22 komentáře / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

CITIM SE, JAKO KDYBY MI UMŘEL

10. Září 2018 - 0:09

Komentáře

Obrázek uživatele Návštěvník
Pavla (anonym)
Ahoj všem. Kdo čte příspěvky v tématu Rozchod, jak se s ním vyrovnat, možná, že můj příběh zná. Pokusím se na to navázat novým tématem,(i když obsahově stejným). Prožila jsem nádherný vztah plný lásky a porozumění. Plánovali jsme si budoucnost, byli jsme i pro okolí ideální pár. Po roce, jako když utne. Zčistajasna konec. Jsem uplně na dně a nechce se mi bez něho dál žít. Slova, jako že poznám někoho dalšího, absolutně nevnímám. Nebude už nikdy NIKDO takový,jako on. Proč odešel beze slova, nevím, kdy a kde se stala chyba. Copak tohle se dělá? Moc ho chci zpátky a moc ho potřebuju. Je normální, že mi řekne, jak moc mě má rád a že mě nechce ztratit a po týdnu zjistím, že má jinou? Po tom všem krásným, co jsme spolu prožili? Nerozumím tomu. Miluju ho a ničím tím sebe. Stále na něho myslím, citím se opravdu, jako kdyby mi najednou umřel. Pište prosím vaše příběhy, co jste prožili vy a jak se s tím dodnes vyrovnáváte. Díky za podporu. Pavla
30. Červenec 2007 - 9:33
Obrázek uživatele Návštěvník
JAJ (anonym)
JEdinýco můžeš udělat je na něj zapomenout.asi nestál za to.tak je to
31. Červenec 2007 - 15:30
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
precti si rubriku CO DELAT ABY SE VRATIL. dnes jsem tam uz psala, nema to cenu ho chtit zpatky kdyz on sam nechce. A jestli je to normální, že ti řekne před týdnem blablabla mam te rad a ma jinou? Jo, holka, chlapi dokazou ruzny veci a vubec se na to takto neohlizeji, jakoze nekomu ublizují. Jediné co vím, že nejlepší přítel je ČAS . a to skutečně funguje, i když tomu teď nebudeš věřit, vzpomeň si třeba za rok na dnešní den.L.
31. Červenec 2007 - 15:48
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
to Pavla: nestojí ti za to, máš na lepšího, než na takového slabocha!
31. Červenec 2007 - 16:31
Obrázek uživatele Návštěvník
Bobi (anonym)
Pavlo,chápu tě,zažila jsem něco podobného,ale fakt na to je nejlepší lék čas....Musíš se něčím zaměstnat,chodit mezi lidi,nejhorší jsou večery,viď?Zvaž logicky,co je to za člověka,když ti říká jak tě miluje a druhý den od tebe beze slov odejde?Představ si,že byste měli dvě děti a udělal to,možná že pro tebe líp,za včasu.Ale těžko ti to vykládat,máš silné city k němu,chce to čas.
31. Červenec 2007 - 16:47
Obrázek uživatele Návštěvník
petra (anonym)
Skoro kazda z nas to zazila, nekdo zaziva prave ted. Jo, nejhorsi jsou ty vecery. U me to trva pres mesic, jeste jsem se nevzpamatovala, je spis horsi..cekam ,kdy se to zlomi.
31. Červenec 2007 - 17:30
Obrázek uživatele Návštěvník
Eva (anonym)
Ahoj Pavli, kdyz jsem si precetla tvuj prispevek, jako bych videla znovu svuj pribeh, ktery se odehral pred tremi lety. Nebudu zabihat do podrobnosti,ale byli jsme spolu skoro tri roky, planovali budoucnost, atd. Mesic predtim, nez si nasel jinou a rozesel se se mnou ze dne na den, mi rekl jak jeste k nikomu nic takovyho necitil a ze me strasne miluje. Urcite to normalni neni,ale jak vidis, tak se to stava. Chapu presne jak se ted citis, je to opravdu jak kdyby ti nekdo umrel, mozna proto,ze to prislo tak necekane.Jak uz tady bylo receno, nekdo takovej ti absolutne nestoji za to aby ses trapila. Musis v sobe najit zbytky sil a snazit se to