160 komentářů / 0 nových
Poslední

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
Blanka (anonym)
Ahojky,jsem bulimička už přes 3 roky,prošla jsem si různými metodami léčby,ale myslím si,že i kdyby stáli všichni na hlavě a já nechtěla,tak se nic dít nebude.Nemůžu napsat,že jsem v pořádku,protože pořád zvracím,sice ne tak intenzivně,ale bulimie ve mě je..Je to boj,ale důležité je pokaždé vstát a zkoušet to znovu..Pokud mi někdo chcete napsat nebo poradit a popovídat si,budu jedině ráda...B.Slavikova"seznam.cz
3. Březen 2008 - 19:10
Obrázek uživatele Návštěvník
marek (anonym)
Ahojte, seznamil sem se s kamoskou, trpi bulimii a anorexii, nekdy neji skoro nic jen prasky, nekdy ji, ale pak to jde vyzvracet. Je ji 24, meri 176 a vazi 40 kilo. Bojim se o ni, ale nevim jak ji pomoci.
3. Březen 2008 - 23:58
Obrázek uživatele Návštěvník
Valerie (anonym)
Blanko, je to slozite s tim prestat. Ja uz bulimii trpim pres 10let a porad si kazdy den jen co se probudim rikam ze si dam zdravou snidani at ji pak nemusim vyzvracet... jenze jakmile si dam jen kousek cehokoli,chytne me ta zrava a uz do sebe cpu vse co vidim...a tak je to porad dokola a dokola. Nejhorsi je ze se mi uz hodne kazi zuby a taky i celkem plet trpi.A hlavne jsem hodne unavena a nemam vubec silu pak neco delat. Vzdycky si pak rikam ze bych radeji trpela anorexii nez bulimii.pisni jestli budes chtit -valerierosi"seznam.cz
5. Březen 2008 - 23:57
Obrázek uživatele Návštěvník
Lenča (anonym)
Ahojte. Moje starší sestra kdysi trpěla nejdřív anorexií a pak bulimií. Doma bylo kvůli tomu docela peklo, protože mamča se o ní strašně bála a tak dost vyváděla. Ségra je dneska už naštěstí zdravá, dostala se z toho hlavně tím, že se vdala a otěhotněla. Přehodnotila si spoustu věcí, psychika se jí spravila... Dneska má krásný 2 holčičky, jí normálně (ale žádný přežíračky;o)) a postavu si udržuje hlavně aerobikem. Je už sama se sebou spokojená, proto jí to sluší ještě o to víc :o). Hodněkrát jsme na to vzpomínali a říkala mi, že jsem jí prý nejvíc pomohla já, a to psychicky. Stála jsem při ní a hlavně jí za to nenadávala. Samozřejmě, že jsem o ni měla taky strach, protože se z ní stávala "labilní troska", volala jsem i na linku bezpečí a kde co....Jen chci říct, abyste v tom hlavně nezůstávaly samy a nebojte se vyhledat odborníka. Nejvíc je to totiž o psychice - ta se musí hlavně léčit... a odnáší to samozřejmě i fyzický zdraví, který máme všichni jen jedno. Vím, že se to jednoduše říká...(já jsem měla jen kratší dobu anorexii, ale naštěstí jsem tomu nepropadla úplně),ale já teď bojuju s jinou psychickou poruchou a musím říct, že bylo pro mě zásadní to s někým rozebírat, pevně se odhodlat s tím bojovat, nepodléhat depresím, že to už nikdy nebude dobrý...(protože bude - viz. moje šťastná ségra) a najít si tu svoji "terapii" - něco, co bude pomáhat nejvíc zrovna mě ;o).Hlavně se tím nenechat ovládat, přeci jenom je to "jen nemoc", která se dá léčit! Tak hodně štěstí!!!
