Děti a punčocháče.

Za babičkou jsem jezdil o víkendech vlakem. Jednou mi máma připravila na cestu i podvlikačky, to jsem se vzbouřil, že přeci v září ještě nemusím. Jenže máma trvala na svém, že minimálně takhle brzo ráno něco pod kalhotama mít . Mámě jsem řek že podvlikačky nesnáším a nikdy nebudu nosit. Tak zašátrala ve skříni vytáhla punčocháče, dala mi pohlavek a řekla ať jí už nerozčiluju, obléknu se ať mi neujede vlak. Chtěl jsem protestovat i nad punčocháčema, přeci jenom mi bylo 13 a punčocháče jsem si myslel že už taky nebudu nosit. K babičce jsem dojel dopoledne, a hned jsem si chtěl punčocháče sundat. Byl jsem v pokojíku a hledal v tašce ponožky ale žádný jsem nenašel,měl jsem tam od mámy strčený jen náhradní punčocháče. Tak jsem zůstal v kalhotách s punčocháčema, čehož si babička za chvíli všimla a kalhoty museli dolů. Byl jsem celý nesvůj, chodil jsem jen v punčocháčích a styděl se sám před sebou. Odpoledne ale nastala katastrofa, neb přijeli všichni bratranci a sestřenice. Celkem asi 10 dětí. Samozřejmě nikdo z nich ještě punčocháče neměl a to byla většina bratranců i sestřenic mladších než já. Tety mne pochválily že mi to v nich sluší, strejdové mi říkali zmrzlina z Prahy. Celý odpoledne jsem byl z toho na nervy, že jsem z toho dostal horečku. V neděli mne babička nechala v posteli a já byl rád, že nemusím být v punčocháčích, i když už všichni odjeli a před babičkou jsem se nestyděl. Babička zavolala mámě, že u ní zůstanu ještě pár dní, ať mne omluví ze školy. Hned v pondělí mne babička vzala k doktorovi, musel jsem si zase obléci punčocháče a šli jsme. V ordinaci když sestřička zjistila že je mám na sobě, poručila kalhoty dolů a do půl těla. Pan doktor mi předepsat jen pár dní v klidu že prý to byla jen nějaká vyróza. Povídal ať se prý spíš otužuji a nechodím zbytečně nabalenej v punčocháčích.Do toho se ale vložila babička i sestřička a říkali že mít pod kalhotama víc vrstev je lepší než holá záda. Pan doktor uznal že je to pravda a tím mi zpečetil osud. Od doktora jsme totiž šli přes obuv kde mi babička nakoupila další asi 3 punčocháče, s prodavačkou je přeměřovaly a vedli dlouhou diskuzi o dnešní mládeži. Babička poté volala mamce a říkala o návštěvě u pana doktora a o tom že mám chodit teple oblékanej- v punčocháčích,což si do dneška myslím vůbec takhle neříkal. Domu jsem přijel až za týden a doma mě máma přivítala slovy, tak jsem ti nakoupila zásobu teplejch punčocháčů a ukázala na stůl kde jich bylo asi osm kusů. Najednou se to proti mne zvrtlo a vzhledem k tomu že jsem jich měl takovou zásobu a že to říkal pan doktor...od toho dne jsem je nosil denně. Ve škole tělocvik netělocvik( nosil jsem je také pod trenkama a cvičil v nich) punčocháče se stali mou součástí, stala se ze mne zmrzlina z Prahy, a ať jsem je ročníky před tím tak často nosit nemusel, tak od té doby co to řekl pan doktor skoro furt. Nakonec ale mi dny bez nich byla zima a v podstatě jsem je nosil rád, kór když ve škole to žádné haló nezpůsobilo i když jsem byl myslím jediný z kluků kdo je nosil.

