2129 komentářů / 0 nových
Poslední

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
Rachel (anonym)
Noemi Je rozdil krize a deprese jako nemoc! Nemyslim ted podzimni depky kterej ma kazdy druhy! On clovek v tezke depresi ani jine reseni nez se zabit nevidi...
20. Září 2006 - 19:33
Obrázek uživatele Návštěvník
Noemi (anonym)
třeba se nejmenuješ eva,ale jsi úplně v otrodctví zla,uvědom si to dřív než bude pozdě.Adam sice už není mezi námi,protože tady se myslel Adam první stvořený člověk,on ale litoval co spáchal a čeká na vzkříšení.A nebide to dlouho trvat,tvoje slova tě odsoudí,pokud nebudeš dělat pokání a tupit někoho o kom nic nevíš,pokud je tvoje krédo jen ubližovat,jsi ten největší ubožák a musíš trpět,zkus změnit zlost v radost a bude ti na světě líp.Proč si zkracuješ život kostižerem??
21. Září 2006 - 8:23
Obrázek uživatele Návštěvník
Rachel (anonym)
Noemi V klidu...nemuzes brat vsechno tak desne vazne,kor tady na netu! Myslim,ze si vsechno hrozne beres!
22. Září 2006 - 17:23
Obrázek uživatele Návštěvník
Eva (anonym)
Noemi, nejsi náhodou nějká svědkyně Jehovova nebo co???? Vykašli se na náboženství a žij!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
22. Září 2006 - 17:37
Obrázek uživatele Návštěvník
jenika (anonym)
Musíš si říci, že nejsi sama, která má občas psychické problémy. Prostě o tom je život. Život není o tom, aby si byla jen šťasná. Zkus se těšit z maličkostí a trošku méně o životě přemýšlet, prostě ho žij. Vyjdi do ulic, rozhlížej se kolem sebe, zajímej se o drobnosti. Hlavně, ale měj stále na paměti, že ke štěstí potřebuješ opravdu jen velmi málo. To jen reklamy nás přesvědčují, že to tak není. Nejdůležitější je, aby si věděla, že v tom nejsi sama a, jak se říká, každému hrají chvilku, a i k tobě příjdou lepší časy a to zcela určitě, jen musíš být trpělivá a věřit.
25. Září 2006 - 10:47
Obrázek uživatele Návštěvník
Bllackie (anonym)
řekla bych to asi takhle každy z nas ma plno problemu a starosti a mysli si že je už na konci všech sil ale věř že i v té největší tmě je male sice někdy fakt malinké světýlko ale je tam a to je přitel který ti podá pomocnou ruku....
25. Září 2006 - 12:43
Obrázek uživatele Návštěvník
Lokomotiva (anonym)
Muj skromny, i kdyz prerostly pripevek pro kolegy s depesemi :o) Zivot je utrpenim, kdyz si clovek neuvedomuje smrt. Byl jsem kdysi v podobnojech depkach, jako vy co sem pisete a az smrt mi pomohla. Smrt pomuze v jakemkoliv smyslu. At se rozhodnete spachat sebevrazdu a udelate to, At se rozhdnete spachat sebevrazdu - v poslednim okamziku si uvedomite, ze to za to nestoji a zacnete na vsechno srat, nebo at trebas smrt jenom pochopite. Vsechny tyto cesty smrti vas zbavi toho udesnyho utrpeni a tech pitomcu, co vam furt rikaj, co mate delat a co sou blby jako polena a zaslouzili by... psu, sousedu, manzelciny migreny... a superstar. :o) Podstata je v tom, ze mate potrebu bejt "nejaci", jenomze vono se to v tomhle skurvenym svete neda. Navic se to neda vsechno skloubit, to aby mel clovek ocean energie, a stejne se tem kurvam nezavdeci. Nekdy se stane, ze ty vnitrni potreby jou prste proti sobe a neda se to ustat, vsechnu energii venujeme jenom na to, uvest o souladu sebe a svet a vono to stejne nejde. Pak prichazeji depky Nezavisle na sobe jsem potkal dva lidi, oba meli stejnou teorii a pohled na svet. dokonce ji stejne nazyvaji. S nejvetsi