Vzpomínky na totáč :-))

A pamatujete někdo písničku Pluli rytíři po vodě až dopluli k jedné hospodě, hospodský krásnou dceru má.... a dál už nevím, vzpomeňte si někdo:))'

Já si pamatuju akorát reklamy na polévky Vitana, myslím, že taky na podprsenky či spodní prádlo Triola, u které vždycky ženské vokály zpívaly Triola! Triola! Triolááá!

Chtěla jsem se zeptat, jestli si někdo pamatujete vánoční a velikonoční pohlednice s nádhernými obrázky Marie Fischerové-Kvěchové, byly kouzelné. Jako holka jsem je sbírala (ostatní pohlednice taky, Vánoce, Velikonoce, města naše i zahraniční, kytky, zvířata), ale zbylo mi jich jen pár.

Z oblíbených knížek jsem si vzpomněla ještě na Helenu Lisickou a její Pověsti z českých a moravských hradů, pěkně tlustou knihu plnou strašidelných pověstí (plus další její knížky).'

Honem se řadím mezi vás, knihomilníky! Je zajímavé, že teď se k některým knížkám i po 30ti letech vracím, a když je čtu, nacházím v ich furt něco nového! Co jsem předtím nebyla schopna vstřebat nebo pochopit.
Ale na co vzpoínám - a taky nemůžu pochopit:-), jak se vylidnilo město, kyž běžel seriál - sakra, Fleur byla hrdinka... jo, sága rodu Forzajtů ( jasně, že nevím, jak se to píše! :-), jak jsme čekali na jeden film za týden, a ještě když nebyl ze Sovětského svazu!!!!

Můj syn tvrdí, že ty tehdejší filmy ( o knížách ani nemluví čte jen časopisy o počítačích, a já trpím!) jsou moc zdlouhavé, nic se tam neděje, že to je nuda. Naučili jsme je asi příliš akčním zvratům a změnám, dlouhé pohledy a nějaké duševní pohcody? ne, to musí bejt akce, reakce, a velmi rychlé sledy záběrů.

Velké trápení, a Říkali mi Leni... to byly dvě knížky, které si pamatuju a mám dodnes!
Každý čtvrtek jsem stála do šesti hodin ráno před knihkupectvím a číhala ... Dneska tam radši nechodím, nehala bych tam celou výplatu, a ještě člověk neví, co koupí za zmetka! Tak probírám staré knížky, a někdy mám záchvaty smíchu - hlavně u těch tendenčních, jak naivně bylo vždy vše na východ super, vše na zapad fuj!
Taky se ráda dívám na ty staré seriály ( Zemana nevyjímaje) ale jen proto, abych si připomenula své tehdejší vnímání, a dneska. Žena za pultem - to se koukám, jak mají lidé zařízeny byty, co nosili na sobě, a nemohu si vzpomenout, že by tenkrát byly pomeranče a jablka ( v zimě!) běžně v obchodě, tam byly furt!
Koukejte taky na boty v té době - neuvěřitelné! A kosmetika... vzpomínám na jedne záběr se Švorcovou, jak byla neoholená, dokonce měla knírek velmi čitelný, a ty mokasíny! a byla to vlastně sexbomba celého seriálu! :-)

jo a reklamy! Pan vajíčko!!! .-)))))) na co vlatně byly? Když nic nebylo!'

Pardon - Maříkovi, ne Mařákovi... :-)))'

Tak ve mně naštěstí ty nedělní chvilky odpor k poezii nevzbudily, naopak ji mám moc dnes moc ráda, jako dítě ani ne, ale ta znělka mi dodnes zní hlavě a už nikdy se jí nezbavím. :-) O Kájovi Mařákovi vím, že se dá dnes taky koupit, ovšem největší kouzlo bylo, když vycházel v časopise Naše rodina, a já ho poprvé četla týden co týden na pokračování, lituju, že jsem si ty stránky nevystřihovala a neschovávala. V knížkách jsem ho četla až potom.'

A ty, Jirko, by sis nevzpomněl vůbec na nic pěkného, kromě toho, že jsi dostával peníze od rodičů?'

