49 komentářů / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

Chtělo se vám zabít vaše dítě?

10. Září 2018 - 0:09

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
Eva (anonym)
Ahoj, chtěla jsem se zeptat vás všech, co vás tahle hrozná skutečnost potkala.Mě ano, ale naštěstí s dobrým koncem.Chtěla se mi zabít moje 17-letá dcera.Snědla prášky, jaké, psát nebudu, abych nedávala někomu návod, ale zachránila jsem jí.Musím podotknout, že je to krásná holka, milá a upřímná, ale má problém, problém o jakém jsem nevěděla a konktrétně ho neví ani psyhiatři.Nebylo to kvůli lásce, ani škole.Poslední dobou pořád spala, nic jí nebavilo, říkala, že je unavená, nechtělo se jí do školy, prostě změna.Samozřejmě mě to zarazilo, ale říkala, že na ní něco leze, že jí pobolívá hlava, přikládala jsem to počátku nějaké chřipky a nakonec ji na to stačila hodina, kdy jsem odjela k rodičům.A teď k jejímu rozhodnutí-má určitý blok, kdy ona sama je ochotna všem se snažit pomoct, ale sama se se svým problémem svěřovat nechce, jelikož má pocit, že její nejbližší, včetně rodičů mají problémů dost a nechce jim přidělávat starost-závěr lékaře-psychiatra.Tak se ty nahromaděné problémy obalily do jednoho velkého a chtěla to ukončit tímhle způsobem.Založila jsem tohle nešťastné téma, proto abychom si předali zkušenosti a rady i jako varování rodičům, kdyby pozorovali na svých dětech nějakou změnu.Hlavně bych chtěla poprosit rodiče, kterým se to stalo, nebo odborníka o radu, jak se k dítěti, které se pokusilo o sebevraždu chovat.Nechci dát příčinu k tomu, aby to zopakovala,byla to pro mě nejhorší chvíle v mém životě,kontroluju každou větu, každou její i mou reakci, každé vysvětlení, zamýšlím se nad tím, jestli, když je důvod, zvýšit hlas, nebo ne, prostě mně to postihlo víc, než jsem si myslela.Vím, že hlavně mluvit, mluvit, ale nemůžu s ní být 24 hod. denně a umírám strachy, co se stalo, když nezvedá telefon, budím se v noci, jestli dýchá,chvíli je ve svém pokoji a už ji jdu kontrolovat, jestli něco nechystá atd. Je to zničující, ale využívám každé chvíle, abych se ujistila, že je vše vpořádku, jestli to takhle půjde dál, dlouho to nevydržím.Děkuji všem.Pa
20. Červenec 2007 - 13:43
Obrázek uživatele Návštěvník
katka (anonym)
nemám s tím zkušenost, ale řekla bych že to je deprese. Ztráta radosti ze života, únava- to by odpovídalo. Divím se že doktoři na to nepřišli. Hlavně by měla dostat léky, antidepresiva.
25. Červenec 2007 - 15:42
Obrázek uživatele Návštěvník
jitu (anonym)
Velmi mě ten problém zaujal. Já se sebevraždou velké zkušenosti nemám, ale byly v mém životě chvíle (už asi kolem 12.roku života), kdy jsem o tom opravdu uvažovala. Trpěla jsem a trpím dodnes fobií a úzkostnými stavy... Byla jsem s tím na kineziologii a to je alternativní psychologie. Velmi mi to pomohlo. Pokud má vaše dcera k alternativě důvěru, určitě bych to zkusila radši, než jít klasicky za psychiatrem, který jí natuty předepíše nějaká antidepresiva plná chemických svinstev. Tohle je prostě psychika a musí se ta duše léčit od základů a ne jen tlumit příznaky antidepresivy, která mají mimochodem spoustu dalších vedlejších účinků. A pokud je vaše dcera citlivější a třeba i věřící, (pozor, to neznamená, že musí být v nějaké fanatické církvi apod.) mohu doporučit přednášky Dr. Marty Foučkové. Na jejích přednáškách se dozví více podrobností a může se jí přímo zeptat na konkrétní problém. Já se snažím poradit to, co mě samotné pomáhá. Je to samozřejmě individuální, ale myslím, že za pokus by to stálo. Každopádně vám i vaší dceři budu moc držet palce, protože vím, co jsou deprese a úzkosti. Hodně štěstí. Kdyby ste se mě ještě chtěla na něco zeptat, tady je můj email: jupanejak"seznam.cz
25. Červenec 2007 - 17:57
Obrázek uživatele Návštěvník
Eva (anonym)
Katka-deprese to není, je to jen psychicý blok, který, jak řekla psycholožka, se dá po nějakém počtu sezení odstranit.Ona nemá deprese, ale jen se nechce svěřovat okolí se svým problémem, aby neobtěžovala.A léky a antidepresiva?To je ta poslední cesta a navíc je to návykové, viděla jsem pár lidí v Dobřanech a to je nenávratný stav, to snad nepotřebuje mladá holka, která si teprve uceluje názory,ona potřebuje mluvit s člověkem, který ví, jak to odbourat a ne utlumovat práškama.