pravdepodobnosti se nikdy nepotkali. Oba byli od jednoho dne z niceho nic stastni. Porad se smeji a sou proste v pohode. Ta jejich teorie zni "Vsechno je na hovno". Jednoho dne se clovek "probudi" a zjisti, ze vsechno je na hovno a tak na to zacne srat. Uz se tim nezabejva, nechava to plynout, at to tece kam to tece, stejne to tece do stoky, nic s tim niko neudela, tak proc se tim trapit? Seru na to. No a od te doby uz se jenom smejou a je jedno, co se deje, protoze horsi uz to stejne nebude. Oba si pak zacali ten zivot neskonale uzivat. Zacali byt stastni a vnitrne neuveritelne vyrovnani, ze je ani ten nejvetsi nasup hoven z hovnocucu nevyvede z miry. Taky zpusob To ceho vlastne oni dosahli se nazyva zbaveni se lpeni a odhozeni iluzi. Clovek ma potrebu bejt uspesnej a bohatej a prijimanej a obdivovanej a kdesi cosi. Vykaslete se na to lidi. Nikomu nemusite nic... beztak za to ty lidi nestojej. Zijte si svuj zivot, nejhorsi co se muze stat, je smrt a to je svym zpusobem vykoupeni z tyhle spropadeny mizerie. Pak je tu cesta sebevraha. Ten, kdyz uz se rozhodne, ze ty sracky nebude dal snaset a rozhodne se zabit se. Doporucoval bych se na to pripravit. Protoze kdyz je to jenom o vzdoru, tak to pravdepodobne neudelate. Kdyz ste pripraveni to vsechno skoncovat.. vyberte si skok z nuselaku, nebo od nekud ze shora. Je to dobry, aspon na chvilku se stanete svobodnyma, protoze budete na vterinu jako ptaci. Padejte hlavou dolu, aby ste se prilis netrapili. Ale az tam budete, uvedomte si, ze uz nic nebude. Ze vsechny ty zpropadeny povinnosti (tuzby) a cile sou ty tam, ze nic nebudete. Smirte se s tim faktem, ze nebudete .. bohati, upesni, prijmani v ocich rodicu, .. sechny ty nesmysli odhodte.. ze proste nebudete. A v tom okamziku se osvobodite. Muzete se stejene tak odhlodlat skocit, nebo proste slizt dolu, dojit domu, zbalit si par svestek a jit se projit.. treba ke stredozemnimu mori.. a proc ne. Staci spacak batoh a neco k jilu na zacatek.. dobry je to v lete, to se da krast na zahradkach a tak. Da se vsechno, kdyz se clovek zbavi tech iluzi toho, jakej by mel bejt. A nakonec, skocit muzete vzdycky a kdekoli, ze jo. Protoze kdyz uz tam jednou naore stojite, odhodlani to udealt, tu ste najednou svoodni. Uz neni se kvuli cemu stesovta a ceho se obavat. Neni tam zadnej souseduv pes, zadna zasrana prace ani zkurveny rodice ani pitoma manzelka.. Uz jste tam jenom vy a obloha a tvrda zem dole. V tu chvili jste svobodni. Ale kdyz se takhle hezky osvobodite, pak svet prestava bejt utrpenim. Muzete si to zacit uzivat :o) A pak je tu pochopeni. My vsichni zijeme v desnym schonu, jakoby mel bejt nas ziot nekonecnej. a tak si toho casu ani nevazime a utapime ho v nesmyslech, jako prace,kariera, povinnosti, mazelka a tak. Ale kdyz uz fakt nemate sil, proc se na to proste jednoduse nevysrat. Nikdo vam to nema pravo vycitat. Vono kyz se rekne smrt, vsichni si vybvej neco negativniho, ale proc? Naopak.. zkust si predstavit nekonecnej zivot. Zijete 100 let, 200 let, 1000 let. Po detitosici letech, uz neni naprosto nic, co jste jeste neprozili, nebo nepoznali. Zacina to bejt ekne nudnej stereotyp. A pak milion, dva tri miliony let.. bez nadeje na to, ze to jednou skonci. A kurva Vecnej zivot by bylo peklo, to se neda snest. To je hruza. Jeste ze je tady ta smrt. Vono je to nakonec docela dobra vec ta smrt. Bez ni by to