jak se odmilovat ?

neboj, překonáš, nic jinýho ti nezbejvá, řekni si, jsem snad ženská k pohledání, spousta chlapů mi může ležet u nohou, vem si mp3 do uší, vyjdi na ulici a užívej života všechno hod za hlavu, ano trápení se vrátí ale čím adál tím bude mírnější...neboj a užívej života..hm?:)

Jj dík :))ale skoušela sem ale nemůžu to překonat prostě

Zkuste V.I.P diskusi !!! Možnost registrace ... http://www.xxcd.kvalitne.cz/ ... Jste vítání !!!

Zkus si ho smazat z pč. Nebo si zakaž pč. Nebo ho pošli do pč :D.

Ahojík všem potřebovala bych poradit.Už přes půl roku miluju jednoho kluka jenže nemá o mě zájem,pořád mě ignoruje atd..Prostě nemá o mě zájem no.Já trápím se hrozně moooooc jsem s toho už úplně zoufalá.Moc ho nevidím,vidím ho tak 3 do týdne ale vidím ho každý den na pč,strašně moc mě láká mu napsat.Skoušela jsem si i říkat že mi za tuto trápení vůbec nestojí že určitě jednou najdu kluka který mě bude fakt milovat a bude mít o mě konečně zájem..zkoušela jsem se i nák odreágovat kamarádky mi v tom pomáhaly,s partou jsme chodily ven,chodily jsme na všeljaké akce a nepomohlo.Jak mile jsem přišla na pč nebo jsem ho viděla tak zase už to všechno začalo,to trápení,zoufalství atd...Potřebovala bych poradit co mám dělat.Kolikrát bych si přála si sednout na nákou kolej a čekat až pojede náký vlak ale tím bych způsobila bolest jen druhým.Rodičům jsem to i říkala a maminka si semnou o tom popovídala na chvilku mě to přešlo a když jsem ho viděla na pč tak zas to začalo.:(((((((((Já už vážně nevím co mám dělat..s pozdravem Pája

Když si najde jinou, tím líp. Budeš odmilovaná hned.

Ahoj..Sme strašně zamilovaná do jednoho kluka z Prahy a on do mě...Ale chci se odmilovat, protže sme od sebe moc daleko- já jsem z JM Moravy, z Hodonína a je nám 13 a nemůžem sse stekávat..Mám největší strach z toho, že na tejden semnou- byli jsme v Anglii zapomene a najde si jinou :'( prosím, PORAĎTE MI

Taky zažívám něco podobného. Nejdřív vztah, asi 3 měsíce, pak on to utnul s tím, že by bylo lepší to na nějaký čas ukončit, protože měl přítelkyni, se kterou byl a nebyl. Já o ní věděla. Ale návrat k němu už se nekonal. Já zůstala zamilovaná, on je v pohodě. Nejdřív jsem chtěla utnout kontakt, ale nevydržím to, i když vím, že by se mi ulevilo, protože takhle otvírám jen stále dokola staré rány, které bolí. Komunikace mezi námi trochu vázne a ani nevím proč. Ve zlém jsme se nerozešli. Ale každý den ho skoro vídám a padne vždy jen ahoj, a někdy pár vět navíc, ale tím to končí. Jednou jsem to nevdržela a napsala mu, že bych ho chtěla zpět a on napsal, že by to rád nechal tak, jak to je, a že mě kdykoli rád uvidí a že má přítelkyni. Tím si tedy nejsem moc jistá, protože sem ho s ní ještě neviděla, ale budiž. A i přes tohle všechno jsem bezhlavě zamilovaná, i když vím, že to nemá budoucnost. Ale jakmile ho týden nevidím, je mi smutno, i když se fakt snažím tomu kontaktu se vyhýbat....

