Děti a punčocháče.
Když mám spodky, myslím si že lepší jsou punčocháče. Když mám punčocháče myslím, že lepší jsou spodky. Jdu do páté třídy. Nevím zda ještě bude někdo nosit punčocháče. Bojím se abych nebyl sám. Pokud sem chodí i někdo v mém věku jak si na tom?
Já jsem si také svého času liboval v nošení punčocháčů. Ale nebylo to samo sebou. Má to svou historii, napíšu více časem. Nyní je nenosím, ale Tome na tvém místě bych určitě volil punčocháče.
Já byl jeden z těch co punčocháče nosil jako první, prakticky od poloviny podzimu tak do března. Musel jsem je mít nezávisle na počasí, prostě když jsem je dostal poprvé když se nějak ochladilo ráno cca k nule tak pak už každý den, ikdyž se třeba za pár dní zase trochu oteplilo. Samozřejmě nejhorší byl vždy ten podzim a potom teplé dny na jaře - to sem tam pošklebky přícházely. Spodky jsem jednou odmítl sám od sebe (ani už nevím proč), máma mi pak už je nikdy koupit nechtěla. O punčocháče naopak nebylo nouze, měl jsem je většinou po starší sestře.
U nás doma to bylo stejné, jakmile se lehce ochladilo, máma mi připravila punčocháče a od toho dne jsem nosil punčocháče až do května, bez vyjímek. V zimě jsem pak nosíval dvoje punčocháče.Dvoje punčocháče jsem nosil až do konce učňáku. Nosil jsem hlavně klasický žebrovaný béžový. Na učnáku na automechanika jsem měl šatnu s mistrem dílny a když jsem poprvé koncem září přišel v punčocháčích tak z toho byl úplně vedle a z nostalgie si na ně furt šahal. Od té doby vždycky když jsem přišel se mne ptal zda jsem pořádně oblečenej a mám punčocháče. Tu samou zkušenost mám i s učitelem tělocviku, který když zjistil že nosím punčocháče ,tak byl tak nadšenej že vyžadoval abych v nich i cvičil- dokonce napsal do žákovský zprávu rodičům, že mi byla udělena vyjímka v úboru a povoluje mi punčocháče na hodinách tělocviku. Já jsem o takovou vyjímku určitě nežádal,ale máma byla potěšena a měl jsem to zpečetený před celou třídou. Když jsem nosil dvoje punčocháče kvůli větší zimě, tak jsem na tělocvik alespoň jedny odkládal. V létě jsem je míval na spaní na táborech, nebo u babičky na venkově.
Pokud to není tajemství, kolik máš let? Nosíš jejich dosud?
Přechod na učňák pro mne byl velký skok do neznáma. Naneštěstí jsem koncem prázdnin onemocněl a do školy jsem šel až na konci září. Třída už byla zaběhnutá, kdežto já jsem nikoho neznal. Můj první den jsme měli tělocvik, já jsem si myslel že když jsem po nemoci tak nebudu cvičit, tak jsem si nevzal cvičební úbor. Před hodinou tělocviku jsem se šel omluvit že nebudu cvičit, ale to pan učitel odmîtl a řekl že lehkou rozcvičku zvládnu. Já se svlékl jen do punčocháčů a jelikož jsem neměl trenýrky ale jenom slipy,mohl jsem cvičit v punčocháčích. Tak se stalo, že jsem se hned první den ve škole klukům představil že nosím punčocháče. Ale v podstatě jsem byl rád, že se to stalo hned první den, protože pak už se nikdy nikdo ze spolužáků nedivil. Já jsem punčocháče vždycky nosil hrozně rád, a dával jsem si záležet aby to co nejvíc lidí vidělo. Nikdy jsem je neskrýval a doma jsem je vždycky chtěl nosit a nosil na rozdíl od podvlékaček které jsem nesnášel. Období kdy jiný kluci ještě nosili krátké kalhoty a já už začal nosit punčocháče jsem měl vždycky hrozně rád. To samý na jaře, kamarádi chodili v kraťasech a já byl ještě furt v punčocháčích. Máma byla ráda že jsem teple oblečenej a mne to vzrušovalo.
Punčocháče jsem nikdy nepřestal nosit. Do školy jsem chodil v 90’ . Brácha který je o 2 roky starší je ale nikdy nenosil, ten nosil podvlékačky. Ty jsem ale bytostně nesnášel a bráchovi jsem za to říkal dědku. On mne zase říkal Pipi. Naše rodina se hodně družila s bratrancema a sestřenicema a já byl jediný z kluků co punčocháče nosil. Ale zato sestřenice je nosily všechny. Žádnou negativní reakci od bratranců jsem nikdy neslyšel, všichni mne brali jako kluka v punčocháčích. Ty starší mi je myslím i záviděli...
Ani ja som pre pančucháče posmech nezažil. Verím však, že sa to mohlo niekde diať. Psychológia skupinového myslenia je veľmi ovplyvniteľná. Ak sa v kolektíve objaví jedinec, ktorý má dominantné postavenie a reaguje posmechom, veľká časť skupiny sa k nemu pridá. Tak isto ak nejaký rodič vnímal nesenie či nenosenie pančucháčov u svojho dieťaťa ako problém, dokázal týmto motivovať pedagóga, aby urobil kontrólu.
