Reklama

Cholerický manžel

Pro Drew (Pá, 29. 4. 2011 - 03:04)

tak to se máš, že ses odhodlala, závidím. Já také čekám na něco.... kdy už si řeknu ne.....konec. Kdyby mi ten můj přišel s nevěrou tak bych to už také vzdala.... a to by bylo dobře....protože je těžké odejít...nějak přežívám...ale bídně, né s úsměvem na tváři. Ten můj pořád nadává, chrápe, jí a spí. Sex - také palec dolů.

Drew (Pá, 29. 4. 2011 - 01:04)

Tak ja konecne odesla, jsou to 2 mesice. Posledni kapka pretekla kdyz se priznal s placem k nevere, a asi sledoval po ocku jak se zase budu trapit a dokonce ho omluvat. Tak nejak uz mi bylo vsechno jedno, to ze nemam kam jit, ze nemam penize, ze mame maly dite. Proste konec. Ted ceka, co a jak. Nejdriv si myslel ze jen tak blbnu a cekam, a ze az zacne znova plakat, tak ze se vratim. Jenze ja uz zpatky nejdu a tvrdim ze radsi pujdu pod drn. Taky jsem na antidepresivech. Ted jsem bez penez, ziju sama v byte s ditetem. At si trhne.... Zatim jsem si uplne nahodou nasla noveho pritele, sice bych chtela byt vic opatrna, ale bohuzel/nastesti se to docela rychle zvrhlo v hezky prijemny zacatek vztahu. A ja na sobe pozoruji spoustu divnych zvyku.... to jsou ty nejhorsi stavy,kdyz je po vsem... to je teprve sila zjistit jak jsem hrozne nenormalni. Mam napriklad stihomam a bojim se kdyz nekdo neco rekne, co tim mysli. Cekam kazdou chvilku vybuch vzteku. Neumim si sama rozvrhnout cas. Neumim se rozhodovat. A nakonec... chce se mi neustale spat, coz je uplne nejhorsi, protoze to je to co potrebuju nejmene. Bohuzel... cekam ze to vsechno prejde a vyhrabu se z toho. Mozna by si se mnou mohla nektera z vas dopisovat?

Eva (Pá, 29. 4. 2011 - 01:04)

taky mám šíleného chlapa, pravdu má jen on (ikdyž je to lež) všichni jsou blbí a on je nejchytřejší, nejhezčí, nejlepší on je prostě ten nej na světě (podle něj) Poslední dobou jen řve a nadává, jo jo krize, už to moc dlouho nevydržím. Za to je někdy fajn, dnes mi koupil botičky a přinesl kytičku ( za což si ho vážím- některej chlap nedá kytku nebo dárek ani k narozkám) ale hodnej je opravdu málo. Dnes hned ráno nadával a pro změnu i večer. Takže když je hodinu hodnej, tak to nepomůže. Bolí mě z něj hlava a dnes sem to už nevydržela a už brečela. Takový kecy co říká............ jsem z něj unavená. Nejhorší je, že vím, když se s ním rozejdu, tak dokonalýho chlapa nenajdu, bojím se kdybych se rozvedla, že bych měla ještě něco horšího.

Joe (Čt, 28. 4. 2011 - 22:04)

Jarko, podívej se tady do diskuse Ve triceti sám. Dobráci zůstávají na ocet a vy si berete takové zmetky.

J. (Čt, 28. 4. 2011 - 21:04)

Já jsem byl trošku takový...No, k dobru to dávám také. Ale, u nás se to s přibývajícím věkem zhoršuje.
Pravda, jednou jsem se i zasmála, ale to už bude tak 2é let. Chtěl praštit dveřma a dostal se mu pod ně palec u nohy. Ten ječel, ale měl smůlu, nechala jsem ho, ať si je nadzvedne sám. Jsem necitelná mrcha, co?

Tom (Čt, 28. 4. 2011 - 20:04)

Já jsem se to dokonce...Já jsem byl trošku takový cholerik, jak popisuješ v mládí. Za volantem nikdy ne, jsem velmi vyrovnaný řidič a již mi několik lidí řeklo, že jim bývá v autě špatně, ale se mnou ne.
Ale ten časopis (v jiné podobě, šlo o něco jiného) jsem taky měl na svědomí. Ale sice váhavě, ale přiznám to. Tyto historky potom dáváme k lepšímu mezi přáteli.
Ale po třicítce jsem se zklidnil a teď již nějak nešílím.