Taky zažívám něco podobného. Nejdřív vztah, asi 3 měsíce, pak on to utnul s tím, že by bylo lepší to na nějaký čas ukončit, protože měl přítelkyni, se kterou byl a nebyl. Já o ní věděla. Ale návrat k němu už se nekonal. Já zůstala zamilovaná, on je v pohodě. Nejdřív jsem chtěla utnout kontakt, ale nevydržím to, i když vím, že by se mi ulevilo, protože takhle otvírám jen stále dokola staré rány, které bolí. Komunikace mezi námi trochu vázne a ani nevím proč. Ve zlém jsme se nerozešli. Ale každý den ho skoro vídám a padne vždy jen ahoj, a někdy pár vět navíc, ale tím to končí. Jednou jsem to nevdržela a napsala mu, že bych ho chtěla zpět a on napsal, že by to rád nechal tak, jak to je, a že mě kdykoli rád uvidí a že má přítelkyni. Tím si tedy nejsem moc jistá, protože sem ho s ní ještě neviděla, ale budiž. A i přes tohle všechno jsem bezhlavě zamilovaná, i když vím, že to nemá budoucnost. Ale jakmile ho týden nevidím, je mi smutno, i když se fakt snažím tomu kontaktu se vyhýbat....

Ahoj,prožívám podobné "trápení"jako Slávka.Jak se odmilovat?Jsem zamilovaná do kolegy v práci,je o 12let mladší.Myslím, že by o mě stál, ale chce mít děti a já už mu je asi nebudu moci dát, je mi 43...Vidím na něm tu nejistotu,mám ji oslovit a jít do svazku s ní, nebo ne?Trápíme se takhle společně už nějaký měsíc a nikomu to nepřeju.Jediné, co si přeju, je odmilovat se, zapomenout na něj, ale nejde tomu poručit, vidíme se denně v práci, házíme po sobě pohledy v naději, že snad bychom to přece jenom měli zkusit?????Bere mi to moc energie,nemůžu se soustředit na práci, protože na něj myslím celé dny.Kdyby tak šlo vzít gumu a vygumovat ho z hlavy...Ten člověk má v sobě něco tajemného, co mě k němu přitahuje jako magnet, ani nemusí mluvit..Nikdy v životě jsem nic tak silného nezažila, a o to víc mě to bolí, neboť by případný vztah neměl asi budoucnost..Pokládám si otázku, PROČ se to muselo stát? Hledám si jiné partnery,ale když jsem s nimi,myšlenkama jsem jinde...Existuje nějaká účinná metoda, jak se "probudit" a pustit ho z hlavy a jít si svojí cestou? SOS

Tak jsem to udělal - přerušil kontakt. A bylo mně fajn. Ale bohužel jsem ji týden potom viděl a ona byla až moc "viditelná". Napsal jsem ji, jestli by v mé přítomnosti nebyla trošku v ústraní... Tak si semnou opět začla povídat a výsledek se brzy dostavil - další trápení. A před několika málo dny zase.Zajímalo by mě, jak je to s Emmou, co mně sem dříve cosi napsala.Emmo, napiš.

ahoj Daisy, jak kdybych tvůj příspěvek psala já. Mám to samé, bezhlavě zamilovaná do kolegy, nepomáhá vůbec nic. S myšlenkou na něj vstávám, usínám, mezitím se snažím pracovat. Je rozvedený má přítelkyni, já jsem podala žádost o rozvod. Takže by nám časem snad ani nic nestálo v cestě, ale nevím co on. Za vším u něj hledám něco víc a možná tam přitom není vůbec nic... Jen ta moje bujná fantazie. Není mi asi pomoci. Ani milenec ho "nepřebil". Co s tím?

Daisy,dokud na něj jenom myslíš, tak buď ráda. Jak bys tu hranici překročila, všechno by se změnilo. Mělo by to dopad i na tvé manželství. Vím, co říkám. Můžeš si říkat, že to zvládneš, ale zvlášť když tě tak přitahuje, chtěla bys pak být jen s ním. Podle mě nejde milovat současně dva muže, časem stejně ten jeden vyhraje. Ty konce jsou pak bolavé. On je rozumný chlap, protože si tohle všecko asi uvědomuje. Takže jestli si chceš ušetřit spoustu slz a mít manželství v pohodě, tak tu hranici nepřekračuj.