bylo teprva peklo. Necte smrt vstoupit do sveho zivota. Ona dokaze vymazat tu pricinu utrpeni.. V kazdem okamziku si uvedomujte, ze jednou tady nebudete. A kdo vi, mozna uz zitra se to skonci. Kazdy den, kazda hodina, kazda minuta muze bejt ta posledni. Neni na tom nic spatneho. Ale nebylo by dobre ten posledni den prozit s,lidmi, ktere mate adi, nebo delat veci, ktere mate radi, misto toho, abychom se hnali za nesmysly? Ja sem nechal vstoupit smrt do sveho zivota. zkuste si predstavit, z vam zemre nekdo blizky. Treba vase maminka, nebo dcera, nebo laska, nebo kamara. Nekdo koho mate radi. Nekdy vecer si tu myslenku uvedomte. Druhy den jdete zanim a budte s nim, ale s myslenkou, ze zitra uz tu treba nebude. nebo tu nebudete vy. Sitte se tim, co k nemu citite. Uvedomujte si to co nejintenzivneji to dovedete. A delejte takovehle veci casto. I kdyz si cistite zuby, uvedomte si to, ze je to mozna naposledy a delejte to tak. Uzijte si i to pitomi cisteni zubu, protoze kdo vi, mozna vas zejtra pejede auto. A s timhle vedomim se naucte pristupovat ke vsemu. Zijte vuj den tak, jako by to byl vas posledni. neulpivejte na tom. Uveomujte si, ze to proste ztratite,driv nebo pozdeji. Ale ze ted jste jeste tady a jeste tento den muzete byt s limi, ktere mate radi. To je moje poselstvi "smrti". Zivot bez smrti je utrpeni. Uvedomujte si jeji pravy vyznam. Nemejte z ni strach, ona vas muze osvobodit..
15. Říjen 2006 - 21:07
Obrázek uživatele Návštěvník
vendy (anonym)
tez bych potreboval nejak pomoci. Prijde mi, ze vydelavam jen na slozenky..Beru 19tis. a z toho davam 17tis. na slozenky, uz to asi dlouho nevydrzim..
3. Listopad 2006 - 18:28
Obrázek uživatele Návštěvník
. (anonym)
Lokomotivo ty se prezentujes jako nejaky samaritan pres smrt..
4. Listopad 2006 - 1:57
Obrázek uživatele Návštěvník
venda (anonym)
pro vendy-a za co jsou všechny ty složenky?půjčky?
4. Listopad 2006 - 20:19
Obrázek uživatele Návštěvník
Olga (anonym)
lokomotivo, moje řeč.Pápá
5. Listopad 2006 - 14:07
Obrázek uživatele Návštěvník
v (anonym)
A co kdyz vim, ze je vse na hovno a nechci proste zit ?? Jenomze existuje na svete nekolik lidi na kteryh mi zalezi, kvuli kterych bych to nemohl udelat, protoze bych jim tim moc ublizil. Tak jsem vlasne uveznen v tomhle zivote i kdyz ho nechci zit. Jo a vykaslat se na vsechno a na vsechny, jak pise ta Lokomotiva je pekna blbost, protoze kvuli takovych lidi, kteri mysli jen na sebe a kaslou na ostatni je tenhle svet tak na p***. A se smrti jsem se uz taky nejak smiril. Kdyz vylezete na most a chcete skocit, nebo si ve vanne prilozite ziletku k tepne a premyslite proc to neudelat a prijdete na to, ze to chcete udelat pro sebe, ale nemuzete prave kvuli jinym lidem, tak vam reknu, ze je to pekne na hovno. Mylim si, ze pokud bych se opravdu vysral na vsechny a vsechno, tak bych nevahal spachat sebevrazdu ani minutu.
8. Listopad 2006 - 11:26
Obrázek uživatele Návštěvník
Evelyn (anonym)
v, já si myslím, že Lokomotiva tím vůbec nechtěl říci, že se člověk má na všechno a všechny vykašlat. Mně to vyznívá tak, že není nutné si dělat s čímkoli starosti, trápit se pro něco nebo někoho. Právě tímto pochopením se člověku uleví a může život prožívat v radosti. Vždyť ti jeho přátele byli právě po svém zvolání "všechno je na hovno", šťastní. Proč se trápit pro něco, co lze změnit? Proč se trápit pro něco, co změnit nelze?