Neviem ,kde to tak fungovalo,ale ja som sa s tým vôbec nestretol,aby si ktosi robil posmech z toho,kto nosil pančuchy.Viem že ich nosili,ale nikto si to nevšímal.A ani nás nikto nekontroloval,či ich nosíme.Dokonca ani v škole v prírode a ani na lyžiarskom výcviku.A načo by nás aj ich nútili nosiť do školy,keď sa v nej kúrilo.
Když mamina v zimě pošle svoje dítě na 2. stupni ZŠ nebo nedejbože na SŠ do školy v bavlněných punčocháčích, tak to z něj automaticky neudělá terč posměchu nebo oběť šikany, ale šance, že se obětí šikany nebo terčem posměchu stane, se prostě o něco zvýší.
Výhodou dnešných pančucháčov je, že už nie sú tak ľahko identifikovateľné, farby a vzory sú naozaj pestré. Istota, že chlapec alebo dievča ich naozaj má oblečené, zistíte, len ak má sukňu, alebo krátke nohavice, poprípade pri prezliekaní. Aj lem pančucháčov vytŕčajúci z nohavíc si môžete ľahko pomýliť zo spodnou bielizňou. Kedysi to bolo celkom jednoduché.
Presne tak, všetci sme sa v škole museli prezúvať a takmer všetky dievčatá nosili šľapky. Takže bolo jasné, ktoré dievča má pod nohavicami tie klasické riadkované béžové pančucháče. V takej šiestej triede ich nosili ešte všetky, v ôsmej už iba asi tretina. A ešte v prvých ročníkoch na strednej to boli tak tri, štyri. Už vtedy som bol do nich bol blázon a páčili sa mi viac ako akékoľvek silonky. A ostalo mi to doteraz. Teraz ich kupujem manželke a tá ich našťastie niekedy nosí.
ještě že dnes takové problémy dnes nejsou, koupí se legíny za 50korun (barevné nebo se vzorem za stovku) , hodí se na to sukně (dnes je moderní tutu, body, a je klid.
Punčocháče mi mamka sice dávala naposledy ve školce, ale mám nezapomenutelný zážitek ze 7. třídy. Tehdy mamka někde koupila balení asi 5 párů různě barevných ponožek, které vypadaly zhruba nějak takhle: http://botickovna.cz/public/galerie/Ponozky/IMG_2742.JPG
Nikdy nezapomenu jak mi nejdříve připravila na stůl na ráno do školy, tyto ponožky v modré barvě, přišel jsem do šatny, sundal boty a musel jsem si nadzvednout nohavici před dvěma spolužačkami, které měly ten týden službu jako šatnářky, protože si myslely, že to jsou punčocháče. Přišel jsem do třídy, usadil jsem se a musel jsem si znovu nadzvednout nohavici tentokrát před kluky, kteří seděli v lavici za mnou a ještě jednou před začátkem první hodiny před holkou, která seděla v lavici přes uličku vedle mě a pak v průběhu první hodiny před sousedem v lavici, pokaždé za účelem, abych dotyčným dokázal, že to nejsou punčocháče. Druhý den jsem šel do školy opět v těchto modrých ponožkách musel jsem nohavici nadzvednou tentokrát před klukem, který seděl v lavici šikmo za mnou přes uličku a dokonce i o přestávce na chodbě před šesťáky, kteří měli třídu vedle nás. Tento druhý den večer ponožky skončily v koši se špinavým prádlem, ale třetí den ráno po probuzení jsem zjistil, že mamka mi tentokrát do školy připravila ponožky z té samé série, ale tentokrát přímo v té klasické hnědé punčocháčové barvě, při vzpomínce na problémy s modrýma z předchozích dvou dnů jsem si řekl, tak to ani náhodou! Otevřel jsem skříň, vzal jsem si jiné ponožky a večer jsem se mamce přiznal, že jsem měl jiné ponožky a popsal jsem jí ty problémy jaké jsem měl s těmi modrými, a že ty hnědé jsem si už prostě neodvážil na sebe vzít.
Mamka ty hnědé ponožky spolu se zbývajícími z této série vložila do pytlíku, vyprala ty modré a přidal je k nim, ten pytlík pak dala svojí sestřenici, která měla stejně starého kluka jako já, a který je následně unosil, aniž by s nimi měl tyhle problémy.
Bylo to hned zkraje školního roku, a tak když později začala zima, tak jsem schválně začal pozorovat kdo nosí punčocháče. Už nevím kolik dětí je nosilo, ale dodnes si pamatuji, že je nosil soused v lavici, nosil je jeden z těch dvou kluků v lavici za mnou (ten je dokonce začal nosit jako první z celé třídy) nosila je holka v lavici přes uličku vedle mě a obě dvě šatnářky (z nichž jedna je po tom klukovi v lavici za mnou začala nosit jako druhá). Což celou trapnost téhle historky ještě umocňuje na druhou.
