TRITICCO

Ja si aspon myslim, ze to mam...Pokudbereš Trittico nanoc a zabírá tinějaká rzumnádávka, tak buď ráda. Vedlejší účinkymohou být těsně přes usnutím a po probudení (prostě by ti bylo na půl hod blbě).Ovšem pokud jsi předtím brala Amitroptylin a Leaurin dvanáct let (šílená kombibane hlavně kvůli přibárání na váze), tak to bzde teď něco jako detox a proto je ti blbě

nevite jak je to s polykanim přirodnich tablet na nespavost? Beru je již 6 let-střidam je.Ale moc to take nepomaha,ale aspon možna trošku-je to spiš v hlavě.V lekarně jsem se ptala zname lekarnice a ta mne řiká,až to neberu dlouhodobě,že to taky niči jatra.A ať se pry nebojim a jdu do antidepresiv,ale já má z nich strach.Je to vše v mozku,musim to nějak vyhnat z hlavy,ale jak?

Ja si aspon myslim, ze to mam vsetko z trittica, predtym som brala 12 r, amitriptylin a bolo mi dobre, ten mi bol nasadeny v PL, tiez mi nemohli uhadnut jednoduchy liek, po tritticu som dostala OCD!!!!!dnes ma boli velmi hlava po tom obstrku, dufam, ze to prejde.

ja by som uz nikdy nezacala brat trittico, budes stastna, ked s nim skoncim, a jak sa tazko odvyka, ovela tazsie ako lexaurin, ktory som brala 12 rokov, prestala zo dna na den. s tritticom mam vsetky neziaduce ucinky, postupne sa stridaju, v tieto dni som sa nemohla postavit na nohy, stale som u lekara, su to klby, krize a hrozne bolesti, dnes som bola na obstrek krizov, nemohla som dat ani nohu dole z postele, ani chodit, toto mam po tritticu, nechce mi ho vysadit, chystam sa do PL za primarkou, aby mi ona nasadila lieky, som zamestnana, mam to tazke., stale odchadzat k lekarovi, od vcera som na PN.

myslite,že je lepši brat...pokud ti zabere Trittico, tak je jednoznačně lepší. Ale jen proto, že není návykové. Jinak jsou snášena daleko lépe právě hypnotika. Nemusí se brát denně, nemají tolik vedlejších účinků, až na ten jeden největší - vznik tolerance a rozvoj závislosti.

myslite,že je lepši brat Tritico na nespavost a nebo hypnotika?

Tak prozatím jen čtu samou...Já beru trittico už asi 7 a půl měsíce, vyhovuje mi,na mne nemá absolutně žádné negativní účinky, spím po něm dobře. Ráno jsem čilá, odpočatá a přes den nejsem vůbec unavená.Akorát trvalo asi měsíc, než začalo skutečně zabírat. Dostala jsem ho ale jenom kvůli nespavosti, neměla jsem deprese ani žádné úzkosti a tak. Jako bonus mám dole 8 kg. Ale na každého může účinkovat jinak, každý člověk je jiný a sedne mu něco jiného. Chce to asi vyzkoušet.

Tak prozatím jen čtu samou chválu na tenhle lek,taky trpim nespavosti a již zvažuji nad nějakýma lekama-přírodní nepomáhaji.

ahoj, dneska mi doktor předepsal trittico, mámstrach ho brát že budu tloustnout co můžu čekat

Tak lidičky já již beru...Přírodní lék klidně, ten neškodí, hlavně si dávej ale pozor, aby v tom nebyla třezalka! Třezalka + trittico nejde dohromady, jinak myslím že vše ostatní jo.
Já beru trittico 5 let, beru 75 před spaním, funguje a spím, ve dne ani nevímže něco beru

Tak lidičky já již beru Tritico 7 let a jsem v poho. Celou dobu jen jednu třetinku na spani. Jen par krat jsem si k tomu vzala hypnotiku ktreá právě byla po ruce,to když ne a ne zabrat.Dvakrát jsme to zkoušeli vysazovat,ale asi jsem na něm už závislá,nebot se mne hned spani zkazilo,tak po domluvě s doktorem-to budu brát nadale. Bylo mne řečeno,že ta malá častka tak moc nevadi a raději se vyspat 4-6 hodin než se trápit. Je mne 53 let.Nyni jsem v přechodu,takže je mne nějak pořad divně-to bude tim přechodem a nevim co tedka s tim. Bojim se,že mne psychiatr napiše něco vic a nebo ženska doktorka nějake hormony-ale to nechci a přirodní teda nevim,zdali s kombinaci s triticem mužu.No necham tomu ještě měsic a pak to musim řešit,kdybyste měli nějakou radu,tak šup sni...

