35 komentářů / 0 nových
Poslední

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele bob
bob
Nedůležitější je se sám se sebou tak nějak srovnat. S věcma, které neovlovníš se s mířit a na věcech, které můžeš vylepšit, zapracovat. Důležitý je mít nějaké koníčky chodit mezi lidi a na různé akce, filmy (ty Franto máš třeba ty turisty), ani tak ne kuli seznámení, ale kuli zážitkům a tématům o čem si pak můžeš pvídat. Kluk, jehož životní prostor je vymezený mezi zaměstnáním, kde je ždímán, angličtinou a bytem, na který ještě třeba splácí hypotéku, těžko zaujme. Když se to třeba ještě namíchá s trochou nerozhodnosti a "měkkosti", je z toho smrtící koktejl. Napadá mě několik bodů, které pomáhají k cíli 1.minimálně jednou měsíčně se zúčastni nějaké akce a ihned po ní si zkus před zrcadlem o ní něco odvyprávět, nejlépe nějaký humorný, nebo něčím zajímavý zážitek 2.snaž se být stále dobře naladěn, bez úsměvu nesmíš vylézt mezi lidi. I obyčejný pozdrav, když si pohraješ s intonací a úsměvem, dokáže z Tebe udělat sebevědomého člověka aniž by to byl nějaký problém 3.připrav si do zásoby alespoň pět dobrých, krátkých vtipů, které se dají použít, pokud to zrovna vázne 4.vždy buď rozhodný a zkus jasně formulovat svoje myšlenky a cíle - před opačným pohlavím je často lepší rozhodnout špatně, než vůbec nebo své rozhodnutí třikrát měnit 5.pokud protějšek neustále mění či odkládá termíny dát jasně najevo, že se ti takové jednání nelíbí. Po druhém domluveném termínu jí dej šanci ať něco navrhne ona a přestaň vyvíjet jakoukoliv aktivitu, 6.obětuj na ní kus svého volného času ači aktivity a poté dej najevo, že totéž očekáváš i od ní.
24. Říjen 2010 - 18:25
Obrázek uživatele bob
bob
A abych to něčím podložil, tak si buď jistý, že jsem si něčím podobným taky prošel. Jsem ze středně velkého města, deset let jsem měl dvě zaměstnání, za jedním dokoce o víkendu dojíždím 150km. Aktivity na seznamce se střídaly s minimálním úspěchem a neúspěchem, rozhovor jsem chápal především jako nástroj k dosažení nějakého cíle, než ke krácení chvíle, povídat si "jen tak" jsem neuměl. Najednou už nebylo přátel, s kým by se jezdilo na dovolenou, tak jsem hledal alternativy - letní jazykové kurzy, stejným způsobem jsem začal dělat jógu, díky ní jsem si dopřál i cestu do Indie. Objevil agenturu Bez partnera, jejichž sranda akce mi tak sedly, že jsem tam jezdil za zábavou, ne za seznámením (koneckonců většina účastnic byla tak 40+). Až jsem se začal bát, že kdybych se někde někdy seznámil, připravil bych se o tyhle fajn akce. A jednou tam byla omylem jedna holka (sestra jí tam přihlásila, rok zpátky jí před svatbou skončil 7-letý vztah), a která se tam vůbec nebavila. Moc slov jsem s ní neprohodil a pak se ani nestačil rozloučit, ale od samého začátku mi byla sympatická. Pak stačil jeden jasně formulující mail o tom, že na mě zapůsobila a jestli jí mám šanci ještě vidět. Následovalo pár "oťukávacích" cest - bydlí skoro 200 km jinde než já a už je z toho více jak čtyřměsíční oboustraně velmi intenzivní vztah a napůl spolu bydlíme. Takže z mého pohledu nic není nemožné, stačí tomu obětovat kus svého času, avšak nikoliv kus sebe.
24. Říjen 2010 - 18:56
Obrázek uživatele Návštěvník
jana (anonym)
Zajímavý problém, já jsem zadaná, ale asi bych resila ten stejny problem. Jak clovek pracuje a ma konicky, tak neni cas na nic. Ale clovek musi neco obetovat, najit si spolecne konicky nebo proste najednou nektere omezit, jinak se to delat neda. A casem se ke svemu "stereotypu" vratit, at vztah pokroci treba ke spol. bydleni. Na setkani na ulici, v busu, knihovne neverim, mne a znamym se osvedcila seznamka pres internet.
24. Říjen 2010 - 19:11
Obrázek uživatele Návštěvník
d (anonym)
Nedůležitější je se sám...d
2. Listopad 2014 - 23:31

Stránky

Přidat komentář