Reklama

Vzpomínky na totáč :-))

Kléma (Út, 11. 7. 2006 - 13:07)

Jo, to je ono. Tohle že byla něžná ukolébavka pro děti? jdi do lesa jedlového, najdi hada jedového?To je nářez!'

Honza (Út, 11. 7. 2006 - 12:07)

Taky si na to matně vzpomínám:,,Po obědě hlava bolí, Juliano, zavaž mi jí.." Je to ono?'

M. (Út, 11. 7. 2006 - 00:07)

Juliana, krásná panna, prala šaty u Dunaja... (Jordán či Dunaj, to je jedno)
Přijeli k ní čtyři páni, Juliáno pojeď s námi.
Já bych s vámi ráda jela, jen kdybych bratra neměla.
Bratra můžeš otráviit, s námi můžeš přece jíti...

A tak dále

Bibi, tohle byla nejoblíbenější písnička mého dětství, mamka mně ji zpívávala před usnutím, a já ji zpívala svým klukům jako ukolébavku, když byli malí, myslela jsem si že ji nikdo jiný nezná, to jsi mě móóóc potěšila :-)))'

Jana Květoňová (Ne, 12. 4. 2020 - 10:04)

U nás v Olomouci když ji babička při vyšívání začala zpívat, tak dědeček si vzal klobouk a hůlku, pravil "Ó jé, to je na dlouho" a šel na procházku.

bibi (Út, 11. 7. 2006 - 00:07)

Kolíbku i gumu jsme hrály s holkama taky, a ještě takovou hru s míčem,nepamatuji si jak se jmenovala.
Nevzpomínáte si náhodou některá na tklivou píseň "Pluli dva rytíři po vodě"? Zpívaly jsme jí jakou malé holky, ale nemůžu si vzpomenout na text. Jo a další tklivou píseň "Juliana krásná panna,prala prádlo u Jordána"'

M. (Út, 11. 7. 2006 - 00:07)

Jo, voňavé fixy, Soňo, to byla paráda, pamatuju si, že jsem měla růžový a fialový, voněly nádherně... :-)'

M. (Út, 11. 7. 2006 - 00:07)

Dneska jsem si vzpomněla ani nevím proč na takové dvě hry, co jsme hrávaly s holkama ve škole o přestávkách a taky mimo školu, nevím už, jak jsme tomu tehdy říkaly, ale jedna byla s krejčovskou gumou, tu si navlíkly dvě holky na kotníky a třetí pak přeskakovala dovnitř a ven a guma se zvedala pořád výš. A ta další byla s vlnou nebo nití, která se svázala, aby tvořila jeden kus, navlíklo se to na prst dvou rukou a tvořily se z toho různé vzory, další holka to musela prsty nějak podebrat a udělat z toho jiný vzor, pamatuju si třeba "kolébku", a tak pořád dokola, dokud to některá nepoakzila. Hrávaly jste to některá taky?'

Soňa (Po, 10. 7. 2006 - 23:07)

Kalhoty do zvonu jsem měla taky , samozřejmě krimplenové.Moje spolužačka na ZDŠ měla rozvedené rodiče a tatínka ve Švýcersku a oblečení, které Katce tenkrát posílal se mně zdálo nádherné, třeba rifle s bundičkou, různé pulovříky a svetříky, to se u nás tenkrát ještě nenosilo. Nějak mně vůbec nedocházelo, že já mám svého tatínka kdykoli k dispozici a ona 2krát do roka . Viděla jsem jen ty věci, které u nás nebyly.Měla i fixy, které jsme my snad ještě ani neznaly, i když takové ty tlusté, voňavé jsem už znala.Samozřejmě je naprosto jiná doba, ale sem tam mě zamrzí, že moje děti nezažili to, co já. Paradoxně si připadám zážitkově bohatší.'

M. (Po, 10. 7. 2006 - 12:07)

Jejda holky, vy jste mě tím vzpomínám zase dostaly, berušky jsem samozřejmě nosila taky i kopretinky, tak jako asi každá malá holka tehdy, Soňo, to musí být bezva mít je pořád schované v krabici a občas se jimi probrat a zavzpomínat, škoda, že mně nezbylo nic. :-( A kalhoty do zvonu a šponovky a minisukně a potom maxisukně, vždycky jsme si navzájem ve třídě záviděly, když s tím některá přišla jako první, na dnešní době je bezva, že můžete mosit cokoli a nějaká Twiggy to neovlivní, ale to už není o totáči, ale o celkovém světovém vývoji.
K tomu NDR - tchýně tam jezdívala vždycky před Vánocemi (vdávala jsem se v roce 1984) a přivezla mi pokaždé obrovské balení vyloupaných mandlí a hrozinek, mňam. Já sama byla v NDR jednou, na 14 dní v roce 1979, jídlo tam měli velice kvalitní a neskutečně levné. Mňam, ty čokolády...'

Dana (Po, 10. 7. 2006 - 11:07)

Joooo! Kopretinky jsem taky měla! Na culících, ale to už jsem byla "dáma" dvacetiletá! Berušky pamatuji jako děcko taky.
Najde se ještě živoucí duše, co pamatuje bílé kalhoty do zvonu? :-)
Moje spolužačka se učila za krejčovou, tak jsem mamce ukradla plachtu ( byla za 50 kčs, to si pamatuju - musela jsem ji pak splácet), a vytvořila ohromné veledílo! Oblíkat jsem si to musela ve sklepě,mamka by mne zabila! Pruhované triko, kalhoty z plachty, jo - a na červeném sáčku jsem měla logo Beatles, narukávě... jak já byla na sebe pyšná!'