prekonat.Nepujde to hned, ale casem to bude lepsi a jednou to bude pryc uplne. Ja ted z odstupem tri let muzu rict, ze to pro me byla zkusenost k nezaplaceni, ktera mi pomohla uvedomit si,ze nic neni v zivote jiste a ze naprosto nekomu duverovat a odevzdat se neni dobre. Jo, a mimochodem, muj ex se tento tyden ozenil a ja z toho mam naprosto neutralni pocit a preju mu to.Ver,ze za nejakej cas budes rada,ze jsi nestravila zbytek zivota s nekym takhle nespolehlivym a nevyrovnanym. Zaslouzis si nekoho lepsiho! :-)
31. Červenec 2007 - 19:01
Obrázek uživatele Návštěvník
Anežka (anonym)
Taky jsem před mnoha lety zažila rozchod, najednou a bez vysvětlení. Pavlo, já vím že je každá rada drahá ale snaž se vzpomenout na všechno krásný co jste spolu prožili. Jistě toho bylo moc.Život jde dál. To krásný ti zůstane jako vzpomínka. Ty řeči jako že je podlý že tě opustil? Je to život. Časem i ty zapomeneš a začnš nanovo. Já tehdy myslela že nemůžu bez něho žít. Jde to. Vdala jsem se a děti mi daly zapomenout. Dneska kdybych ho potkala, ani ho nepoznám. Držím palce a vydrž. Lásky začínají a umírají aby začaly nové a ještě krásnější. Měj se hezky a vydrž.
31. Červenec 2007 - 21:12
Obrázek uživatele Návštěvník
Matka (anonym)
Nemám slov,jen slzy.Pavlínko vím jak je těžké zapomenout,ale musíš.On si tvou lásku nezaslouží.Kolik je ti let?
31. Červenec 2007 - 21:24
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Evo, tos napsala naprosto přesně, že není dobré někomu naprosto důvěřovat a upnout se na něho. Nejhorší je, že chlapi to většinou ze začátku vyžadují, aby jim žena věnovala všechen čas, žárlí na kamarády atd. Pak až ti dají po čase kopačky, člověk pracně navazuje ztracené kontakty. Každá taková zkušenost je skutečně k nezapalcení. Člověk by se neměl nechat trápit a ponižovat, ale ono se to lehko píše, život je boj. Držím palce ať se z toho dostaneš, kašli na něj i kdyby přilezl po čtyřech
1. Srpen 2007 - 8:19
Obrázek uživatele Návštěvník
Pavla (anonym)
Děkuju všem za příspěvky. Odjela jsem na několik dní pryč, abych přišla na jiný myšlenky, ale nepomáhá to. Vůbec mi to nepomohlo, hlavně večery, jak píše Bobi, ty byly a jsou k nevydržení. Brečím. Pořád brečím. Slzy mi tečou tak nějak samy, ani se nebráním, nemůžu se z toho pořád dostat. Neustále mu píšu, proč mi to udělal, vždyť nám spolu bylo tak hezky. Rozuměli jsme si. Tolik jsme toho spolu plánovali. Jak je možný, že to ten chlap jen tak hodí za hlavu a jde za jinou... proč? Mám naději, že to byl z jeho strany úlet a že se ke mně vrátí? Moc se trápím. Jak dlouho to bude bolet?
7. Srpen 2007 - 16:01
Obrázek uživatele Návštěvník
Moina (anonym)
Pavlo, z vlastní zkušenosti - bolet to může sakra dlouho a sakra moc... Stalo se mi něco podobného, bylo to už před rokem a 4 měsíci, 11 dny... no, snad i hodiny bych dokázala spočítat. Nemá smysl mu psát. Pokud se rozhodl, tímhle ho jen utvrzuješ a sebe stavíš do pozice "chudinky". Moje terapeutka mi na tenhle stav řekla - "musíte si to odžít a za čas to bude, jako by jste se dívala na staré vybledlé fotky. Vzpomínky tam zůstanou, ale už to nebude tak intenzivní a bolavé". Má pravdu. Sice je to pořád na houby, ale už to není tak moc bolavé. Čas, to je medicína a zaklínadlo. Jen se tím prokousat :-)
7. Srpen 2007 - 16:16
Obrázek uživatele Návštěvník
Monika (anonym)