26. Červenec 2007 - 7:32
Obrázek uživatele Návštěvník
Eva (anonym)
Mně by ale mimochodem taky zajímalo, jestli bych toho psychologa nepotřebovala já též, jelikož se toho úzkostlivého strachu nemohu pořád zbavit, myslela jsem, že se to časem bude zlepšovat, ale zlepšení nepozoruji.Pa a díky všem za rady.
26. Červenec 2007 - 8:02
Obrázek uživatele Návštěvník
Andy (anonym)
Já myslela na sebevraždu od svých 14 let. Zcela mě to přešlo v 19ti, kdy jsem porodila dceru. Důvody k sebevraždě taky nebyly z lásky či škole, ale kvůli rodině. Nevím, jaké máte doma poměry Evo, potřebovala bych vědět, zda-li žijete s optcem dcery, jak spolu všichni vycházíte, kolik má dcera sourozenců a tak. Někdy se to nezdá, taky jsem nikdy s nikým nemluvila o tom, co mě trápí a to vás pak donutí přemýšlet nad tímto činem, protože pak máte někdy pocit, že už vám hlava z toho všeho praskne a pokud se do ni nevejde již nic pozitivního, máte pocit, že život je zbytečný. Je to i věkem a obdobím, kdy člověk hledá své místo a postavení a nedej bože, že má pocit, že nikam nepatří. Škola mi doporučila psychologa, jen proto, že jsem o životě nemluvila jako daru nýbrž o otravě a ta mi po pár sezeních řekla, že nedávám své duši vhodnou potravu, proto je můj život velká otrava, páč duše se neumí radovat, což je pochopitelné, když svůj mozek zaměstnávám otázkami, jak nejmíň bolestivou smrt si zvolit. Nejlepší na pochopení duše a její potravy a funkce je kniha Roberta Fulghuma "kniha nejen o duši". Krásně a jednoduše v ní popisuje proces živení duše, pochopení její podstaty atd.. Velice tuto knihu doporučuju, v stejném věku jsem ji přelouskala jako nic, páč moje duše ji úplně hltala hlady. Je pravda, že kniha dokáže pomoci v pochopení, ale jen v případě, že člověk má zájem a chtíč tyto věci chápat:) Milá Evo, vašim obavám se vůbec nedivím, hlavně by mě zajímalo jako matku, zda-li cítíte nějaký pocit prohry či zklamání sama ze sebe..děkuji
26. Červenec 2007 - 14:21
Obrázek uživatele Návštěvník
Jiřík (anonym)
Ano, kluk se mě chtěl několikrát zabít, je magor po matce, všichni říkali, že je šílená, ale já jsem si ji blbec, bral aby neměla ostudu, stejně to měla s ví Bůh kým když jsem byl na vojně. Kluk má sebevražedný sklony, je to psychouš a chce tím být zajímavej. Ale já to z kluka pokaždý vymlátil:) Můžu doporučit, zabírá spolehlivě!
26. Červenec 2007 - 15:53
Obrázek uživatele Návštěvník
rowdy (anonym)
Mno to asi nebude mít po matce. Ale třeba bude mít štěstí a umlátíš ho sám. Rozhodně bych doporučoval léčení, ovšem spíš tobě než klukovi. Předpokládám že pocházíš ze silně věřící rodiny, nejspíš mladší sourozenec, v kolektivu dost odstrkovaný s dost silným napoleonským komplexem.
26. Červenec 2007 - 16:41
Obrázek uživatele Návštěvník
Hudy (anonym)
Správně, Jiříku! Neživí,nestará se, nemá se proč zabíjet! Ale když ta dnešní společnost je degenerovaná a nejradši by za kreténismy dětí věšela jejich rodiče pro výstrahu. Když se zabije dítě, žádná škoda, už muselo bejt vadný a co se zmetkama. To o dost horší je, když při tý sebevraždě vyhodí do luftu celej barák i s lidma, nebo jenom pár lidí přejede...jhá bych děcka s sebevražednejma chutěma nacpal do detenčky, tam nikoho neohrozí!!!!