V 8 třídě na dramatickým kurzu jsme losovali postavy do nové hry. Já vylosoval postavu dívky a ani po protestech jsme si nikdo postavy nemohli vyměnit. Do příští hodiny jsme měli přijít co nejlépe oblečení jako naše postavy. Nemělo se jednat o kostýmy ale o vcítění do role. Doma máma říkala že něco vymyslí. Druhý den přišla, že si konečně pořádně zanakupovala a alespoň jednou nakupovala jako pro dcerku. Máma vytáhla šaty a spoustu různě barevných silonek. Celý večer jsem se převlékal a zkoušel co mi nejvíc sluší. Nakonec mamka vybrala k šatum výrazný modrý silonky. Druhý den ráno,mi máma připravovala oblečení a byly mezi tím i jedny ze silonek co včera koupila. Ptal jsem se zda,si je mám obléci,zda to je nutný a máma říkala že je venku stejně pošmourno tak si alespoň na silonky zvyknu a naučím se je oblékat. Ve škole to nikdo,že je mám pod kalhotama, nepoznal neb jsem je maskoval ponožkami. Další ráno jsem mamce vysvětloval až do rozbrečení, že když máme tělocvik tak si fakt nemůžu vzít punčocháče. Marně,máma mi vybrala ty nejčernější skoro neprůsvitný, který alespoň trochu vypadali jako normální dětský punčocháče. Před tělocvikem jsem si je stáhl s kalhotama tak,že si toho nikdo nevšiml. A oblékání jsem vzdal a nevzal si je. Doma mne máma hrozně vyhubovala a dostal jsem i od táty nařezáno. Vybrečel jsem si, že bych chtěl nosit ty klasický dětský žebrovaný punčocháče, když už teda nějaký musím nosit. Máma mi je slíbila koupit. Další ráno mi ale nezbývalo než si znovu obléci silonky. Znovu maskované ponožkami. Odpoledne mi máma přinesla z obchodu klasický punčocháče, normálně bych hrozně protestoval ale teď jsem jí byl nejvděčnější. Hned další den jsem si je oblékl dřív než mi máma stačila připravit silonky. Do školy jsem ani nešel s maskováním ponožkami, což jsem si ani neuvědomil. Ve škole si toho všimli snad úplně všichni,včetně učitelů,ale nebylo to tak hrozný, skoro žádná poznámka nebyla negativní, spíš se všichni divili,že už je mám na sobě když je venku relativně hezky. Silonky jsem pak nosil už jen v den dramaťáku. Punčocháče vroubkovaný pak denně až do jara..

Slíbil jsem, že napíšu. Já jsem punčocháče odmítl nosit už ve třetí třídě. Máma netrvala na tom, abych je nosil. Úmluva byla jasná, když se ochladí, musím mít něco pod kalhotama a je jí jedno, jestli to budou punčocháče nebo spodky. Punčocháči mě zásobovali babičky, hlavně otcova máma. To byl její oblíbený dárek pro celou rodinu. Vánoce, narozeniny, svátek vždy tradiční punčocháče. A když říkám pro celou, tak to myslím doslova. Punčocháče dostávala sestra samozřejmě já, máma, ale i taťka. Když jsem jí říkal, že punčocháče už nechci nosit, řekla, že můj tato jejich nosil celou základku, i střední a i dnes si je oblékne, když je ven zima. Do školy jsem tedy nosil zásadně jen spodky, a punčocháče jsem si oblékl občas na ven, popřípadě pokud jsme jeli někam s rodinou ale určitě jsem si je sice nepříliš ochotně oblékl, když k nám přišla babička, nebo jsme k ní jeli na návštěvu. Když jsem byl pětce, tak jsme na podzim malovali. V bytě byl hrozný binec. Ráno jsem šel do školy a jak na potvoru jsem nemohl najít stejné ponožky. Tedy našel jsem jen sáček s ponožkami které neměly pár / někdo to tu vzpomínal / Netušil jsem kam je máma dala. Co jsem však našel byly zbrusu nové tečkované punčocháče, které jsem dostal od babičky a neměl jsem je ještě na sobě. I jsem přemýšlel před tím, jestli bych si neměl obléci spodky, řekl jsem si - na jednou se nic nestane když do školy půjdu v punčocháčích. Nakonec jsou puntíkované, nikoho ani nenapadne, že to sou punčocháče ale ponožky. Navíc se mi punčocháče na mých nohách celkem líbily. Do půlky stehen byly tečkované, vrch jednobarevný. Rychle jsem si je oblékl a utíkal do školy, protože hledání oblečení mi zabralo hodně času a v tom spěchu jsem docela zapomněl, že v ten den máme tělocvik. Jak to dopadlo, to si umíte domyslet, Já který jsem ve škole nebyl v punčocháčích už třetím rokem, jsem teď v nich cvičil. Čekal jsem, že spolužáci, vůči kterým jsem se nezachoval kdysi velmi kamarádský a měl jsem poznámky na jejich punčocháče mi to teď patřičně osladí. Ale žádný posměch se nekonal. Nebyl jsem sám kdo měl v šatně punčocháče, ale v nich jsme cvičili jen dva. Spolužák měl na nich alespoň trencle, já nic. Určitě jsem byl celý červený, když do tělocvičny přišli holky, ale ani z jejich strany vůči mně nepadaly poznámky. Jedna spolužačka mi cestou domů řekla, že se jí velmi líbí moje nové punčocháče, prý v nich vypadám skvěle a prý mám velmi pěkné ne třída do školy v přírodě. V seznamu věcí byla i 5 kusů punčocháčů nebo jiného spodního oblečení. Máma se mě zeptala, co mi má nachystat a já jsem řekl, že raději punčocháče jako spodky. Máma zůstala trochu překvapená, ale nic neříkala. Určitě si všimla, že jsem je začal nosit i do školy. Před odchodem do školy v přírodě jsem měl narozeniny a požadované punčocháče jsem dostal od babičky. Na mé zděšení to byly cvernové řádkované punčocháče a navíc byly mezi i jedny červené. Za tu barvu si mohu sám, protože když byla u nás babička a maminka mě chválila, že znovu nosím punčocháče do školy, tak já jsem zmínil, že jeden spolužák cvičil v červených pruhovaných a měl černé trencle a červené tričko a vypadalo to skvěle. Babička si zapamatovala, jen červenou barvu. Babička měla velkou radost, že se jí podařilo sehnat právě takové tradiční punčocháče. Nemohl jsem couvnout a musel jsem si je vzít. Na moje překvapení i tyto punčocháče měli u mé spolužačky úspěch. Říkala, že se jí velmi líbí sklady na nich které se mi dělají na kolenou a chodidlech. Já jsem se jí postežoval, že mám i jedny červené, ale nemám odvahu si je obléci. Okamžitě mě vyhnala na pokoj abych si je oblékl. Po večeři jsem se byl převléknout, na chatě, kde jsme byli ubytováni, mnoho klukú chodilo jen v punčocháčích. Díky ním jsem si vysloužil přezdívku Červeňáček. Zjistil jsem, že v těch tradičních jsem se cítil, také velmi příjemně. Po čase jsem se spolužačkou začal chodit a dopadl jsem jako můj taťka a punčocháče jsem nenosil jen na základce, ale i na střední. Po maturitě mi velmi ochlpateli nohy a navíc umřela babička. Punčocháče mi už neměl kdo kupovat. Teď jsem změnil práci a budu dost chodit do terénu, jak tu čtu různé příspěvky, nevím jestli je v zimě znovu nezkusím obléci. Poraďte, kde se dají pořídit.ohy. To víte, chlapecká ješitnost je velká. Najednou jsem začal uvažovat, že asi punčocháče znovu budu nosit i do školy. Navzdory pocitu studu před tělocvikem, jsem se v nich cítil dobře a nebylo v nich až tak teplo jako v spodcích. Na přelomu listopadu a prosince šla naše třída do školy v přírodě. V seznamu věcí byla i 5 kusů punčocháčů nebo jiného spodního oblečení. Máma se mě zeptala, co mi má nachystat a já jsem řekl, že raději punčocháče jako spodky. Máma zůstala trochu překvapená, ale nic neříkala. Určitě si všimla, že jsem je začal nosit i do školy. Před odchodem do