Totální endoprotéza kyčle

a ty antidepresiva již berete dlouho a pomahaji? Já taky hypnotika se bojim uživat,ale jak jsem psal,po dobu v nemocnici,rehabiliatci a lázní bez toho neusnu,no možná ted, jak budu brat AD se to trochu upravi,byl bych rad,nebot jak si vzpomenu, že opět v záři budu mit také nemocniční kolečko,tak je mne fakt moc blbě

Josefe, strach vám nepomůže, to vidíte sám. Pokud máte stavy jaké máte, tak už dávno jste se měl objednat k psychiatrovi. Vše s vámi probere, napíše vám prášky přímo na míru. Ne každému vše vyhovuje, každý má jiné reakce, sama jsem je nikdy nebrala, ani nic na spaní v nemocnici, ale mám ve svém okolí dost lidí, kteří je potřebují pro život v klidu. Dnes je jiná doba, není žádná ostuda je brát. Mám pocit, že vy se hlavně stresujete už předem a zcela zbytečně. Vy potřebujete pomoc, aby jste v klidu vydržel do operace, to mi přijde u vás hlavní problém.

Josefe navštivte lékaře a svěřte se mu, nechcete-li psychiatra pomůže i obvoďák, tuším že vám už něco předepsal, trvá i více než 6týdnů než léky zaberou. Užívám AD již pár let.

Čo sa stalo že bola nutná kooperácia? Ďakujem

Josefe máte za sebou náročné období, ale i to před sebou...Pokud Vaše lékařka Vám chce předepsat antidepresiva,asi bude na místě je užívat..Nemůže Vás jimi nadopovat ,antidepresiva se musí brát delší dobu aby zabrala..Pokud vím ,tak po nich nebolí žaludek..A určitě je vhodnější začít dříve,před operačním zákrokem...Dnes antidepresiva užívá "každý druhý",není to výrazem slabošství ,naopak by si měl člověk přiznat,že je potřebuje...Víte kolik manažerů ,lidí , chlapů do kterých by jste to neřekl je bere???.Mít dobrého psychiatra není špatné, má maminka měla Alzheimera,takže pro mne preventivní návštěvy vhodné....Pokud je narušená psychika,jsou větší bolesti,delší hojení..

Taky mne ma doktorka říkala co vy tady,že je mám brat už nyní,aby si tělo na to zvyklo.Jenže jsem tady četl vše o triticu( to by mne chtěla napsat) a fakt se toho děsim.Ta představa zase cpát do sebe leky a za chvili na operaci a zas jen plno leku….Bojim se,jsem slaboch,bojim se operace,narkozy,bolesti,leku,nespavosti,vlastně všeho se bojim

Takže Josefe ,pokud máš obavy aby jsi dostal správná antidepresiva-navštívit psychiatra,probrat s ním,začít bezodkladně UŽÍVAT.Zbavíš se úzkostí ,a uleví se fyzické bolesti,,Samozřejmě se lék zkouší někdy trvá než se najde ten správný a každému nepůsobí stejně.I sebelépe provedená operace nepřinese efekt pacientovi s narušenou psychikou.

Josefe, přesně z tohohle důvodu si platím jednolůžkový pokoj v lázních pokaždé. I v nemocnici by mi nevadilo být sama, ale nadstandard mi nikdy nevyšel. Ale zase těch deset dní se dá vydržet i když hodně záleží na spolupacientech. Nekoukám v televizi na seriály a mít na pokoji seriálovou divačku je děs :-) Jinak koukám, že jsme na tom skoro stejně. Po reoperaci kyčle před TEP kolena. Úplně chápu co prožíváš - já měla tři operace každou za rok a čtvrt po předešlé a pak už jsem nechtěla na další, i když mi nabízel operatér zapsání do pořadníku na druhé koleno. Chtěla jsem taky trochu žít jako ostatní - s omezením to vydrželo 4,5 roku. A teď mi koleno odešlo při plavání a chodím zase o holích i doma a je to o ničem. Jsem na zítra objednaná k ortopédovi na injekci do kolena, pak na rehabilitaci a pak se objednám na vyšetření a domluvím si TEP. Tedy to si zatím plánuju já. Uvidím, co bude, protože mi před týdnem a včera ráno najednou koleno zaskakuje, přeskakuje, praská v něm a bolí jak čert. Takže jaké plány. Ale beru to tak, že to bude lepší - věřím. A tebe rozhodila ta operace kolena nebo to, že to je rychle za sebou?

Ještě se Vas chci zeptat,když máte i koleno i kyčel, z vaši strany která operace je složitějši? Já jsem slyšel, že koleno,no představa, že kyčel tak bolela a že koleno by mělo bolet ještě víc.....já asi fakt budu muset začit uživat ty antidepresiva,jinak to nevidim

Ještě se Vas chci zeptat,když máte i koleno i kyčel, z vaši strany která operace je složitějši? Já jsem slyšel, že koleno,no představa, že kyčel tak bolela a že koleno by mělo bolet ještě víc.....já asi fakt budu muset začit uživat ty antidepresiva,jinak to nevidim

