Totální endoprotéza kyčle

Lenko, TEP operují odborníci, žádní medici, nebojte. Je to poměrně náročná operace, pokud nemáte vyloženě dobrou "tlačenku", tak vás všude zařadí podle stavu do pořadníku. Vojenská nemocnice má dobré jméno, nebála bych se. V létě jsem na dovolené poznala paní, kterou po známosti před dvaceti lety operoval vyhlášený doktor z Motola. A dodnes se jí omlouvá, že se mu to nepovedlo. Má za sebou 14 reoperací a několik vyhození kloubu. Noha nefunkční, plná šroubů a hřebíků. I mistr se občas utne. Já rok poslouchala, jak mi nic není. Vyměnila jsem zařízení, jela do krajské nemocnice a dostala se díky požadovaným injekcím k primáři. Po pěti letech docházení na ambulanci mě i odoperoval a dál tam dojíždím na kontroly. Měla jsem štěstí, je to vyhlášený odborník (zjistila jsem dodatečně), ale už v důchodovém věku. Ale co doktor, to různé názory, však to znáte. Někdo chválí, někdo haní. Já tomu prvnímu ortopedovi nemohu přijít na jméno , kamarádka ho vynáší do nebes. Nezbývá nám, než věřit a nemyslet negativně. Stejné to je i s typem náhrady, věřím, že každý doktor ví, co tam má dát. Bohužel komplikace mohou být, ale raději předem nemyslet. Chodila bych být vámi dál na kontroly do VN, až přijde ten správný čas, oni vás odoperují. Vždyť kdysi dostat se do Vojenské, to bylo terno. Ještě se v Brně hodně mluví o SurGal clinic, ale ty ceny mi tam přijdou nepřiměřené. Znám i lidi, co si to tam pochvalují, ale nemají TEP.

Děkuju za odpověď a podporu. Přidávám se k těm, kteří Vám i vám všem :) děkují na psaní svých zkušeností a reagování na dotazy nováčků. Pomáhá mi to. Dnes jsem se docela i pobavila při čtení o zkušenostech se spolubydlením na nemocničních pokojích - je to k smíchu i pláči zároveň. Těší mě, že nejsem sama, kdo má s tím má potíž.... Chtěla bych se ještě zeptat na období pooperační po propuštění domů - jak moc je těžké po operaci nějak fungovat doma. Když si pořídím všechny ty pomůcky (podsedák, vyvýšené wc a postel, koberečky pryč, dobré berle..), je to zvládnutelné doma? neumím si vůbec představit jak moc budu nemotorná, nepohyblivá a nepoužitelná, na tu operovanou nohu se opravdu nesmí ani stoupnout? Co je ještě výhodné koupit za pomůcky?
A ještě taková dost "hloupá" otázka, ale mě to stále běží hlavou - jak dlouho můžu očekávat, že vydržím s 3. stupněm? asi rok mě to pobolívá, někdy pozátěžově v noci, ujdu v klidném tempu cca 8 km, na kole jezdím, plavu bez potíží, ostatní sporty jsem pro jistotu před rokem vysadila.

