46 komentářů / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

Cholerik

10. Září 2018 - 0:04

Komentáře

Obrázek uživatele Návštěvník
Petra (anonym)
Hrozne si vsechno bere osobne, a hned po kazdym vystartuji nebo se urazim. Zpusobuje mi to problemy jak ve vztahu a tak v posledni dobe i v praci. Plne si uvedomuji ze me chovani neni spravne, ale proste kdyz mi nekdo i v dobre vire kritizuje, tak se hned rozcilim, nebo mam slzy v ocich...Da se tahle moje precitlivelost nejak "lecit"?
29. Červenec 2004 - 14:29
Obrázek uživatele Návštěvník
Katka (anonym)
Ahoj, možná máme trochu podobný problém....mě nevadí když mě někdo kritizuje, snesu to a o všem jsem schopná v klidu hovořit...uvnitř může vybuchovat atomovka, ale nedám to znát, tohle dokážu...ale jsou chvíle kdy čekám nějaký ortel nebo tak něco a prostě se mi taky derou slzy do očí. Snažím se je zadržovat, ale stejně to na mě je vidět.V poslední době se mi to už daří docela dobře zvládat. Vždycky si v duchu představuju co mi asi může chtít říci a jak mu na to odpovím atd. Navodím si ten stav dřív než přijde a když přijde pak je to mnohem lepší.
29. Červenec 2004 - 14:54
Obrázek uživatele Návštěvník
Petra (anonym)
To ja prave neumim...Slzy se mi derou do oci docela casto a pokazde musim odbehnout a jit se dat do kupy...Nejhorsi je ze v profesnim zivote je to brana jako znamka slabosti...a s takovou to nikam nedotahnu:(
30. Červenec 2004 - 11:20
Obrázek uživatele Návštěvník
Katka (anonym)
Ségra má problém s jídlem. Respektive že se nedokáže najíst třeba s náma (s rodinou) v restauraci. Prostě blok. Říká že bude zvrace, že se rozklepe, že jí je do breku.Už jí to natolik deptalo, že šla k psycholožce a dostala léky na předpis (nevzpomenu si na název), které odbourávají stav úzkosti, slabosti atd....A co je nejlepší, že jí pomohly, není to ještě 100% ale zabralo to. Už možná jen to, že se berou nějaké léky o kterých se řekne, že jsou přesně na ten problém, už kvůli tomu zaberou.
30. Červenec 2004 - 12:27
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana (anonym)
pro Petru, jsem na tom úúplně stejně a hrozně mě to štve, je tu myslím i diskuse na téma:Proč mám hned slzy v očích?..nějak mě to obtěžuje, když jakoukoli situaci řeším slzičkami...ale s chorikem to myslím nemá nic společného, jsem spíš flegmatik povahově..tak nevím..a hlavně kde najít pomoc, je to nějaký blok a prášky se mi brát nechce
2. Prosinec 2004 - 10:23
Obrázek uživatele Návštěvník
misha (anonym)
Cholerik a slzy??? Považuji tyto reakce za znak přecitlivělosti-takže se tu sešel "druh" melancholik,nebo se pletu? Taky tím občas trpím,jakžtakž to zvládám antidepresivy...
4. Červen 2006 - 17:11
Obrázek uživatele Návštěvník
Katy (anonym)
No, podívej se, to se nedá tak jednoznačně říct, já jsem taky cholerik ale rozbrečím se hned proto, že je ve mně takový šílený vztek, že prostě už se to nedá vydržet a musí jít ven, takže buď bych musela začít řvát, což ve většině situací nejde (chudák přítel) a nebo se prostě rozbrečí,..u mě to není projev lítosti, ale vzteku, nebo maximálně lítosti nad tím, že ten vztek nemůžu dát najevo...
