Reklama

Mužnost

luci (Čt, 8. 8. 2019 - 12:08)

Snesitelnost smrti je velice flexibilní , někdo si ani neuvědomí , že už je " na onom světě " . Někdo si vypije " kalich utrpení " do dna .

D (Út, 6. 8. 2019 - 19:08)

"Hic jacet Edwardus princeps Wallie, crude=liter interfectus dum adhuc juvenis anno dñi 1471 mense maie die quarto eheu hominum furore Matris tu sola lux es ⁊ gregis ultima spes"¶ Toto je nápis na náhrobku Eduarda z Westminsteru (nebo také Eduarda z Lancasteru), prince waleského, jenž se nachází v prostorách tewkesburyského opatství.¶ Ač nejsou známy přesné okolnosti násilné smrti tohoto urozeného sedmnáctiletého jinocha, jeho kosti jsou zřejmě k dispozici, a jejich odborné ohledání by tak eventuálně mohlo určit, jakým nástrojem a jak vedenou ranou nebo ranami byl usmrcen.

luci (Út, 6. 8. 2019 - 23:08)

Pokud to někoho zajímá natolik , že by expertízu zaplatil , tak ano .

D (St, 7. 8. 2019 - 10:08)

Taky by někdo musel povolit exhumaci.

4.8. (Ne, 4. 8. 2019 - 07:08)

K historii patří nejen zápasy s mocí,ale i romantika.

D (Ne, 4. 8. 2019 - 13:08)

Ano. Toto je obraz usmrcení Eduarda z Westminsteru (nebo také Eduarda z Lancasteru), prince waleského, na příkaz jeho jmenovce, Eduarda IV. z Yorku, krále anglického, ze štětce Jamese Northcotea. Jedná se o výtvarné dílo z přelomu 17. a 18. století, vystavené v muzeu v Maidstone:

https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/b8/Murder_of_Edward_of_Wales_at_Tewkesbury_by_J.Northcote_%28Maidstone_Museum%29.jpg

Zajímavá je tam ta ženská postava (snad matka nebo manželka Eduarda z Westminsteru?), která se marně snaží svému synu či manželu zachránit život.

D (Ne, 4. 8. 2019 - 20:08)

Podle všech dobových pramenů však sedmnáctiletý Eduard z Westminsteru (nebo také Eduard z Lancasteru), princ waleský, jednoznačně čestně zemřel v boji. K velikému zármutku své matky, královny Markéty z Anjou.

D (Ne, 4. 8. 2019 - 01:08)

Eduard z Westminsteru (nebo také z Lancasteru), princ waleský, zemřel ve věku 17 let dne 4. května 1471 v prohrané bitvě u Tewkesbury nebo bezprostředně po ní. Není zcela jasné, zda zemřel v boji, při útěku z něho, nebo zda byl během boje či hned po něm zajat, a posléze zabit či sumárně popraven.

luci (Po, 5. 8. 2019 - 00:08)

Věděl do čeho jde , bitva je hop anebo trop. Také neposlechl radu Cézara :nezačínej válku kterou nemůžeš vyhrát !

D (Po, 5. 8. 2019 - 09:08)

Eduard z Westminsteru (nebo také Eduard z Lancasteru), princ waleský, byl statečný jinoch, a boji se nevyhýbal. Nicméně na straně Lancasterských hrála v tu dobu první housle jistě jeho matka, Markéta z Anjou. Markétin manžel a Eduardův otec, král Jindřich VI., byl jakýsi katatonický schizofrenik, a pro jeho panovnickou nekompetenci mu konkurenční yorská větev anglických Anjouovců vpodstatě čmajzla korunu. Markéta a Eduard pak dělali co mohli, aby - s podporou Francie - získali království zpět, nicméně jejich úsilí nedopadlo právě ideálně. Eduard byl zabit v boji (či - daleko méně pravděpodobně - sumárně popraven či jinak usmrcen bezprostředně po něm), zatímco Markéta byla zajata, uvězněna, a přinucena se vrátit do Francie jako chudá příbuzná francouzského krále, jenž ji z řečeného anglického vězení též musel nejdříve vyplatit.

D (Po, 5. 8. 2019 - 21:08)

Zatímco pro jinocha Konradina Hohenstaufského byli Anjouovci svého času ti největší nepřátelé, Eduard z Westminsteru (nebo také Eduard z Lancasteru), princ waleský, byl vlastně sám Anjouovcem - reprezentantem anjouovsko-plantagenetsko-lancasterské rodové linie po otci, a navíc synem anjouovské matky!

D (Út, 6. 8. 2019 - 15:08)

Jak smrt statečného Konradina na improvizovaném popravišti neapolského tržiště, tak i náhlý skon Eduarda z Westminsteru (nebo také Eduarda z Lancasteru), prince waleského, taktéž chrabrého jinocha, v ryčné bojové vřavě tewkesburyského bitevního pole o více než dvě staletí později, měly co do činění s obrovskými mocenskými ambicemi některých Anjouovců a Anjouoven!

6.8. (Út, 6. 8. 2019 - 15:08)

Určitě dost.

D (St, 31. 7. 2019 - 18:07)

Eduard Lancasterský byl jediným synem (a vůbec jediným dítětem) anglického krále Jindřicha VI. a jeho manželky, kruté a ambiciózní Markéty z Anjou.