8. Listopad 2006 - 19:01
Obrázek uživatele Návštěvník
pro toho v (anonym)
Neblbni, neumírej.Každej asi chce někdy umřít. Někdy si v tramvaji-jezdím hodinu do pr.ce - říkám, jaký jsou ty hlavy lidské mlčenlivé vesmíry, každej se svým trápením sám. Že se trápí, usuzuju z těch zamračenejch ksichtů. Nejvíc se mi chtělo umřít, když jsem se musela potlačovat a lhát,furt ta slušnost, to dobré vychování, ta vstřícnost k lidem a tajná touha, aby mě brali...V nějaké své vizi kdysi jsem i viděla: Toto je místo, kde se lže: Obrovskej nahuštěnej dav lidí, mlčících.Dostat se tak na místo, kde je pravda./ bacha na tzv.duchovní lidi , to bývají lháři děsní, nevědomky /. Učit se jednat svobodně.Nedávno nějakej chlap, cizí, čuměl mi na ulici ostentativně do tváře. Co čumíš,pomyslela jsem si. "Co čumíš", slyšela jsem se říkat.Príma!Dnes jakýsi výrostek mě pustil v tý tramvaji sednout a vedl hlasitý urážlivý řeči, že jsem zkoprněla. Pak jsem řekla, že ho za ty řeči kopnu do KULÍ.Smála jsem se ještě venku.Vím, že píšu jako pitomeček, ale touha po smrti - není to řev naší duše, ať už nelžem??? já.
8. Listopad 2006 - 20:38
Obrázek uživatele Návštěvník
mona (anonym)
co to čtu, to snad nemyslíte vážně ,tak sobecky se k životu chovat. Vždyt je v životě tolik možností jak bojovat a to mluvím ze svojí vastní skušenosti. Napíšu vám svůj vlastní příběh možná si s něj něco vemete. Mám vrozenou velice těžkou srdeční vadu asi 4x operovanou, naposledy při operaci jsem měla těžkou mozkovou mrtvici s následným asi 10 dením komatem a s prožitkem klinické smrti, po probuzení jsm byla ochrnutá na pravou polovinu těla trvalo mi přes 2 roky než jsem se naučila mluvit a hýbat, další rána pro mě přišla ta, že jsem nemohla vystudovat veterinu kvůli svému postížení, byla jsem uplně v trapu, ale nikdy jsem neztratila víru a nadějí, že jednou bude líp a taky víru v boha v sebe a v lidí, kterých je většina hodných a ochotných Vám nezjištně pomoci. Naša jsem super manžela vyměnila jsem život ve městě za život na vesnici ,obklopila se spoustou zvířat,které miluju/pořídili jsme si menší statek/, chovám vše od slepic přes králiky až po zlaté retrívry a chovala jsem i kozy a chci se k tomu vrátit, protože je to nádhera sice spousta práce, ale mě to strašně naplnuje. Obklopila jsem se taky spoustou květin, které mi dávají radost ze života a když mě přepadnou nějaké ty chmury tak jdu do lesa obímat stromy a skvěle to pomáha ,když jim svěřite svá tajemství a poprosíte je o trochu energíe. A taky zkuste si zasadit svoje vlastní stromy, prospějete přírodě a budete mít báječný pocit. Hlavně se nebojte změnit svůj život a bojovat, protože to za to stojí držte se života zuby nehty, protože je to to nejkrásnější co máte a věřte, že po pádech vždycky přijde zdvih. Já za svůj život děkuju bohu a lidem, kteří mi v něm pomáhají a taky nebát se v životě změn k lepšímu. Nyní s manželem čekáme dvojčata a já to beru jako neuvěřitelný dar, nevím jestli od boha nebo osudu, ale jsem neskutečně štastná a chápu Vás v tom co nyní proživáte, ale prosím Vás nevzdávejte to ,vždycky je pro co žít. A hledejte ve všech věcech boha uvidíte, že i vy jste jeho děti a, že na vás nikdy nezapoměl. A prosím modlete se za sebe i lidi, kteří trpí a vzpomente si na mě, možná se vám pak budou Vaše problémy zdát o něco menší. A přejte mi at svoje těhotenství přežiju ve zdraví i se svými dětmi, protože podle lékažu jsem v ohrožení života, kvůli svému srdci, ale já to nevzdám a vy to taky nevzdávejte.
9. Listopad 2006 - 13:43
Obrázek uživatele Návštěvník
Jirka (anonym)
řeknu vám to asi taklhe , VZPAMATUJTE SEEEE !!!!