Lenko, to je velmi těžké odhadnout, jak dlouho vydrží trojka do operace. Mně po změně nemocnice první doktor navrhoval operaci při pokročilé dvojce, že je kloub zralý vyměnit. Za měsíc mi primář píchal injekce, podle něj už jsem byla začínající trojka. Řekl, že kdybych vydržela do padesátky, že bude dobře, že je brzo. Jsem 4 roky vydržela, i když mi po dvou letech operaci sám navrhoval. Pak řekl poslední rok, kdy chcete termín. A bylo. Druhá šla po roce, i když navrhoval po 9 měsících, jsem lehce umíněná. Sportem jsem držela jakýs takýs rozsah, hlavně plavání a rotoped, chodit už moc dlouhé trasy nešlo. A můj známý měl čtyřku, chodil bez problémů, jen v noci měl občas bolesti. Každý to má úplně jinak. To mi říkal i primář. Já měla před operací už napsáno těžký stav artrózy, bolesti při chůzi, v klidu při sezení, ale v noci klid. Už v nemocnici jsem z nudy chodila a chodila, protože poslouchat ty tři Grácie bylo utrpení. Stěny papírové, vše bylo slyšet. Jedna líná a ověšená zlatem, rehabilitační to vzdala, ona nechtěla ani chodit, až doma. Druhá pomatená, tu pak přeložili. No a třetí, ta měla mantru: "Já jsem válečné dítě, já mám vždy pravdu!" Jedinkrát jsem je požádala ráno o vyvětrání, protože v předsíni smrad, no nařkly mě, že jsem je osočila, že ONY smrdí. Pak jsem je ignorovala. Vedle na pokoji byli dva pánové, přes 70, byla s nimi sranda, chodili jsme po cca 20 m chodbě společně. A ony to taky nemohly vydýchat, pořád komentáře, že zase jdu chodit :D Takže jsem šla domů i díky nim hezky rozchozená. Manžel čekal, že mne zastele do postele a klid. Omyl, prvně jsem si hned všimla, že nevytřel podlahu. Hned jsem mu zadala úkoly, poslala pro nástavec na WC, protože poukaz mi dali až při propuštění. Ještě vyzvednout léky a nákup. Měla jsem chuť na kuře a rýži, tak jsem začala vařit, byla jsem doma už v 9 h. Dodnes na to vzpomíná. Jinak jsem se všeho bála, co spadlo, to když jsem si něčím nepodala, zůstalo ležet, až byl někdo doma. Na nohu jsem měla poloviční došlap a francky. Pak už jsem vždy vše smetla s cesty a on sbíral. Tahala jsem si podsedák, dokonce díky stupínku nebyl problém vlézt do vany. Den ode dne to bylo lepší. Vedle WC máme umývadlo a to je tak pevné, že mi instalatér řekl, ať se o něj klidně vší silou opírám, což mi moc pomáhalo při vstávání. Tři měsíce před operací jsme dělali rekonstrukci celého bytu, už jsme mysleli na moje "nohy", takže žádné prahy, WC výš.... Po šesti týdnech mi doktor povolil plný došlap a doma už chodit bez berlí. To bylo super. Po měsíci i venku bez nich. Ale jistotu v chůzi až tak 8 měsíců po operaci. Po druhé operaci byl velký problém vše dodržet, protože už jsem měla vše zažité, musela jsem se hlídat, abych nedělala, co ještě nesmím. Dnes chodím, plavu, ale ne prsa, fitko, kolo. Vše, kde nehrozí pády. Nedřepuji, nedávám nohu přes nohu, ale běžný aktivní život není problém. A ještě mě varovali, ať netahám těžké věci, tak do 5 kg. Jinak k tomu došlapu, co nemocnice, jiný postup, jiné berle. Já hned v nemocnici mohla došlápnout na polovinu váhy, natrénovala schody. To se dá vyčíst i tady v diskusi. Já byla bez berlí zhruba za 3 měsíce, paní v ulici, která byla v naší místní nemocnici je mohla odložit až po 5 měsících .

Já létám často, pípám pořád, ale nikoho žádný průkaz nezajímá, osobní kontrole se nevyhnete. Stačí říci jediné slovo "endoprotez". Velká letiště už mají rentgeny, menší provedou osobní kontrolu - rozpažit, osahá vás pracovnice po bocích, podpaží, kolem pasu, sjede ručním skenerem stehna, někde i projedou boty a odchod. Velká letiště třeba naposledy u mě Kodaň, tak tam když řeknete endoprotez, tak vás odvede k vedlejšímu rámu, na značce zatočit s rozpaženýma rukama doprava, doleva a na obrazovce vidíte postavu a na ní jsou žluté značky, kde přesně je kov. Zachytí to i zapomenutou sponku po slepáku. Jednou jsem se ptala, zda kartička tuto lustraci odstraní, paní se zasmála a prý ani omylem. Můžou se falšovat, osobní kontrola je jistota.

Díky moc Páji, vaše rady jsou neocenitelné. Už před operací jste mi poradila a i dnes téměř po dvou letech od operace, se tady někdy vracím.

Treba požiadať o preukaz pacienta s TEP od lekára.

Děkuji...určitě to udělám...

Věrko, to jsem si všimla, spíš mě zajímala ta jeho bolest, co se s kým bavím, po operaci je každý bez a spokojený. Samozřejmě, pokud nejsou komplikace.

Pájjo, já jsem totiž v roce 2014 na Medixe odpovídala pánovi stejného jména, který ale psal, že je mu 72 let a také měl stále bolesti. Pak už nenapsal. Tak nevím, jestli není tohle zase jen nějaké rýpnutí do diskuze. Souhlasím, že každý se jinak hojí a ne každému se povede, že pak chodí bez bolesti. Podívej se na Totální endoprotéza kyčle - Medixa. Tahle diskuze už vloni skončila kvůli spamům, ale já jsem si ji ráda procházela.

Evo, to co píšeš znamená, že ti jde koleno do x. A je to koleno, které budeš potřebovat po TEP kyčle opravdu hodně. Připrav si tedy všechny podsedáky a židle s područkami, ať kolenu ulehčíš. Nechci tě strašit, ale já jsem to měla podobně - jen koleno bylo takové křivé na všechny strany - a operaci kyčle nepřežilo. Teď mi odchází druhé a jsem už vážně rozhodnutá, že se objednám k operatérovi a domluvím si termín.