7. Červen 2006 - 13:09
Obrázek uživatele Návštěvník
Eee (anonym)
Uplne souhlasim s Katy.. U cholerika jako jsem ja, jsou slzy vzteku docela casty.. Aspon ja bulim skoro kazdy den, treba kdyz pospicham do skoly na dulezitou zkousku a za Boha nemuzu najit klice.. Tak litam po byte a rvu vzteky a nadavam jak silena.. Pak je najdu, jeste si poradne zanadavam, utru slzy a muzu vyrazit.. ;o)) A tohle se pakuje docela casto.. Pokazde kdyz neco hledam, nebo nestiham, potrebuju do koupelny,a nekdo tam vysedava hodinu.. Proste takovy blbosti, ktery me ale dokazou vytocit poradne.. Proste jsem silenej cholerik a slzy k tomu asi patri.. ;-D
7. Červen 2006 - 19:04
Obrázek uživatele Návštěvník
Eva (anonym)
Mne vytočí úplná pitomost, neudržím se, sprostě nadávám, jsem na všechny hnusná... Pak to najednou přejde, já pochopím, že jsem se chovala neuravale...a nepřiměřeně. Mrzí mě to, většinou jsem hnusná na přítele, bohužel to chudák schytá:-( Je mi ho líto, uvědomuju si, že jsem výbušný typ, ale neumím si pomoct. Nevíte třeba o nějaké knížce nebo cvičení, co by mi pomohlo? Říkám si, že příště se zachovám jinak, ale stejně se to brzo zopakuje:-((( Ach jo, mám přítele strašně ráda, dvím se že se mnou jetě je :-((( Dík.
3. Prosinec 2006 - 19:13
Obrázek uživatele Návštěvník
Darča (anonym)
Dá se cholerk nějak léčit? Můj přítel je cholerik.
6. Prosinec 2006 - 14:25
Obrázek uživatele Návštěvník
Radek (anonym)
Ahoj Evo jsem na tom uplně stejně a taky nevim co dělat mě to začalo nedavno,ale zato pořadně ja dokažu vytočit sam sebe a pak to odnese manželka.Pomuže mi někdo?????
10. Leden 2007 - 17:39
Obrázek uživatele Návštěvník
katka (anonym)
ahoj mam uplně stejné chování jako eva,i pocity.pak mě vše mrzí a je líto jak jsem hnusná už i vpráci začínám byt taková.neví někdo o nějakém cvičení nebo knihách kde radí jak to omezit nebo uplně zarazit.????nechci být taková.
17. Leden 2007 - 20:50
Obrázek uživatele Návštěvník
bobik (anonym)
Ahoj vsem taky se pridavam k vam, jsem na tom stejne, rekl bych ze jeste hur. Hned vybouchnu, nadavam, nebo s necim prastim. Kdyz me nekdo rozcili hned na nej zautocim, vytknu mu to (ikdyz mam treba i pravdu,ale vim ze bych mel reagovat primerene),jemu se moje chvovani nelibi. Ja protoze sem si rikal ze mam pravdu a dotycny je na me jeste skaredej tak se pustime do hadky. Vyctu mu vse mozne i nemozne. Teprv pak to opadne a ja zjistim, ze jsem ublizil dalsimu cloveku. Je mi to pak strasne lito, nenavidim se za to, snazim se to napravit, ale vetsinou to pose*u jeste vic. Bohuzel to prave odnasi nejvic moje partnerka. Ona je doste temperamentni, taky si neda mnoho poradit. Je jedinacek a je zvykla ze dostane vse. Me se jeji chovani casto nelibi, vytknuji to,celkem i primerene, ale jelikoz je zvykla ze ji nikdo nic nanakazuje atp. tak se do me pusti. A jak uz jsem psal, bouchnou mi saze a vylitnu. Oba si vyctem to vsechno mozny. Bohuzel padly i facky. Sice z obou stran, ale u me casteji. Italie hadr. Velmi me to mrzi, vubec se mi nelibi jak se chovam, nejsem typ chlapa ze prijde domu, neni na stole vecere a tak jde a zmlati zenskou, nedela mi to vubec dobre jen se neudrzim. Priklad: Ji se neco nelibi co delam, zacne zarlit a rekne: ja se taky podle toho zaridim.. ma namysli treba ze mi zahne....to sou pripady kdy se neudrzim. V detstvi to u nas bylo na dennim poradku. Hadky, rozbroje. Za vse sem mohl ja, byl jsem nechtenej - to mi bylo zduraznovano casto. Nechci se tady vuebc ospravedlnovat,omlouvat za to ze sem chudacek, kterj byl v detstvi tyranej, jen sem to napsal co jak citim. Nechci byt cholerik, na druhou stranu se nechci rvat praskama abych kdybych si zapomel vzit ruzovej, hrozilo ze vybuchnu. Mate nekdo z vas radu jak na to? Mam ji moc rad, nechci k ni byt takovej(nerikam ze ona je svata,nechci to rozebirat,ale i tak vim ze si nezaslouzi abych na ni takovej by). Je pekny ze to vim kdyz jsem v klidu, jen si to proste nedokazu uvedomit pred tim nez zas vybuchnu. Je mi z toho vseho smutno, ze sebe zle. Vrazdit se nechci,chci byt stastny a stesti rozdavat. Takhle se citim jak hovado,(asi nejspis budu)ps: sry za hrubky
