Děti a punčocháče.
Já zažil něco podobnýho, jenomže ja to neumím tak napsat. Punčocháče jsem nosil až do devítky tajně. Později na hory na lyže a taky na brusle.
Jóó, punčocháče a školní divadlo nebo školní besidka vždy patřili k sobě. Skoro žádný kostým se neobešel bez punčoch. Či už to byli princové, řitíří, zvířátka, nebo taky sněhulák. Toho jsem jednou hrál a kostým byl složen z dvou látkových koulí vycpaných molitanem a bíle punčocháče. Taky si vzpomínam, že nikdo neměl problém donest do školy punčocháče. Taky sme se tvářili, že punčocháče nenosíme.
Také karnevalový kostým bez punčochových kalhot nebyl kompletní. Punčocháče sme všichni jak kluci tak holky nosili asi do 5. třídy. Na telocvik sme se převlíkali ve třídě v lavici. Rozdíl byl jenom v barvě punčoch. Od šesté třídy sme na telocvik chodili odděleně do chlapecké a dívčí šatny. To už kluci v punčocháčích se nevyskytovali tak masívně. V devítce už nás bylo jenom pár. Teda pár takových, co punčocháče nosili taky v dnech kdy byl tělocvik. Některí kluci je nosili jenom na von do školy né.
A ti, kteří nosili punčocháče jenom na ven a ve škole je momentálně neměli bývali, jak jsem poznal, největší posměváčci, kteří nejvíc ukazovali na ty, kteří punčocháče měli.
Ja som sedel v lavici s chlapcom, čo sa tiež posmieval tým, čo nosili pančušky, teda aj mne. Raz sa zohol do tašky a hľadal niečo. Ja som sa pozrel čo robí a tu mu z nohavíc na zadku vykukli pančušky, teda lem pančušiek a nezameniteľné dva švíky na zadku. Nič som nepovedal, len som čakal, kedy sa začne niekomu posmievať. Na následujúcej prestávke začal trúsiť posmešky na jedného chlapca. On bol z nás najmenší z nás a teda pre neho ideálny objekt na posmievanie. Keď si nedal povedať, aby mu dal pokoj, tak som mu povedal, aby nám ukázal čo nosí pod nohavicami on. Keď nechcel ukázať, tak som mu povedal, aby dal každému pokoj, lebo sám pančucháče nosí a iným sa posmieva.
JÓ, to máš pravdu. Já je neměl rád.
Tehdy jsme na tom byli téměř všichni, kluci i holky, stejně. Na jaře a na podzim jsem nosil punčocháče a kraťasy ještě v sedmé třídě a pod dlouhými kalhotami jsem v zimě nosil punčocháče ještě na střední škole, i když byl tělocvik a nebýval jsem jediný.
Nó, ja som pančucháče ku kraťasom nosil iba tak do 3. triedy neskôr iba pod dlhými nohavicami. Ale ak sa v škole prezujete do prezuviek, nedá sa nevidieť, že máš oblečené pančucháče.
Moje maminka vždy říkala, že s holou prdelí se nesluší běhat po světě a proto punčocháče byly mou součastí po celou školní docházku. Ja sice nebyl nadšenej, ale zato jsem byl v teplu a pohodlí.
Ako keby si hovoril o mojej maminke. Bez pančucháčov som chodil iba v lete. Na jar a na jeseň kraťasy a pančušky. Ale to bolo začiatkom 60-tých rokov.
Jo, já to měla stejný. Máma byla snad posedlá teplým oblečením a tím aby mi náhodou nebylo chladno a kromě čepice a šálu jsem taky musela nosit pod kalhotami punčocháče. A ty přišli na řadu někdy už v říjnu a nosila jsem je až do jara. Taky celou školskou docházku a tím myslím i vysokou školu. I dnes, když k ní přijdu v zimě, automaticky se zeptá jestli jsem dobře oblečena.
Moja mama vždy trvala na tom, aby som nosil punčošky. Ja viem, že správne je pančušky, ale ona ich vždy volala punčošky. Jej mama slúžila u "veľkomožných pánov" a ich synovia v školskom veku nosili krátke nohavice a biele pančuchy na podväzky a čiernobiele topánky. Mojej mame sa to páčilo ako chodili mladí páni oblečení a keď sa vydala a mala deti všetky obliekala podobne. Ja s bratom sme boli oblečení rovnako pančušky a krátke nohavice, sestry mali sukničky blúzky. V nedeľu a vo sviatok biele pančušky. Žili sme v Bratislave. Mama za žiadnych okolnosti nechcela pripustiť, aby sme s bratom nenosili pančucháče a kraťasy do školy. Ja som chodil 4. triedy a brat do 3. Otec bol lekár a zo zdravotných dôvodov sa nechal preložiť na Liptov. Prázdniny sme trávili u babky na dedine, kde sme mali v septembri nastúpiť do školy. 1. septembra Mama s babkou nás vystrojených v bielych pančucháčoch a krátkych nohaviciach vliekli do školy. Neboli sme našťastie jediní. Potom som pančucháče nosil až do konca základky.
Punčocháče jsem jako kluk nosil. Neviděl jsem na tom nic divného, protože je nosily všichni. Na podzim v 6. třídě v šatně před telocvikem, když sem si svlékl kalhoty a byl sem jenom v punčocháčích ozval se smích. Hele holka. Tí co měli punčocháče se zarazlili a jeden kluk nepokračoval v přvlekaní. Nejhorší bylo to, že se mi posmíval kamarát, který ještě minulou zimu punčocháče nosil.
"Jé holka" - tak to je přesné jen nevím ve které to bylo třídě, ale za 2 týdny když přituhlo tak je měla polovina třídy.