Josífek mi mluví z duše... je to horší jen o to, že já jsem bezhlavě a totálně zamilovaná do kolegy v práci, který to také ví a nedává mi žádné šance... a oba dva máme rodiny... Nikdy jsem neměla v úmyslu kteroukoliv z těch rodin poškodit, zamilování do něho jsem si fakt neplánovala, ale přišlo, je tu - a trvá to už 9 měsíců a já šílím... Tolik potřebuji, aby mě objímal a líbal... nechci nic víc, než tohle - aby občas byl můj... strašně ho potřebuji občas pro sebe... On ví, že ho miluji - a nejspíš se toho polekal. Nemá mi prý co nabídnout... Ale já ho nechci rozvést, spíš svést - ale jak mu to mám říct, když mě přece už odmítl? Stále ale trvá to flirtování, dokonce mám občas pocit, že mi schválně naznačuje dvojsmysly, že by si snad i dal říct - ale já už nevěřím ničemu, co vidím nebo slyším, protože jsem v tom tak dlouho hledala symptomy nějakého citu z jeho strany, až jse je tam všude viděla... Možná se i Josífek jen plete a ona ve skutečnosti tím nic nemyslí, on to tak jen vnímá.... Já se devět měsíců probouzím a usínám s myšlenkou na něho, ačkoliv samozřejmě miluji svého manžela i děti - prostě jsem se zamilovala a nevím, co s tím...

vim, že s tim mnoha z vás nebude souhlasit, ale lék na odmilování je jiné zamilování a to ve všech slovech smyslu.. Ať do jiného může, či záliba do svých koníčků. Já se odmiluju, když se zamiluju do jiného, kamarádka se odmilovala, když dostala koně a tráví s nim celý svůj volný čas. A pokud je zamilování slabé, vyřeší ho čas.

Je to zlé. Už na ni myslím moc dlouho. Předstíral jsem (před sebou i před ní), že jsem se poohlížel po jíné a že už o ni tolik nestojím v naději, že to přestane (Ona si to vlastně takto přála). Nepřestalo.Mám jí plnou hlavu, vidím ji všude a téměř vše mně ji připomíná. Při představách na ni mám chvíli úsměv, ale potom prozřu a je mi špatně - jako by mě v nitru trhali.Mám pocit, jako by ona byla Emma. Ale to je bohužel nesmysl...Zdá se mi, že se ke mně opět začíná chovat vřeleji a vřeleji... A tím mě mučí, neboť vím, že nic víc nikdy nebude - jen láskyplné pohledy, ... Dokonce mně dovolí šeptat jí do ouška a hladit jí vlásky - nemám rozum, tak se občas neovládnu a ona příliš neprotestuje (vlastně vůbec).Ovšem vím, že když to takto půjde dál, je jen otázkou času další utrpení.Pokud s ní budu nadále v kontaktu, nikdy na ni nepřestanu myslet a do jiné se nezahledím. Proto asi bude nejméně kruté s ní přerušit kontakt. Asi to bude hodně dlouho bolet, ale výsledek se snad někdy dostaví.Myslíte, že bych to měl takto udělat?Váhám... A když se rozhodnu, tak to beztak nevydržím, takže jí to budu muset říci a ona to snad dodrží, vydrží.Poraďte, já nevím co mám dělat. Hlavně vím, že takto to dál nejde.

Emmo,mně by nejvíce pomohlo, kdyby to semnou na pár měsíců zkusila. Nic velkého... Tím bych třeba zjistil, že to vážně nejde. Potom, kdyby se jí to fakt nelíbilo, by se semnou začala pomalu rozcházet - nic ošklivého, jen by se mohla pomaloučku chovat tak, jak by se mně nelíbila a třeba docílit i toho, že bych se rozešel já.Když jsi ještě mladá, tak rozhřešení přijde i po těch několika měsících ne? Uděláš mu radost a potom se plynule rozejdete. Zůstanete kamarádi. A kdo ví - třeba by přeskočila i ona jiskra.Zkus to s ním. Popřemýšli a zjisti pár věcí, proč být s ním. Také popřemýšli, co by Ti na něm asi tak vadilo a jemně to řekni - on možná bude v situaci, kdy se pro Tebe rád pokusí se zbavit jeho špatných vlastností. Nemáš co ztratit. A ikdyby to nevyšlo, jeho trápení bude v součtu menší, pokud vše uděláš plynule a "nenáslině". A hlavně to s ním zkusíš.Běž na to - držím vám palce.

