Chci umřít a nedaří se mi to

můj meil je Barbra4@email tak jestli budeš chtít písni. Víš já mít tu pistoli ..... jenže nemám. Mám jen těžké deprese a nějak jsem zjistila, že marně hledám wsvoje místo v životě, nenašla jsem je a už asi nenajdu.

Milá Lucrezia a podobná,

ano, je to o odvaze, včera jsem psychologovi říkala, že to často nemůžu vydržet, tak píši hrozné maily, ale kdyby k tomu mělo dojít, tak to neudělám. Jako nejjistější je prý si střelit kulku do spánku, to bych nedokázala a kde bych vzala pistoli ? Já žiju jenom pro TV, PC, dojít si nakoupit, k lékařům, to je vše. V těch silných depresích nedokážu jít sama třeba do divadla, kina, jak mi kdo kde říká, to fakt nejde, to je uzavřený kruh a tvářit se blbě nikde nechci. Teď je dopoledne a já se nemůžu donutit se upravit a jít nakoupit. Ale musím. Kdybyste si holky nebo ženy chtěly napsat více, dejte mail a já napíšu. Držte se, já vím, blbé slovo, já se nelituju, jen konstatuju situaci, jak jsem dopadla a je to hlavně má vina.

Ahoj, často tady tu diskuzi...Vanneso, ani neví, jak moc ti rozumím a chápu tě. Můj život je prázdný a večery jsou nejhorší, ticho, nikde nikdo, koukám na televizi a přemýšlím jak to skončit aby to bylo rychlé a definitivní. Mám řadu prášků, které by snad byly řešením. Je to krásná představa, usnout a už se nemuset probudit, nemuset nic řešit a ničím se trápit, jen spát a spát.

Taky si říkám, že mít aspoň tu odvahu se zabít....aspoň to.
Ale nemám tu sílu říznout tak hluboko, někde uvnitř se mám pořád ještě ráda, nebo co...
Takže tady budu strašit ještě tolik let a tvářit se "happy".

Ahoj, často tady tu diskuzi čtu a i když mám hrozné stavy a problémy, tak jsem ještě nedávno říkala doktorkám, že bych si nikdy život nevzala. Nic zásadního se nestalo, jen jsem se strašně izolovala, jsem sama a dokonce mi to nevadí na jednu stranu, večer třeba koukám na nějaký film a hlavně na mě nejvíce dopadá šílená deprese večer, jsem jak někdo jiný, píši doktorce hrozné maily, píši, jak se zabít, že takhle ne a takhle možná ano. Ona mi nato říká nebo odepíše, že by mě mohla dát nedobrovolně do PL, ale ví, že bych pak podepsala revers, jako vždy. Je to kolotoč pekla, vím ,že si občas zahrávám, když už píši mail na rozloučenou apod. poslední dobou je to denně. Nenávidím se a vím ,že by všichni byli raději, kdybych umřela, opravdu. Já skutečně žiji jen pro sebe, nemám pro koho, pro co, nic mě nebaví, jen spát a občas něco na PC. Akorát pak zjišťuji, že všechny obtěžuji vč. obvodní doktorky a když se to nakupí, tak se z toho odůvodněně zhroutím.
Málokdy brečím, teď bývá spíše ve mně vztek a nejvíce na sebe nebo tak obecně.
Každý večer je to stejný, ty myšlenky na smrt a zároveň strach, že už nikdy nic nebudu vědět. Jsem srab, jen o tom mluvím a píši, ale co když jednou....., třeba by se mi ulevilo. Stejně jen přežívám a je to den ode dne horší.

drž se když chceš umřit tak zkuz málo dychat a ve spánku umřeš toje dokazaáne

Čtu tvá slova a ač jsem...Má předešlá slova byla určena Lucrezii.

Beáto, zkopíruji Tvůj...Čtu tvá slova a ač jsem starší nežli ty, jsem na tom i já podobně a proto je mi líto, že mladý člověk takhle trpí.Já jsem v mladém věku netrpěla, jen jsem cítila větší senzitivnost nežli mají jiní a myslela jsem,že tak půjde život i nadále.
Bohužel, nebylo tomu tak.
Držím ti palce, kéž by bylo líp Tobě. Máš toho ještě mnoho před sebou, kéž by se objevila trocha štestí.

Je mi 41let a mám také problémy všude kam se podívám - budoucnost, přítomnost, sex, duchovno. Napadla mě také sebevražda, ale byl jsem poučen, že by to způsobilo špatnou Karmu - v případě nutnosti existence života po smrti.

Karle, napíšu to tedy...Lucrezia,
já napíšu od začátku.. od 13 let co jsme byl dost dlouho nemocny cca 3 roky jsem neměl nic a pak od cca 20 let jsem měl ještě větší zdrav.problémy a do toho jsem byl vždy na vše sám... měl jsme jen práci 7 dní v týdnu.. za celej život jsem neměl ani jednou dovolenou.. nic.. a jako ani mě samota a bolest nevadila ,ale před cca rokem jsem poznal co je to nebýt sám a co je to když je mě fakt dobře.. to bylo 2x měsíc v roce a od té doby co vše skončilo se cítím tak strašně sám a tak strašně cítím bolest,smutek a v hlavě už mám jen jedno.. už nechci nic.. už chci vážně jen chcípnout.. musím se přemoct a ukončit to.. už pro mne skončilo vše..

