Online hry jako riziko pro vztahy
Autor diskuse
Roman
Chtěl bych nastolit otázku nebezpečnosti online her hraných na internetu pro vztahy mezi partnery. Jedno zda jde o manžele nebo přítel - přítelkyně. S mojí přítelkyní jsme spolu pět let a máme syna. Ve vztahu nám to zatím doteďka klapalo naprosto v pohodě včetně postele. Jenže v posledních měsících mi přítelkyně začíná bláznit na internetu do hraní Age of Empire nebo jak se ta kokotina jmenuje. Nejdřív jsem to bral jako rozptýlení pro maminu mateřské, ale poslední dobou začínám mít obavy, protože v tom tráví stále více a více času. Večer, když malý usne, chci třeba, abysme si nalili sklenku vína, sedli si spolu a povídali si, jak jsme to rádi dělávali dříve. Jenže se stává, že dostanu odpověď, že ještě musí zaopatřit to či ono, připravit obranu nebo útok a tak podobně. Navíc už to není jen o hraní, ale v rámci nějaké jejich aliance nebo jako se to nazývá, tam mají i chat a vykecávají se tam. Nakonec z toho sejde a já si jdu po svém.
Podobně potom v noci, když chci, abychom šli spát. Tedy ne ani tak spát jako do postele. Malému budou v létě dva roky a rád bych pracoval na dalším přírůstku. Dostane se mi odpovědi, že za chvilku dorazí. Jenže to kolikrát není pravda. Stalo se mi už, že jsem potřeboval před druhou na záchod a zjistil jsem, že jsem v posteli sám a ona u toho stále ještě sedí. Přítelkyně mne pořád ještě hrozně moc přitahuje a vzrušuje. Pořád jí chci, ale bojím se, aby to nevzalo za své - kvůli nějaké pitomé hře na rytíře nebo co. Nevím jak se k tomu postavit a hlavně ani s kým se poradit. Rodičům nebo známým se mi s tím zrovna moc svěřovat nechce. Četl jsem už, že internetové online hry dokáží vztah úplně rozbít až k rozvodu, a že je dobré se proti tomu tvrdě postavit. Jenže zase nechci být zbytečně za prudiče, který hledá jen to špatné. To taky vztahům moc nepomáhá.
Těžko radit, ale na lehkou váhu bych to nebral. Mému bratránkovi se právě teď hrozí rozsypat rodina kvůli něčemu podobnému a před pár lety na to doplatil kamarád z basketu. V obou případech za tím stálo hraní a diskutování jejich manželek.
Pche... jeden známej kdysi ujížděl na Travianu, což je dost podobný Forge Of Empires, co hraje tvá stará. Hodně jsme se mu tehdy smáli, že se pustil do prohlížečovky. Pak toho asi po roce nechal. A vzhledem k tomu, co vyvádí teď, tak ještě s nostalgií vzpomínáme, jaký to jeho travianový období byly fajn časy. Jinými slovy - stanou se i horší věci. Možná by nebylo od věci zjistit, kde hraje, zaregistrovat se tam taky, založit si s kámošema vlastní alianci a tu skupinu tvý přítelkyně vzít útokem, což ale není zas takové překvapení.
Že se nic tak hrozného neděje? Si děláš kozičky? Zkus tohle povědět před bratránkem. Rodina se mu rozpadá podle podobného scénáře, jak psal Roman. Prapočátek byl v tom, že jeho žena se tak dva či tři roky nazpět začala zapojovat do nějaké alternativně kulturní diskuse na internetu. Věnovala tomu stále více a více času až se to začalo negativně podepisovat na chodu rodiny. Když už bratránek přece jen začal dávat najevo nevoli, tak byl smáznut s tím, že kolem sebe šíří negativní energii nebo co. Nakonec se postupně začala dávat dohromady právě s někým, koho přes tu diskusi poznala a původní vztah, ze kterého vzešli také dvě děti, v podstatě nechala vymřít. Byt mají v SJM, ale pryč půjde bratránek. Říká, že to nedělal pro sebe, ale pro děti. Navíc naše rodiny mají kořeny tady v Praze. Má tak kam jít a nemusí platit šílené nájemné nebo z Prahy utéci. Děcka tím pádem snad budou dál mít na dosah jak tátu, tak dědu s babičkou. Rodina je v kaženém případě před krachem. Ona vidí všechno špatné jenom na něm a kloudná řeč s ní není.