Soňa (Po, 10. 7. 2006 - 11:07)

Mám krabici korálek, perliček, i jiných doplňků z tehdejší bižuterie.Dají se nosit i dnes. Perličky mám v různých barvách ,tehdy jsem je kupovala za 8 Kčs. Mám sice 2 kluky, ale i obi se tím strašně rádi probírali. I ta žiletka se tam najde.Jako malá holka jsem nosila dlouhé vlasy, tak mám dost různých starých ozdob do vlasů. I když výběr moc velký nebyl,na krásné vzpomínání to stačí. Pamatujete si ty velké kopretiny do culíků, nebo klasické berušky? (ty jsou myslím i dneska)'

Gábina (Po, 10. 7. 2006 - 09:07)

Jo, a taky ,,koňak" Arad'

Gábina (Po, 10. 7. 2006 - 09:07)

A já jsem z NDR pašovala melír Blondoran.'

Dana (Po, 10. 7. 2006 - 07:07)

ani globín, ani pohřební služba nejsou výmysl! to je ta sranda!
A taky, jak mně ženský v práci pomlouvaly, když jsem si vyholila podpaží!
Sakra, dneska se už to fakt nedá srovnávat.'

Gina (Po, 10. 7. 2006 - 06:07)

Je pravda, že při čtení této diskuse jsem si vzpomněla na věci, které už bych si asi nikdy nevybavila, třeba to nošení žiletek na krku jako přívěsek..'

Janna (Ne, 9. 7. 2006 - 23:07)

Zdravím všechny v této diskuzi.Zrovna dneska jsme o totáči diskutovali s mými rodiči a mými dvěma dětmi a zjistila jsem,že je pro mě dost nepředstavitelné, když jim vykládám, jak byly proti dnešku prázdné regály v obchodech, že nebyly panenky Barbie,Anabell, nebo takové krásné autodráhy a auta na ovládání.Ale když jsme chtěli povídání ukončit, obě děti protestovaly a vyžadovali,aby jsme mluvili dál.Synovi se velmi líbilo, když mu děda líčil, jak nám lítali vojenské tryskáče skoro každý den a někdy i v noci nad domy.Vzpoměli jsme si i na neutichající střelbu z nedaleké vojenské střelnice, která se ozývala i v noci,když měli vojáci noční cvičení.Dceři se líbilo,když jsem jí vyprávěla, jak jsme čekali každou sobotu na chleba z druhého rozvozu,protože ten byl ještě teplý a jak děda jednu dobu chleba dokonce pekl, protože ten kupovaný se nedal jíst. Myslím,že se jim to líbilo protože děti mají rádi vyprávění svých rodičů o jejich dětství.Myslím takové vyprávění, kde nevykládáme jak jsme museli doma pomáhat a učili jsme se každý den a jak jsme byli hodní a nehádali se.Prostě jim ty zážitky nevykládáme proto, aby jsme jim ukázali, že totáč byl "super", ale proto,že to jsou vzpomínky na naše dětství a nemusíme se za ně stydět jenom proto, že jsme se narodili za totality.Teď mě napadá,že tyto internetové diskuze plní funkci draní peří, když se sešly ženské(pánové prominou) a vykládaly si historky a předávaly je dál.Vaše historky a vzpomínky tu zůstanou zaznamenané aspoň nějakou dobu a pár lidí je bude číst a možná předá dál.'

Šárka (Ne, 9. 7. 2006 - 23:07)

Tady se tady člověk nařechtá.. Totáče sem nevnímala, protože sem byla malinká.. ale mohla to být docela prča :-))'

Soňa (Ne, 9. 7. 2006 - 21:07)

Dano, teď jsem na rozpacích, zda jsi to myslela s tím černým globínem a pohřební službou vážně, nebo jsem se měla zasmát. Je ale fakt, že jako malá holka jsem si se sousedovou holčičkou snažila namalovat řasy černou vodovkou...'

Helena (Ne, 9. 7. 2006 - 21:07)

Dano,moji spoluzacky tata byl u kriminalky.Tak jsme se mely:-))Stribrne stiny na vicka jsme mely uplne nejjj ze vsech kolem,protoze ten jeji tata nam dal nejaky prasek na sypani otisku prstu.Byl krasne srtibrny.P6 jsem taky mela,byla slabe ruzova a desne kryla.

Dana (Ne, 9. 7. 2006 - 20:07)

ta P6 bya mrtvpůmě bledá! Když jsme se šly fotit na maturitní tablo, tak jsme se s tím napiplaly všechny. Byly jsme jak mrtvoly! Bledé rty, černé řasy - a vrstva Bril cilu byla hustá!, lalache krém, to byl make up taky takový nějaký do bíla či co.
Po bril cilu jsem přesedlala na černý globín v tubě ( na boty), když trošinku proschnul, byla to paráda!

( jo, a zlaté a stříbrné stíny na víčka - jsme chodily do pohřební služby, tam měli takový prášek na věnce na ty nápisy. No, a na víčkách to bylo efektní!)

Z Polska jsem vozila na odbarvení vlasů - sakra, jak se to jmenovalo? byl to dryák na vlasy, ale nic jiného nebylo...
Jížišmárjá, že já to všechno přežila ve zdraví!'

Reklama

Přidat komentář