Mužnost

Dnes byl v Šírázu popraven vynikající mladý íránský zápasník Navid Afkari. Stalo se tak i přes apel Donalda Trumpa na ušetření života tohoto sportovního borce. Fotografii Navida Afkariho v zápasnickém úboru naleznete zde: https://tinyurl.com/y44xaz9r

Informace o popravě Konradina Hohenstaufského a Fridricha Badenského se jistě po řadě měsíců dostala i do Velkoknížectví vladimirského. Velkokníže Jaroslav o této popravě se svými družiníky jistě debatoval a analyzoval ji, aby posléze seznal, že má pro jeho velkoknížectví jen omezený význam. To ovšem neznamená, že danou informaci nemohli jeho nejvyšší duchovní zakomponovat mimo jiné například i do svých soukromých modliteb.

Nicméně jinou důstojnou smrtí pro jinošského kralevice či krále by jistě byla smrt při lovu.

Soudobé prameny, které vypovídají o okolnostech smrti kralevice Eduarda, budou zřejmě spolehlivější než prameny pozdější, ovlivněné yorkistickou ideologií. Jinošský kralevic Eduard tak velmi pravděpodobně zemřel v boji, než aby jej nějaká část vítězného Lancasterského voje chytila až těsně po něm, a neprodleně jej sťala během nějakých Eduardových nedůstojných suplik.¶ Bylo-li však tomu tak opravdu, pak se v případě Eduarda Westminsterského (nebo také Eduarda Lancasterského), prince waleského, jednalo o ještě důstojnější smrt, než jaké se dostalo o dvě staletí dříve Konradinu Hohenstaufskému, jenž utekl z bitvy, aby byl poté zajat, odsouzen k smrti a formálně popraven stětím hlavy, byť bez nedůstojných suplik.

Jinošský kralevic Eduard z Westminsteru (nebo také Eduard z Lancasteru), princ waleský, podle všech dochovaných soudobých pramenů padl přímo v bitvě u Tewkesbury. Jen pozdější prameny uvádějí, že bitvu přežil, a byl Yorskými chycen - a i přes svoje údajné supliky - popraven stětím hlavy na improvizovaném špalku, až bezprostředně po bitvě.¶ Mají-li ty starší - brzy po bitvě u Tewkesbury pořízené - prameny pravdu, a kralevic Eduard opravdu zahynul až přímo v bitvě, a nikoli až bezprostředně po ní, pak lze i říci, že zemřel daleko čestněji než jeho bitevní spoluvelitelé na lancasterské straně, Somerset a Wenlock. Zatímco stařičký Wenlock byl zabit Somersetem po zpackaném manévru, samotný Somerset, vrchní to velitel (!) následně z nedobojované bitvy utekl a nalezl útočiště v nedalekém tewkesburyském klášteře, kde jej do dvou dní vítězní Yorští objevili, a odkud jej násilně vyvedli, aby jej po zkráceném hrdelním soudu sťali u kříže v řečeném městysi Tewkesbury.

... to vše mi berete, můj vavřín i mou růži ....
Jen berte, jedno přec vždy zůstane tu muži,
co sebou odnesou, co večer vrátím Bohu,
až s dvorným pozdravem se vznesu nad oblohu ....
Co nemá trhliny, ni skvrny .... v triumf jistý
sebou to odnesu ... a to je ...
štít svůj čistý ....."

Jaký je pro statného, jinošského následníka trůnu čestnější způsob smrti, nežli položení života v krvavé bitvě za otcovské dědictví? Smrt při požárnickém vyprošťování dětí ohrožených uhořením? Smrt při záchraně tonoucího? Atentát při vojenské přehlídce? Asi těžko!

Každý vodojem, ano, každý vodojem (!!) je pomníkem rozhodnosti a neohroženosti nějakého muže, který prosadil jeho výstavbu, ačkoli si zprvu všichni kolem něj mysleli, že se asi musel úplně zbláznit! A odvrácenou stranou existující sítě zrealizovaných vodojemů jsou zničené kariéry těch, kteří svůj vodojem neprosadili, nebo si přitom nadělali tolik nepřátel, že nakonec skončili v blázinci, dokonce i když jejich návrh uspěl a byl zrealizován!¶ Vzpomeňme si na podobné statečné muže, když nám obecní úřad nebo magistrát nezakáže zalévat zahrádky při každé druhé vlně letních veder! A nosme takovýmto mužům květiny i do alkoholických a gerontopsychiatrických oddělení blázinců, ve kterých musejí mnozí z nich pobývat!

K vlastnostem jinochů patří mimo jiné i horkokrevnost a netrpělivost, palčivá potřeba rychle všechny problematické věci rozetnout. Jistě i pro svou jinošskou netrpělivost Eduard též přemluvil svou matku, aby se invazní jednotky vyslané z Francie do Anglie ani po Warwickově porážce a smrti nevracely zpět, nýbrž se pokusily porazit Eduardova jmenovce, krále Eduarda IV Yorského!¶ Následná porážka zmíněných jednotek Eduardem IV Yorským pak vedla k dekádě stability pod vládou tohoto schopného krále.¶ Je nabíledni, že by tato stabilita nebyla možná, kdyby se invazní jednotky Lancasterovců po Warwickově porážce vrátily zpět do Francie, a pak se pokoušely zasáhnout do anglického dění v nějakou pro ně příhodnější dobu.¶ Tím, že se Eduard Westminsterský (nebo také Eduard Lancasterský), princ waleský, rozhodl věci rychle rozetnout, a následně byl se Somersetem, Wenlockem a svou matkou poražen, přispěl k míru a prosperitě ve své zemi. Zasluhuje si proto, aby mu někdo k jeho mosazné pamětní desce v kruchtě kláštera v Tewkesbury občas nosil květiny.