26. Červenec 2007 - 17:24
Obrázek uživatele Návštěvník
Eva (anonym)
Andy-dcera má o 2.5 roku staršího bratra,vychází spolu tak jako každý sourozenci, hádají se, ale nemůžou bez sebe být a když o něco jde, vždy drželi a drží spolu. V jejích 5 letech jsem se rozvedla a žijem 12 let s mým přítelem, s kterým vychází, až na drobné maličkosti, ale to je všude.Nikdy nebyly problémy se stýkáním s otcem, naopak vždy jsme se na všem bez problémů domluvili.S bývalám manželem jsme se rozešli v dobrém,žádné hádky kolem rozvodu, majetku, ano dětem,chodí k nám běžně a dobře si rozumí i s mým přítelem.Tam problém není a nebyl.Nevím ani, jestli cítím pocit prohry, nebo zklamání, napsala bych to jinak.Spíš přemýšlím, co a jak bych udělala, nebo neudělala jinak, vrací se mi vše od jejího narození a kalkuluji.Po rozhovoru s psychiatričkou v nemocnici mně ona ujistila, že nemám na tom sebemenší vinu,abych si absolutně nic nevyčítala, že to potvrdila i malá, že jí z mé strany nic nechybělo, ale to neznamená, že nehledám chybu sama v sobě.Andy, ale prohru necítím, možná se to trošku kříží s momentální výhrou,protože vše dopadlo dobře.Pa a díky.
27. Červenec 2007 - 8:15
Obrázek uživatele Návštěvník
Andy (anonym)
Já to nemyslela nijak, že za to můžete vy, jen mě to zajímá z pohledu rodiče, páč dnes už jsem taky rodič:) Založila jsem diskuzi "děti z rozvedených rodin", to proto, že dodnes mě pronásleduje rozvod mých rodičů, hlavně psychicky, ty mi do života dali dobrý psycho, o kterém jsem nikdy nemluvila, takže si všichni mysleli, jak je u nás vše na jedničku, tak proto se ptám, jestli i u vás není tento případ. Z Vašeho vyjádření soudím, že ne, ale v tom případě mi rozum nebere, kde může být zakopaný pes. V tomto věku to kvůli škole nebývá, pokud jí doma za "bajli" netrháte hlavu, školu v 17ti má "na praku" více jak polovina studentů. Pokud to není láska, o čemž bych taky pochybovala, páč, i takhle mladé holky zpravidla ví, že pro jedno kvítí, slunce nesvítí, tak pak už mě napadá jen pocit někam patřit. Jak se to s přáteli? Víte s kým se stýká a kolik má přátel? Nemluvím o známých, těch určitě hafec:) Pokud to není škola, láska ani rodina, tak co tedy? Psychická porucha? Nemoc? BloK? A z čeho? Kdy se změnila? Je to strašná struktura otázek, škoda, že nemohu mluvit přímo s ní, potřebuji od Vás ještě vědět, kdy se psychicky změnila, nic není bezpodmětné, pokud to ovšem není nějaká psychická porucha o kterých toho už moc nevím. Dokážu pochopit a poradit bolavé duši, ale s nemocemi už moc ne, přesto se domnívám, že ani antidepresiva by nic nevyřešila:( Je to jen snůška chemie, která Vás uvnitř bude pomalu užírat a napovrchu vám vymakeupuje spokojený obličej. Psychika se musí léčit, pomáhá mi psaní a knihy. Nedokážu nahlas říci, co přesně mě trápí, ale dokážu perfektně popsat pocity, které se ve mně zrovna odehrávají, musíte zvolit nejvhodnější terapii, jak ze sebe dostat to, co vás tlačí na duši. Každý člověk má potřebu srovnat si v hlavě údaje a fakta. Pokud tedy má pocit, že by vás svým problémem obtěžovala, ať si to nezávazně píše, protože problémy se musí ventilovat, nemohou zůstávat uvnitř vás nebo vás to pohltí:( Kde se vzal ten blok, že Vás bude obtěžovat se svým trápením? Předpokládám, že jako matka jste ochotna ji vyslechnout, kdykoliv potřebuje, tak odkud pramení tato obava?