Pekný príspevok Michal. Ja som vo svojom detstve zažil niekoľko pančucháčových lustrácií. Prvý raz to bolo v škole v prírode. Boli sme v apríli v Tatranských Mlynčekoch. Pančucháče sme mali aj v povinnom zozname veci 2-4 kusy. Bolo tam v tom období dosť chladno. Ráno učiteľky pozreli na teplomer a podľa toho vydali príkaz, že dnes budú pančucháče povinné. A bolo to takmer každý deň. Pred príchodom na raňajky musel každí vytiahnuť nohavicu teplákov nad koleno, aby bolo jasné že pančucháče naozaj má. Nosili sme ich tedy myslím všetci, ale aj tak som to vnímal dosť potupne. Potom to bolo na pionierskych schôdzkach keď sme chodili v chladných mesiacoch na výlety do prírody. Nový pioniersky vedúci nám povedal, že každý musí byť teplo oblečený a vraj si to aj skontroľuje. Prišli sme pred školu, kde nás už čakal vedúci. Keď sme boli všetci, sám od seba si vytiahol nohavicu /vtedy som prvý raz videl pánske pančucháče/ a potom povedal aby sme to urobili aj my. Dievčatá a niektorí chlapci mali pančucháče , iní spodky, a dvoch clapcov poslal domov obliecť sa. To mi nevadilo, lebo vedúci urobil gesto, chcem od vás to, čo robím aj ja. Na lyžiarskom v osmičke nás kontrolovali na izbách, či máme pod šponovky a oteplovačky jednu vrstvu. Vtedy ich mala asi polovica chlapcov . A na strednej na lyžiarskom som mal už pánske pančucháče, a vtedy mi pančušková cenzúra vadila azda najmenej.
Punčocháčové lustrace jsem zažil i já. Po pětce se mi povedlo mamku umluvit, že o rok už nemusím punčocháče oblékat. Dohodli jsme se, že mi koupí podvlíkačky. Začátkem šestky se již v září nebo řijnu ochladilo a na tělocviku v šatně se objevily tři spolužáci v punčochách. Sklidily posměch ale jeden s nich nebyl strašpytel a byla z toho rvačka. Já v jistote, že punčocháče se mě už nebudou týkat jsem do nich ryl asi nejvíce a zapojil jsem se i do rvačky. Všechno by prošlo možná dobře, ale pár dní na to bylo rodičovské sdružení a někdo doma žvanil. Moje máma tam nebyla. Po rodičku třídní učitelka řekla, že maji jit všichni kluci k tabuli. Řekla, že si máme vytáhnout nohavici nad kolena. Někteří měli punčocháče jiní spodky, a byli jsme asi 7 kteří jsme měli jenom ponožky nebo podkolenky. Učitelka řekla, že si máme do žákovské knížky napsat - Váš syn chodí do školy bez vrstvy teplého oblečení pod kalhotama. Pak poznámku podepsala a měli jsme ji ukázat doma. Říkal jsem si, že nic hrozného se neděje. Doma jsem to ukázal mámě a řekla, že zítra mi koupí spodky. Čert ale nespal, učitelka setkala mámu a řekla jí o celém incidentu a mě označila za strůjce posměchu a udela hlavním iniciátorem rvačka. Když jsem přišel domů, čekalo mě v papíru překvapení, místo spodků jsem dostal patero punčocháčů. Prý aby měla jistotu, že se nebudu spolužákům posmívat. Měl jsem pokusy i pozdeji ji přesvědčit, abychom punčocháče vyměnil za spodky. Bylo to marný, devítiletku jsem vychodil v punčocháčích. První spodky jsem dostal až na střední.
já jsem zažil něco velmi podobné. Jen já jsem byl na druhé straně. Posmívali se mně. Máma našla pod polštářem punčocháče čo mi připravila do školy. přišel výslech. Od té doby mě pravidelně kontrolovala zda jich mam na nohach. V škole nebila lustrácie před tabulí, ale situace se uklidnila. Až časem jsem zistil, že mama mluvila s třídni.
já jsem zažil něco velmi podobné. Jen já jsem byl na druhé straně. Posmívali se mně. Máma našla pod polštářem punčocháče čo mi připravila do školy. přišel výslech. Od té doby mě pravidelně kontrolovala zda jich mam na nohach. V škole nebila lustrácie před tabulí, ale situace se uklidnila. Až časem jsem zistil, že mama mluvila s třídni.
Netrep blbosti.Tie pančuchy ti udierajú na mozog.
Reklama
Já bych to neřešil ještě ono dítě v páté třídě je stále dítě uvidíš jak děcka bodou nosit spodky a nebo termo prádlo ono totiž záleží jak které dítě co chce některé dítě chce punčocháče a termo prádlo a nebo spodky. Ale pro mne by byli lepší punčocháče silonove a pak klasické dětské bavlněné ale záleží vždycky na rodičích co ti dají. A o budeš chtít přímo ty sám.
- Odpovědět
Pošli odkaz