22. Leden 2007 - 14:07
Obrázek uživatele Návštěvník
Edita (anonym)
Ahoj, můj táta je cholerik. Je to hrozný. Když se mu nedaří v práci, nebo toho má hodně tak hodně lehce vybouchne. A to je potom něco. Začne všem všechno vyčítat. POřád řve a nenechá si nic vysvětlit. Je to fakt hrozný. Nevíte prosím někdo jestli se to dá nějak léčit, nebo alespon nějaké prášky na sklidnění. Pač tohle se fakt nedá vydržet. Napište mi prosím ne meil-edita.karesova"email.cz děkuji
16. Únor 2007 - 9:48
Obrázek uživatele Návštěvník
Josef (anonym)
Jsem po otci cholerik. Narozdíl od něho si to přiznám a chci s tím něco dělat. Vydím, že tímhle problémem trpí daleko víc lidí, ale ještě nikdo tady neodpověděl, jak se to dá ovládnout. Vím, že člověk se nezmění ze dne na den. Tak někdo prosím poraďte. Děkuji
26. Únor 2007 - 19:10
Obrázek uživatele Návštěvník
katka (anonym)
ahoj už jsem sem taky psala jak se chovám atd.pořád hledám na inernetu nějakou pomoc,pro začátek jsem našla .do vyhledávače dát SEBEKONTROLA a sedmý odkaz bez obrázku (sem stím co se tíká psychologie). tak se to jmenuje je tam pět bodu,které se naučit a dodržovat .je to dost obtížné,ale za zkoušku to stojí.zatím jsem va fázi zkušební a dnes jsem porvé uspěla.
8. Březen 2007 - 20:39
Obrázek uživatele Návštěvník
Katka (anonym)
Ahoj.Asi neřeknu nic nového,ale po 1.koukám,že jsem podobná a že by mohl být problém na mé straně?Jsem klidná,ale přecitlivělá a chci,aby mě každý chápal.A netrápil a měl rád.A když si se mnou někdo pohrává nebo nechce udělat,co si přeju,vnímám to tak,že mě zas nikdo nemá rád,tak na něj vyletim.A ještě schytám další negativní reakci.Potom sama brečim.Proč mě nikdo nechápe.Třeba řeknu,netrap mě,mě to hrozně bolí a on to vůbec nebere na zřetel,tak proti němu začnu tak útočit,že se celá ještě víc vysílim.Proč mě všichni tak trápí?
30. Srpen 2007 - 10:26
Obrázek uživatele Návštěvník
Alena (anonym)
Dobry den,udel cholerika je velmi tizivy. Jsem clovek, ktery ma dve ,,ja,,. Jedno zajimajici se o duchovno, clovek, ktery tizi k harmonii sveho zivota, ktery nema problem se sebezdokonalovanim. Na druhe strane clovek velmi narocny na ostatni lidi, jesitny, vyzadujici neustale chvalu a se sklony zvykat si na velke pohodli. Musim rict, ze se casto chovam a citim ,,jako kralovna,,. Pred znamymi a mene blizsimi kamarady se jakztakz ovladam, ale zrovna vcera, jsem vyjela na nejlepsiho kamarada sveho kluka , rekla jsem mu veci, ktere ho silene urazily, navic byl ve spolecnosti, takze jsem se navic i ztrapnila (coz me tolik netrapi, zaslouzila jsem si to).Obecne jsem cely zivot tihla k tomu byl lepsi a lepsi clovek, nehledim moc na karieru, zajmu mam dost a dalo by se rici, ze jsem i docela ambiciozni, ale vsechno co delam, delam protoze me to bavi, nemam rada rutinnu, nejsem workoholik. Takze to podrazdeni nevyplyva z toho. Nicmene odmalicka jsem tihla k tomu byt lepsi a lepsi clovek, chci byt lidem lek na dusi, a ne trapit je. Je mi ze sebe zle uz, nejde o to, ze se clovek ztrapni, ale nejen ze zrani sve blizke, ale zranuje take sebe, Proto jsem si dneska definitivne dala za usi, ze se zamerim predevsim na to ovladani. Je to tezke, je to boj, ale verim, ze vyhraju. Moc si preju, aby moje duchovni ja prevladalo nad tim otravnym egem, ktere mi dela tolik problemu. A vsem Vam, kteri s tim mate take problemy, preju hodne stesti a chápu Vás.
