Zpráva o stavu

Doktorka.cz nabíhá na nový systém. Prosím omluvte dočasnou zhoršenou dostupnost služeb. Děkujeme!
2122 komentáře / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

chci zemřít

10. Září 2018 - 0:07

Komentáře

Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Toužím zemřít! Připadám si tu naprosto zbytečná! Vůbec nevím co mám dělat, připadám si na všecnhno úplně sama! Mám strach že nic v životě nezvládnu a nedokážu!Prosím pommůžete mi?
11. Červen 2006 - 14:17
Obrázek uživatele Návštěvník
xxcd (anonym)
Rád Ti pomůžu !!! Copak Tě trápí !? Jakpak se jmenuješ !? ... Povídej !! :)
12. Červen 2006 - 1:04
Obrázek uživatele Návštěvník
xxx (anonym)
xxcd-komu ty chceš pomahat,sám se potřebuješ léčit!!!
12. Červen 2006 - 5:12
Obrázek uživatele Návštěvník
Honza (anonym)
Tyhle deprese a stavy beznaděje dobře znám. Také mne čas od času přepadly. A momentálně mám na psychiatrii kamarádku. Má těžkédepresivní stavy. Okradl ji vlastní bratr, nemá kde bydlet, rodiče jí zemřeli, má sdrátovanou nohu a chodí o berlích a je bez peněz. Je to přitom krásná mladá holka. Co Ty? Máš se o koho opřít? Rodina, přítel. Smrt je opravdu ta nejposlednější štace bez zpátečního lístku. Co máš za problém?
12. Červen 2006 - 6:30
Obrázek uživatele Návštěvník
iva (anonym)
No ja chcem tež umrieť, lebo mám zdravotné problémi a dosť ve?ké ale nemôžem... Mám dobrého muža a dve deti a nechcem aby sa im posmievali, že mali mamu samovraha. Ale nebyť ich tak už to pravím. Dokoca som sa raz aj pokúsila keď som bola sama doma, ale nepodarilo sa mi uviazať uzol...Momentálne mi je tiež nie je ve?mi dobre a klepem sa ale zatia? žijem i keď ma to nebaví a nežijem preto že chcem ale preto že musím, čo za moc nestojí...
12. Červen 2006 - 11:43
Obrázek uživatele Návštěvník
Honza (anonym)
A co návštěva psychoterapeuta? Měli bychom se zbavit předsudků, že k nim chodí jen blázni. Všichni lidé mají problémy, i ti co se naoko usmívají. Jenže je to o přístupu a motivaci. téměř před čtyřmi lety mne v nemocnici operovali a zavlekli mi do nohy zánět. Kost se začala rozpadat. Někdy jsem měl už opravdu pocit beznaděje, že asi přijdu o nohu. Ty nejčernější myšlenky, co dál? Ale používám meditaci, relaxační a jiné duchovní techniky, zkouším alternativní léčbu, a dokonce jsem začal opatrně i s ještě nezhojenou nohou jezdit na motorce. A situace se díky tomuto nastavení pomalu krok za krokem zlepšuje.
12. Červen 2006 - 18:55
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Vůbec nevím proč jsem na tom to světě! Připadám si úplně zbytečná! Kdekoli sem si připadám jako ten nejposlednější člověk široko daleko! Když umřu tak to stejně nikdo nepozná tak co! Jen se musím pořádně připravit! A udělám to!
24. Červen 2006 - 12:15
Obrázek uživatele Návštěvník
honza (anonym)
a ty nemáš žádné sny, cíle představy? Rande, láska, sex, auto, vlastní domek, děti, cestování, práce nic? A co Tvoje rodina? Myslíš si, že jim to bude taky jedno?
24. Červen 2006 - 17:49
Obrázek uživatele Návštěvník
marka (anonym)
Netrapte se depresemi, zajděte k psychiatrovi, dostanete léky, pomůže vám. Já osobně jsem byla několikrát v těžké krizi, syn po úraze zůstal na vozíku, zemřel mi tatínek, do toho osobní problémy s parterem, který nedokázal stát při mně, ale nikdy jsem nechtěla zemřít. Ba naopak, někdy mám depky z toho, že umřu a už tady nebudu, z toho mám obrovský strach. Nevím, pokud bych měla nějakou nevyléčitelnou nemoc, jak bych to zvládla, ale teď fakt nechci umřít, vždyť jsme tady jen jednou, tak si užijme. Hodně štěstí při řešení problémů všem.