Já to mívám často,i když nic neberu.Myslela jsem si z kosmetiky,ale není tomu tak,mívám to,i když se nelíčím.Ale jinak to z prášků může klidně být.Iveta Bartošová,Petr Muk občas také měly otoky v obličeji.Pokud to máš chvíli po spaní,tak je to v pohodě,to bych tolik neřešila.

já beru trittico asi 3 měsíce, docela mi pomáhá, spím dobře, ale po ránu mám vždycky opuchlé oči? to jsem dřív neměla, může to být z trittica? Má to taky někdo? Opuch po chvíli přejde, ale musím si dávat na víčka pytlíky s čajem. Jinak mi není po něm nic.

Sašo,vím,že máš...Danuš, mě taky není 60, ale v dubnu mi bude 39. (I když podle mně 60 není v dnešní době žádnej vysokej věk. Mojí mamce je 65 a postavou, pohyblivostí, čilostí, myšlením, vkusem, názorama atd se vyrovná minimálně o 20 let mladším...) Ale k věci: já jsem si taky dlouho myslela, že antidepresiva bych nikdy nezobala.Představovala jsem si, že jsou to utlumující léky pro pacienty v psychiatrické léčebně, aby byli klidní, v duchu jsem viděla postavy s nepřítomným pohledem, jak se na posteli kývou bezmyšlenkovitě sem a tam...:-(
Ale teď vím, že to není pravda. Jsou to prostě léky jako všechny ostatní. Tak jako jsou antibiotika na bakterie, ibalgin na bolesti hlavy,antidepresiva jsou na bolavou duši. Není to žádná ostuda, brát antidepresiva. Kór v dnešní hektické době, kde odolává jen ta nejsilnější povaha. Co se kolem nás děje, těch problémů, co doba přináší- nezaměstnanost,drahota, dluhy, exekuce, vraždy, zločiny, týrání dětí a zvířat- z toho všeho pramenící mezilidské vztahy, v rodině, na pracovišti. O všech hrůzách ze světa se člověk dozvídá díky internetu takřka okamžitě a v přímém přenosu. A k tomu si připočti i běžné, osobní problémy- zdravotní, rodinné, starosti s dětmi atd- a na duševní poruchu máš zaděláno, ani nemrkneš.Ale právě proto je důležité s tím něco začít dělat a nenechat si to úplně přerůst přes hlavu. Nemysli si, i ti psychiatři samotní leckdy si sami naordinují nějaká antidepresiva, jsou to taky jenom lidi.Podívej se na příběh maminy toho kloučka z naší školky, co jsem ti včera popsala.
Řekni sama, co by s tou rodinou bylo, kdyby se ta máma nešla léčit? Buď by byli opravdu všichni zralí na Bohnice, z dětí by byli hypochondři- a nebo pravděpodobněji- by to skončilo rozpadem rodiny, táta by si vzal děti k sobě, vyrůstaly by tudíž nez mámy- ta by se z toho totálně zhroutila nebo by nakonec spáchala sebevraždu, co já vím ? Ale tím, že se šla léčit, byť zpočátku vlastně pod nátlakem a s vidinou rozvodu a odebrání dětí, se celá situace úplně obrátila v happy end.. Paní určitě nemá změněnou osobnost- a jestli, tak rozhodně k lepšímu. Je z ní opravdu fajn ženská, pohodová, veselá. Prostě se vyléčila- tak jako se vyléčíš z angíny, jen to trvalo prostě déle. Léčila se, pokud vím, ambulantně, nikde v léčebně zavřená nebyla. A jako bonus mají teď dalšího krásného kluka, který by se jistě jinak nenarodil.
Ty říkáš, že nechceš skončit na antidepresivech. Nikdo přece neříká, že na nich SKONČÍŠ. Jen prostě potřebuješ pomoc, potřebuješ se UZDRAVIT.A tady u tebe skutečně nejde jen o to trittico,ani nevím, jestli v tvém případě by bylo skutečně vhodné.Ale to musí posoudit osoba fundovaná. lékař, psychiatr, který tě na živo uvidí, promluví s tebou, zjistí, proč tyhle stavy máš, možná přijdete spolu i na spouštěč tvého nynějšího stavu. Naordinuje ti léčbu, ketrá by ti měla pomoct, abys zase mohla žít normálně jako dřív. Miliony lidí na světě užívají antidepresiva- ne jenom nějací opravdoví blázni s těžkou duševní nemocí,ale jinak zcela normální, inteligentní lidi, na kterých to samozřejmě nepoznáš. A jsou mezi nimi i lékaři, právníci,spisovatelé, herci- prostě lidi bez rozdílu věku, pohlaví, zaměstnání a vzdělání. Zrovna tak různými druhy psychoterapie prochází spousta lidí, a spousta lidí se díky léčbě vrací zpět do normálního života. Opravdu není třeba se za nějakou léčbu stydět nebo se jí bránit.
Opravdu!