Pozor! Kája Mařík svazek 1 je dnes na pultech v knihkupectvích myslím asi za 180,-Kč.'

Pokud se mohu vyjádřít k vašemu vzpomínání. Tak na doby, jak někdo dodává, tvrdé totality vzpomínám jen jako na dobu, kdy jsem neměl žádné starosti, kdy jsem dostával peníze od rodičů a v televizi jsme sledoval pořady, které byly o ničem. Zvláště mi v paměti utkvěly chvilky poezie. Od té doby nenávidím jakékoliv básničky. Na to jek mřeli v Rusku prezidenti si moc dobře vzpomínám,Protože se mi po úmrtí jednoho z nich nevrátil na intru spolubydlící, kterej si z baráku v Praze vzal vlajku, aby mohl jít fandit na nějakej fotbal a oni ho chytli a chtěli mu přišít nějaký hanobení hlavy státu socialistický soustavy nebo jak se to jmenovalo. Nechali si ho 48 hodin za katrem a trvalo mu půl roku než se z toho vysekal. Taky si moc dobře vzpomínám jak jsme lítali, po tom co jsme si na vojně napsali, jen tak ze srandy, když nebylo co dělat, na papírový čepice hesla jako "běž domů Ivane, se sovětským svazem ruce až na zem". Takže byla to léta mládí, ale jinak to stálo za H. Horší je, že doba budování socializmu je pryč a budovatelé z KSČ jsou u moci nadále jen jsou jaksi v jiných stranách.'

Nejlepší bylo jak sme drželi tryznu když umřel Brežněv a já sem se přitom pochcal'

Vůbec mně nepřipadáš infantilní, Soňo, a já jsem za tuhle diskusi moc ráda, protože je to pro mě skutečně návrat do dětství, totáč netotáč, ať si říká kdo chce, co chce. Tím svým výčtem knížek jsi mě zase přenesla o třicet let zpátky (v dubnu jsem slavila 45). Gabra a Málinka byla moje oblíbená četba, dodnes mám všechny jejich díly, a tuhle jsem dokonce zvažovala, že si je znovu přečtu. Asi proto mám taky v oblibě knížky Marie Kubátové, která je dcerou Amálie Kutinové. No a o Kájovi Maříkovi mi ani nemluv, to jsem přímo hltala, jednu za druhou, jedny prázdniny jsem ani nechodila ven a jenom četla a četla, a taky ty ostatní, co jsi vzpomínala, znám, Majerovou, Kožíška, Foglara (moje oblíbená knížka byla Hoši od Bobří řeky, plnívala jsem ty bobříky s bráškou), a další a další, obrázky Heleny Zmatlíkové mám taky moc ráda. A nevzpomeneš si taky na takové pohlednice s jejími obrázky, ale ty postavičky na nich měly takové velké hlavy a měly kulaté oči z umělé hmoty a podle toho, jak se pohlednicí hýbalo, tak oči zavíraly nebo otvíraly? Jinak já jsem taky hrozný knihomol, už nemám knihy kám dávat, a pořád si tahám domů další, třebas i za korunu z výprodeje v knihovně, často se tam najdou hotové perly.
Jo a ta pohádka s obrázkem toho prince se jmenuje Bílá kočka. :-)))
No nic musím na kutě, ještě že pracuju doma a ráno nemusím brzo vstávat, hezky se mi tu vzpomíná...'