24. Červen 2006 - 19:26
Obrázek uživatele Návštěvník
y (anonym)
ahoj neznámá, ráda bych Ti pomohla..ikdyž Tě neznám, tak mi na Tobě záleží, opravdu. Zasloužíš si to nejlepší, co život nabízí, tak nikam neutíkej:))
24. Červen 2006 - 19:37
Obrázek uživatele Návštěvník
jedno (anonym)
vite taky jsem na pokraji zhrouceni...jediny co by mi bylo lito je ma rodina, ale to je fakt vsechno. Je mi 21 let, jsem pry hezka, ale stejnak nemam kluka, protoze nedokazu chodit jen tak s kym, ted jsem se pekne spalila opet.. ve skole jsem si to diky tomu pekne zavarila.. rodinu uz mam minimalni, rozpadlo se mi par dalsich veci. Nejhorsi na tom je to, ze pred 2 tydny mi bylo vsechno jedno, ted jsem se z toho dostala trochu a vali se na me skola-nedodelany zkousky, dalsi stres.. proste taky si rikam k cemu tu jsem.
24. Červen 2006 - 20:11
Obrázek uživatele Návštěvník
jedno (anonym)
jsem hodne stydliva, jeste jsem s nikym pořádne nechodila, a taky nespala, pripadam uz si ted jak debil, Protoze na tom klukovi mi hodne zalezelo-je to moc slozity.. ted sei rikam ,ze proste budu sama asi do konce zivota, proste zadny cil nic.. proste takova beznadej...
24. Červen 2006 - 20:17
Obrázek uživatele Návštěvník
Honza (anonym)
Dejme tomu, že to dneska zabalíš. A zítra třeba cestou do obchodu bys mohla potkat kluka svých snů. Život dělá takové hlouposti. Dělil by Tě od Tvého štěstí jediný den. Co s tím???
24. Červen 2006 - 20:26
Obrázek uživatele Návštěvník
jedno (anonym)
to je sice pekny, jenze kdyz uz si ztratil i tu nadeji tak to je to nejhorsi...
24. Červen 2006 - 22:23
Obrázek uživatele Návštěvník
Honza (anonym)
Já nevím. Sám jsem kolikrát o sebevraždě uvažoval. Pak jsem si uvědomil, že to už nikdy nepujde vrátit. Tak když jsem se cítil úplně blbě a neměl jsem co ztratit tak jsem vybočil z klasického vzorce chování a začal jsem se chovat netradičně. Začal jsem třeba vymetat diskotéky a byl mezi lidma. Nebo něco jiného pro mne neobvyklého. Promiň ale v 21 letech o beznaději se moc nedá mluvit. To je stav, kdy má každý celý život před sebou. A žes s nikým zatím nespala? To tě šlechtí, že nejdeš do postele s kdekým v tomhle věku jsi opravdu o nic zatím nepřišla. Dej si závazek: jestli vydržím být do 30 let panna, spáchám sebevraždu. Mimochodem na většinu sebevrahů nebyl nikdy moc pěkný pohled. Představa, jak mne budou například seškrabovat z kol vlaku nebo zastrkovat vyplazený jazyk u udušeného nic moc. A co hůž, po nepovedené sebevraždě by člověk mohl zůstat na vozíku nebo na uzavřeném oddělení psychiatrie kdy by do něj cpali drogy a elektrošoky. No nic moc perspektiva. To už je lepší třeba i ty zkoušky ze školy nebrat moc vážně a třeba se na vše vykašlat a odjet do Anglie jako Oper nebo na nějakou brigádu či cokoli jiného. I navštěvování Jehovistů je proti sebevraždě balzám.
25. Červen 2006 - 8:50
Obrázek uživatele Návštěvník
Honza (anonym)
Teď jsem právě viděl videonahrávku o mladé ženě, tělesně postižené, která nemá ruce a dělá vše jen nohama. Má dítě, přebalila ho, jela autem na nákup, navštívila cvičení aerobiku, zvládá všechno. Nezdá se, že by to zabalila. Ono někdy abychom si uvědomili co vlastně máme i když se cítíme mizerně a máme pocit že nám svět ubližuje, stačí podívat se na vozíčkáře, těžké úrazy v nemocnicích nebo někoho kdo musí chodit na dialýzu. Pak se naše trable zdají být o hodně menší a snáze překonatelné.
25. Červen 2006 - 9:06
Obrázek uživatele Návštěvník
eliska (anonym)
jedno: Ty mas vsechno ve svych rukou a zivot pred sebou, to jak se budes mit zalezi jen na tobe. Z vlastni zkusenosti muzu rict, ze mezi temi 18 a 21 lety je hodne blbej vek, protoze clovek se hleda a pochybuje. Pta se: k cemu jsem, kdo jsem atd. I kdyby si mela ted pritele, tak ten tvou situaci nevyresi, protoze musis najit sebe samu. Nadeje umira, az kdyz umira i sam clovek. A nekde jsem slysela, ze vitez neni ten kdo vyhraje, ale ten, kdo umi znova povstat kdyz byl porazen:-) Tak na to mysli a ver mi, ze to bude lepsi, protoze rada lidi si podobnou zkusenosti prosla, jenze to nezabalili a ted jsou spokojeni.