Sašo,vím,že máš...a v kterém věku ano a v kterém ne?

Sašo,vím,že máš naprostou pravdu,když já očekávám asi zázrak,který se konat nebude.Vy to považujete za normální brát antidepresiva,ale ono je jiné,pokud je někdo bere v 60 ti letech a jiné,pokud někdo ve 40 ti letech,já bych tak skončit nechtěla.Vím,ale jiná možnost není,protože ve své hlavičce to nezměním,toho jsem si vědoma.

Moje maminka je ji 55 let již bere od 30 let ruzne prašky na spani,bez nich už nefunguje. Ale je rada,že vubec existuji a že se muže vyspat.Vyzkoušela již vše možne a nyni je na triticu a ještě nějake na psychiku-na uklidněni. Podle ni vim,že řiká,že lepši brat nějaká andidepresiva než se trapit. Jen lituje,že před 25lety nebyli leky jako nyni,třeba to tritico.Ona měla jen silne hypnotika a na nich je strašná zavislost.Mne je tak nyni 30 let a již jsem dva roky taky měla tritico.nyni ho již dva měsice nemam a spanek se mne upravil.Jenže chapu,já jsem poměrně mladá,tak to vysportuji,ale třeba maminka je dosti pohybově na tom špatně,takže ji nic jinyho nezbyva,ale aspon funguje.To jsem vam tady chtěla napsat,až vidite,jak to chodi jinde a že to jsou take berličky. Jasně,že nejdřiv byste měli vyzkoušet vše možne a až pak když to nepomuže tak zajit k lekaři. Já jsem bojovala od dvaceti let s nespavosti-ale zavinila jsem si to sama,nyni už bych tak hloupá nebyla. Tak držim všem nespavcum prsty

