí. Do té doby jsem osobně nikoho s tepkou neznala. Tady jsou fakt rady k nezaplacení.

Aleno, myslím, že jsem to měla trošku podobně. V kyčlích mě občas píchlo, občas se "jako" blokla při chůzi. Pak při plavání píchnutí a bolest trvalá. Měsíc Ibalgin, když to přešlo, šla jsem plavat a bylo to zpět. Objednala jsem se na ortopedii. Rentgeny, prý začínající 1. stupeň, mám si koupit Condrosulf a přijít za 2 měsíce. Že jsem ho zrovna dobrala ho nezajímalo. Bolest pokračovala, už mě to omezovalo v běžném životě. Začínala jsem sama cítit, že se omezuje rozsah hybnosti. Chtěla jsem injekce ACP, seřval mě, že vymýšlím nesmysly a napsal rehabilitace. Úplně k ničemu. Pak ho zastupoval kolega, řekl, že mám sice začínající artrózu, ale hlavně zánět burzy. Jeden obstřik a klid. Chtěla jsem přejít k němu, sestra mi řekla, když se mi tam nelíbí, ať si najdu jiné zařízení!!! Po třech měsících opět bolest, doktor doslova řekl, že už ho moje noha nebaví, nafouknul se, když jsem trvala na tom, aby mi obstřik píchl stejně jako jeho kolega, přímo do místa bolesti, ne ke kolenu. Víc jsem tam nešla. Chtěla jsem jet do Brna, ale pak jsem úplně náhodou zjistila, že ty injekce píchá i jihlavská nemocnice, což mám blíž. A tam šok! Doktor už na základě rentgenu řekl, že kloub je zralý na výměnu, že mám pokročilou dvojku a hlavně, že mám vrozenou vadu. Pro mne šok. Nechtěl ani věřit, že jsem do svých 45 let neměla problémy. Vytáhl diář a hned plánoval operaci v horizontu jednoho měsíce. To na mne bylo moc rychlé, kvůli konzultaci ohledně injekcí jsem ho zarazila. Když mám něco v hlavě, jsem dost umíněná. ACP píchal jen primář, ten mi po 14 dnech řekl, že on už napíše 3. stupeň, ale že vzhledem k věku bych mohla vydržet do cca 50 let, pak už se hlavice rozpadne. Nechal si mě u sebe v evidenci, později mi navrhoval dřívější termín, ale já vydržela. Nakonec mi i oba klouby odoperoval. Dodnes jsem přesvědčená, že v naší nemocnici neuměli přečíst snímek a k tomu arogance. Kdyby mi zánět vyléčili včas, nemusela jsem bolesti 9 měsíců ulevovat a nerozjela by se tak rychle artróza. To je můj laický názor. Takže v prosinci jsem z jedné nemocnice odcházela jako hypochondr, aby mi v březnu v druhé rovnou plánovali operaci.

Moje zkušenost maximálně kladná

Zapomněla jsem se opět podepsat ke komentáři v 7.20..Tak Vás zdraví Eva Z Tábora,pa.

Bronislavo a jaký máš režim v lázních? Já jsem na rehabilitaci po kyčli nebyla a vzhledem k tomu, že jsem do 6 týdnů směla našlapovat jen na 30%, tak jsem toho ani moc nenachodila (a taky byl prosinec). Pájja má pravdu. Svaly kolem kloubu jsou uvolněné a musí zase přirůst a držet ho. (Mamince se TEP vykloubila po návratu z rehabilitace cca 6 týdnů po operaci). A TEP ti musí vydržet dlouho, tak jí dopřej klid :-)

Jsem teprve 11.den po operaci, tak zatím jen individuální cvičení, na ránu polarizované světlo, rašelinu na bedra a dnes jsem byla na parafín na ruce, aby mě ty ruce ty berle udržely :), a dávám si 3xdenně procházku 15-20 min. venku., jsem spokojená, doma už je jen přítel a nemusím se starat o vaření a věci kolem domu. Taky mám povoleno jen nášlapy 30%,ale taková pomalejší chůze je v pohodě. Já měla asi velké štěstí, noha mi neotekla a na zadku jsem měla jen malou modřinu, takže se mi chodí dobře. Mějte se krásně