školy v přírodě jsem měl narozeniny a požadované punčocháče jsem dostal od babičky. Na mé zděšení to byly cvernové řádkované punčocháče a navíc byly mezi i jedny červené. Za tu barvu si mohu sám, protože když byla u nás babička a maminka mě chválila, že znovu nosím punčocháče do školy, tak já jsem zmínil, že jeden spolužák cvičil v červených pruhovaných a měl černé trencle a červené tričko a vypadalo to skvěle. Babička si zapamatovala, jen červenou barvu. Babička měla velkou radost, že se jí podařilo sehnat právě takové tradiční punčocháče. Nemohl jsem couvnout a musel jsem si je vzít. Na moje překvapení i tyto punčocháče měli u mé spolužačky úspěch. Říkala, že se jí velmi líbí sklady na nich které se mi dělají na kolenou a chodidlech. Já jsem se jí postežoval, že mám i jedny červené, ale nemám odvahu si je obléci. Okamžitě mě vyhnala na pokoj abych si je oblékl. Po večeři jsem se byl převléknout, na chatě, kde jsme byli ubytováni, mnoho klukú chodilo jen v punčocháčích. Díky ním jsem si vysloužil přezdívku Červenáček. Zjistil jsem, že v těch tradičních jsem se cítil, také velmi příjemně. Po čase jsem se spolužačkou začal chodit a dopadl jsem jako můj taťka a punčocháče jsem nenosil jen na základce, ale i na střední. Po maturitě mi velmi ochlpateli nohy a navíc umřela babička. Punčocháče mi už neměl kdo kupovat. Teď jsem změnil práci a budu dost chodit do terénu, jak tu čtu různé příspěvky, nevím jestli je v zimě znovu nezkusím obléci. Poraďte, kde se dají pořídit.

Mal som pätnásť, keď sa mi začali páčiť silonky, teda hlavne dievčatá, ktoré ich nosili. Bol som zvedavý ako sa cítia, keď ich majú na sebe a keďže jediné ku ktorým som sa mohol normálne dostať boli mojej mamy, tak som jej jedny zobral a keď som bol sám doma, tak som si ich tajne skúšal. Jeden deň som ich mal práve na sebe, keď som počul prichádzať mamu. Rýchlo som si ich vyzliekol a stačil som ich iba hodiť pod posteľ a neskôr som na ne zabudol. Na druhý deň som prišiel domov spolu s mojou spolužiačkou zo susedstva, aby sme si spoločne urobili úlohy. Mama už bola doma, niečo robila na poschodí a začula ma prichádzať. Zhora iba zakričala – Ahoj, zlato, vitaj doma. A dúfam že ti tie moje silonky boli dobré, našla som ich pod tvojou posteľou. Stuhol som od hanby a to už po schodoch schádzala mama, v ruke držala svoje hnedé silonky a keď zbadala moju spolužiačku tak sa jej s úsmevom prihovorila – Ahoj Alicka, nevedela som, že aj ty si tu. Budem mu musieť zaobstarať nejaké jeho vlastné. Ja som tam iba stál a od hanby som nevládal ani prehovoriť. Potom sme si začali robiť s Alicou úlohy, no veľa sme toho neurobili, pretože ma stále otravovala otázkami o silonkách. Či ich nosím často a iba doma alebo aj na von a podobne. Nechcel som jej nič povedať, no bola taká neústupná, že mi začala dokonca hroziť tým, že to povie v škole. Tak som sa jej nakoniec priznal, že ženské silonky sa mi páčia na dievčatách a tie mamine som iba párkrát doma zo zvedavosti tajne skúšal. Povedala na to – tak dobre, ale odteraz môžeš nosiť moje ak chceš. Nič som na to nepovedal, no na druhý deň sme po škole išli k nej domov, ona vytiahla svoje silonky, ktoré som si musel obliecť a robiť v nich domáce úlohy. Tak sa to opakovalo viackrát a vyvrcholilo to až tým, že mi dala dvoje svoje silonky domov a niekoľkokrát do mesiaca som si ich musel obliecť aj do školy. A nikdy ma nezabudla v nejakom opustenom kúte v škole skontrolovať, či ich mám naozaj na sebe...