9. Listopad 2006 - 14:00
Obrázek uživatele Návštěvník
v (anonym)
Diky za rady. Mozna mi to trochu pomohlo. Problem vsak je, ze trpim depresemi a v boha neverim a ve svem zivote spise potkavam ty spatne lidi, nez ty, co chteji nekomu pomoci. V posledni dnech me nastesti potkalo nekolik dobrych veci a mam chut se odrazit ode dna a mit zase zivot rad, doufam, ze se mi to podari. Vsem co mi na muj prispevek neco napsali, dekuji, hlavne za to ze chteji pomoci cloveku, ktereho ani neznaji. Kdyz jsem psal ten svuj prispevek, tak jsem mel zase jeden ze svych horsich dnu. Tak za vse dekuji.
10. Listopad 2006 - 12:57
Obrázek uživatele Návštěvník
tyna (anonym)
jednu dobu jsem na tom byla stejne prozila jsem si tyrani a zneuzivani v detstvi a dospelosti a doposud mam psychicke nasledky a par pokusu o sebevrazdu do ted nevim jak se z toho mam vyhrabat ale zivot za to stoji a s pomoci terapie a lidi kolem nas to zvladnem
13. Listopad 2006 - 20:05
Obrázek uživatele Návštěvník
mona (anonym)
Krasne si to napisala,rada by som Ta spoznala,aspon cez mail. helena50"centrum.sk napis mi
20. Listopad 2006 - 19:24
Obrázek uživatele Návštěvník
Lucie (anonym)
Tak nejak jsem zabrouzdala na tuhle stranku a rozhodla jsem se taky napsat par radek..Je mi 18,ale uz jsem mela tolik depresivnich stavu, ze jsem nevidela jinou cestu pryc,nez sebevrazda.Dohromady jsem se pokousela asi 8krat,ale muj osud je zit.Jednou jsem byla tak na dne,ze mi ma nevlastni sestra rekla,at se jdu lecit a tak kdyz jsem sla jednou nahodne k doktorce,rekla jsem ji o svych problemech..Urcite ji to prekvapilo,protoze navenek nedavam sve problemy znat a nepochazim z nejake socialne slabsi rodiny.Nakonec jsem se tam rozbrecela jako mala a tak usoudila,ze me odveze na psichiatrii.Jak jsem tam byla,doktor me predepsal nejake antidepresiva a jela jsem dom.Myslela jsem,jak jsem neudelala dobre a neposlechla dobrou radu sve sestry,nakonec to dopadlo tak,ze mi sestra vynadala,ze jsem pitoma,ze s timhle lezu za doktorem a spolu s nevlastni matkou si udelali zaver, ze jsem se beztak nechtela zabit,ale jen na sebe poukazat.Ja jsem je ale pak neposlouchala,dal jsem chodila se ambulantne lecit a brala antidepresiva.Do dnes nesnasim, kdyz mi nevlastni segra rekne povznesene vetu: stejne si se nechtela zabit,kdyby jo,tak to udelas..Ja ji na to odpovim, ze kdybych to nechtela udelat,tak si nevezmu spoustu prasku vecer,kdyz vim,ze jdou vsichni spat a rano?uz doufam v konec..Kdyz to ted pisi a premyslim nad tim,vim ze je to sobecke,ale v depresi nad tim nepremyslite.Mate jen svou depresi a ja nikoho u sebe,kdo by mi pomohl..Uz od malinka slysivam,jak me vlastni matce na me nezalezi a nevlastni me zase neustale rikala,ze me nedrzi a ze muzu jit se odstehovat k ni.S tatou jsem se videla jen jednou v tydnu kvuli pracovniho vytizeni a tak od deviti jsem travila zivot jen s nevlasti mamkou a starsi sestrou.Do dneska mi ji davaji za vzor,jak je ve vsem nejlepsi a ja ji nesaham ani po kotniky,ale ja sama si myslim opak.Je mnoho veci,ve kterych jsem daleko lepsi nez ona.Ale myslim si o tom sve.Kdyz se kouknu do mynulosti,jake jsem mela detstvi od jinych vrstevniku,jsem na jednu stranu rada,protoze ted jsem daleko silnejsi nez oni,ale na druhou stranu,kdo by nechtel mit same stesti uz od malinka...
28. Listopad 2006 - 18:38
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Lucko,máš to složitý,ale si silná osobnost,osamostatni se a žij si podle svého.Dokážeš to.Hodně štěstí.