Milá M, nebo snad tě můžu oslovit i Mileno,jsem strašně ráda, že vždy najdu u tebe odezvu, jsi mi tím blízká.Jenomže jakmile se pustím do vzpomínání na tehdejší dětské knížky, jsem ztracená. Pohádky Václava Říhy - to je moje jedna ze zamilovaných knížek. Dvě Maričky,Berona,Rýbrcoul,Lidojed,Facír Pipán,úplně se paměť probudila. Pamatuju si jednu pohádku, na jejíž název si nemůžu vzpomenout, ale vybaví se mně nádherný obrázek nějakého prince, kterého umývaly, česaly,oblékaly atd. několikeré ruce.Někde tu knížku mám, zítra se musím podívat.Krásu nesmírnou mám taky,prostě našemu bytu dominují knížky. Manžel to dost těžko nese, protože se nechci zbavit jediné dětské knížky, o těch dospěláckých ani nemluvím. Není je kam dávat. Ale nemůžu nevzpomenout na moji milovanou - Čarovný svět od Marie Majerové s nádhernými obrázky Karla Svolinského a Ráno od Josefa Kožíška. Ilustroval Václav Karel. Je toho spousta, k čemu mám vztah, tak už jen poslední, ať neunavuju - Eduard Petiška - Čtení o hradech.Verneovky a májovky jsem kupodivu nijak nehltala, i když něco jsem si taky přečetla.Ale Eduarda Štorcha jsem taky přečetla celého,snad i Foglara a dívčí románky jakýchkoliv autorů - St. Rudolf,Hercíková, Šmahelová,aj.A co třeba nakl. Albatros - Vlaštovky a Amazonky aj.,nebo A. Kutinová - Gabra a Málinka. Nebo Kája Mařík,no já snad neusnu a budu vzpomínat!Až k nám v sobotu přijede moje malá neteř, budu pokračovat ve čtení Kocoura Modroočka od Josefa Koláře. Ta Helena Zmatlíková, to jsou obrázky! A co leporela, vzpomenete na některá?Omlouvám se,někomu se zdám určitě trošku infantilní, ale mě ty vzpomínky vždycky poznamenají.'

Z knížek bych vzpoměla Čtyři z tanku a pes, pamatuju se,že v knihovně byla stále půjčená, potom klasika Vinnetou,dost ubohý byl výběr dívčích románků, napadá mě jenom Helena Šmahelová - Velké trápení. Přitom si vzpomínám, že jsem byla velký knihomol a těď mám problém si vybavit ty knihy. Nedovol mi odejít jsem taky četla, teď jsem si vzpoměla,že hlavní hrdinka umřela, ale předtím se vdala za polepšeného babaře. Pamatujete si na omezenou nabídku zahraničních seriálu. Sandokan,Dva roky prázdnin,Černý korzár. Naše děti jsou v dnešní záplavě nových filmu a seriálu ochuzené o to seriálové šílenství, které jsme zažívaly.Skoro nikdo neměl video, to byla tragédie, když někomu utekl jeden díl jeho seriálu.A ty diskuze ve škole na druhý den.'

Jejda, Lassie se vrací byla moje zamilovaná, četla jsem ji několikrát, a vždycky mi bylo té kolie tolik líto, ale nakonec to dobře dopadlo. No a Bílý Bim, to byla kapitola sama pro sebe, taky jsem u něho hrozně brečela, a kdyby to dnes dávali v televizi, určitě bych se nedívala. Mám doma i tu knihu, napsal ji Gavril Trojepolskij, ale nikdy jsem nenašla odvahu, abych si ji přečetla. S tou lítostí vůči zvířatům jsem na tom, Soňo, asi stejně jako Ty, nejvíc je mi líto malých dětí a zvířat (dnes jsem honila doma myš, abych ji nemusela vraždit pastičkou a podařilo se mi ji chytit živou - ne do ruky - a vynést do zahrady :-))), jinak z dalších knížek mám v paměti výbor z ruských pohádek Krása nesmírná, překrásná knížka formátu A4 plná obrázků, ještě ji mám, a na Vánoce 1969 jsem dostala ještě krásnější Pohádky Václava Říhy ilustrované Cyrilem Boudou, i tu ještě mám. Jako starší jsem měla moc ráda verneovky a Troskova Kapitána Nema.'

Já si zase pamatuju písničku - Tam na vysoké věži, princezna smutná leží - padadaj dajdaj padadaj daj daj ..., snad jako nejkrutější film mého dětství, u kterého jsem se dost nabrečela byl ruský film Bílý Bim, Černé ucho, už jsem se o něm kdysi zmiňovala. Nevím , čím to je, ale vždycky mně bylo líto zvířat víc, než lidí.
Taky nezapomenu na knížku Lassie se vrací, to jsem málem nezvládala.Četla jsem i knihu Nedovol mi odejít, je to strašně dávno, odehrávalo se to v sanatoriu pro nemocné tuberou. Nepamatujete si na ni někdo?Knížky jsme ještě nevzpomněli, že?'