Jarka (Čt, 28. 4. 2011 - 19:04)

Já jsem se to dokonce pokoušela řešit. Po svém. Našla jsem si přítele. O hodně mladšího, také ženatého. Viděli jsme se tak jednou za 3 měsíce, ale měla jsem se alespoň na co těšit. Nejhorší na tom bylo, že já měla výčitky svědomí. Mě bylo líto, že muže podvádím!!! Blbá, se sdeformovaným sebevědomím. Nějaké zvrácené myšlení.
Pro mě je třeba naprosto nepochopitelné, když jedu s někým autem a on neřve. U nás stačí, že skočí na semaforu červená a následuje sprška nadávek, jaký on je chudák, že musí čekat. Když poprosím, aby se trochu krotil, začne ječet, že se mě to netýká, tak abych si toho nevšímala. No a následuje kravál, že už jsem ho zase na....... a zkazila jsem mu celý den, víkend........cokoli.Zašantročí si časopis, začne řvát na mě, prohledá se celý byt, já potom tři hodiny uklízím a nakonec ho najde pod polštářem. Omluva? Ne, to on zásadně nedělá.
Život je takový, že se probudíte, sevře se Vám žaludek, začnou třást ruce a na celý den je o zábavu postaráno. A tak je to při zácpě na silnici, při zprávách v televizi, na dovolené, na výletě, ječí na mě u pokladny v obchodě, že pomalu uklízím nákup. Jediný čas, kdy je klid je, když jsou na dosah nějací příbuzní. Stane se vzorným manželem.

Pavla (Čt, 28. 4. 2011 - 16:04)

Ela a Jarka: Ženské myslí...Tak poslední věta je slovo do pranice:-))
já jsem také jedna z těch co nemají dost
odvahy jít do neznáma a nechat ho samotného
s těmi dluhy,které nám nadělal:-))
Jsem tak blbá,že si říkám,jak to sám zvládne,přitom ty dluhy nadělal on.Chci se
sejít s kamarádkou?Týden to mám na talíři,denně když se vrátím unavená z práce se mě ptá kde jsem byla.Jsme spolu
22 let a máme syna který ještě studuje,a
mám li být naprosto upřímná,tak se mi nechce odejít s prázdnýma rukama,protože
tak to bude,přece neseberu zařízení,které jsem koupila:-))bydlí zůstane tu i syn.
Poradíte?Dá se to změnit? Díky....P.

Dana (Čt, 28. 4. 2011 - 14:04)

Odejít by bylo snadné,...asi nejhorší je,že člověk kterého se to týká a který je "v samém středu" dění,si to všechno uvědomí až když je dokonale zaháčkován.A to,že něco není v pořádku,vidí většinou až jako poslední-pokud ovšem okolí má vůbec šanci něco zpozorovat.Chápu tě naprosto,ale v něčem musím s Vladanem souhlasit.
Jde to,ale chce to velkou odvahu a risk,aspoň nějaké zázemí a energii.Kamarádka odešla od muže po skoro 40ti letech a začala znovu.Rok trpěla-duševně (měla ho ráda,měli děti a jak píšeš tisíce vazeb).Je skvělá podnikatelka,ale majetek nechávala celou dobu manželovi-na své jméno kupoval nemovitosti,atd.Všechno mu nechala a začala znovu od nuly.Te´d je spokojená-děti jí pochopily,našla si mladšího přítele (mimochodem velkého sympaťáka),koupila malinký byteček.Aje spokojená-dokonce si -jak říkala -po létech s bývalým manželem docela rozumí

Ela (Čt, 28. 4. 2011 - 13:04)

Odejít by bylo snadné,...Vladane, napsala jsem "kus ženské" duše a ne myslet jako ženská. Tím kusem ženské duše jsem myslela hlavně empatii, jakou ženské mají.

Ela (Čt, 28. 4. 2011 - 13:04)

Ela a Jarka: Ženské myslí...Odejít by bylo snadné, kdyby nebylo tisíc vazeb, které je třeba rozbít zároveň při rozbíjení toho svazku. Jsou to vazby nejen mezilidské ale i hmotné a tahanice po soudech a v neposlední řadě i lítost k tomu hajzlovi, který bez vás bude ztracený, až mu to dojde, že je to doopravdy! Toto všechno člověk hodí přes hlavu v mladém věku, čím jste starší, je to
těžké, slovy nesdělitelné...

Vladan (Čt, 28. 4. 2011 - 13:04)

Ela a Jarka: Ženské myslí jinak než chlap, to je jasné a je to tak dobře. Já bych třeba nechtěl ženu co myslí jak chlap. Od toho mám kamarády, abych se s nimi bavil o fotbale a boxu, nadával na politiku a chodil na pivo.

Ale hrozné je to, že se nepoučíte ani z chyb ostatních ženských a opakujete je stále dokola.
"tak to prostě vydrží a potom si zvykne a čeká, že se to jednou zlepší." Tisíce vašich předchůdkyň už zjistily, že je to nesmysl.
"najít si jiného, také může být krok z bláta do louže" Může a nemusí, ale šance tam je. Štěstí se musí jít naproti. Nejhorší je do smrti zkysnout v tom blátě.
Jak říkal Jack Nicholson v Přeletu nad kukaččím hnízdem: Ale aspoň jsem to zkusil, kurvafix!