25. Červen 2006 - 13:27
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Víš co se říká sám sis život nedal a nemáš právo si ho vzít, mě po 27 letech opustil manžel a taky se nehroutím , nechci se zabít, proště všechno přejde a zas bude líp a vysvitne sluníčko, tak to nevzdávej:)))))
25. Červen 2006 - 17:00
Obrázek uživatele Návštěvník
y (anonym)
Často přemýšlím nad tím, proč si lidé chtějí šahat na život při rozchodu s partnerem. Nikdy jsem nic podobného nezažila, ikdyž rozchodů bylo povícero a ne zrovna bezbolestných. Přece člověk, který nás opustí asi není pro nás ten správný a qůli tomu se přece nepůjdu hodit. Navíc na světě je plno důležitějších a krásnějších věcí. Neříkám, že jsem nikdy o sebevraždě neuvažovala, uvažovala a hodněkrát. Bylo to z osobních důvodů jako je méněcennost, dezorientace ve společnosti apod.. Právem se říká, že pro jedno kvítí slunce nesvítí:). Milá jedno, jednou ti současný rozchod bude připadat jako bezvýznamná událost. A qůli takové přece nebudeš házet flintu do žita...přeji hodně štěstí, lásky v životě
25. Červen 2006 - 18:11
Obrázek uživatele Návštěvník
jedno (anonym)
jo kéž by jenze to neni jenom kluk to je vsechno kolem.. fakt bych tomu chtela verit, kdyby aspon tu skolu zvladla..
25. Červen 2006 - 18:46
Obrázek uživatele Návštěvník
y (anonym)
Zvládneš, když budeš chtít...
25. Červen 2006 - 19:07
Obrázek uživatele Návštěvník
Honza (anonym)
Milá Jedno. Teď si chvíli budu stěžovat já. Je mi 36 let a doteďka jsem se žádnou holkou nic neměl. Opravdu. Vím, že to spousta lidí nemůže pochopit ale je to tak. V uplynulých patnácti letech jsem měl několik jedinečných šancí jak udělat kariéru, podnikat, prostě dostat se "někam" a všechny jsem je hloupě hodil za hlavu. Před pěti lety jsem měl těžkou bouračku na motorce. Skočil jsem na špek doktorům, ti se na mně vyřádili a zavlekli mi do nohy zánět. V důsledku toho mám sdrátovanou levou nohu o tři centimetry kratší. Výsledek: ve svých 36 letech jsem sám, chodím o berlích, na účtu mám minimum a nemám jisté bydlení kvůli svým sourozencům. A teď mi řekni, co mám dělat? Mám spolykat prášky nebo skočit pod vlak nebo radši žít a snažit se situaci řešit? Během svého pobytu po nemocnicích (už mám za sebou přes deset operací) jsem viděl takové případy, proti nimž byly mé problémy směšná banalita. Každý člověk má problémy ten co se s námi naoko směje na chodníku. Ovšem kdybychom to měli všichni řešit sebevraždou, to by asi velmi výrazně klesl stav světové populace. Nechci zlehčovat Tvé potíže, určitě jsou vážné ale Život není o rezignaci, je to o tom, znovu se zvednout z chodníku a hlásit se o své místo pod sluncem. Když uděláš školu, bezva. Možná Ti to k něčemu bude. A možná taky ne. Nevím, jaké máš plány. A když tu školu neuděláš, no a co? Na světě jsou i jiné možnosti.
25. Červen 2006 - 19:37
Obrázek uživatele Návštěvník
zet (anonym)
smrt = vysvodození...
15. Září 2006 - 15:29
Obrázek uživatele Návštěvník
Roman Janouch (anonym)
Chci si prdnout !!!
15. Září 2006 - 15:44
Obrázek uživatele Návštěvník
Leuša (anonym)
taky se mi zdá, že žiji ne proto že bych chtěla, ale protože musím kvůli ostatním. Líbí se mi citát: Kdo ví, zda není život umíráním a smrt životem. Euripides
15. Září 2006 - 21:44
Obrázek uživatele Návštěvník
Helena (anonym)
Je mi lito,ze nekdo mate takove pocity.Ale zkuste si uvedomit,kolik lidi trpi nemoci a umiraji v krutych bolestech.Rozhlednete se kolem sebe,je tu krasne.