Ode mě manžel odešel před dvěma lety a odžitý to nemám. Je to tím, že se moc uzavírám doma, nikam nechodím, téměř s nikým nemluvím. Musím na tom pracovat, ale je to těžké.
7. Srpen 2007 - 17:13
Obrázek uživatele Návštěvník
Kiki (anonym)
Moniko, ode mě odešel před třemi lety, a pořád to bolí. Jsem na tom jako ty, pořád sama, už ani snad neumím mluvit, a mezi lidi chodit mě nebaví. Pa pa.
13. Srpen 2007 - 9:35
Obrázek uživatele Návštěvník
Ebinka (anonym)
Ahoj Pavlo, taky jsem podobně přišla o svou "životní lásku", taky jsem nedokázala pochopit a analyzovat, proč se to všechno stalo... Když jsem od známých zjistila, že už má za mě náhradu, tak to byla další rána. Taky jsem mu neustále psala, prosila ho, aby si to ještě rozmyslel atp. Nyní jsou to asi 2 roky a už jsem z toho venku, myslela jsem si, že čas to nezahojí, ale ve skutečnosti tomu opravdu hodně pomohl... a taky fakt, že jsem si uvědomila, že ten náš vztah nebyl zase tak ideální, že každý má právo ze vztahu odejít, pokud si to přeje... neexistuej síla, která by nám zaručila, že milovaná osoba s námi musí být, tak to prostě nefunguje. Takže: pokud bych Ti mohla poradit jedinou věc, nepiš mu... vím, že se to zdá být neskutečně těžké, ale zvládnout se to dá a alespoň neztratíš sama před sebou svou hrdost.
19. Srpen 2007 - 16:15
Obrázek uživatele Návštěvník
sylva (anonym)
Pavlo, chodíš sem ještě? Můj příběh by tě překvapil. Životní láska je to, co nikdy láskou nepřestane být. Bylo mi nejprve 17, pak 20, pak 44 pak 58. Stále týž člověk. Pokaždé odešel za jinou. Někdo má natolik otevřené srdce pro všechny, že odejde. Má k tomu důvod vždcky. Zvykla jsem si. Pořád na něm myslím a nikdy s ním nebudu - a tak to bylo krásné...
19. Srpen 2007 - 17:00
Obrázek uživatele Návštěvník
Pavla (anonym)
Ahoj Sylvo, dlouho předlouho (skoro dva měsíce) jsem tu nebyla, snažila jsem se na něj zapomenout. Ale nejde to. Všechno mi ho všude připomíná. Společná místa, společní lidé, kamarádi, přátelé. Každý mi říká, jak to, že se s tebou tak najednou rozešel? Vždyť jste byli pořád tak v pohodě. On se najednou tak změnil, nikdo ho nepoznává, za svými kamarády přestal chodit.Možná pro to, že se s nimi bavím já? Veškerý volný čas tráví se svojí novou přítelkyní...Nemůžu se od něj odprostit. Citově. A brečím. Vybrečela jsem už moře slz. Nic se nezměnilo. Nic. Nechce se mi bez něj dál žít....
7. Říjen 2007 - 17:37
Obrázek uživatele Návštěvník
Moina (anonym)
Ahoj Sylvo, já mám také trable se svou životní láskou - a rozhodně to není klišé. Byli jsme spolu v 17, pak 27... Teď je mi 29 a nemůžu se vzpamatovat z jeho odchodu. Máš "výhodu", že víš, proč odešel. Já to dodnes nevím. Dokonce mi mezi dveřmi, když jsem odcházela ze společného bytu řekl, že mě miluje. Máš pravdu, že když je to opravdová láska, tak to nepřejde. V době bez něho jsem byla i s jinými muži, ale nikdy to nebylo ono. Prostě ON je má druhá polovina a vůbec nezáleží na tom, jestli spolu zrovna jsme, nebo ne. Jsem teď s někým jiným, ale to prázdno, ktaré mi po Filipovi zbylo se stejně nezaplnilo... Ano, také nechápu, proč nemůžeme být spolu, když nám bylo tak krásně. Sylvo, také jste po těch letech vždycky navázali, jako by jste se nikdy nerozešli?
22. Říjen 2007 - 13:21
Obrázek uživatele Návštěvník
rena (anonym)