Jo, Pájjo, už to hlava pobrala, že tohle nikam nepovede.

Věrko koleno u zdravé (zatím )nohy mi jde od těla noha ,do x,ta pravá noha k TEP je delší o 3 cm,jde mi z toho hlava kolem.Jak píše Pájja ,bude to na operatérovi...A na štěstí..Opatřuji si podsedáky ,trénuji chůzi o berlích které jsem dopředu vyfasovala,.Opatřili jsme si na WC WCmísu pro invalidy-vyšší 50cm a k němu spršku tuto- Bidetová sprška Grohe Grohe 26358000..Mám sice v koupelně bidet, ale už nyní na něj sednu málo ,protože je nízký.A hygienu po použití WC považuji za nezbytnou..
Pájjo přečetla jsem si Tvůj typ na obuv Peter Legwood Dolphin Bianco,díky .Půjdu u nás do zdravotních potřeb a opatřím..Potřebuji obuv na snadné nazouvání po operaci...
Boty to je to co už roky řeším,mám dělané i vložky na míru..Ale z obuvi kupuji obuv gabor rollingsoft .Jsou dražší,dají se koupit všechny verze-tenisky ,pantofle,baleríny..Jsou měkké a první boty co mne vyhovují na chůzi...Děvčata a páni ,mějte se co nejvíce pohodově..Pa ,Eva 1

Evo1, jen malá rada k těm botám. Jsou opravdu perfektní, nedám na ně dopustit, připrav se, že tě první dny mohou rozbolet svaly někde na noze, to je následek špatné chůze. Určitě si vezmi při nákupu sebou silnější ponožku, aby ti boty "nafoukali" na širší nohu, kterou asi i díky obvazům budeš mít. Potom můžeš kdykoli tam přijít a oni ti vždy boty upraví přesně na nohu, tak jak bude potřeba. Takto to funguje u nás a prý je to servis, který musí prodejci této značky provádět. Mám je 1 3/4 roku, nosím je minimálně půl dne a víc, jsou pořád ve skvělém stavu. Mimochodem, hodně je doporučují i pro ty, co trpí haluxy, teplem botu upraví přesně na každou deformaci.

Evo, to je docela zvláštní, že máš špatnou nohu delší. Ptala jsi se proč? Já jsem měla, stejně jako Pájja, pokaždé tu operovanou nohu kratší. Poprvé se mi rozpadal kloub a hlavice se propadala do jamky - to jsem ji měla o 1 cm kratší a před reoperací o 2 cm - zapadal dřík do stehenní kosti. Po první operaci jsem měla nohu s TEP naopak o 1 cm delší - srovnalo se to v pánvi, takže jsem nekulhala, nosila jsem taky v botě podpatěnky, ale později jsem měla jeden bok výš. Po reoperaci mi nohy srovnali, takže jsem měla stejně dlouhé. Jak píše Pájja, poznala jsem to už když jsem si poprvé stoupla. Operatér mi to před operací slíbil, byla jsem moc ráda, že se to povedlo. Pánev se časem zase srovnala. Možná i tím mám ty probléby s bederkou. Operaci opravdu neovlivníš, tak věř, že to dopadne dobře a budeš chodit bez bolestí a děla to, co jsi byla zvyklá - v mezích možnosti.

Evo1, já za roky před a po operaci pořád hledám nové informace, pročítala jsem diplomky o operacích i rehabilitaci, viděla videa operace, ale finální rozhodnutí jsem ponechala na doktora. Jsou desítky náhrad, jen doktor umí určit, která je vhodná, pro toho kterého pacienta. Cvičila jsem vždy až do operace, rotoped můj největší přítel. Jsem aktivní, rotoped, steper, balón, gumy, vše mám doma roky + fitko, bazén. Po operaci se držím rad, neběhám, chodím svižně. Neskáču, nedřepuji, neplavu prsa. Prvně jsem se hlídala víc, ale postupem doby povoluju, chce to čas, nic neuspěchat. Já se operace nebála, to víc pobytu v nemocnici. Kromě porodnice v 89 jsem tam nebyla a 12 dní byl větší stres než operace. Jsem věděla že musím, že musím cvičit a lenost stranou. Měla jsem velké štěstí, že záda mám v pořádku, nikdy problémy a jsem zvyklá spát hlavně na zádech. A mnoho praktických rad mi dala tato diskuse, proto sem pořád chodím číst. Držím palce!