Antidepresivum, po kterém se nepřibere?

to je masakr. Ta Pampeliška, se kterou jsem si psala dlouhé emaily o rodině,dětství manželech, dětech, postupných propadech alkoholu, depresích, PPP, jejím výborném, starém a do důchodu odcházejícím psychoterapeutovi, smyslu a nesmyslu života, to buď není nebo je v dalším možná nevědomém průšvihu. Pak se začala sama školit v terapii, navštěvovala různé kurzy a starala se o jiné podobně postižené. Škoda

vždycky psala pouze jedna......nejde o jiného člověka, ale o proměnu vnitřní. Možná chtěla říct,že je jiným člověkem,než byla tehdy.

vždycky psala pouze jedna pampeliška,takže nakonec tenkrát měla ta bláznivka pravdu,no to je něco.

Necháme toho, Pampel, ty si...asi jsem jiná pampeliška, než ta, co si s tebou tenkrát psala.

Ahoj, já si na to trochu...Necháme toho, Pampel, ty si tu naši korespondenci opravdu nepamatuješ. Vše OK

Stále bojuji, jistě. KBT...Ahoj, já si na to trochu vzpomínám, ale pamatuji si jen to základní, Takže se omlouvám, jestli doporučuji něco co máš dávno zmáknutý.Já mám asi podstatně lepší zkušenost s terapií. Narazila jsem na větší profíky, zdá se. Ale v době PPP se ke mně nikdo nevěděl jak postavit, i ti terapeuti. Moc pochopení tam nebylo. Ale u mě to bylo jen období, střídalo s jinými projevy, takže PPP jen několik let. Ale normálně o jídle už taky přemýšlet nedokážu. To užnasi nikdy

Možná to nemusí být až...Stále bojuji, jistě. KBT bych mohla přednášet:)Ne, nevěřím terapeutům spadlým z nebe terapie, kteří mají navrčenou terorii. Kolik z nich vůbec ví, co říká a kolik šlo do hloubky, dál než jim bylo při získávání certifikátu řečeno? Měla jsem jednu kamarádku na PPP, Ria a s tou jsem byla roky v kontaktu, prošla studiem v Esetu, u Kulhánka, pak nějakou dobu pracovala v Anabell. Dnes jí může být tak 30-35. Ano s takovým člověkem má tenhle obor nadějiJinak zdravím, Pampeliško, my dvě jsme si psala tak dva roky, takže podrobnosti svých životů, zkušeností a znalosi problematiky, jsme spolu mnohokrát rozebíraly

Znáš Kulhánka? Tak před...Možná to nemusí být až tak tvrdě hnane pres PPP,ta terapie. On na to tady je v praxi málokdo odborník. Ale materiálů jsou o top popsané stohy.Praktická pomoc v terapii se vubec nemusí specializovat na PPP.Mně tedy pomohl-pomáhá psychodynamicky přístup. Ale i tady záleží na terapeutovi. Ten co ho nám teď,je aktivnější,než ten dřívější. Ale oba byli prinosem. Hlavně v tom,že se neřeší symptom (tedy u tebe by to byla bulimie),ale klient celkově. Ale možná by ses lépe cítila v pevném vedení (KBT),nebo v racionálně emoční terapii...Anebo toho už máš plné zuby a nechceš to rozebírat. Změna po tolika letech je těžká,to chapu. Ale co můžeš udělat jiného,než se o to neustále pokoušet..,?

To zní tak...Znáš Kulhánka? Tak před dvanácti lety než měl celkem luxus ordinaci. Veškerá terapie, proběhala asi čtytkrát jako můj monolog a bylo to takové,,,aby vubec někdo něco říkalDalší psych v organizaci psychosomatické potíže, ta nebyla laciná, zato věděla o životě jen ty pozitivní kecy ze současných hodnot. Několikrát opakovala, abczh si našla milence, celkem jsme se s manželem zasmáliJedna o dost mladší kamarádka, studující psycho a rozhodla se získat praxi v Annabell. Velký kšeft pro majitelky akorátDvě další jména říkat nebudu, jsou mediálně známá a princip je v drahém výživovém poradenství

Anafranil,Trittico, Citalopram, Zoloft, Amisulprid,Prosulpin to vše jsem brala postupně za posledních 10 let. Z váhy 62 jsem se dopracovala na 82 kg a to mi říkali, že to z toho není. Teď z toho mám regulérně depku a cítím se mizerně. Rozhodla jsem se s tím seknout ze dne na den. Tak jsem se nas.ala. Už 7 týdnů neberu nic. Absťák žádný. S tou váhou to bude asi na delší dobu.

Děkuji všem za reakce. Má...To zní tak rezignovaně...:-(Jasně že je rozdíl mezi tim,že já jsem bulimii měla nekolik let,zatimco ty jí trpis už čtvrt století. To je chronické,a způsoby chování hodně zažité.Vím,ze tohle je hodně nepopulární nemoc, to je podobné jako s alkoholismem. Prostě i lékaři od toho radši dávají ruce pryč. Nechtějí zkoumat bulimii,která trvá 25 let. Takové vyzkumy nejsou. Stejně mám dojem,že krom léků bys nějakou skutečnou psychol.pomoc potřebovala. Nevím u koho jsi byla,že tě to tak zklamalo,ale možná jsi měla jen jiné očekávání,které jste si nevyjasnili.Psychoterapie by neměla být o tom "vědět jak na to" ani o žádných psych.teoriich.To co tobě nefunguje,to není nic,co by ses mohla nekde dočíst,nebo by ti psycholog mohl říci. Intelekt máš zřejmě v pořádku...ale to ty asi víš.