málokomu se podaří vstoupit dvakrát do téže řeky a nenatlouct si při tom čenich.já to taky udělala a zase jsem dostala přes čuňu(obrazně)a zase ten rozchod bolel,ale poprvé i teď jsem to utnula já,doufám jen,že už nikdy nebudu tak blbá abych ho vzala zpět,i když jsem přesvědčená o tom,že on je moje životní láska strašlivě mi chybí,strašně moc,ale zničil by mne,nikdo nebude jako on,to je pravda,myslím že je to v pořádku,přijde někdo úplně jiný,alespoň doufám.až přijde čas.teď se starám o sebe,snažím se napravit co jsem mu dovolila na mne za poslední 3 roky s mým souhlasem napáchat.tak holky hlavy vzhůru,časem to bolet přestane a život nekončí s jedním chlapem,jen v tomhle státě je jech asi tak 5 000 000,to by bylo aby některý nebyl pro vás a nebude to opouštěč beze slova,člověk který tohle udělá,je buď bezohledný sobec,nebo jsi mu něčím ublížila,sama nevíš čím a on o tom neuměl promluvit,musel prostě utéct
22. Říjen 2007 - 19:18
Obrázek uživatele Návštěvník
poznani (anonym)
Pavlo, vim, ze to boli a ze ty kecy o case ti ted vubec nepomuzou. Ale bohuzel, je to tak. Nebo vlastne bohudik. Me taky opustil pritel, ale jinak. Zili jsme spolu v jedne domacnosti 6 let. Stastne a spokojene. Jednoho dne rano nemohl vstat. Mozkova mrtvice. Okamzite ho odvezli do nemocnice, do odpoledne se stav jeste zhorsil, ochrnul na cele telo, nemohl mluvit.... za dva tydny zemrel. Nebyl. Jenom prazdnota. Kam jsem se podivala, tam jsem ho videla. Ani mi nemohl rict jedine sluvko na rozloucenou. Myslela jsem, ze to nikdy nepreboli. Nemohla jsem se tenkrat zhroutit a litovat se, musela jsem sebrat vsechny sily, protoze v te dobe me nejvic potrebovala nase dcera. Potrebovala silnou mamu, ne trosku. A jaka je situace dnes? Ac jsem si myslela, ze uz se nikdy nikdo nemuze najit, kdo by byl tak dokonaly, jako on, s kym bychom se navzajem tak milovali, stalo se to. Jsme manzele tri roky a oba se citime jako zamilovani pubertaci. Opravdu nadhera. Nic takoveho jsem nikdy predtim nepoznala. Ani jsem neverila, ze neco takoveho je mozne. Kdyz jsme se poprve setkali, vedeli jsme, ze je to to prave. Od naseho prvniho setkani do svatby ubehlo 23 dni. Vsichni v okoli nas meli za blazny. Pry do roka a do dne... Tenkrat jsme se tomu smali a smejeme se tomu porad. Jsme stastni, zamilovani, uzivame si zivota a oba verime, ze nam to dlouho vydrzi. Ja vim, nikdy nerikej nikdy. Ale i kdyby to melo treba zitra skoncit, stalo to za to. A jestli toto forum bude jeste po par letech existovat, rada sem napisu, jak to pokracuje. Tak Pavli, neves hlavu. Nez najdeme tu pravou lasku, par vztahu nas potrapi. Teprve v nich se ucime milovat a pripravujeme se na to prave.
22. Říjen 2007 - 19:57
Obrázek uživatele Návštěvník
milenka (anonym)
Pavli, mohla bych ti tady napsat, ze to takhle v zivote proste chodi, ze jednou opusti nekdo tebe, jindy nekoho ty... ale rozumim, ze te to boli, zasahlo te to hluboko, bez pripravy. I ja jsem to zazila, vlastne nekolikrat, dokonce jsem i po letech znovu vstoupila do stejne reky - a bylo to jine. Skoncilo to stejne, jen ten naboj chybel. Vlastne jsem najednou zjistila, ze uz ho nechci. Uz jsem se naucila zit bez nej, zjistila, ze je spousta jinych, kteri o me stoji a stoji za to s nimi byt. Vsechno preboli, pokud bys v zivote nepoznala velkou lasku, nemela bys na co vzpominat. Zkus to brat tak, zes dostala dar, dar poznani a prozitku. Uloz si ho v srdci a zij dal!
22. Říjen 2007 - 20:18

Přidat komentář

Reklama

Reklama