30. Květen 2009 - 21:51
Obrázek uživatele Návštěvník
Libor (anonym)
Co takle nepolemizovat a zajít na pár konzultací k psychologovy. Hledat na internetu "kuchařku" je čistě česká povaha než aby zašla za odborníkem. Bavit se o tom na diskusích a číst si nějaké doporučení z internetu je spíš dobré přídavné řešení.Ale podle mě je lepší začít u zdroje skutečných odborných informacích a doporučení. Jinak člověk skutečně musí chtít s tím něco udělat jinak jsou všechny rady a informace k ničemu. Nění to lehké, ale má to smysl.Přeji hodně štěstí a vytrvalosti!
2. Prosinec 2009 - 12:55
Obrázek uživatele Návštěvník
Honza (anonym)
Jsem cholerik po otci. S cholerismem jsem však nikdy neměl až takový problém jako on. Když se naštvu často s něčím třísknu a tak, ale alespoň si svůj cholerismus nevybíjím na okolních lidech. Dneska jsem měl výborný den, skvělou náladu, až do té chvíle, než jsem se sešel s tímto cholerickým kreténem. Jen co jsem otevřel dveře od auta slyším jak na mne řve. Často si říkám, že se neudržím a prostě mu jednu napálím, i když je to táta (on mi dal také ránu xkrát.. až mi tekla malinovka) Před třemi lety jsem pro něj začal pracovat, je to opravdu hodně náročné. Přemýšlím, že mu k narozeninám koupím pár hodin nějaké terapie. Ode mne jako od syna by to ale mohl vzít špatně.. asi tím pověřím někoho z rodiny. (se svými výlevy totiž nevytáčí jen mne ale všechny) A nebo si říkám, že mu koupím sto gramů marihuany.. ať si každé ráno umotá brko a bude alespoň o trochu víc v pohodě :o)ale to asi neprojde. Štve mne to, mám ho jako otce rád, je chytrý, když neřve je hrozně fajn, přátelský.. ale občas mám chuť o něj něco zlomit aby se probral!
13. Leden 2010 - 18:22
Obrázek uživatele Návštěvník
viki (anonym)
To ja prave neumim...Slzy se...ako  samaš
17. Leden 2010 - 10:55
Obrázek uživatele Návštěvník
mama (anonym)
ako  samaš
17. Leden 2010 - 10:56
Obrázek uživatele Návštěvník
Jiri (anonym)
To mas, Honziku, jeste dobrou variantu cholerika. Muj otec vystartoval kvuli kazde prkotine, behal za nama s nozem, kdyz jsme se zamkli v pokoji, prokopaval dvere, museli jsme vyskakovat z okna, trebas bosky v zime a bezet pro pomoc k sousedum, volat policajty. Mobily tehdy nebyly, nemeli jsme ani pevnou linku. Mam dost spatne vzpominky na detstvi a dospivani, otec byl cholerik a kdyz se napil, byl agresivni cholerik. Zbil matku tak, ze musela byt operovana, triskal ji hlavou o ustredni topeni, nebo ji kopnul do bricha. Vyhrozoval nam vsem a nervydrasajici sceny byly dost caste. Proto se v dospelem veku podobnym lidem obloukem vyhybam. I kdyz jsem sam temperamentni a nekdy startuju, snazil jsem se v sobe maximalne utlumit tuto dedicnou genovou zatez. Rozumem to lze regulovat. Nekdy taky vyletim, ale vetsinu casu jsem krotky a nemam problem se sebeovladanim.
17. Leden 2010 - 19:15
Obrázek uživatele Návštěvník
Majka (anonym)
To mas, Honziku, jeste dobrou...Mám druhého manžela, již skoro 25 let. Jsem skoro 70ti letá. Manželovi na mě záleží, to vím. Bohužel, je však cholerik a s přibývajícím věkem se jeho výbuchy stále více stupňují. Vídáme se o víkendech na chalupě, během týdne bydlíme každý ve svém bytečku. Dnes vím, že to bylo jediné řešení, jak "manželství" udržet. Společně trávené víkendy se však pro mne stávají velkou zátěží. Nikdy nevím, co mu zase bude vadit. Vždy proti mě "zaútočí",zejména ráno, vstává později než já. Ať dělám, co dělám, vždy něco najde, aby mohl proti mě zaútočit. Místo, abych si jako pracující důchodce odpočinula, těšila se na manžela, tak žiji ve strachu, co se zase bude dít. Trávíme spolu dovolené. Před každou dovolenou se radím s psychoterapeutkou, jak postupovat, když začne vybuchovat. Zabralo syčejí jako had. Ale myslím si, že ať se budu snažit, jak se budu snažit, pokud sám nezačne na sobě pracovat, tak se výsledek nedostaví. Vždy jsem si říkala, že nechci zůstat sama, ale takto to také nejde. Je mi to moc líto, jsem bezradná. Tento víkend byl, jako obvykle, stejný - zase výbuchy bez příčiny. Ubezpečila jsem ho, že mi na něm záleží, je velmi inteligentní, nabídla mu jakoukoliv pomoc, účast, doprovod...ale reakce nepřichází. Jak byste postupovali vy??????????