Josefe, já jsem před reoperací měla strach z toho, co tam najdou. Proč se to uvolnilo. To mi nikdo neřekl, to jsem se dozvěděla až vloni na kontrole - dali mi malou velikost a po kolenu se TEP námahou uvolnila - vyviklala. Takže jsem říkala, že mám nervy v kýblu a ten držím v ruce. Ale neřešila jsem to prášky, řešila jsem jen bolest. Jsem feťák, jak říkám, a když to přestane bolet, je mi líp. Kyčel i koleno má každý své úskalí. Kyčel jsem rozhýbala sama bez rehabilitace. Je tam velké omezení co se týká sebeobsluhy. Nesmí se došlapovat na 100% (já jsem směla až po 3 měsících), nesmí se ohnout víc než 90° atd. To znáš. Koleno bylo z tohohle pohledu lepší. Po šesti týdnech jsem směla našlapovat na 100% a chodit s jednou fr. holí. Ale horší je koleno rozcvičit/rozhýbat aby nezatuhlo. Ortopéd mi řekl, že když se koleno nerozcvičí do tří měsíců, ohnou jej násilím v narkóze a to mi tak vyděsilo, že na rehabilitaci jsem šla dobrovolně, protože doma bych to sama těžko zvládla. Moc pomáhá motodlaha, do které nohu upnou a ta cvičí s tebou. Koleno je oteklé a je to jak ohnout šišku gothaje - jsem říkala :-). Důležitá je také péče o jizvu - vlastně se ohybem namáhá a to u kyčle není. Já jsem měla vždy na jizvy vyškvařené sádlo - dělá bílé jizvy a masážemi jsem jizvu krásně uvolnila a vyhladila. Skoro není vidět. Jestli máš zájem, podívej se na diskuzi - TEP kolene-Doktorka. Také jsem tam psala. Ale jak už dávno píšem - každý to má jinak a nemá cenu se nervovat, že sousedka chodila po měsíci jak laň a já po půl roce kulhám. Prášky na nervy - no jak myslíš, čti diskuze ať máš informace a ptej se tady. A prášky na bolest dělají hodně :-) věř mi.

Věrko, můj ortoped říká, hlavně nehrát hrdinu, prášky od bolesti jsou na bolest, tak polykat. Chodit s bolestí je blbost, člověk jí uhýbá a poškodí si zbytečně jinou část. Teď už je nepotřebuji, ale před operací jsem je jedla běžně, proč trpět a sama jsem cítila, že jak mě něco bolí, jsem protivná i sama sobě :D Vyhlášený neurolog Beneš v jednom rozhovoru řekl, že Ibalgin má pořád v kapse pláště a kolegové už si k němu chodí jak do lékárny.

Pájjo, je to přesně tak. Na rehabilitaci po kolenu se mnou seděl u stolu v jídelně pán, který - jako bývalý aktivní sportovec - si myslel, že to zvládne bez léků na bolest. Pak jednou už byl hodně vynervený, že to nedává, že ta operace mu nepomohla, atd. Řekla jsem mu, že bez prášků na bolest to nejde a on druhý den řekl přesně to, co píšeš. Primářka mu při vizitě řekla ať si léky bere, bez bolesti to jde líp a tak to přiznal i on. A úplně pookřál. A já bez Diclofenacu duo právě teď zase ani krok. Ten mi zabere a můžu slespoň domácí práce :-)

no rozhodilo mne to, že zas budu muset jit s kolenem,moc se bojim, to přiznávám a z toho jsem uplně vyčerpanej, je mne špatně,nemam ještě dobře kyčle a už koleno,ale hodně mne omezuje a boli,takže stejně vim, že do toho budu muset jit
A jak si zvládala ty operace,narkozy? A nyní již maš ty TEPKY dobře?

Josefe, rozhodně bych od obvoďáka žádná antidepresiva nebrala. Jedině od psychiatra. Obvoďáci mají omezený výběr, takové všeobecně univerzální prášky, bohužel často víc uškodí a jsou i návykové. Vím to díky kamarádce, která byla 2x onkolog a bez nich to nejde dodnes. Když antidepresiva, tak šitá na míru, ne každá hned vyhovují, trvá i několik týdnů, než zabírají. Pokud to záda dovolí, lékaři mají raději jen epudurální anestezii místo celkové narkózy. Není po ní tak špatně a pacient rychleji začíná rehabilitovat.

Při první operaci mi nevyšel nadstandard, ale byla jsem sama na třílůžkovém pokoji, byly dva na buňce. Společná koupelna a WC, vše bylo slyšet, přes den chrápaly a v noci kdákaly. O hygieně ani nemluvím, jedna madam ověšená zlatem se celou dobu nemyla, kartáček na zuby měla na umyvadle vedle toalety. A to jsem člověk, který pracuje s lidmi, jsem ukecaná, ale tohle bylo utrpení. Dokonce některá z nich kradla gelové sáčky na ledování, řekla mi to sestra, jen nevěděli která. Během pobytu se ztratily 3 ks. Podruhé už jsem měla nadstandard, pohoda. Žádný luxus, ale klid a pohoda.

Zdravím všechny, jsem ráda Bronislavo, že je vše v pořádku. 6. jsem Vám držela palce, tep mě čeká přesně 2 měsíce po Vás. Před deseti dny jsem byla na menší operaci, tak jsem si nemocniční lůžko už vyzkoušela trochu dopředu. V pátek si jedu pro předoperační papíry, pan doktor chtěl začátkem února, ale to bohužel nešlo. Snad to nebude pozdě, protože mám jít na CT, budou mi dělat kloub "na míru". Ještě jsem o tom neslyšela, má s tím někdo zkušenost?

Děkuji a už si značím 6.4. a budu držet palce já Vám

Bronislavo, přeji úspěšnou rekonvalescenci. Jo záda, na ty si stěžuje mnoho pacientů. Já miluji spát na zádech, proto mě toto minulo :D