Když jsem brala trittico a...Dano, je mi líto, že tak zatrvzele odmítáš cokoliv, co by ti mělo pomoci. Liliana má úplnou pravdu. Vidíš sama, jaké ti to dělá problémy,sama říkáš, že musíš nakonec lhát, proč nechodíš do práce a tak. Skutečně budeš mít pocity viny,studu, vlastní neschopnosti, výčitky, budeš nešťastná. A asi nejde jenom o tebe, ale i tvou rodinu.. Stojí to odmítání nějaké léčby za to? Nějak bych řekla, že to není u tebe jen strach z nespání před odchodem do práce, ale i pořádná fobie z léčby a z léků. Být na tvém místě, stopro bych se svěžila do péče odborníka. Pokud mě nějaká nemoc / jakákoliv, fyzická i psychická/,obtěžuje a brání mi NORMÁLNĚ žít, tak se samozřejmě budu snažit o uzdravení, a pokud to nezvládnu sama,budu hledat léčbu a pomoc. A uznej, že chodit do práce JE normální, pokud teda nemám za partnera milionáře či mi nespadlo do klína slušné dědictví. Tady u tebe už nejde jen o to brát či nebrat trittico, ale asi o vážnější problém, se kterým ty sama si neporadíš. Měla by ses sebrat a opravdu co nejrychleji vyhledat psychiatra, který ti poradí jak z toho ven a pomůže.Nevím, třeba opravdu ani ne léky, ale nějakou psychoterapií. A VŮBEC SE NEMUSÍŠ BÁT A STYDĚT, ŽE BY TĚ DOKTOR NECHÁPAL.Psychiatři jsou zvyklí na všlijaké ( a pořádné) odchylky od normálního stavu, od toho jsou to taky psychiatři. Podívej se třeba na wikipedii na seznam fóbií. Pojmenovaných je jich asi 300.. A nad některými zůstaneš s otevřenou pusou, že něco takového vůbec může existovat. A vidíš, existuje. A to jsou jen fóbie (fobie je úzkostná porucha charakterizovaná chorobným strachem z určitých věcí, situací či jevů, ať skutečných, nebo neexistujících ). A co je duševních poruch, nemocí a úchylek! Takže ty svým strachem určitě nikoho nevyvedeš z míry. Znám paní,která trpěla strašlivým strachem o své děti. Bála se, že chytnou nějakou nemoc, bála se je pustit na hřiště, do školky.. Když už šly na hřiště, neustále sledovala, jestli nějaké dítě poblíž nemá nudli- jakmile to zjistila, ty své okamžitě dekovala pryč.Své děti pořád prohlížela, měřila jim teplotu, propadala panice při zjištění nějakého pupínku. Viděla nebezpečí všude kolem sebe,nespala hrůzou, kdykoliv zjistila na dětech něco neobvyklého( a to viděla prakticky pořád, v jejích očích i nepatrný pupínek vyrostl ve zhoubný nádor), vyhledávala informace o všech možných a nemožných nemocech, které by její děti mohly eventuelně potkat a nemohla pochopit ostatní matky, že se v parku bezstarostně baví, zatímco jejich potomci lezou po zemi, šahají na špinavé věci, mají hlavy i sebe, přestože někdo z nich kašle nebo má rýmu.. Trpěla ona, trpěly samozřejmě neskutečně i děti a také její manžel, který se nakonec postavil na zadní a řekl jí, jestli se okamžitě nepůjde léčit,rozvede se a požádá o svěření dětí do své péče. Ona nemohla za žádnou cenu pochopit, co po ní chce. Jakou léčbu? Vždyt ona je zdravá, jenom má ráda svoje děti a má o ně strach. Co na tom vidí manžel za divnost?
Nicméně manžel byl neoblomný, páč už byl z manželky a z těch jejích strachů totálně zničený. Paní si nakonec dala říct a víceméně z donucení navštívila psychiatra. Léčba trvala si rok, možná rok a půl, ale paní se fakt uzdravila!!! Měla kombinaci nějakých léků ( nevím jakých) a psychoterapi, různých sezení atd. Ty její dvě děti, které si prošly tímhle utrpením už jsou velcí, skoro dospělí a jejich rodiče mají spolu třetího potomka, a ten chodí k nám do školky- proto tohle všechno vím. A paní je úplně normální, usměvavá,chodí do zaměstnání a její kluk si užívá normální dětství. Představ s, co by bylo, kdyby se ta matka neléčila - v Bohnicích by byla asi celá rodina...
Danuš,, zkus vzít rozum do hrsti, seber odvahu a najdi si pomoc! opravdu to stojí za to, abys zase mohla normálně žít! Ze srdce bych ti přála, aby se ti to podařilo.

Když jsem brala trittico a to jenom občas,ne denně,tak to na mě kolegyně poznala,prý co beru,že mám úplně žluté oči.Uvidím,moc starostí,nechci se tím zabývat,to už by mě z toho asi kleplo.

Lexaurin jsem nikdy nenavyšovala,stilnox ano,ten po nějaké době už jako nepůsobil,tak jsem si vzala třeba další půlku.Uvidím,jsem z toho neštastná,protože i musím lhát,nemůžu nikomu říct,že nechodím do práce,protože nespím,smutné.