28. Listopad 2006 - 20:37
Obrázek uživatele Návštěvník
janina (anonym)
Ahoj Lucko,to co jsi napsala je hodně smutné,a věřím že tě tvé dětsví asi trochu poznamená.Já ti jen napíšu jak jsem svou situaci vyřešila já.Když mi bylo 17 zemřel mi nečekaně tatínek,a já zůstala sama s bratrem a matkou.Odmala jsem však tíhla k tátovi byli jsme si bližší ,proto mě jeho smrt moc zasáhla,dlouho jsem se s tím nemohla smířit..Matce však bylo v té době 35 let ,tudíž byla ve věku ,že nechtěla zůsta sama,a tak zanedlouho si přivedla "strejdu",a pak dalšího,a zas dalšího,toho pravého už jaksi ne a ne najít.Okamžitě si je nastěhovala,aniž bychom měli možnost je poznat dopředu.Cítila jsem se tenkrát hrozně, to pevné zázemí ,co pro mě byl domov dřív,přestalo fungovat pak už jen hádky,spory a pláč do polštáře.Přemýšlela jsem i že "půjdu za tátou",ale rázem jsem to zamítla to by si můj táta nepřál a mám snad život před sebou..Dopadlo to tak ,že jsem se čtvrt roku po tátově smrti seznámila s chlapcem,a zamilovala se.Když se mi po 2 letech vrátil z vojny,odstěhovala jsem se za ním,vzali jsme se a máme 2 děti .Dnes už je od svatby 18let a mezi mnou a matkou,je to chladné.Chci ti jen říct ,nikdo ti nesmí dát pocit že bys tu neměla být,je to tvůj život ,i když zatím asi ne moc štastný,ale ono i to tvé štestí přijde uvidíš,zamiluješ se osamostatníš ,vdáš a jednou určitě zařídíš svým dětem lepší rodinu než jsi měla sama.Takže hodně síly,štestí a konec chmurným myšlenkám.
28. Listopad 2006 - 23:08
Obrázek uživatele Návštěvník
Pavel (anonym)
Na sebevraždu myslím každý večer. Nikdy nemůžu normálně usnout. Na své nejbližší působím nepříjemně. Přitom si to vůbec nezaslouží. Moc se za to stydím. Nejraději bych se zabil, ale jsem slaboch a nemůžu najít odvahu. Každý večer když nemůžu spát, tak o sebevraždě hodně přemýšlím. Moc bych se chtěl cítit dobře, ale asi si to nezasloužím a něco mě chce z tohoto světa dostat. Moc se za sebe stydím a cítím se hrozně.
29. Listopad 2006 - 13:57
Obrázek uživatele Návštěvník
martina (anonym)
Když chce někdo zemřít, nemá smysl mu v tom bránit. Každý sebevrah je podle mně slaboch a srab. Život je mnohem těžší než smrt!
29. Listopad 2006 - 19:53
Obrázek uživatele Návštěvník
Petra (anonym)
Ty máš zase trochu jednodušší myšlení Martino a o těžkém životě asi nic nevíš
29. Listopad 2006 - 22:12
Obrázek uživatele Návštěvník
Naďa (anonym)
To je asi deprese. Léčila jsem se jednou. Před deseti lety. Stalo se to poté, co moje babička zemřela dosti drastickým způsobem byla jsem u toho a já navíc v té době byla v rozvodovém řízení, manžel mě bil.Měla jsem v té době roční dítě. Šla jsem na psychiatrii (moc se mi tam nechtělo). P.doktorka mě vyslechla, poradila a předepsala léky. Bohužel už nevím, jak se jmenovaly. Léky zabraly asi za měsíc, to byla úleva. Brala jsem je půl roku. Deprese se už potom nikdy nevrátila. Jestli Ti mohu radit, vyhledej psychiatra. Neboj se toho, je to dnes normální.Držím pěsti.
29. Listopad 2006 - 22:26
Obrázek uživatele Návštěvník
JANA (anonym)
Také si myslím,že je potřeba lidem v úzkých pomáhat ,než je odsuzovat dopředu,myslím si že žádný člověk kdyby byl v pohodě by sám zemřít nechtěl,ale situace ho někdy "donutí"to skoncovat.Zažila jsem to u své kamarádky,do které by to nikdo nikdy neřekl,ale život je nepředvídatelný. Pokud už člověk má takové myšlenky,měl by určitě vyhledat odbornou pomoc,aby nebylo pozdě a neudělal zase další neštastné kolem sebe.