16. Září 2006 - 1:09
Obrázek uživatele Návštěvník
Mia (anonym)
Jestliže někdo myslíte na smrt,je to o tom,že se vás zmocnila totální beznaděj.Taky to má na svědomí hormonální hladina.Mně pomáhá se vyvztekat,vybrečet,ale hlavně nesedět sama doma a nemyslet jen na to,jak je život těžkej.Začnu uklízet,vykramuju skříně,projedu se na kole až do vyčerpání,plavu,změním místo,jedu pryč,nejlépe do tepla.Zkrátka pohyb,zaměstnat se na 15O%.Dělat,dělat.Pak to nějak přejde.Zas výjde sluníčko a usmívám se na svět.A on mi to vrací.Zkuste to!
16. Září 2006 - 18:19
Obrázek uživatele Návštěvník
Barunka (anonym)
Je mi líto,že má někdo takovýhle stavy. Já žádnej problém nemám,ale velmi mě to zajímá,chci se stát psycholožkou. Jestli se chcete vyvzpovídat,pište na barunka.liska"seznam.cz Těším se,ahojík§§
20. Září 2006 - 16:18
Obrázek uživatele Návštěvník
Noemi (anonym)
každý člověk prošel nebo projde krizí a chce umřít,doléhá to na nás všechny.Kažfému pomůže na chvíli se odreagovat jinak,je to tím životním stylem,honba za penězma,jdese loktama vpřed,samé zrady,vraždy,neštěstí,sem tam svitne slunce.Tohle nebylo v původním plánu s člověkem,do toho jsme spadli Adamovou neposlušností,ale je naděje získat znovu ztracený ráj,kdo hledá najde....odpověz si kažfý sám.
20. Září 2006 - 18:57
Obrázek uživatele Návštěvník
eva (anonym)
mě tak povídej o Adamovi!!!Hajzl jeden!!!
20. Září 2006 - 19:15
Obrázek uživatele Návštěvník
Rachel (anonym)
Noemi Je rozdil krize a deprese jako nemoc! Nemyslim ted podzimni depky kterej ma kazdy druhy! On clovek v tezke depresi ani jine reseni nez se zabit nevidi...
20. Září 2006 - 19:33
Obrázek uživatele Návštěvník
Noemi (anonym)
třeba se nejmenuješ eva,ale jsi úplně v otrodctví zla,uvědom si to dřív než bude pozdě.Adam sice už není mezi námi,protože tady se myslel Adam první stvořený člověk,on ale litoval co spáchal a čeká na vzkříšení.A nebide to dlouho trvat,tvoje slova tě odsoudí,pokud nebudeš dělat pokání a tupit někoho o kom nic nevíš,pokud je tvoje krédo jen ubližovat,jsi ten největší ubožák a musíš trpět,zkus změnit zlost v radost a bude ti na světě líp.Proč si zkracuješ život kostižerem??
21. Září 2006 - 8:23
Obrázek uživatele Návštěvník
Rachel (anonym)
Noemi V klidu...nemuzes brat vsechno tak desne vazne,kor tady na netu! Myslim,ze si vsechno hrozne beres!
22. Září 2006 - 17:23
Obrázek uživatele Návštěvník
Eva (anonym)
Noemi, nejsi náhodou nějká svědkyně Jehovova nebo co???? Vykašli se na náboženství a žij!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
22. Září 2006 - 17:37
Obrázek uživatele Návštěvník
jenika (anonym)
Musíš si říci, že nejsi sama, která má občas psychické problémy. Prostě o tom je život. Život není o tom, aby si byla jen šťasná. Zkus se těšit z maličkostí a trošku méně o životě přemýšlet, prostě ho žij. Vyjdi do ulic, rozhlížej se kolem sebe, zajímej se o drobnosti. Hlavně, ale měj stále na paměti, že ke štěstí potřebuješ opravdu jen velmi málo. To jen reklamy nás přesvědčují, že to tak není. Nejdůležitější je, aby si věděla, že v tom nejsi sama a, jak se říká, každému hrají chvilku, a i k tobě příjdou lepší časy a to zcela určitě, jen musíš být trpělivá a věřit.
25. Září 2006 - 10:47
Obrázek uživatele Návštěvník
Bllackie (anonym)
řekla bych to asi takhle každy z nas ma plno problemu a starosti a mysli si že je už na konci všech sil ale věř že i v té největší tmě je male sice někdy fakt malinké světýlko ale je tam a to je přitel který ti podá pomocnou ruku....