Ještě hůř dopadl před pěti lety kamarád z basketu. Tam to byla taky nějaká takováhle hra, kterou začala jeho manželka pařit, když byla na mateřské s třetím dítětem. Když si vzpomenu, jak byl ještě při oslavách 40tin nadšený, že se mu napotřetí povedl syn. Sice už trochu neplánovaně, ale o to byl šťastnější. Dál byl scénář podobný jako u bratránka. Věnovala tomu stále více a více času a rodina zůstávala bokem. Kdysi tak pohodová domácnost stále více skřípala, až se nakonec zadrhla úplně. K pětačtyřicetinám dostal jako dárek kopačky. Že to mezi nimi úplně vychladlo, že o ní ztratil zájem, a že to dál nemá cenu. Aby to nechladlo, když dokázala prosedět celý večer a hluboko do noci u internetu. Došlo to tak daleko, že i ta děcka jí musela chodit dát pusu na dobrou noc k počítači. Z odborného pohledu našeho příbuzného, který svůj profesní život působil jako psycholog a psychiatr, spadla do regulérní závislosti a měla se s tím léčit. To by možná byla záchrana. Ona si to ovšem nepřipouštěla a přes zoufalství děcek to skončilo rozvodem.
V jeho případě ovšem rostoucí nájemné a také výživné zapříčinily, že navzdory platu nadprůměrnému i na Prahu začal mít problémy to rozumně utáhnout. Nakonec využil možnosti a změnil působiště na místo vzdálené cca 100km od Prahy. Tam má sice o pár tisícovek méně ve výplatě, ale náklady na bydlení jsou jen zlomkem těch pražských. Tím bohužel dvě -náctileté holky i jejich mladší bráška tátu skoro ztratily. Nový vztah se jejich mamince navíc nepovedl. Hlavně ty holky náhradu za tátu, který s nimi byl odmalička a dělal pro ně první poslední, nikdy nepřijaly. Další pokus o "tatínka" už snad nevydýchaly vůbec a šly k prarodičům. Co jsem slyšel, tak se chtěly obrátit na soud, že chtějí jít bydlet s tátou. Co bude s malým těžko hádat.
Horší věci se stát mohou, to ano, ale tady taky není o co stát.
Není to zrovna moc povzbuzující čtení, ale i tak díky.
Jana
Máš pravdu. Není to moc zábavné četní. A člověk si to naplno uvědomí, až když se to dotkne přímo jeho nebo někoho blízkého. V mém případě je to moje rodná sestřička, toho času se blížící 40 letům věku. Jeden by řekl, že v tomhle věku už by mohla mít rozum. Asi tři roky nazpět začala hrát nějakou online hru na internetu. Byla tehdy doma se zdravotními komplikacemi a tak to všichni brali jako možnost rozptýlení. Postupně však začal rapidně narůstat objem času, který trávila u počítače a to nejen vlastním hraním, ale též diskusí na tamním chatu, kde se diskutovalo v rámci té jejich aliance nebo jak to nazývala. Tady bych zpětně odhadovala, že se asi mohly objevit první problémy v rodině, která do té doby fungovala naprosto pohodově. Problémy, které v současnosti bohužel vygradovaly. Minulý týden nám totiž ségra v rámci rodiny suše oznámila, že už s manželem nechce být, že to mezi nimi vyhaslo a že přes ten internet poznala jiného. Blesk z čistého nebe. Máma s tátou i já s bráchou jsme zůstali jak opaření. Nikdo nevíme, co bude dál. Se ségrou vůbec není možná rozumná diskuse. Ona že už se rozhodla, spálila mosty a tak dále.