27. Květen 2010 - 9:30
Obrázek uživatele Návštěvník
Anonymka (anonym)
Můj otec je těžký cholerik. Nikdy sice mě nebo mamku nebil, ale moje sestra...no dělá zle. A z toho má potom zlost taťka a vylívá si to na nás. Respektive na mamce. Vyčítá jí když jí třeba půjčí na nájem. On má pravdu, ale podá jí takovým způsoběm že se potom postavíme spíše proti němu než na jeho stranu. Když vychladne začne se sice mamce a mě omlouvat že to přehnal protože má na sestru vztek, jenomže omluva ty způsoené rány nezacelí. Já mám taťku moc ráda. Ale je těžký, jeho reakce se nedají předvídat. Sedíme si třeba v klidu v kuchyni, najednou se domu vrátí vytočenej táta a spustí (téměř pokaždé je to kvůli sestře). A jak říkám. Má pravdu, ale neumí jí správně podat. Prosím poradíte mi někdo? Je mi teprve 14 let. A už teď bych potřebovala psychologa. Nechci skončit jako hromádka nervů
30. Leden 2011 - 16:39
Obrázek uživatele Návštěvník
a (anonym)
a
8. Únor 2011 - 18:35
Obrázek uživatele Návštěvník
Ilka (anonym)
Jsem cholerik a mrzí mně, že nás někteří hážou do jednoho pytle s kdejakým neurvalcem. Opravdu se snadno rozčílím, ale to nemá útočný charakter, nechci nikomu ubližovat-jen trochu upustím páru. Cením si lidí co mi dokážou věcně oponovat a hned se neurazí. Jsem přímá, nedrbu a lidem se snažím spíše prospět. Cholerik není necita. Je to jen velice cílevědomá a temperamentní osobnost. Myslím, že je super, že každý je jiný.
8. Únor 2011 - 18:43
Obrázek uživatele Návštěvník
Nicol (anonym)
Mám druhého manžela, již...Majko, už nejsi nejmladší, už se ti, stejně jako mně, "připozdívá". Zvaž, zda bys neměla raději být sama, pokud to nejde, musíš se smířit.Já vždy říkám, když nevím, co dál, tak to nechávám tak, jak to je... Jinak bych se utrápila. A dostala bys ho alespoň k psychologovi? Aby mu to vysvětlil někdo jiný, nežli ty? Jinak se zdá, zůstat sama by pro tebe nemělo být problémem, na rozdíl od jiných, stejně postižených, máš své bydlení...
8. Únor 2011 - 20:58
Obrázek uživatele Návštěvník
Choler (anonym)
Tato povaha je hrozná. Včera se mi opět podařilo roztřískat squashovou raketu, třetí za rok a půl. Ach jo, že já tu pitomou hru vůbec hraju.
2. Březen 2011 - 10:42
Obrázek uživatele Návštěvník
Lenka (anonym)
Předseda vlády Nečas prohlásil, že je "Ovládající se cholerik".To je jediné, co si z něho "beru". I já jsem se snažím být ovládajícím se cholerikem.Úspěchy jsou střídavé.
2. Březen 2011 - 14:55
Obrázek uživatele Návštěvník
Domča (anonym)
Mám asi už docela velký problém. Ničí mi to vztah a to už dost dlouho, nechapu, jak se mnou muže ještě být, ale taky nechápu, jak může být tak neschopný a nespolehlivý... Mám šílené cholerické záchvaty! Mlátím do všeho, ale hlavně nejčastěji do mého pratnera. Hrozne se za to stydím, ale taky to nemůžu ovládnout. Vždycky mě příšerně rozčílí a najednou výbuch a on nic, stojí, nebo se trochu brání a nedělá nic. Neřekne sorry a neřekne nic. Já jen vyvádim a nakonec to dopadne tak, že odejde. Je to děs. Už dál takhle nemůžu. Štve mě, ale přeci se nemůžu takhle chovat!! Vždycky si nakonec řeknu, že je to moje chyba, že není tak hroznej, že se budu ovládat, ale pak mě zase naštve a zase je to tady...