25. Září 2006 - 12:43
Obrázek uživatele Návštěvník
Lokomotiva (anonym)
Muj skromny, i kdyz prerostly pripevek pro kolegy s depesemi :o) Zivot je utrpenim, kdyz si clovek neuvedomuje smrt. Byl jsem kdysi v podobnojech depkach, jako vy co sem pisete a az smrt mi pomohla. Smrt pomuze v jakemkoliv smyslu. At se rozhodnete spachat sebevrazdu a udelate to, At se rozhdnete spachat sebevrazdu - v poslednim okamziku si uvedomite, ze to za to nestoji a zacnete na vsechno srat, nebo at trebas smrt jenom pochopite. Vsechny tyto cesty smrti vas zbavi toho udesnyho utrpeni a tech pitomcu, co vam furt rikaj, co mate delat a co sou blby jako polena a zaslouzili by... psu, sousedu, manzelciny migreny... a superstar. :o) Podstata je v tom, ze mate potrebu bejt "nejaci", jenomze vono se to v tomhle skurvenym svete neda. Navic se to neda vsechno skloubit, to aby mel clovek ocean energie, a stejne se tem kurvam nezavdeci. Nekdy se stane, ze ty vnitrni potreby jou prste proti sobe a neda se to ustat, vsechnu energii venujeme jenom na to, uvest o souladu sebe a svet a vono to stejne nejde. Pak prichazeji depky Nezavisle na sobe jsem potkal dva lidi, oba meli stejnou teorii a pohled na svet. dokonce ji stejne nazyvaji. S nejvetsi pravdepodobnosti se nikdy nepotkali. Oba byli od jednoho dne z niceho nic stastni. Porad se smeji a sou proste v pohode. Ta jejich teorie zni "Vsechno je na hovno". Jednoho dne se clovek "probudi" a zjisti, ze vsechno je na hovno a tak na to zacne srat. Uz se tim nezabejva, nechava to plynout, at to tece kam to tece, stejne to tece do stoky, nic s tim niko neudela, tak proc se tim trapit? Seru na to. No a od te doby uz se jenom smejou a je jedno, co se deje, protoze horsi uz to stejne nebude. Oba si pak zacali ten zivot neskonale uzivat. Zacali byt stastni a vnitrne neuveritelne vyrovnani, ze je ani ten nejvetsi nasup hoven z hovnocucu nevyvede z miry. Taky zpusob To ceho vlastne oni dosahli se nazyva zbaveni se lpeni a odhozeni iluzi. Clovek ma potrebu bejt uspesnej a bohatej a prijimanej a obdivovanej a kdesi cosi. Vykaslete se na to lidi. Nikomu nemusite nic... beztak za to ty lidi nestojej. Zijte si svuj zivot, nejhorsi co se muze stat, je smrt a to je svym zpusobem vykoupeni z tyhle spropadeny mizerie. Pak je tu cesta sebevraha. Ten, kdyz uz se rozhodne, ze ty sracky nebude dal snaset a rozhodne se zabit se. Doporucoval bych se na to pripravit. Protoze kdyz je to jenom o vzdoru, tak to pravdepodobne neudelate. Kdyz ste pripraveni to vsechno skoncovat.. vyberte si skok z nuselaku, nebo od nekud ze shora. Je to dobry, aspon na chvilku se stanete svobodnyma, protoze budete na vterinu jako ptaci. Padejte hlavou dolu, aby ste se prilis netrapili. Ale az tam budete, uvedomte si, ze uz nic nebude. Ze vsechny ty zpropadeny povinnosti (tuzby) a cile sou ty tam, ze nic nebudete. Smirte se s tim faktem, ze nebudete .. bohati, upesni, prijmani v ocich rodicu, .. sechny ty nesmysli odhodte.. ze proste nebudete. A v tom okamziku se osvobodite. Muzete se stejene tak odhlodlat skocit, nebo proste slizt dolu, dojit domu, zbalit si par svestek a jit se projit.. treba ke stredozemnimu mori.. a proc ne. Staci spacak batoh a neco k jilu na zacatek.. dobry je to v lete, to se da krast na zahradkach a tak. Da se vsechno, kdyz se clovek zbavi tech iluzi toho, jakej by mel bejt. A nakonec, skocit muzete vzdycky a kdekoli, ze jo. Protoze kdyz uz tam jednou naore stojite, odhodlani to udealt, tu ste najednou svoodni. Uz neni se kvuli cemu stesovta a ceho se obavat. Neni tam zadnej souseduv pes, zadna zasrana prace ani zkurveny rodice ani pitoma manzelka.. Uz jste tam jenom vy a obloha a tvrda zem dole. V tu chvili jste svobodni. Ale kdyz se takhle hezky osvobodite, pak