Karle, napíšu to tedy radši tady.

Představ si, je mně stejně let jako tobě.
Jak dlouho už Ti tohle trvá? Kdy sis uvědomil tu změnu, to, že máš už před sebou jen černo?
Napadlo mě taky jestli to není nějaká vývojová krize středního věku. Když jsem byla ve stacionáči. byli tam samí takoví lidé mezi 30 a 40, co měli pocit, že ničeho nedosáhli.
Nevím, jak by sis představoval , že by si život měl někdo zasloužit

Karle,
nechceš, abychom si...Lucrezia,
děkuji za nabídku,klidně můžeš napsat,v záhlaví je to můj e-mail, ale já už vážně chci jen jedno... chcípnout... jen kdyby jsem nebyl taková sračka a dokázal to...
Nemám nic... nemám zdraví,nemám přátele,nemám lásku,nemám budoucnost.... mám jen deprese,smutek,samotu,bolest....
Už vážně bych chtěl jen jedno... aby vše skončilo... nechci žít.. svůj život jsem promrhal a to je mě 37,kéž bych svůj život mohl někomu darovat,kdo si zaslouží žít... já si to nezasloužím.. já ne :(

Lukrecie, přeješ si smrt a...Beáto, zkopíruji Tvůj příspěvek, aby ch na něj odpověděla:
----------------------------------
Lukrecie, přeješ si smrt a jak sama píšeš ta jen tak nepřijde-zato ti podobný způsoby myšlení mohou přivodit celou řadu somatických onemocnění: mezi ty lehčí patří alergie, lehčí záněty a ty drastičtější se ohlašují skrz cukrovku, rakovinu a těžké formy zánětlivých procesů. Mnoho lidí si teprve v těchto krizích uvědomí, nakolik život mají ráda a k životu doslova "procitnou". Nicméně toto není pravidlo, tak na to nespoléhej a snaž pracovat na tom, aby se ti vedlo lépe a vrátila se ti chuť do života.
Prožila jsi něco zátěžového nebo se potýkáš s depresemi? Nebo je to stav dlouhodobý a je to jakási "rezignace"?
Napiš sem k tomu víc, možná že ti budu umět poradit-kdysi jsem se dokázala vyškrábat z opravdu těžkých s.r.a.č.e.k. Trvalo to několik let, ale ta vyčerpávající námaha zato stála. Můj dnešní život je smysluplný a radostný-je lepší, než jsem si myslela, že by vůbec někdy mohl být. Když jsem v jedné situaci převyprávěla psycholožce co jsem musela absolvovat-bylo mi řečeno, že tohle by málokdo přežil.
Proto mám jen jedno: s každou překonanou krizí člověk sílí a stává se odolnějším-a to je to, co znám ze svého života.
..............................
..............................
Vím, že si mohu zp§sobit spoustu psychosomatických potíží, taky už na sebe dlouho nedaly čekat.
Víš, možná je to podvědomé. Touha umřít nějak !legálně!, protože když Tě zabije nemoc, tak tě nikdo za to nesoudí. když je to deprese, je to "Tvá vina", že ses jí nepostavil.

Ve skutečnosti já už mnoho možností nemám jak to zvládat.
Píše o bylionkách, zkoušela jsem, ale klidně zkusím znovu, za to nic nedám. Tonoucí se i stébla chytá.

Toto je můj dlouhodobý stav, a spíše jde už o rezignaci, jak píšeš, nikoliv o momentální náladě. Budu ráda za jakékoliv rady.

... a nedaří se a nedaří, co na plat, musíš posečkat až to příde samo, radit ti nemužu jak ze sveta, to je trestní čin navádení, ale dočkáš se, nemnej obavu !

Jsem na tom podobně akorát...Mirelak,
zkus sem napsat, co děláš pro to, aby to tak nebylo. Už jsi vyhledal pomoc, nebo tahle diskuze je první pokus?

Lukrecie, přeješ si smrt a...Beo, ještě k Tvému půvonímu příspěvku-ráda bych se vyjádřila víc, momentálně jdu do práce, ale chtěla bych se o tom pobavit.
Vrátím se k tomu, jestli můžu.
Lucr.

Díky

Lukrecie,
ještě jsem...Beáto
ano, všechny stavy jsou léčitelné, ale vyléčitelné nikoliv. Každého aspoň jednou za život přepadne deprese, ael když se v tom někdo mele několik let, asi to není tak jednoduché.
Stává se prostě, že lidi onemocní a umřou.
Někdo na rakovinu, jiný na depresi.
Momentálně neumírám, nabrala jsem nový dech, a ikdyž to není jak to bývalo, s tímhle se dá celkem žít. Jen ne moc dlouho. :(