Jarka (Čt, 28. 4. 2011 - 13:04)

Další taková. Toto v...Když ono není zase tak jednoduché odejít.
Pokud nemá člověk zázemí rodičů a má dítě, které tatínka miluje............tak to prostě vydrží a potom si zvykne a čeká, že se to jednou zlepší. A čas běží. Žijete z těch šťastných chvilek, kdy je klid.
Kdyby se mě to netýkalo, tak bych také řekla, honem od něho pryč, ale..........
Žít sama není jednoduché a najít si jiného, také může být krok z bláta do louže
On ten můj, také nebyl hned psychopat.

Ela (Čt, 28. 4. 2011 - 12:04)

Další taková. Toto v...Píší sem ženy a napíše-li muž, i když ve prospěch žen, přeci jen vidí svět mužskýma očima a proto může napsat že "dobře nám tak
"...
S chlapem jde žít pouze pokud má alespoň kus ženské duše.

Vladan (Čt, 28. 4. 2011 - 12:04)

To jsem ráda, že v tom...Další taková. Toto v životě nepochopím. Žiješ s naprostým kriplem, stala se z tebe psychická troska co si sama ubližuje, ale nerozvedeš se. Na to nejde napsat nic jinýho, než opět: Dobře ti tak.

Jarka (St, 27. 4. 2011 - 23:04)

Ano, ustupovala jsem moc dlouho, abych měla klid a přitom jsem se řítila do záhuby.

V. (St, 27. 4. 2011 - 23:04)

To jsem ráda, že v tom...Chlap si začne dovolovat v okamžiku prozření, kdy ženská nemá zastání. A pokud to nevychytá v prvopočátku, tak si začne dovolovat víc a víc.

Jarka (St, 27. 4. 2011 - 22:04)

To jsem ráda, že v tom nejedu sama. Je to všude stejné. Pán vesmíru, všechno ví líp, všechno zná, zásadně nedělá chyby, vždy vše dělal pro rodinu, musí mi radit a neustále mě kontrolovat. Říká o sobě, že má vždy pravdu a myslí to doopravdy. Jinak pořád řve, je ublížený, všechno mu vadí, překáží, já neudělám nic dobře, musí mě vychovávat. Je to peklo na zemi a já jsem s ním navíc celý den v práci. Kdybych nebyla na práškách, tak už jsem vyskočila z okna. 10 let se léčím na deprese, on to ví, ale o to víc ho snad baví, se do mě navážet. Jedno období jsem měla stavy, kdy psychická bolest byla tak strašná, že jsem se tloukla kabelem přes nohy a ruce a ono se mi částečně ulevilo. Trestala jsem se a nevím vlasně za co.Když se ohradím, tluče hlavou o zeď, vykřikuje, že už se dočkám a brzy chcípne, zatne zuby a začne se třást. To vím, že se zase rozjíždí.Přitom nemá snad jediný důvod, aby si stěžoval. Doma nemusí nic dělat, postarám se o všechno, všechno zařídím, vlastně na mě leží celá domácnost . Stačí však malá chybička a je zle. Vůbec nevím jak k tomu všemu došlo. Měli jsme se moc rádi, brát jsme se nemuseli.Asi jsem moc ustupovala- Já vůbec nevím co chce.
Je mi 52, pečuji o sebe, snad nejsem úplně blbá, mám VŠ, celý život, krom 3 let mateřské, pracuji a ne špatně, jeden čas jsem dokonce vydělávala víc než on. Nic neuzná.
Přitom před příbuznými hraje milujícího manžela, samé Jaruško sem, Jaruško tam. Vždycky jsem z té drzostí a přetvářky mimo. Jednou jsem mu řekla, že bych si nepřála nic, než otce, který by mu řekl, že s jeho dcerou takhle zacházet nebude a rozbil mu hubu. Bohužel, táta mě nesnášel a jedinou radu, kterou mu dal před svatbou do života, bylo to, aby mě občas propleskl, abych si nedovolovala.
A já si opravdu myslím, že kdyby mu někdo těch pár facek dal, možná by zkrotl. Ale není kdo.
Navenek je to vzorný člověk, nepije, neflámuje, je oblíbený. To co seděje doma, by mi nikdo nevěřil. Jsem vdaná 30 let a rozvádět se už nechci

Iva Millerová (Út, 29. 10. 2019 - 07:10)

hajzl zasranej -s prominutím-je to pro mě dost živé téma

Ela (St, 27. 4. 2011 - 17:04)

Elo, moc tě lituji..Vůbec...Víš, já dětem (dospělým) nic neříkám. Vědí jen to, co sami vidí. On je ale před nimi v pohodě, jak to psala Eliška, nikdo by neuvěřil! Ale jinak, sobec, lenoch,mrzout, nekomunikativní, netečný, a když mu něco vytkneš, nesnese pravdu a hádá se a řve... Já jsem tak unavená, že zařvu svoje,odcházím a za dveřmi zvedám s chutí prostředník... Jen je mi každé ráno smutno, když začne další a další nový bez radosti, lásky a úcty...

Reklama

Přidat komentář