NOHA V SÁDŘE
Z toho co jste napsala se jedná de facto o dvě zlomeniny. Ohledně toho podpatku to podle mě záleží na tom zlomení v kotníku. Některé typy se znehybňují v nechodící sádře, což může být váš případ. Sice vás nepotěším, ale v podstatě jste měla štěstí v tom, že se k léčbě vašeho typu zlomeniny nemusela použít extenční léčba, což by si vyžádalo plnou hospitalizaci v nemocnici a nutilo vás to jen ležet na zádech. Mám však takový dojem, že se to dnes už jen řeší operativně i když úroveň rozličných zdravotnických zařízení je velice variabilní. A také se může hovořit o štěstí, že obvaz byl udělán tak mohutný, že nehrozí případně jeho zlomení i když je to asi pro vás jen malá útěcha. A že je to lehce možné si stačí přečíst nedávné příspěvky, které sem vložila Šárka. Té se to stalo dokonce dvakrát. Pro vaši informovanost sádra pod koleno po úplném vyschnutí má asi 2 kg, takže vaši dlouhou bych odhadoval na 5 kg. V případě obvazu s podpatkem je lepší chůze s obuví na druhé noze na vysokém podpatku nebo na platformě, jak myslím se jí říká, což navíc kompenzuje nemožnost ohýbání kolenního kloubu. To zatím, bohužel, není váš problém. To, že noha v dlouhé sádře přitahuje pozornost je logické a nelze se tomu divit. Plně chápu, že vám to je nepříjemné o to víc, když člověk nemá sklony k exhibitionismu. Jestli vás to potěší, tak na tom jsme oba stejně. Jediné skrytí mě napadá použít co nejdelší sukni, ale vím, že když taková věc člověka potká, tak na to není předem připraven a podobný oděv nemá doma ve svém šatníku. Když jsem tehdy měl koleno v sádře, tak jsem naštěstí měl doma jedny kalhoty se širšími nohavicemi, takže jsem chodil v nich. U dlouhé sádry asi kalhoty jen těžko bez speciální úpravy přicházejí v úvahu, protože vsoukat do nich takovou masivnost je skoro nemožné. Oni vám dali nějakou naději s tím podpatkem nebo je to jen vaše zbožné přání? Kdy máte jít na nějakou kontrolu?
Zdravím všechny, kteří zrovna mají také něco zlomeného a chtěla bych se s Vámi podělit o mou situaci, která začala před cca dvěma týdny. Když jsem jednoho dne ráno šla na vlak do školy, tak mi podjela levá noha a celou vahou těla jsem dopadla na pravou. Rovnou Vám říkám, byla to neuvěřitelná bolest a nikomu nepřeji toto zažít. Záchranka mě odvezla do oblastní nemocnice tady na Kladně, kde mě rovnou vzali na rentgen. Výsledek - zlomená čéška a kotník. Doktor a sestry plno vážných obličejů kolem toho a nic moc mluvení. Verdikt zněl sádra, to jsem ale ještě netušila, o jakou sádru se bude jednat. Na sádrovnu mě vzali dvě sestry, které už konečně byly sdílnější. Řekli mi, že mi musí dát celou pravou nohu do nechodící sádry. Původně jsem si myslela, že se jedná o vtip, protože jsem nevěřila tomu, že se takové metody ještě používají. Místy mi bylo do breku a bylo mi jasné, že nepůjde argumentovat, protože se jedná o vážnou zlomeninu. Asi po čtyřiceti minutách přikládání vaty a motání sádry kolem mé nohy byl výsledek hotový a byl to šok. Obrovská tvrdá sádra najednou překrývala celou mou pravou nohu, ze které na konci vykukovali pouze špičky prstů. První tři dny jsem musela být v nemocnici, kde mě kontrolovali. Zdůrazním, že jsem si ani nemohla po svých dojít na záchod. Nyní jsem doma už asi 10 dní a mohu Vám řici jediné - nikdy bych nečekala, že se mi takhle zkomplikuje život. Pro ty z vás co nikdy neměli sádru až po kyčel/stehno, Vám můžu říct, že byste si měli vážit svých obvazů pod koleno a podobných věcí. Já si nemůžu ani sednout na záchod a zavřít dveře, protože musím mít tu nohu pořád napnutou, pohnout s tím v koleni absolutně nejde, sádra drží moje koleno a chodidlo úplně uvězněné v jedné poloze bez možnosti se pohnout. Občas mám nutkání trošičku zahýbat kolenem, když v tom mě ta sádra pevně zamezí. Váží to několik kilo takže skákání o berlích je skoro nemožné. Také mi hrozně vadí to, že v takhle pevné a velké sádře se strašně potí chodidlo. Na svědění jsem zkoušela hodně věcí ale nic to nemůže vyřešit. Další věcí je to, jak se na to dívají lidé venku. Prakticky nikdo si nemůže nevšimnout toho, že máte celou pravou nohu v obrovské sádře a vypadáte jak z komedie. Včera jsem stála na zastávce a čekala na bus, a během toho jsem si připadala jako jediný střed pozornosti, kterému musel každý prohlížet jeho sádru… Už mě unavují ty situace, kdy se malé děti ptají maminek “mami, proč má ta holka bílou nohu?” a maminka začne dcerce sáhodlouze vysvětlovat co je to sádra.. Opravdu nevím, jak těch příštích 6 týdnů ještě vydržím, protože tenhle balvan je opravdu k nesnesení… Nemáte pro mě někdo aspoň nějaké povzbuzení, když tady mám největší sádru z Vás všech?