svet prestava bejt utrpenim. Muzete si to zacit uzivat :o) A pak je tu pochopeni. My vsichni zijeme v desnym schonu, jakoby mel bejt nas ziot nekonecnej. a tak si toho casu ani nevazime a utapime ho v nesmyslech, jako prace,kariera, povinnosti, mazelka a tak. Ale kdyz uz fakt nemate sil, proc se na to proste jednoduse nevysrat. Nikdo vam to nema pravo vycitat. Vono kyz se rekne smrt, vsichni si vybvej neco negativniho, ale proc? Naopak.. zkust si predstavit nekonecnej zivot. Zijete 100 let, 200 let, 1000 let. Po detitosici letech, uz neni naprosto nic, co jste jeste neprozili, nebo nepoznali. Zacina to bejt ekne nudnej stereotyp. A pak milion, dva tri miliony let.. bez nadeje na to, ze to jednou skonci. A kurva Vecnej zivot by bylo peklo, to se neda snest. To je hruza. Jeste ze je tady ta smrt. Vono je to nakonec docela dobra vec ta smrt. Bez ni by to bylo teprva peklo. Necte smrt vstoupit do sveho zivota. Ona dokaze vymazat tu pricinu utrpeni.. V kazdem okamziku si uvedomujte, ze jednou tady nebudete. A kdo vi, mozna uz zitra se to skonci. Kazdy den, kazda hodina, kazda minuta muze bejt ta posledni. Neni na tom nic spatneho. Ale nebylo by dobre ten posledni den prozit s,lidmi, ktere mate adi, nebo delat veci, ktere mate radi, misto toho, abychom se hnali za nesmysly? Ja sem nechal vstoupit smrt do sveho zivota. zkuste si predstavit, z vam zemre nekdo blizky. Treba vase maminka, nebo dcera, nebo laska, nebo kamara. Nekdo koho mate radi. Nekdy vecer si tu myslenku uvedomte. Druhy den jdete zanim a budte s nim, ale s myslenkou, ze zitra uz tu treba nebude. nebo tu nebudete vy. Sitte se tim, co k nemu citite. Uvedomujte si to co nejintenzivneji to dovedete. A delejte takovehle veci casto. I kdyz si cistite zuby, uvedomte si to, ze je to mozna naposledy a delejte to tak. Uzijte si i to pitomi cisteni zubu, protoze kdo vi, mozna vas zejtra pejede auto. A s timhle vedomim se naucte pristupovat ke vsemu. Zijte vuj den tak, jako by to byl vas posledni. neulpivejte na tom. Uveomujte si, ze to proste ztratite,driv nebo pozdeji. Ale ze ted jste jeste tady a jeste tento den muzete byt s limi, ktere mate radi. To je moje poselstvi "smrti". Zivot bez smrti je utrpeni. Uvedomujte si jeji pravy vyznam. Nemejte z ni strach, ona vas muze osvobodit..
15. Říjen 2006 - 21:07
Obrázek uživatele Návštěvník
vendy (anonym)
tez bych potreboval nejak pomoci. Prijde mi, ze vydelavam jen na slozenky..Beru 19tis. a z toho davam 17tis. na slozenky, uz to asi dlouho nevydrzim..
3. Listopad 2006 - 18:28
Obrázek uživatele Návštěvník
. (anonym)
Lokomotivo ty se prezentujes jako nejaky samaritan pres smrt..
4. Listopad 2006 - 1:57
Obrázek uživatele Návštěvník
venda (anonym)
pro vendy-a za co jsou všechny ty složenky?půjčky?
4. Listopad 2006 - 20:19
Obrázek uživatele Návštěvník
Olga (anonym)
lokomotivo, moje řeč.Pápá
5. Listopad 2006 - 14:07
Obrázek uživatele Návštěvník
v (anonym)
A co kdyz vim, ze je vse na hovno a nechci proste zit ?? Jenomze existuje na svete nekolik lidi na kteryh mi zalezi, kvuli kterych bych to nemohl udelat, protoze bych jim tim moc ublizil. Tak jsem vlasne uveznen v tomhle zivote i kdyz ho nechci zit. Jo a vykaslat se na vsechno a na vsechny, jak pise ta Lokomotiva je pekna blbost, protoze kvuli takovych lidi, kteri mysli jen na sebe a kaslou na ostatni je tenhle svet tak na p***. A se smrti jsem se uz taky nejak smiril. Kdyz vylezete na most a chcete skocit, nebo si ve vanne prilozite ziletku k tepne a premyslite proc to neudelat a prijdete na to, ze to chcete udelat pro sebe, ale nemuzete prave kvuli jinym lidem, tak vam reknu, ze je to pekne na hovno. Mylim si, ze pokud bych se opravdu vysral na vsechny a vsechno, tak bych nevahal spachat sebevrazdu ani minutu.