Josifku...srdci neporucis... jsem ve stejne situaci.. on me miluje a ja s nim vztah mit nechci. Presto s nim rada travim cas, je zabavny a chytry, ale chybi mi mezi nama jiskra.. Ta, bohuzel, preskoci pokazde, kdyz se "muj" drahy louci se slovy, ze odchazi a ze to konecne pochopil.. Bojim se, ze to mysli vazne (coz in v tu chvili samozrejme mysli) a ze uz se mi nikdy neozve. Tak ze smutku zacnu castecne uhanet ja jeho a mam v sobe jakysi zvlastni pocit, ze ted uz nim vztah opravdu chci mit... jenze pak to nejde...Chci ti jen , Josifku, rici, ze to neni jen on, kdo trpi, a ze ja nejsem zadna bestie a sama tomu nerozumim.. je to skvelej chlap, ale ja bych to okamzite vymenila za nekoho, s kym by to mezi nami jiskrilo.. A pritom se vsemozne snazim, aby to tak nebylo a abych se konecne zamilovla... A to nemluvim o tom, ze pohled na nej s jinou zenou me zalostne boli...Mozna jsem jeste mlada a nechci byt s nekym " jen proto", ze si rozumime.. porad hledam rozhreseni... a citim see hrozne.. bez nej i s nim... :(Emma

Ahoj, své nej. kamarádce jsem se svěřil básničkou. Ona na to, že je to fakt bez šance. Napsali jsme pár mejlů (prostě jsem se ji snažil přesvědčit, že to ke mně také cítí) a v nich mě přesvědčila, že to je vážně bez šance. Potom jsem s ní týden ani nemluvil - snažil se zapomenout. Byl jsem smířen a chtěl si v hlavě dát od ženskejch tak 3měsíce klid. Po tom týdnu jsme spolu opět začali mluvit. Protože studujem a přišly zkoušky, zeptal jsem se ji, zda-li jí nebude vadit, když s ní na ten měsíc nebudu v kontaktu. Na to se zatvářila, jako by ji brali oblíbenou hračku - vážně - a vynutila si alespoň psaní o (ne)vykonaných zkouškách. O zkouškách jsme se k sobě chovali velmi vřele. Ona byla ráda z mé přítomnosti, ten, který musel říci "ahoj" (třeba před kolejí...) jsem byl já... Prostě bych odpřísáhl, že ke mně nechovala jen kamarádské city. Jsem beznadějný romantik. Bohužel bylo 14.února, tak jsem ji musel celou noc vyrábět přáníčko. Řekla, že je to vážně bez šance. Napsali jsme hodně mejlů... Když mně skrze mejly uklidňovala, napsala, že jsem ji tím přimněl kontaktovat jednoho jejího nápadníka a vyjít si s ním. Nemohla si to odpustit? V životě jsem neměl vztah, ale "rozchod" jsem si tehdá zažil - zimnice, nechuť k jídlu, oblíbenému pití, jen o chlup jsem nezvracel a vlastně jsem zešílel. Na tuto diskusi mě upozornila ona - dříve ji tedy i četla. A jak to čtu já, ptám se, proč se ke mně chovala vřeleji než kdykoli před básničkou? :( Odpověď mě napadá - je to bestie. To asi nebude pravdivá odpověď, že? Nicméně i po téměř měsíci nani stále moc myslím a včera jsem měl opět blízko k pocitům ze dne odmítnutí... A blázen jsem stále - změnil jsem se. Tak jsem to sem napsal, abyste se (převážně ženský :) ) také pobavily :)

A nebo...zkus si predstavit zivot bez pritele. Uvidis, jak si odpovis, a jak se budes citit, kdyz pomineme urcity zvyk. Premyslela jsem, ze je to vsechno stejne zajimavy, kdyz se clovek zamiluje. Nekdy se odmiluje rychle, nekdy za nejakou dobu, nekdy treba nikdy..??? Kdyz se tedy clovek dokaze odmilovat od osoby, se kterou nemuze byt, jak je potom mozne, ze dva lidi, co se do sebe zamiluji spolu ziji nekolik let nebo cely zivot? No, vim, ze to uz je pak o necem jinem, ta zamilovanost se zmeni v neco uplne jineho...jsou v tom uz jinaci hodnoty, zalezi na obou zivotech, jak si spolu rozumi....ale, to uz tu jen tak polemizuju.