27. Červenec 2007 - 8:57
Obrázek uživatele Návštěvník
Andy (anonym)
Hudy a Jiříku Jste pitomci, vy jste asi tak stupidní, že nemůžete mít samy se sebou žádný problém, páč váš vymaštěný mozek ho nedokáže ani zaregistrovat. Každý má občas období, že tápe a neví, co si se svým životem počít, ve vašem případě lituju vaše děti, taky bych si to šla mrsknout vyrůstat s takovými blby!
27. Červenec 2007 - 9:00
Obrázek uživatele Návštěvník
Eva (anonym)
Andy-"přátele"má, nemyslím kamarády, ale ty přátele s velkým P.To proč vlastně k tomu došlo, neví ani psychiatr, jen ví, že to nebyl jeden problém, ale maličkosti, které přerostli-pro ni v nahromaděné problémy, které nemohla, nebo nechtěla řešit.V psychice jsem změny nezaregistrovala, nedávla to najevo, akorát tak 14 dní před tím, jak jsem už asi psala pospávala a byla taková laxní.Zamýšlela jsem se nad tím, ale jen řekla, že na ní asi něco leze a je taková unavená.Až na JIPce mi řekla, že jí nic nebavilo, že chtěla vše zaspat.Andy musím podotknout, že jsme si povídaly skoro pořád,proto mi ani nedošlo, že existuje něco, co by ještě neřekla.Ještě ji potkali den před tím naši známý a říkali, že byla rozesmátá.Týden před tím jsme byly na chlupě u našich a tam byla veselá holka, která si dělala srandu i sama ze sebe.Nikdo to nepochopil, asi to dokázala dobře skrývat a to je asi ono, neventilovala, co by měla, ale snažila se, aby to nikdo nepoznal a musím přiznat, že tohle zvládla.Samajsem zvědavá, až začne od 15.8. docházet k psycholožce, na její stanovisko.Nevím, kde se v ní vzal ten blok,že by eventuelně obtěžovala, asi je na vše citlivější, než si okolí myslelo a měla asi pocit, že kdyby se svěřila s touto přecitlivělostí, v očích společnosti by zklamala, nebo nevím.Přemýšlím o to stále a asi to jen tak nepomine.Andy s tím psaním problémů na papír je to super nápad, budu s ní o tom mluvit a určitě dám vědět.Pa a pochopila jsem, že nemyslíte, že za to můžu já i když tohle bylo ze začátku první, co mi napadlo.
27. Červenec 2007 - 9:26
Obrázek uživatele Návštěvník
Andy (anonym)
Jo, zkuste ten papír, deníček, cokoliv...prostě ať se problém přenese ven z hlavy:) Psycholožku schvaluji více než psychiatra, jen je důležité, aby si s psycholožkou na první pohled sedly a měly mezi sebou důvěru, jinak je to nemá smysl. Pořád přemýšlím, co to může být, je mi divné, že maličkost po maličkosti by vyhrotily až v takové jednání. Naučte ji, že okolí je jen pozadí Vašeho života, ale v první řadě jde o ni, je to její život a jaké si to udělá, takové to bude mít. Co drogy, paní Evo?
27. Červenec 2007 - 10:41
Obrázek uživatele Návštěvník
Eva (anonym)
Ani náhodou, vím, že tohle tvrdí spousta rodičů, jelikož si to nepřipustí a své ratolesti vidí v tom lepším světle.Dělám v laboratoři a má testy na vše negativní.Také by mě zajímala podstata celé věci, už jen z hlediska mého osobního.Třeba by bylo lepší se tím nezaobírat a zapomenout, ale to nejde a asi nikdy úplně nepůjde.Podepsalo se to na mě, na první pohled není nic poznat, ale uvnitř to je,proto jsem založila tuhle diskusi, abych o tom mohla s "rozumným"člověkem debatovat.Pa pa
27. Červenec 2007 - 10:58
Obrázek uživatele Návštěvník
Andy (anonym)
Takže drogy taky ne a ona umí popsat ten podmět, který v ní vzpanul před tím spolykáním? Jestli je to rozumná holka, nechápu kde se v ní vzalo, že takto své prkotné maličkosti vyřeší, možná to nejsou maličkosti, možná jde o jednu věc, se kterou si neví rady. Zkuste rozhodit si po bytě vzkazíky s moty: "když nejde o život, jde o HOVNO", "problémy jsou od toho, aby se řešily" Určitě se mrkněte po té knize, o které jsem psala, stojí pár kaček, ale její obsah je k nezaplacení:) Ty mota proto, že já jimi mám zkrášlenej celej byt a nepomáhaj jenom mě, ale zastaví se u nich všichni hosté:)
27. Červenec 2007 - 11:15
Obrázek uživatele Návštěvník
Eva (anonym)
Rozumná je, není to jen mé stanovisko, ale i její třídní, jejích nejbližších přátel.Neřeší je proto, jak přiznala, nechávala většinu věcí na poslední chvíli a některé ani neřešila, tak se to asi na ni tak nějak nakupilo.Překvapilo to všechny, jelikož působila tak silně a vyrovnaně, že to od ní nikdo nečekal.Neví to ani odborníci, kdyby to věděli, vědělo by se hned, jak jí pomoct, ale snad to půjde tím sezením u odborníka.