29. Listopad 2006 - 23:40
Obrázek uživatele Návštěvník
martina (anonym)
Tak jo, mám 3 děti. Nejstarší syn byl prvoligový fotbalista, než ho jeho mladší bratr naučil píchat si pervitin. Teď je z obou duševní i fyzická troska. Manžel a jejich táta se na nás vykašlal, neboť by zto uškodilo jeho polit. kariéře. Můj třetí syn chodí do první třídy, můj současný manžel (druhý) je snad poslední správný chlap na světě- měla bych být asi šťastná, že jsem vůbec přežila fyzické útoky svého bývalého manžela a okrádání svých drog. závislých synů, ale fakt nejsem. Bojím se o toho nejmladšího a jsem asi neúměrně přísná matka. Byly doby kdy jsem každý druhý den trávila na policii a vyzvedávala si syna a podepisovala protokoly, v kterých jsem ho nepoznávala. Jezdila jsem za ním na detox a do léčebny, vyhodila ho z domu, sbírala jsem ho na ulici a čekela na zprávu, že ještě žije. Dvakrát se pokusil vyléčit se a potřetí to nezvládl a nepřežil. Mám 3 syny - 1 je mrtvý, 1 je dodnes závislý na drogách a 1 chgodí do 1. třídy . Tak mi, prosím, nikdo neříkejte, že nevím nic o těžkém životě. Já jen vím, že ješte nemám právo odejít.
30. Listopad 2006 - 0:22
Obrázek uživatele Návštěvník
Michal (anonym)
Vážená paní Martino a další, jsem ochoten Vám pomoci. Jak? Třeba tím, ž e Vám umožním činnost, kde se budete moci společensky, ale i finančně realizovat. Jedno přísloví praví: "Dej hladovému rybu a dáš mu potravu na jeden den. Ale když ho naučíš ryby chytat, dáš mu potravu na celý život." Netvrdím, že nemáte co jíst. Ale každý člověk po něčem hladoví. Hodně často po uznání a podobných nemateriálních věcech. Deprese mnoha lidí pramení právě z toho. Moje práce spočívá v tom, že dávám lidem možnost uzdravit se. Fyzicky, psychicky-společensky i finančně. Viz následující nabídka. Platí pro všechny z Vás, které to zaujme. Michal "JEN TO NEJLEPŠÍ JE DOST DOBRÉ K TOMU, ABY VÁM SKUTEČNĚ POMOHLO. Neutrácejte peníze za chemické náhražky a za nedotažené polotovary, vydávané za přírodní preparáty. Váš zdravotní problém Vám pomůžeme řešit vyzkoušenými postupy s pomocí osvědčených přírodních produktů, např. aloe vera nejvyšší kvality, výrobků z ní a dalších stejně vynikajících doplňků výživy. Účinnost všech je léta testována, než jsou uvedeny na trh. Proto žádný z nich nebyl za 30 let existence firmy stažen z výroby a prodeje. O kolika lécích a doplňcích výživy to můžete říci? Na všechny námi distribuované produkty se vztahuje záruka účinnosti - pokud nebudete spokojeni, vrátíme Vám peníze. Sdělte nám věk, Vaše problémy, délku jednotlivých potíží, jakou léčbu jste dosud absolvovali a nyní absolvujete, ev. další důležité skutečnosti, např. operace. RÁDI VÁM POMŮŽEME K LEPŠÍMU ZDRAVÍ. Harmonie, preventivní a revitalizační naturcentrum, Kladno. Pište na e-mail: info.harmonie"volny.cz (P.S. Hledáme lidi se zápalem o přírodní produkty k distribuci ve Vašem regionu)"
30. Listopad 2006 - 0:44
Obrázek uživatele Návštěvník
Anet (anonym)
Martino, nemuzu jinak - musim Vam rict ze jestli jste timhle prosla a jeste stale bojujete tak Vas obdivuji.. Litost asi jeste nikomu nepomohla, ale mne je vazne smutno, ze se podobne veci deji.. a jeste mnohem horsi. Kdyz to ctu, nejradsi bych se za ty hystericke sceny a kecy ze me nebavi zit profackovala (mam jenom cukrovku, jinak jsem v poradku da se rict.. neprijemne psychicke stavy si nejspis vytvarim sama.. zadne trauma jsem nezazila, nikdo me nezneuzival, nikdo blizky mi jeste neodesel.. na co si stezuji ze?)
4. Prosinec 2006 - 11:30

Stránky

Přidat komentář