Na bulimii jednoznačně...nicku Karolino, deprex je specialista na B,, když jsem tak aby, tak, aby zabral na B. znamená to brát ho 3x tolik než je běžná dávka na depresi a to je prostě moc, toho jsem se bála, aby se ze mě nestalo zombii.:) Navíc je to jen SSRI a ovlivňuje jen serotonin, kdežto Argofan (venlafaxin) ovlivňuje kromě serotoninu i noradrenalin, takže snad by mohl zabrat i na tu apatii. Ale děkuji za snahu pomoci

Děkuji všem za reakce. Má B. trvá již 25let, psychoterapie nepomohla vůbec, nepochopila jsem ani, co se po mně chce, byl to nesutečný amaterismus. Sama jsem vystudovala andragogiku, takže o psychologii dospělých vím hodně a znám všechny teorie, jak nato. Umím poradit ostatnímm, sobě ne. To už tak býváProblém naší civilizace je, že bulimie je i za desítky let, co se řeší, brána jne jako problém mladých holek (viz Krch a Papežová) Annabell znám, po letech se z ní stala organizace byznysu. Vlastně to tak bylo vždyPampel, jsem N.Dnes jsem mluvila se svým psychiatrem, s tím, že se pokorně chci vrátit k AD a dohodli jsme se opět na venlafaxinu- Argofanu. Mé problémy jsou již dávno i fyzické, žádná energie, zničená střeva divertikuly,pomalé srdce, mdloby,bodání v jednom místě hlavy při vyprazdňování... odcházející zuby, které mně budou stát 100tis. Apatie vůči všemu...A povinností mám spoustu s tendencí se jim vyhýbat. Vyhýbání se večírkům , schůzkám, já, která patřila vždy k těm, kteří byli tahouni společnosti a řešila problémy ostaních. Začala jsem si pomáhat neurolem a už leta beru Trittico a zolpidem, jen alkohol žádný. Tedy skoro cesta do pekel, pokud v něm už nejsemDěkuji lidi, myslím, že mi není pomoci. Díky, že jsem se mohla svěřit

Prosím, pokud zde je někdo...Jinak prý trochu snižuje chuť k jídlu (a na cigaretu) Wellbutrin (proto ho údajně nesmí anorektičky).Ale moje zkušenost je jiná. Byl to dobrý lék v tom smyslu, že mi hned zpočátku trochu pomohl v depresi. To ano. Za pár týdnů už účinek ale nebyl žádný (a byl to dost drahý špás,tenkrát rok 2010 - balení nějakých 600 Kč).Měla jsem tehdy podváhu, byla jsem slabá, bez energie, apatická, depresivní. Mělo to nabuzovat. Nevím koho by to nabudilo, ale mě teda ne.Přibrala jsem v době jeho užívání, ale jen proto, že jsem opravdu začala jíst. Ne proto, že by sám měnil metabolismus, nebo zvyšoval žravost.Takže za mě Wellbutrin ano, ale asi v mnohem silnějších dávkách, a po pár týdnech účinnost může klesnout.

Myslím, že všechna SSRI - antidepresiva jsou v tomto směru srovnatelné (všechna jsem samozřejmě na sobě nevyzkoušela, ale vycházím z toho, jak fungují u jiných).Mně pomohl Venlafaxin právě u Bulimie. Ale prostě ne sám o sobě. Muselo se to sejít se správným načasováním, rozhodnutím, psychoterapií...a vůbec něčím, co není asi popsatelné. Prostě někdy je ten správný okamžik, kdy to dozraje, a kdy lék sedne.Jak komu co zapůsobí je vždy trochu loterie.Přimlouvala bych se právě u bulimie za pořádnou psychoterapii.

Na bulimii jednoznačně fluoxetin, uvádí se to v literatuře, tlumí nutkání se přejíst... Já bulimii měla také, ale nebrala jsem ho, byla jsem tehdy na jiných AD, přešlo mě to po dvou letech (bulimie, ne ostatní problémy). A chodíš na psychoterapii? Co kontaktovat centrum Anabell, které se zabývá PPP? Já tam chodila s bulimií na svépomocné skupiny.

Karolino,taky jsem měl Deprex a teď mám Velvafaxin,po nich jsem nepřibíral až po jiném psychiatrickém léku.S bulimií žádnou zkušenost nemám,snad jiní.Ale nepřeháněj to,máš taky nárok na odpočinek,snad je více rukou ku pomoci.

Já jsem přibrala po...Mirko, pls, jsi tady?

Prosím, pokud zde je někdo se zkušeností s Ad. Trpím dlouholetou bulimií v nezvladatelném stavu, která je snad slnější než pud sebezáchovy. K tomu apatie, úzkosti a střední deprese. diagnostikováno lékařem. Vyzkoušela jsem venlafaxin a deprex, oboje vždy po roce sama ukončila. Dnes se chci k AD pokorně vrátit. Máte někdo zkušenost, co je lepší proti bulimii, zda Deprex (fluoxetinum?) nebo Argofan (venlafaxin). Co, proiritně méně způsobuje přibírání na váze a snižuje záchvatovité přejídání a chuť k jídlu? A řeší apatii? (Žiju stále náročný život, i když už nehoním karieru, tak jsou spousta očekávání společnosti a rodiny, která nejen musím, ale i chci plnit. )Možná Pampeliška? Už jsme to spolu kdysi řešily