8. Listopad 2006 - 11:26
Obrázek uživatele Návštěvník
Evelyn (anonym)
v, já si myslím, že Lokomotiva tím vůbec nechtěl říci, že se člověk má na všechno a všechny vykašlat. Mně to vyznívá tak, že není nutné si dělat s čímkoli starosti, trápit se pro něco nebo někoho. Právě tímto pochopením se člověku uleví a může život prožívat v radosti. Vždyť ti jeho přátele byli právě po svém zvolání "všechno je na hovno", šťastní. Proč se trápit pro něco, co lze změnit? Proč se trápit pro něco, co změnit nelze?
8. Listopad 2006 - 19:01
Obrázek uživatele Návštěvník
pro toho v (anonym)
Neblbni, neumírej.Každej asi chce někdy umřít. Někdy si v tramvaji-jezdím hodinu do pr.ce - říkám, jaký jsou ty hlavy lidské mlčenlivé vesmíry, každej se svým trápením sám. Že se trápí, usuzuju z těch zamračenejch ksichtů. Nejvíc se mi chtělo umřít, když jsem se musela potlačovat a lhát,furt ta slušnost, to dobré vychování, ta vstřícnost k lidem a tajná touha, aby mě brali...V nějaké své vizi kdysi jsem i viděla: Toto je místo, kde se lže: Obrovskej nahuštěnej dav lidí, mlčících.Dostat se tak na místo, kde je pravda./ bacha na tzv.duchovní lidi , to bývají lháři děsní, nevědomky /. Učit se jednat svobodně.Nedávno nějakej chlap, cizí, čuměl mi na ulici ostentativně do tváře. Co čumíš,pomyslela jsem si. "Co čumíš", slyšela jsem se říkat.Príma!Dnes jakýsi výrostek mě pustil v tý tramvaji sednout a vedl hlasitý urážlivý řeči, že jsem zkoprněla. Pak jsem řekla, že ho za ty řeči kopnu do KULÍ.Smála jsem se ještě venku.Vím, že píšu jako pitomeček, ale touha po smrti - není to řev naší duše, ať už nelžem??? já.
8. Listopad 2006 - 20:38
Obrázek uživatele Návštěvník
mona (anonym)
co to čtu, to snad nemyslíte vážně ,tak sobecky se k životu chovat. Vždyt je v životě tolik možností jak bojovat a to mluvím ze svojí vastní skušenosti. Napíšu vám svůj vlastní příběh možná si s něj něco vemete. Mám vrozenou velice těžkou srdeční vadu asi 4x operovanou, naposledy při operaci jsem měla těžkou mozkovou mrtvici s následným asi 10 dením komatem a s prožitkem klinické smrti, po probuzení jsm byla ochrnutá na pravou polovinu těla trvalo mi přes 2 roky než jsem se naučila mluvit a hýbat, další rána pro mě přišla ta, že jsem nemohla vystudovat veterinu kvůli svému postížení, byla jsem uplně v trapu, ale nikdy jsem neztratila víru a nadějí, že jednou bude líp a taky víru v boha v sebe a v lidí, kterých je většina hodných a ochotných Vám nezjištně pomoci. Naša jsem super manžela vyměnila jsem život ve městě za život na vesnici ,obklopila se spoustou zvířat,které miluju/pořídili jsme si menší statek/, chovám vše od slepic přes králiky až po zlaté retrívry a chovala jsem i kozy a chci se k tomu vrátit, protože je to nádhera sice spousta práce, ale mě to strašně naplnuje. Obklopila jsem se taky spoustou květin, které mi dávají radost ze života a když mě přepadnou nějaké ty chmury tak jdu do lesa obímat stromy a skvěle to pomáha ,když jim svěřite svá tajemství a poprosíte je o trochu energíe. A taky zkuste si zasadit svoje vlastní stromy, prospějete přírodě a budete mít báječný pocit. Hlavně se nebojte změnit svůj život a bojovat, protože to za to stojí držte se života zuby nehty, protože je to to nejkrásnější co máte a věřte, že po pádech vždycky přijde zdvih. Já za svůj život děkuju bohu a lidem, kteří mi v něm pomáhají a taky nebát se v životě změn k lepšímu. Nyní s manželem čekáme dvojčata a já to beru jako neuvěřitelný dar, nevím jestli od boha nebo osudu, ale jsem neskutečně štastná a chápu Vás v tom co nyní proživáte, ale prosím Vás nevzdávejte to ,vždycky je pro co žít. A hledejte ve všech věcech boha uvidíte, že i vy jste jeho děti a, že na vás nikdy nezapoměl. A prosím modlete se za sebe i lidi, kteří trpí a vzpomente si na mě, možná se vám pak budou Vaše problémy zdát o něco menší. A přejte mi at svoje těhotenství přežiju ve zdraví i se svými dětmi, protože podle lékažu jsem v ohrožení života, kvůli svému srdci, ale já to nevzdám a vy to taky nevzdávejte.