Tak určitě jsou příjemnější věci než mít sádru ,ale dle datumu to máte nejspíš za sebou a doufám že jste v plné kondici,užívejte tedy zdravé nohy a buďte zdráva.
Upřímně s vámi cítím. Před řadou let jsem měl koleno v sádře, což je proti vaší dlouhé sádře spíše sranda, protože se člověk může pohodlně opřít o chodidlo. Dobře znám situaci s těmi záchody, že se tam najednou člověk kvůli noze nevejde. Když jsem jel linkovým autobusem si zařídil neschopenku, tak jsem jel naivně v autobuse. Naštěstí jsem si sedl dozadu na pětku a nohu měl v uličce, protože to jinak nešlo. Zpátky jsem pak radši jel vlakem, kde je přece jen více místa. Myslím si, že s tím pocením je to jedno, protože je to nejhorší na chodidle, tak v tomto směru jsou oba typy nožních sáder na tom stejně.
Tak tomíku, kdy zopakujeme ten vášnivý sex? Ramada?
Kairo co to meles ty uz ses zase na šrot jaka Ramada? Nevim co si zač?
Docela by mě taky zajímalo jestli pedikérka udělala 50% slevu když šlo jen o péči u jedné nohy :-))...
To mě docela pobavilo. Obvykle mě napadají různé myšlenky, ale s tou pedikérkou mě to nenapadlo. Od teď mi to, ale bude vrtat celé vánoce hlavou. Osobně však o tom pochybuji. Jednou je daná taxa a po počtu nohou se nikde nemluví. Třeba jí, ale právě ošetřila na sucho tu nemocnou.
Doktore moc děkuji za podporu a informace co si ohlídat. Sádra v pondělí sundaná a po asi dvoudenním rozcházení překvapivě noha použitelná a skoronormálně chodím ikdyž nemám pocit úplné jistoty. S pozdravy Šárka
Doktore, tak si predstavte, že už opět jsem tam co jsem byla... Včera na silvestrovské procházce, kdy jsem si na odlehčeni dokonce vzala berle, se mi jedna hul smekla na obrubníku chodníku a já z něj sklouzla dolů. Špickou už skorozdravé nohy jsem zajela do prohlubně u mříže kanalu a nárt jsem si znovu vyvrátila. V noci i dnes leduji a ale noha je u kotníku opět nateklá a pročervenalá, tak se bojím, že jsem si to obnovila. Jestli se to výrazně nezlepší, zitra mě opět čeká návšteva úrazové chirurgie. Jsem z toho úplně mimo...
Sarko nemela bys tolik chlastat kdyz porad padas a lames si nozky.
Koukám vy opravdu nezahálíte a na chirurgické ambulanci jste jak doma. Potvrzuje to známou pravdu, že když se nedaří, tak to stojí za to. No je to pech, ale třeba jde jen o výron, jak jsem pochopil z vašich slov. V případě pádu by zapůsobila na končetina větší váha a mohlo by dojít ke zlomenině. I výrony jsou dosti bolestivé. V každém případě jsou doprovázeny docela velkými otoky. Tak to vám opravdu pěkně začal ten nový rok.
Dobrý den. Bohužel mé pocity se vyplnily. Včera vyšetření, rentgen a ultrazvuk. Kosti v pořádku ale diagnoza parciální, susp. úplná ruptura dx. ATC vazu. Za týden se rozhodne, resp. já se mám rozhodnout jestli půjdu na operaci, kterou mi doporučili. Hlavně proto, že se to po 7 týdnech obnovilo a shojení asi nebylo dokonalé. Dostala jsem nechodící sádru rozstřiženou a omotanou obinadlem. Sádra je od kolene pošpičky prstů. Jsem z toho všeho zralá na psychiatra, už nezvládám to marodění, pořád na neschopnosti a odkázaná na pomoc druhých... Pro vaši informaci, sádra je ze spousty vrstev vaty na noze a ni spousta vrstev sádry. Potom ještě za mokra sestra prořízla el. pilkou po přední straně a ofačovala.