U dědy přes prázdniny jsme s dědou,každý ráno chodívali na ryby. Punčocháče jsem si každý ráno brával pod tepláky pod záminkou že mi je zima. Pak většinou celý dopoledne někdy i celý den jsem zůstával jen v punčocháčích. Bylo mi 13 a v tý době jsem přišel na to že mne punčocháče vzrušují. Babička bydlela na samotě a já se tudíž nemusel před nikým stydět a moc mi to vyhovovalo. Jednoho dne jsme se vrátili z ryb a já ten den zůstal jen v punčocháčích, navečer k dědovi na dvůr přijelo auto a z něj vylezl strejda s bratrancem. Trochu jsem upad do rozpaků ale v podstatě jsem byl rád, že mne v punčocháčích vidí někdo další. Strejda přivezl na prázdniny bratrance Jirku, který byl stejně starý jako já. Jirka se ubytoval u mne v pokoji ,šli jsme spát a ráno když jsme vstávali na ryby, jsem Jirku docela snadno přesvědčil,aby si ode mne jedny punčocháče půjčil. Jirka když jsme se vrátili z ryb tak taky zůstal jen v punčocháčích a když jsme si zalezli do pokoje, tak jsem se mu svěřil, že mne punčocháče hrozně vzrušujou a zeptal jsem se jak je na tom? Moc mne překvapila jeho odpověď, že jeho taky, jen už je doma vůbec nemá. Do konce prázdnin už jsme s Jirkou chodili jenom v punčocháčích on v mých..:) a moc jsme si to užívali. Babička nám dokonce jednoho dne z města přivezla docela velkou zásobu nových punčocháčů, aby prý nemusela prát tak často.. myslím že babička poznala že nás nošení punčocháčů vzrušuje..s Jirkou jsme pak společně přicházeli na chuť i jiným věcem- samozřejmě v punčocháčích..

O prázdninách jsem jel k tetě na chalupu na Šumavu. Večer jsem se šel sprchovat, teta na mne volala že věci na spaní mám na židli v koupelně. Tam neleželo pyžamu,ale triko a klasický vroubkovaný punčocháče. Nějak jsem to moc neřešil a oblékl se jak mi teta připravila. Ráno při snídani za tetou přišla sousedka pro vajíčka a mne teta zvedla od stolu ať jdu sousedce vajíčka odnést. Já byl samozřejmě jen v těch punčocháčích a triku a nezbývalo mi nic jiného než takhle oblečenej vyrazit. K sousedce to bylo kousek a já myslel že budu hned zpátky, ale byl jsem pozván ať se jdu seznámit s jejím synem. To pro mne byl celkem stresující okamžik. Já 13tiletej kluk,v létě ,v punčocháčích. Sousedka měla 15letyho syna Petra, kterej byl ale úplně v pohodě a to že jsem v punčocháčích ocenil slovy jé ty taky nosíš punčocháče? Celý dopoledne jsem byl u nich na návštěvě na odpoledne jsem ho pozval ať příjde on za mnou. Když přišel já už byl v kraťasech.Petr přišel i se svou mámou a přinesli mi velkou tašku plnou punčocháčů který Petrovi už byli malé. Tak nastalo velké přeměřování a u kterých si nebyli jistý ty jsem si musel vyzkoušet. Dostal jsem jich asi 20. Díky tomu že jich bylo tolik, musel jsem je nosit každý den skoro celý školní rok. Další dvě léta se situace opakovala a já si od tety odvážel tašku plnou punčocháčů.