9. Listopad 2006 - 13:43
Obrázek uživatele Návštěvník
Jirka (anonym)
řeknu vám to asi taklhe , VZPAMATUJTE SEEEE !!!!
9. Listopad 2006 - 14:00
Obrázek uživatele Návštěvník
v (anonym)
Diky za rady. Mozna mi to trochu pomohlo. Problem vsak je, ze trpim depresemi a v boha neverim a ve svem zivote spise potkavam ty spatne lidi, nez ty, co chteji nekomu pomoci. V posledni dnech me nastesti potkalo nekolik dobrych veci a mam chut se odrazit ode dna a mit zase zivot rad, doufam, ze se mi to podari. Vsem co mi na muj prispevek neco napsali, dekuji, hlavne za to ze chteji pomoci cloveku, ktereho ani neznaji. Kdyz jsem psal ten svuj prispevek, tak jsem mel zase jeden ze svych horsich dnu. Tak za vse dekuji.
10. Listopad 2006 - 12:57
Obrázek uživatele Návštěvník
tyna (anonym)
jednu dobu jsem na tom byla stejne prozila jsem si tyrani a zneuzivani v detstvi a dospelosti a doposud mam psychicke nasledky a par pokusu o sebevrazdu do ted nevim jak se z toho mam vyhrabat ale zivot za to stoji a s pomoci terapie a lidi kolem nas to zvladnem
13. Listopad 2006 - 20:05
Obrázek uživatele Návštěvník
mona (anonym)
Krasne si to napisala,rada by som Ta spoznala,aspon cez mail. helena50"centrum.sk napis mi
20. Listopad 2006 - 19:24
Obrázek uživatele Návštěvník
Lucie (anonym)
Tak nejak jsem zabrouzdala na tuhle stranku a rozhodla jsem se taky napsat par radek..Je mi 18,ale uz jsem mela tolik depresivnich stavu, ze jsem nevidela jinou cestu pryc,nez sebevrazda.Dohromady jsem se pokousela asi 8krat,ale muj osud je zit.Jednou jsem byla tak na dne,ze mi ma nevlastni sestra rekla,at se jdu lecit a tak kdyz jsem sla jednou nahodne k doktorce,rekla jsem ji o svych problemech..Urcite ji to prekvapilo,protoze navenek nedavam sve problemy znat a nepochazim z nejake socialne slabsi rodiny.Nakonec jsem se tam rozbrecela jako mala a tak usoudila,ze me odveze na psichiatrii.Jak jsem tam byla,doktor me predepsal nejake antidepresiva a jela jsem dom.Myslela jsem,jak jsem neudelala dobre a neposlechla dobrou radu sve sestry,nakonec to dopadlo tak,ze mi sestra vynadala,ze jsem pitoma,ze s timhle lezu za doktorem a spolu s nevlastni matkou si udelali zaver, ze jsem se beztak nechtela zabit,ale jen na sebe poukazat.Ja jsem je ale pak neposlouchala,dal jsem chodila se ambulantne lecit a brala antidepresiva.Do dnes nesnasim, kdyz mi nevlastni segra rekne povznesene vetu: stejne si se nechtela zabit,kdyby jo,tak to udelas..Ja ji na to odpovim, ze kdybych to nechtela udelat,tak si nevezmu spoustu prasku vecer,kdyz vim,ze jdou vsichni spat a rano?uz doufam v konec..Kdyz to ted pisi a premyslim nad tim,vim ze je to sobecke,ale v depresi nad tim nepremyslite.Mate jen svou depresi a ja nikoho u sebe,kdo by mi pomohl..Uz od malinka slysivam,jak me vlastni matce na me nezalezi a nevlastni me zase neustale rikala,ze me nedrzi a ze muzu jit se odstehovat k ni.S tatou jsem se videla jen jednou v tydnu kvuli pracovniho vytizeni a tak od deviti jsem travila zivot jen s nevlasti mamkou a starsi sestrou.Do dneska mi ji davaji za vzor,jak je ve vsem nejlepsi a ja ji nesaham ani po kotniky,ale ja sama si myslim opak.Je mnoho veci,ve kterych jsem daleko lepsi nez ona.Ale myslim si o tom sve.Kdyz se kouknu do mynulosti,jake jsem mela detstvi od jinych vrstevniku,jsem na jednu stranu rada,protoze ted jsem daleko silnejsi nez oni,ale na druhou stranu,kdo by nechtel mit same stesti uz od malinka...
28. Listopad 2006 - 18:38

Stránky

Přidat komentář

Reklama

Reklama