Tak to vám není co závidět. Jak se ukázalo, tak asi ta první paní doktorka s těmi natrženými vazy měla pravdu. A určitě tomu nepomohly všelijaké ty koupelnové peripetie a brzké předělání na chodící sádru, což mohlo mít za následek, že se to pořádně nezhojilo. To naříznutí nového obvazu je v pořádku. Dělá se to kvůli otoku, aby noha měla trošku volnosti. Řekl bych, že tentokrát k tomu přiložení obvazu bylo přistoupeno o poznání lépe. Tak máte týden se s tím psychicky vyrovnat a rozhodnout se. Tak se vám to nakonec protáhne na několik dalších měsíců.
Bohužel asi ano... Nicméně jsem asi rozhodnutá siče nic nezanedbat, ale vyhnout se operaci. Měla jsem v minulosti potíže s anestezii a mám z toho strach. Musím vydržet, ale není to lehké...
Samozřejmě je to vaše volba. To o té anestézii, jak psala Jitka, je samozřejmě pravda. Tak to můžete čekat, že vám ten nastřižený obvaz nejspíše dotočí něakou tou cirkulární túrou a budete mi sádra bez podpatku dalších 8 týdnů ne-li více. Je fakt, že byste nebyla první a ani zdaleka poslední s takto dlouho přiloženou nechodící sádrou. Budete to prostě muset nějak přečkat.
Ale dnes se celková anestezie dává zcela ojediněle a ve vašem případě by byla myslím naprosto zbytečná.
Mohla bych trošku k tomu smrádku....Já to vyřešila tím,že od samého začátku co mi dali nohu do dlahy jsem si na prsty stříkala fuss deo spray a to jak zespodu tak svrchu a i mezi prsty,další co jsem dělala a dělám je ,že si prsty krémuju takovým sprejem na ruce který má velmi příjemnou a docela intenzívní vůni lesních plodů a v neposlední řadě si vlhčenými ubrousky 2-3x denně otírám prsty i prostor mezi prsty.Taky mi možná pomáhá to že za ty 3 týdny co nohu v sádře(dlaze) mám, jsem snad jen asi 4-5x měla přes ty prsty nataženou ponožku.Je na prosinec velmi teplé počasí a tak mám prsty prostě bosé,doma vždy a když jdu ven tak si ponožku berou sebou ale nasadila jsem si ji jen asi 2x a 2-3x jsem šla z domu s už nasazenou ponožkou.Třeba teď za poslední týden jsem ji neměla venku ani jednou.
Reklama
Tak mi aspoň někdo trochu rozumí… jenom pro Vaši představu, ta sádra nejenom že je dlouhá, ona je i velmi robustní, ta část kolem kotníku a chodidla už skoro vůbec nepřípomíná nohu, nebo snad nožní klenbu, je to prostě jenom bílý balvan, ze kterého na konci vykukují prsty. O to víc pozornosti to přitahuje. Dneska jsem s tím zase pro změnu nemohla vůbec spát, protože mě svědělo stehno, lýtko a potom chodidlo. Když jsem se snažila poškrábat, tak mě sádra velmi rychle ujistila, že na to můžu zapomenout a nemůžu s tím nic udělat. Skutečně si v tom připadám jako v sádrovém vězění a takhle to bylo asi hodinu v noci. Ještě bych se Vás chtěla zeptat, myslíte si že by mi mohli v nemocnici i k takovéhle sádře přidělat podpatek? Neumím si sice dost dobře představit jak bych se sádrou dlouhou až ke kyčli chodila, nicméně občas bych ten podpatek potřebovala alespoň na opření toho zasádrovaného chodidla o zem… dáte mi alespoň nějakou naději? Ještě dodám pro vaši představu jednu věc k těm reakcím okolí. Často slychám, jak si lidé o té sádře tiše povídají, když mě vidí, komentují to, usmívají se navzájem, slychám samé “koukej tu sádru” atd, tudíž to také není úplně komfortní situace… Potřebovala bych jí nějak zakrýt nebo tak, ikdyž je mi jasné, že sádra přes celou nohu se zakrývá špatně, nemáte přesto nějaký nápad prosím? Děkuji za rady.
- Odpovědět
Pošli odkaz