27. Červenec 2007 - 11:21
Obrázek uživatele Návštěvník
Moina (anonym)
Ahoj Evi, já jsem na druhé straně barikády, jsem člověk, který se chtěl zabít... Už sice nejsem dítě, ale tyhle problémy mám od cca 16 - 17 let. Poslední dva roky chodím na psychoterapie a k psychiatrovi, protože mi byly diagnostikovány deprese. Deprese jsou "svině", postihují lidi všech věkových i intelektuálních skupin. Já sama patřím mezi hodně cílevědomé a vzdělané lidi, co jsou pořád v jednom kole, ale tahle nemoc se mi nevyhnula. Také mezi lidmi působím naprosto vyrovnaně a nikdo by nevěřil, že zrovna já... To je na tom asi nejhorší, že se pořád snažím být ok, nedělat problémy a nikoho neobtěžovat. Potom zákonitě musí dojít ke zkratu, jako se to stalo mně, i Tvé dceři. Pokus o sebevraždu nemusí mít žádný "rozumný" důvod. Prostě najednou už člověk nemůže a odchod ze světa mu připadá jako nejjednodušší možnost. Určitě je dobré, že se dcerka dostala k odborníkovi, i když bych se přece jen přikláněla k tomu, že má deprese a být Tebou, kontaktovala bych psychiatra. Dobřan se bát nemusíš :-) Jestli jsi z Plzně, nebo Prahy, můžu Ti doporučit osvědčené terapeuty. Držím palce M.
27. Červenec 2007 - 11:36
Obrázek uživatele Návštěvník
Moina (anonym)
Evi, ještě mě napadlo, nemůže mít dcera nějaké problémy s tím Tvým přítelem? Já jsem zneužívané dítě, tak proto se ptám.
27. Červenec 2007 - 11:40
Obrázek uživatele Návštěvník
Eva (anonym)
Moina-Ne, nemá, bere ho jako tátu a on ji jako dceru, je k ní milý, ale i přísný.je tvrdohlavá, tak tam nějaké problémy výchovné byly, ale kde nejsou viď.Takže on byl v jejích očích vždy ten přísnější a já ta která vždy povolila, ale konzultovali jsme to i s mým exmanželem a vždy byl na straně přítele, myslím, že by se zachoval taky tak, tak tam problém taky nebyl, ani ho neuvedla, jako že by na tom měl svou vinu.Moino, je to přesně tak jak píšeš,taky vypadala vždy ok a vše sedí.Jsem Z Plzně a byla bych ráda, za jakoukoli radu.Dostala jsem typ-Šteklová iva-psycholožka, ale je to jen doporučení, zkušenosti s ní nemám a ani ji neznám, děkuju moc.