30.7. (Út, 30. 7. 2019 - 21:07)

Jeden slavný příběh pro D. Bývalý chovanec Jezuitů a sluha jisté venkovské měštky Varneuil Saintreusové, Robert Francois Damiens byl psychicky vyšinutý člověk. 5. ledna 1757 zaútočil kapesním nožíkem v zámku ve Versailles na krále Ludvíka XV. právě ve chvíli, kdy král vystupoval z kočáru. Byla zima a ránu ztlumil králův oděv a několik kožichů, které měl na sobě. Krvácel sice, ale králův chirurg La Martiniere konstatoval, že rána není hluboká a nijak vážná. Protože dýka nebyla otrávená a král tudíž přežil bez úhony, požadoval pro viníka nezvykle krutou pomstu. Jiné prameny naopak tvrdí, že sám král nechtěl, aby se Damiensovi nijak ublížilo. Faktem, který lze králi vyčítat – a lid to také udělal -, však je, že král nevyužil práva milosti a že za tak nepatrnou ránu připustil nezvykle strašlivý konec obviněného. Damiens sám se ve vězení pokusil o sebevraždu a to velice originálním způsobem. Chtěl si totiž ukroutit genitálie a tak zřejmě vykrvácet. Proto byl po celé dva měsíce připoután k palandě pevnými řemeny, které mu poutaly všechny končetiny a byly přikovány k zemi. Odvazovali jej pouze k výslechům a k nezbytnému vykonání potřeb. Jak už se stalo v té době tradicí, byl podroben nesmírně krutým výslechům a mučení. Neprozradil ovšem nic víc než to, že krále zabít nechtěl. „Chtěl jsem pouze, aby se jej dotknul prst Boží a aby udělal ve svých státech pořádek a aby zavládl klid. Kdybych chtěl krále zabít, povedlo by se mi to.“ Přestože měl žaludek roztažený nesmírným množstvím vody, kterou do něj lili, paže rozervané řezáním, kotníky rozdrcené španělskými botami, hruď a celý trup spálené žhavým železem, tvrdil stále totéž a nic jiného už neřekl. Když výslechy skončily, nedokázal se už ani pohnout ani stát. K vyslechnutí rozsudku byl dovlečen v koženém pytli, který mu pod krkem stáhli provazem tak, že mu byla vidět jen hlava. A rozsudek zněl: „Bude odveden na náměstí Gréve a na popravišti, které tam bude vztyčeno, mu budou kleštěmi utrženy prsní bradavky, budou mu rvány paže, stehna a lýtka, na sírovém ohni mu bude upálena pravá ruka, která držela nůž, jímž chtěl spáchat řečenou královraždu, do míst, kde mu bylo vyrváno maso, mu bude lito tekuté olovo, vroucí olej, smůla a pryskyřice, vosk a síra svařené dohromady. Poté bude jeho tělo taženo a roztrháno čtyřmi koňmi a po smrti bude jeho tělo spáleno a popel rozmetán po větru.“ Věru neblahé vyhlídky na budoucnost. Poprava se konala ve čtyři hodiny odpoledne na náměstí Gréve. Sešel se neskutečný dav. Lidé seděli i na střechách domů. Šlechta platila za místa u oken v prvním a druhém patře domů až čtyřicet louisdorů. Taková to měla být podívaná!! Uprostřed náměstí stála dvě popraviště. Spíše byla široká než vysoká. První z nich bylo určeno k upálení pravé ruky a trhání těla kleštěmi. Druhé bylo nižší a k němu měl být odsouzený přivázán, aby mohl být roztrhán. Přítomni byli dva mistři popravčí. Gilbert Sanson, kat z Remeše a čestný kat pařížský, bratr Jeana Baptisty Sansona a jeho synovec Charles Henri Sanson, oficiální pařížský kat. Ten se později stal nejslavnějším mistrem popravčím katovské rodiny Sansonů a o několik let později zkrátí o hlavu i Ludvíka XVI.

D (St, 31. 7. 2019 - 14:07)

Jinak Charles-Henri Sanson byl při popravě Damiense jen sotva osmnáctiletým pomocníkem svého strýce Nicolase-Charlese-Gabriela, kata remešského. Jako oficiální mistr popravčí pařížský Charles-Henri následoval svého otce Charlese-Jeana-Baptiste až jedenadvacet let po Damiensově popravě, tedy v roce 1778.¶ Zcela bez zajímavosti jistě též není, že řečený strýc Charlese-Henriho, Nicolas-Charles-Gabriel Sanson, rezignoval na svoji funkci kata remešského právě brzy po Damiensově popravě.¶ https://en.wikipedia.org/wiki/Charles-Henri_Sanson

D (Út, 30. 7. 2019 - 23:07)

Zajímavé, a vpodstatě se to i zakládá na skutečnosti. Chtěl bych k tomu snad jen dodat, že svědkem výše popsané kvalifikované popravy měl být i Giacomo Casanova.¶ https://en.wikipedia.org/wiki/Robert-Fran%C3%A7ois_Damiens

31.7. (St, 31. 7. 2019 - 09:07)

Kouzlo a nádech historie vím.

D (Út, 30. 7. 2019 - 20:07)

Významnou osobností z hlediska mužnosti jistě by i Edvard z Westminsteru (známý též jako Edvard z Lancasteru), princ Waleský (1453 - 1471). Byl jediným korunním princem anglickým, který kdy padl v bitvě. A k této cti mu dopomohly krvavé Války růží, jichž měl tu čest být nejen aktivním účastníkem, ale i jednou z významných vznešených a vojenských postav.

Honza (Ne, 16. 6. 2019 - 14:06)

Hrozně mě vzrušuje představa popravovaného, který je na popravčím lešení opásán svým osobním mečem, jenž však nemůže vytasit z pochvy. Připomíná mi to tematiku mužských pásů cudnosti.

Reklama

Přidat komentář