Tak já to teď napíšu celé, jak to znám já:

Juliána, krásna panna,
prala šaty u Dunaja.

Přijeli k ní čtyři páni,
Juliáno, pojeď s námi.

Já bych s vámi ráda jela,
jen kdybych bratra neměla.

Bratra můžeš otráviti,
s námi můžeš přece jíti.

Jak bych já ho otrávila,
když jsem se to neučila?

Běž do lesa jedlového,
najdi hada jedového.

Posekej ho na kousíčky,
řekni, že jsou to rybičky.

Bratříček už z lesa jede,
malované dřevo veze.

Pojď bratříčku k snídaníčku,
máš na rendlíčku rybičku.

Ach, co jsou to za rybičky,
že nemá žádná hlavičky?

Hlavičky jsem pokrájela,
do Dunaje naházela.

Sotva první kousek snědl,
hned na jedno líčko zbledl.

Sotva druhý kousek snědl,
hned na obě líčka zbledl.

Běž, sestřičko, pro peřinku,
ať položím svou hlavinku.

Šla, přinesla mlýnský kámen,
na, bratříčku, usni na něm.

Bratříčka už pohřbívají,
Juliánu zazdívají.

Zazděte mě až do vršku,
ať nevidím světla trošku.

Za to, že jsem tak zlá byla,
svého bratra otrávila.

Trochu delší, ale melodie to byla určitě stejná, snad jsem žádnou sloku nevynechala... :-))'

Já bych ještě přidal do vzpomínek výborné karamelky, pytlíčkové i kostičkové šumáky a výborný smetanový krém Pacholík v papírových krabičkách. Když už naskočila řeč o té Julianě, zkusil bych něco, co pamatuji, třeba mi to někdo doplní:

Juliana kráná panna
prala plenky u Jordána.

Jeli tudy čtyry páni
Juliáno pojeď s námi.

Já bych s váma ráda jela
kam bych svého bratra dala

Bratra můžeš otráviti
a pak s náma můžeš jeti

Jakpak bych ho otrávila,
když jsem se to neučila.

Jdi do háje jedlovýho
najdi hada jedavýho.

Uvař mu ho v horkým mléce
on ti zhasne ve chvilence

Pak se nějakým způsobem bratr ptá, co to je za rybu, že to nemá hlavu ani ocas.

Hlavu já jsem sama snědla
a ocásek kočce dala

Po obědě hlava bolí,
Juliáno zavaž mi ji.

Další sloky si zatím nepamatuji a končí to:

Bratra vezou na márnici
a sestřičku k šibenici.

Tak myslím, že na tento podnět by to mohl někdo další doplnit.
'

Teď žiju jinde, ale děsttví jsem prožila na jižní Moravě blízko rakouských hranic a měli jsme možnost "chytat" rakouské televizní programy. Dodnes si pamatuju, jak jsem se jednou tajně, když rodiče nebyli doma, dívala na Felliniho Satyricon, sice jsem tomu vůbec nerozuměla, ani děj jsem nechápala, ale jak jsem jen valila oči na všechny ty naháče a jejich orgie...'

Jo! Byli jsme vychováni na hororech! Od Smolíčka, přes Karkulku, všude se vraždilo, a dost sadisticky, a myslím, že jsme stále "něžná" generace!
Myslíte, že dneštní Batman je horší, než sedmihlavá saň? Jedna hlava uřezaná, a hned narostly dvě... Otesánek maminku i tatínka sněd, akorát toho sexu bylo o mnoho míň! Končilo to polibkem, princezna se probudila, a byl konec. Nějaký sex? První "opravdické" obrázky jsem viděla až po r. 89, nepočítám-li tajné, několikrát ofocované fotky nevalné kvality, které kolovaly .. nebo jedno zcela roztrhané čáslo Playboe, které kolovalo roky a roky na škole!'

Ale oni to měli chlapečci moji opravdu moc rádi. Vždyť taková Karkulka je o hodně horší, když si představíte, jak vlk polyká babičku... nebo jak chce ježibaba strčit Jeníčka do rozžhavené pece... Co je proti tomu jeden had a bratrovražedkyně? :-)'