U nás ve třídě byl kluk, který se vždy posmíval těm co nosili punčocháče, dělal si z nás legraci, že jsme holčičky nebo miminka. My vostatní sme mu záviděli, že nemusí nosit punčocháče, že jeho máma je správna. Jednou po škole sme si spolu hráli. lezli sme po stromech, přes ploty a podobne. Za sídlištěm bylo neco jako odkladací skladisko, kde byly navezený nejaké stavební stroje, stavební materiál, ostnatý drát, starý pletivo a jiné věci. Ač to bylo zakázaný, my tam furt lezli. Najednou se tam objevil strážnik a začal na nás řvát jak pominutej a my houfně skákali přes plot. Když sme se v bezpečné vzdálenosti zastavili ukázalo se, že náš milej posměvaček ma na stehne díru na kalhotách od kolena až po zadek a div se světe pod kalhotama mu svítíli punčocháče, přesně také jaké sme měli i my vostatní. On si to v tom adrenalínu ani neuvědomil až do chvíle než mu kluk sedíci vedle neho neřekl:" Podívej jakou tu máš díru!" a "Hele kluci punčocháče!" "Náš hrdina je taky holčička a miminko!"
Našemu je čtrnáct a když mrzlo tak punčocháče nosil i do školy bez odporu a prý nebyl jediný, proto asi neprotestoval, záleží jaký kolektiv se ve třídě sejde.
To máš pravdu. Já se v 5. třídě přestěhoval do jiného města. V nové škole jsem zistil, že kluci běžne nosí punčocháče i ve vyšších ročnícich a nikdo se nikomu neposmíva.
Ny lyžiarskom výcviku sa jeden zo spolužiakov ráno chodil prezliekať na WC. Boli sme zvedaví čo to nosí v igelitovej taške a tak sme sa do nej pozreli, keď bol v bufete pre malinovku. Našli sme mu v nej pančucháče. Keby sa prezliekal na izbe videl by, že aj my máme tiež pančušky. Z recesie sme mu narobili uzly na pančucháčoch. Ráno meškal na nástup.
A kolik mu je? Do který třídy chodí? Mladej mi je taky nechce nosit. Chodí do 6. třídy.
Reklama
Ja som niečo veľmi podobné zažil v 8 triede. Pančucháče som nosil, najväčšie posmievanie som zažil asi v piatej triede, keď ich zopár chlapcov v triede prestalo nosiť a posmievali sa tým, ktorí ich nosili. V šiestej triede /vtedy začinál 2.stupeň od 6 triedy/ nás poprehadzovali a prišli k nám do školy aj viacej nových žiakov. Tak som sa dostal do triedy, kde pančucháče nosili takmer všetci chlapci a tí ktorí ich nenosili, nosili spodky. Mal som obavy, ako to bude pri prezliekaní na telocvik, ale zopár nových spolužiakov ich už od októbra začali nosiť. Tak som sa k ním pripojil a žiaden posmech sa nekonal. V ôsmej triede na lyžiarskom ich mala hádam polovica. Od októbra, či novembra sme začali skúšať rozprávku. Najprv sme len čítali až po lyžiarskom sme začali skúšať intenzívnejšie. Učiteľka, ktorá s nami rozprávku skúšala, sa rozhodla, že by sme mali skúšať aspon v náznakových kostýmoch. Postavy ako princ, šašo, kráľ, páža, ritier, herold dvorania, to mali jednoznačné - pančucháče a košeľa, alebo sveter. Ja s kamarátom sme sa skúšaniu v pančucháčoch vyhli, lebo ja som mal postavu dedinského chlapca Jana a on pustovníka. Aj keď sme s kamarátom pančucháče cez zimu nosili, so spolužiakov ktorí v pančucháčoch nacvičovali sme si robili vtipy. Blížil sa dátum premiery a my sme išli do divadeľných dielní vyberať kostými. Inštrukcia od učiteľky bola, aby si všetci zo sebou vzali aj pančucháče, aby videli celý kostým. Ja s kamarátom som si ich samozrejme nevzal, však načo, pančucháče predsa nebudú súčasťou nášho kostýmu. No svoje rozhodnutie som oľutoval v momente, keď mi dali do ruky súkenné nohavice, ktoré som si mal obliecť. Už na dotyk píchali a ke som si ich dal na holé nohy, išiel som z kože vyskočiť. Našťastie jeden spolužiak mal so sebov
dvoje pančucháče, tak mi ich požičal. Až tak som sa obliekol kompletne do kostýmu. Paní v požičovni vravela, že pod súkenky sa vždy nosili dlhé plátené spodky aj v lete. Bez pančucháčov ostal len kamarát, ktorý hral pustovníka. Jeho kostým bola sutana. Hneď začal mať poznámky, že
aj ja si zahrám divadlo v pančucháčoch, iba on ich nemusí mať. Jeho radosť netrvala dlho. Bola generálka a spolužiaka sfukla učiteľka, že nemôže mať pod sutanov nohavice, lebo to nevyzerá dobre, keď mu spod nej vytrčajú. On sa bránil, že mu bude zima /bol vtedy máj, veľmy podobný ako tohtoročný, chladný a daždivý/ Učiteľka mu povedala, že by mal mať holé nohy, ale ak by mu mala byt zima, nech si dá pod sutanu pančucháče. Tak nakoniec sme divadlo v pančucháčoch hrali všetci chlapci a samozrejme aj dievčatá.
V deviatej triede som uvažoval, že pančucháče už nebudem nosiť, ale od jesene sme začali trénovať hokej na ľade, pripravoval sa turnaj medzi školami. A pančucháče začali nosiť aj chlapci, ktorí ich už v ôsmej triede nenosili.
- Odpovědět
Pošli odkaz