27. Červenec 2007 - 12:11
Obrázek uživatele Návštěvník
Eva (anonym)
Moina-asi bych ještě měla připsat, že po pobytu na dětské psychiatrii konstatovala, že když tam viděla ty děti po sebevraždách a s agresivitou, tak všechny měly problém s rodinným zázemím a že vlastně ona má zázemí super, tak že zjistila, že podle jejich osudu ona neměla žádné důvody to udělat, respektive, že to byly problémy malicherné, narozdíl od ostatních.na léto rušily dětskou psych. a všichni brečely, ža musí domů a dcera brečela, že si jí tam chtějí nechat(chtěli ji dát na dospělé mezi narkomany)Po poradě s odborníkem, jsem ji vzala domů, jelikož by bylo větší zlo tam,než v domácím prostředí.Ale píšu to jen, že něco už snad přehodnotila.Pa
27. Červenec 2007 - 12:21
Obrázek uživatele Návštěvník
katka (anonym)
evo, antidepresiva návyková nejsou. Sama je beru a vím, že pomůžou. A je to rozhodně lepší než aby se chtěla znova zabít. (já je teda neberu kvůli depresi, ale myslím, že už z názvu vyplývá, že na ní jsou nejlepší)
28. Červenec 2007 - 12:31
Obrázek uživatele Návštěvník
Hudy (anonym)
když se chce dítě zabít, proč to teda neudělá? Ten můj kretének mě s tím vydírá už 10 let, stejně jako jeho maminečka bulením, místo rozumný debtaty na úrovni srozumitelný i člověku. Mám ze života peklo, bojím se ho víc praštit, abych nešel do krymu! KURWA si to zkuste chviličku a budete psát jako já! A mozek mám normální, jsem manager soukromý firmy, to jen tak pro informaci:)
28. Červenec 2007 - 12:39
Obrázek uživatele Návštěvník
Eva (anonym)
Hudy-Nad tvým vyjadřováním opravdu zůstává rozum stát.Tak maminečku sis vzal zřejmě proto, žes jí miloval a toho "kreténka"jak píšeš sis taky udělal, tak proč o nich takhle píšeš?Jen jestli jsi jim peklo ze života neudělal ty.Dcera to udělala(jak píšeš, když se chce dítě zabít, proč to teda neudělá) a rozhodně to nebylo demobstrativní.Ten, kdo o tom mluví, to většinou nedotahne dokonce, ale jen vyhrožuje, ale ona o tom nemluvila, naopak vystupovala jako vyrovnaná osobnost, o to je to horší.Asi by se tvé názory obrátily, kdyby sis to prožil, tak si odpusť takovéhle bláboly, jelikož vůbec nevíš o čem to je a co člověk , kterého tohle potkalo zažil.
30. Červenec 2007 - 8:00
Obrázek uživatele Návštěvník
Andy (anonym)
Se ti divím Evo, že reaguješ, Hudy zřejmě sám není psychicky v pořádku, protože kdo takhle mluví o své ženě a synovi, nemůže mít mozek v pořádku! Hudy, ty manažere, tak proč je neopustíš? Taky bych to viděla tak, že ty jim děláš doma psycho, jinak nemám vysvětlení pro někoho, kdo žije v těchto podmínkách, asi nějaký duševní tyran, pokud zůstává v takovém svazku:)
30. Červenec 2007 - 9:54
Obrázek uživatele Návštěvník
Andy (anonym)
Evo: Ahoj Evy, tak jaký byl víkend? Co dcera? Bavily jste se o možné terapii? Nějaké nové poznatky?
30. Červenec 2007 - 9:55
Obrázek uživatele Návštěvník
Eva (anonym)
Andy-dcera byla na víkend se svým novým přítelem v Praze.Bavily jsme se o to deníčku a souhlasí s tím.Bude jen její a domluvíme si místo, kde bude uložený a já ho aniž bych jí to řekla, kdy budu pročítat a pak to proberem, ale tak aby nevěděla kdy a co jsem četla.Budu na to co napsala reagovat.Jinak terapii u psychologa začne tak v polovině srpna, tak snad bude jedno s druhým úspěch.Pa
30. Červenec 2007 - 10:08
Obrázek uživatele Návštěvník
Andy (anonym)
No, páni, pokud dcera souhlasí s tím, že ho budete pravidelně pročítat, tak to klobouk dolů, to do mého deníčku směla jen psycholožka a to jen za odměnu:) Takže držím palce a zase písněte jak pokračujete v terapii. Určitě to byl jenom nějaký zkrat, který se už nebude opakovat:)
30. Červenec 2007 - 15:26
Obrázek uživatele Návštěvník
někdo (anonym)
Když osobnost J.B.známý v souvislosti s Chartou slyšel od své dcery, že ji netěší život, pomohl jí od něho. Pistolí. Zrovna se mu hodilo, že to mohl svést na prokleté komunisty a řádně rozmáznout ve Svobodné Evropě...Později, asi po třiceti letech, nepřežil se svým svědomím. Pane Hudy, udělejte to podobně. Třeby by jste mohl využít aktuální přítomnost Talibanu v Evropě, možná též budete prohlášen za hrdinu. Ale jistě pak také dlouho nepřežijete se svědomím, pokud nějaké máte...
30. Červenec 2007 - 18:27
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Ja vim, ze to zni hrozne naivne, ale me strasne pomohlo, kdyz mi nasi poridili psa.Clovek muze chodit ven sam a nikdo na nej blbe nekouka, muze se k nemu pritulit, muze si s nim povidat... Ma proc stavat, musi se o nekoho starat...
30. Červenec 2007 - 18:39

Stránky

Přidat komentář

Reklama

Reklama