Bronislava, 11. Deň po operácii a už si v kúpeľoch? Ja som bola 14 dní na rehabilitácii – individuálny telocvik, elektroliečba, chôdza. Do kúpeľov som išla až keď som bola sebestačná a jazva zahojená, aby som mohla isť aj do bazéna, perličkový kúpeľ, CO2 kúpeľ, elektroliečba, plynové injekcie.
Už som dostala termín na druhú nohu. Začala som vybavovať predoperačné vyšetrenia. Termín mám 9.3. tak už sa psychicky pripravujem. Verím, že všetko dobre dopadne a zase budem čiperka. Dúfam, že vydržia aspoň 30 rokov, aby som to nemusela znova všetko absolvovať. Zdravím všetkých. Aja

Bronislavo, klid! To je běžné, taky se mi to stalo a vyděsilo. To prý není od totálky, ale jak je noha rozřezaná a musí uvnitř všechno pěkně zase srůst (prý to trvá několik měsíců), tak občas píchne, občas škubne, tady zabolí, pak zase nic. Je tam plno nervů a když jsem viděla jak dlouhé a docela tlusté hadičky vytáhly po redonech, tak i to se musí zhojit. Jizvu jsem měla v pohodě, ale tyto dvě ranky vedle ní mě bolely ještě jakou dobu.

Pájjo moc děkuji, to jsem potřebovala slyšet

Josefe, omlouvám se, že vstupuji do diskuze, protože to, co vy teď prožíváte, já už mám 10 let za sebou. Ale na ty bolesti (24 hod. denně - skoro 2 roky před operacemi), poničený žaludek a podrážděný žlučník od léků, co mi předepisoval ortopéd, na úzkost a strach nelze zapomenout.
Na bolest jsem si nakonec sama naordinovala Ibalgin, brala jsem najednou jednu 4stovku a jednu 2stovku, to mi trochu ulevilo a nebylo mi pak špatně. Po první TEP kyčle jsem měla velmi pomalý "rozjezd", nic mi nešlo, bolest druhé kyčle k tomu a představa druhé operace - 5 měsíců po té první - byla děsivá. A to jsem pak šla ještě cca o 14 dnů dříve, protože jim onemocněl pacient, tak místo něj - čili rychlovka. Při anesteziologické kontrole (či jak se tomu tenkrát říkalo) v nemocnici, kde jsem musela předložit i výsledky předoperačních vyšetření, jim cosi nesouhlasilo na mém EKG se zprávou od interní lékařky, tak mě poslali z Boleslavi zpět do Prahy kvůli upřesnění. Jak jsem byla už mimo, tak mě nenapadlo vzít telefon a vyřídit to mezi ní a anesteziologem jednoduše. Tedy zpět na otočku do Prahy, kde jsem se u ní v ordinaci docela obyčejně složila. Předepsala mi Neurol. Sama jsem zírala, jak úzkost a strach brzy odpluly někam daleko a já byla náhle v klidu. Ještě jsem si párkrát "zobla" do té operace a šlo to. Tohle ale není rada pro vás, Josefe, jen moje zkušenost. Neurol je návykový, nesmí se užívat dlouhodobě a vy máte do operace ještě daleko.
Ještě ale k těm antidepresivům, také z vlastní zkušenosti, přestože se to už ale netýká TEP. Před nějakým časem jsem se několik měsíců starala o 2 vážně nemocné členy rodiny. Měla jsem je doma. Bylo to hodně náročné a člověk si nemá myslet, že pokud jde o nejbližší lidi, zvládne všechno na světě. Oba jsou dnes v pořádku, já ne, začala jsem trpět nespavostí. To pak jde i psychika do háje. Takže nakonec za praktickou lékařkou a ta mi napsala TRITTICCO (píše se to tak?). Údajně lehké antidepresivum s uspávacím účinkem (prý tzv. lék první volby). Výsledek? Bohužel žádný. Pak mi dala prášky na spaní, nějaký čas jsem je brala a pozvolna vysadila a dala se tak dohromady. Pokud jde o antidepresiva, naprosto se přikláním k Pájje, řešila bych to spíše s psychiatrem. Ale nevím, třeba vám to pomůže, což by bylo fajn. Každopádně s vámi cítím a držím palce.
Všechny vás zde na diskuzi zdravím a přeji co nejméně bolestí a starostí.

Josefe, určitě bych raději volila prášky od psychiatra. Jak jsem psala výše, má větší volbu a nejnovější léky, probere s vámi vaše problémy podrobně a potom zvolí vhodnou léčbu na míru. Obvoďáci mohou psát jen některé, víceméně univerzální léky.

Josefe, já když se bavila s internistkou při předoperačním vyšetření, tak přišla řeč i na léky. Shodly jsme se, že příbalové letáky u léků je dobré číst PO nežádoucí účinky a konec. Jinak je z lidí hypochondr už předem. To tvrdila ona.