Ja ako dievča, som nemala veľký problém s pančuchami tymí bavlnenými detskými. Nosila som ich bežne pod nohavice cez zimu. Vadilo mi to, len keď mama v jeseni povedala zajtra do školy už teplo oblečení, týkalo sa to aj mojich dvoch bratov. Vždy som mala dojem, že to hovorí veľmi skoro, že von je ešte dosť teplo. Starší brat Kajo, ako si pamätám nikdy neprotestoval, za to najviac to vadilo mladšiemu Jarovi. Boli sme súrodenci narodení dosť po sebe, keď ja som bola štvrtáčka, Kajo bol piatak a Jaro druhák, ale bol medzi nami len ročný rozdiel, zle mu vychádzali roky /Jarovi/. Oblečenie, ktoré sa dalo sme po sebe nosili. Ja som bola medzi chlapcami a preto len veľmi malo vecí som mala typicky dievčenských. Mne to nevadilo, lebo najviac som sa hrávala s chlapcami. Po druhej triede, Jaro pevedal, že on pančuchy už nechce nosiť, že chce radšej spodky. Darmo ho presviedčal Kajo, že aj on ich nosí. Mama rozmýšlala ako to urobí, veď práve pančuchy bolo to oblečenie ktoré sme po sebe mohli nosiť. Nakoniec sa rozhodla tak, že chlapcom teda kúpi po dvoje spodkov a ja keď donosím pančuchy po Kajovi, môže mi kúpiť konečne aj dievčenské farby. Ja som povedala, že určite nechcem ružové, mne vyhovovali také farby ktoré som nosila a k sukni som si najradšej obliekala biele, ale tie v šatníku mal aj Kajo ako sviatočné. Prišla ďalšia zima a známy príkaz od mami, zajtrá pančuchy a spodky. Hneď po prvých dňoch Jaro protestoval, že spodky sú odporné, dostal na výber - pančuchy alebo spodky. Ofučaný povedal, že tak radšej spodky. Po čase som si všimla, že mi z času na čas niektoré pančuchy chýbajú, ale potom som ich v špine našla. Pranie bola moja povinnosť. Napadlo ma, že mi ich určite
berie Jaro. Ráno som si dala pozor, aby som si všimla, čo má na nohách, ale mal ponožky. Povedala som mu, nech si poriadne zastrčí tričko do nohavíc, keď to robil, všimla som si, že mal na sebe spodky. Povedala som si, dnes som nemala šťastie, ale ani ďalšie kontroly neboli úspešné. Pančuchy mi však mizli. Pomohla mi náhoda, Kajo sa roz zohol a zbadala som pančuškový lem nad nohavicami, ale na nohách mal ponožky /maskoval to aby sme si mysleli, že nosí spodky. /Povedala som mame, že by som si rada dokúpila nejaké pančuchy. Dala mi peniaze, pančuchy som kúpila, ale nie pre seba, ale pre Kaja. Dala som mu ich medzi jeho veci. Keď mama povedala, že chce vidieť čo som si kúpila, povedala som jej čo sa stalo. Povedala, že som urobila dobre. Na to prišiel prekvapený Kajo, že má medzi vecami nové pančuchy, že to asi nie je pre neho. S mamou sme mu povedali, že sú jeho, vraj mal priamo povedať, že mu spodky vadia. Po čase sa aj Jaro k pančuchám vrátil a nosili sme ich po sebe celú základnú školu.

Já jsem si od mami na pondělí řekl že bych pod kalhoty chtěl punčocháče ale můžou být i silonove a ona řekla že jó že mne dá od sebe 7 denní jsou takové slabší a pod kalhotami vypadají docela dobře ale i celkem budu vypadat dobře budu mít obuv prestige dětské dennimky modré na dva suché zipy v dzinove barvě a půjdu teprva do třetí třídy tak to mohu ještě mít malou nohu 33 a prostě zn. Prestige tu mám nejraději s obuvi.

Pančuchy -bŕřŕŕ- nočná mora z detsva. Prišiel som im na chuť, keď som z nich vyrastol a začal nosiť pánske pančuchy.