Jenže tohle jde dělat, když nejsou závazky. A to tady neplatí. Jsou tu dva moji synovci ve věku 12 a půl a 10 let. Pro ně to bude šílená rána. Z jejich a nejen z jejich pohledu to pořád byla fungující rodina, kde se rodiče spolu normálně bavili, dali si pusu, objali se atd. Těm nyní reálně hrozí, že přijdou o taťku. Byt, kde rodina bydlí je napsaný na ségru. Jeho celkovou rekonstrukci sice realizoval a v podstatě i finančně zajistil švagr, ale pokud půjdou od sebe, je jasné, že odejde on. A protože nálady na bydlení jsou v Praze pro single člověka dost často neúnosné, může být, že odejde někam úplně pryč. Celou rodinu nás děsí představa, co bude, až klukům zmizí ze života jejich vlastní táta a maminka se výhledově objeví s nějakým novým, se kterým jako bonus přijde ještě osmiletá nevlastní sestřička. Jak to moji synovci zvládnou. Tohle přece není možné dětem jen tak udělat. Vždyť je to může poznamenat na celý život. A to tím spíše, že oba kluci jsou na otce hodně vázaní. Odmalička jim věnoval maximum času, který mohl. Starší synovec už celkem jasně vidí otce jako vzor, který chce následovat. To všechno bude najednou pryč. Bude někdo nový a cizí. U kluka v pubertě se toho hodně bojím.
Kolegyně v práci si tohle prošla a bylo to víc než rok trvající martyrium, než děti akceptovali jejího nového partnera do té míry, že u nich mohl normálně bydlet. Situaci přitom měla o dost jednodušší v tom, že jejich otec od rodiny utekl s jinou a s dětmi se téměř nevídal. Nahrazovalo se akorát prázdné místo. Tady bude odtržen milující a milovaný taťka. Kluci se mohou vzepřít, začít po svém protestovat a udělat novým členům rodiny ze života peklo. A vůbec už nemluvím a zajištění chodu rodiny jako takové. Ségra pracuje v oblasti sociálních služeb, kde jsou obecně platové poměry nevalné. Rodinu finančně zabezpečoval svým daleko vyšším příjmem švagr. Pokud si bude muset hradit někde vlastní bydlení, tak se jeho možnosti výrazně omezí a opět to dopadne na moje synovce. A na začátku všeho toho stálo pár chvil, kdy u nějaké kamarádky tu hru viděla a zkusila ji.
No jo, to je sice všechno pěkný, ale je to celý jenom o tom znát rozumnou míru, to se může týkat čehokoli. Sice moc nerozumím tomu, proč někdo marní čas onlajnovkama, místo aby pařil něco kloudnýho, ale to už je každýho věc. Každej občas blbneme, jenom si člověk musí sem tam ujasnit, jaký má priority. Tyhle problémy jsou pořád lepší než chlast, drogy, nebo gamblerství, ve chvíli, kdy se z toho danej jedinec vzpamatuje a vykašle se na to, nenese si potom s sebou nějaký následky, jde jen o to se fakt vzpamatovat.
Reklama
Téma mohlo klidně zahrnovat i sociální sítě. To je přesně případ mojí ségry, který právě teď nabourává celou rodinu. Tak dlouho si leštila profil na fejsbůku a lajkovala až se jí to kapánek vymklo a rozsekala rodinu. Přišla za mnou asi před měsícem, že se mnou potřebuje mluvit soukromě. Říkal jsem si, co zase chystá. A ono tohle. Že půjdou s manželem od sebe, že už mezi nima není vztah. Přitom se pravidelně vídáme a na pohled normálně fungující rodinka. Musel jsem si dát dva panáky whisky, abych to trochu vyklidnil. Mluvit se s ní moc nedalo. Mlela si svoje. Akorát jsem jí doporučoval, aby si vše hodně dobře rozmyslela, než s tím půjde za našima. Neposlechla, protože teď nejspíš myslí píčou, a tak budou hodně "veselé" Velikonoce. Otec s prásknutím dveřmi odešel do dílny a máti jí chvíli nato rovnou vyhodila a odmítla se s ní dál bavit. Že si s děvkou nemá co říct.
Moje kamarádka z gymplu si pár let nazpět přesně tímhle podělala život. Taky si stála za svým, spálila mosty a šla si za domnělým štěstím. Akorát že románek za rok nebo dva vyvanul a cesta zpět už nebyla. Děcka, naštěstí už dospívající, o ní nechtějí ani slyšet. Rodiče jí v podstatě vyhodili a vydědili. Má díky bohu alespoň dobrou práce a může tak slušně bydlet. Aby nebyla sama, tak si pořídila psa. Když si vezmu, jaká to byla veselá pohodová holčina a podívám se na ní teď, tak je mi skoro smutno. A o to víc, když si uvědomím, že do podobné pasti se mi možná řítí ségra.
- Odpovědět
Pošli odkaz