27. Květen 2011 - 12:43
Obrázek uživatele Návštěvník
A (anonym)
Mám asi už docela velký...Stává se ti jenom u něho?
27. Květen 2011 - 12:59
Obrázek uživatele Návštěvník
B (anonym)
Myslí, že chyba je i u něho. Měl by tě totiž zliskat a polít studenou vodou když děláš scénky.
27. Květen 2011 - 14:21
Obrázek uživatele Návštěvník
C (anonym)
A nebo se mu to třeba líbí, když ji vyprovokuje.
27. Květen 2011 - 14:35
Obrázek uživatele Návštěvník
D (anonym)
Třeba je nedoslýchavej.
27. Květen 2011 - 16:38
Obrázek uživatele Návštěvník
Ha (anonym)
A) je správně ;-)
27. Květen 2011 - 16:39
Obrázek uživatele Návštěvník
Helena (anonym)
Od choleriků dál a pokud ho už doma máte,najděte si jiný domov...Chyba byla už v tom, že jste si ho domů vzali-ly;-)
27. Květen 2011 - 16:42
Obrázek uživatele Návštěvník
Barča (anonym)
Ahoj, můj otec je cholerik. Naštve s kvůli každé maličkosti. Hrozně nahlas křičí, občas hází věcmi... Nevím co dělat, už jsem dospělá a trápí mě to už asi 10 let a nikdy jsem se o tom nijak zvlášť nebavila, až s přítelem. Nejhorší je, že ani nijak nepomáhá v domácnosti a tak, prostě přijede z práce, poručí si jídlo a lehne si k televizi. Vyřešila bych to snadno, odstěhovala bych se, ale nechci s ním nechat mamku samotnou.
5. Únor 2015 - 8:15
Obrázek uživatele Návštěvník
Honza (anonym)
Ahoj, můj otec je cholerik....Tak ho musíš nechat převychovat.
5. Únor 2015 - 15:42
Obrázek uživatele Návštěvník
Barča (anonym)
Tak ho musíš nechat...jooo, kdyby to nějak šlo :/
6. Únor 2015 - 11:02
Obrázek uživatele Návštěvník
Honza (anonym)
jooo, kdyby to nějak šlo :/To je fakt. Legálně to nejde.
6. Únor 2015 - 18:53
Obrázek uživatele Návštěvník
Milena (anonym)
Tak ho musíš nechat...Nejde někoho předělat,už vůbec né dospělého chlapa,mám nemocnou nohu,chlap je flegmouš,neuklidí nic,leží,čeká na jídlo,nebudu to rozvádět,když jsem mu jednou řekla,že je potřeba něco doma udělat,chlapskou práci,já maluji atd.,tak řekl,že se nenarodil pro práci,a co u něj dělám,když jsem mu řekla,že nejsem jeho máma,to může říci jen blb,bohužel,to člověk na začátku nevidí,protože se přetvařuje.
8. Únor 2015 - 14:15
Obrázek uživatele Návštěvník
Milena (anonym)
Nejde někoho předělat,už...Před lety jsem vyměnila chlapa,byt,práci,nevím jestli vyměním vše,chlapa vypustím,budu raději sama.
8. Únor 2015 - 14:19
Obrázek uživatele Návštěvník
Marie (anonym)
Před lety jsem vyměnila...Jsem před stejným rozhodnutím, zda na stará kolena dožít raději sama bez cholerického chlapa, než snášet neustále jeho výbuchy vzteku, neustálé nadávání na všechny a na všechno. Snáším to třicet let, děti jsou už z domova, těšila jsem se na klidný důchod a doufala jsem, že můj muž ve svých 65letech zmoudří, strašně jsem se spletla, on už jiný nebude a já si čím dál častěji říkám, že tohle přeci nemám zapotřebí ?!
20. Říjen 2016 - 17:22
Obrázek uživatele Návštěvník
Ano (anonym)
Dejte mu ultimátum a když na sobě nebude pracovat, protože to chce sebekazeň, není to povaha, tak odejděte. Udělala jsem to taky. V 64 jsem odešla od věcně otraveneho chlapa. Jen mi fajn.
31. Březen 2017 - 13:58

Přidat komentář

Reklama

Reklama