10. Březen 2008 - 15:53
Obrázek uživatele Návštěvník
Waeil (anonym)
Ahoj,o bulimii vím své,jelikož i já jí trpím již 7 let:-((((.Poslední víc jak půl roku se hodně snažím,dokonce jsem přestala neustále myslet na jídlo a zvracím tak 1 x za měsíc.Teď jsem začala jezdit do Anabell a hlavně se objednala k lékařce.Zkuste to také,věřte mi,že ono když si jen člověk o problému který má jen povídá s někým,kdo před ním nezavře dveře a chápe jeho problém,věřte,že už jen to pomůže.Mne nejvíce pomáhá právě tohle a především větomí toho,že nechci přijít o své nejlepší přátele,kterým jsem se postupně svěřila a oni mi "otvírají oči".Začala jsem vnímat víc lidi kolem sebe,to jak se k Vám chovají,že Vás mají opravdu rádi a dokonce už jsem si i zvykla na to,že jsme přibrala a konečně i chlapi víc koukají,zvýšilo se mi sebevědomí právě tím.Tohle je přesně ono co my nemocné potřebujeme.Hlavně musíme ale chtít my samotné se uzdravit,jelikož když my to nechceme,nikdo,ale nikdo nám pak nemůže pomoci!!!!Takže všem,kteří tento problém mají stejně jako trochu i já(i když u mne je to otázka času,jelikož jsme na 100%rozhodlá,že už nebudu takhle blbnout)přeji strašně moc dobrých lidí kolem sebe,nebát se jít k odborníkům a hlavně celkově myslet pozitivně!!!Věřím,že se všichni co nejdříve uzdravíme!!!!Moc a moc držím pěsti!!!Chce to vážně jen se ráno začít usmívat,říci si,co je v životě to nejdůležitější,kouknout kolem sebe kdo nás všechno má rád,jak je svět nádhernej a ono to pak půjde samo!!!!Věřte tomu stejně jako já!!! Hodně sil. Pro Marka,který má kamarádku.která je nemocná,tomu mohu jen poradit,aby se té slečny opatrně zeptal,aby věděla,že o jejím problému ví,nebál se jí otevřeně říci,že o ní má strach,ale i tak při ní bude stát a nikdy jí za to neodsoudí!!Mne se bohužel stalo i to,že mne bývalý přítel za to odsoudil,jelikož jsme mu to po neskutečně dlouhé době nakonec s velkým ponížením a hlavně ostychem řekla a on?Rozešel se se mnou,proto nemoc o to více pokračovala.Tohle mám ale vyřešeno,na všechny kolem kašlu,mám své přátele,kteří ví vše a mají mne stenj rádi pořád.Tak hlavně se nebát jí klidně i navrhnout pomoc odborníka,klidně jít i s ní,aby se tolik nebála.Prostě neustále jí podporovat,jó?Myslím,že pak i ona začne postupně určité věci chápat a nakonec k lékaři půjde!!!Odborníků je strašná,ale strašná spousta,záleží jen kde bydlíte atd.Stačí si pak vybrat.Já dojíždím skoro 2 hodiny k lékaři,jelikož jsme z menšího města a nemáme tu žádného odborníka,no ale uzdravit se chci,proto nelením a dojíždím!!!!!!! Tak všem držím neskutečně moc a moc pěsti!!!!!Zvládneme to!!!!!!
29. Červen 2008 - 0:19
Obrázek uživatele Návštěvník
Martina (anonym)
Ahoj, jsem z Prahy. Rada se potkam a povyrazim. shinyski"gmail.com
25. Srpen 2008 - 18:48
Obrázek uživatele Návštěvník
Martina (anonym)
sorry zapomnela jsem na n takze moje emailova adresa je shinyskin"gmail.com
25. Srpen 2008 - 18:49
Obrázek uživatele Návštěvník
Kristýna (anonym)
Ahoj, zrovna jsem dopekla záviny, které jsem si naplánovala sníst spolu s další hordou jídla... Zhruba před rokem jsem začala trpět anorexií, ale díky mojí mamce se to včas podchytilo a začla jsem se léčit, takže ze mě nebyla typická kost a kůže, ale na svách 180cm jsem měla 59kg... Někdy v květnu jsem z toho byla opravdu už venku, bylo mi fajn, všechno bylo super, jím dost a snad normálně, ale občas mám nezvladatelné chutě a jdu na nákup, koupím si spoustu sladkého a brambůrky, prostě všechno co normálně nejím asním to... pak to samozřejmě vyzvracím.. Nejhorší na tom je, že vím, že to nemám dělat... Pořád musím myslet na jídlo, plánuji si datum dalšího přežrání, co si koupím.... Nevím jak s tím bojovat, jak to zvládnout.. CHtěla bych si o tom s někým popovídat, z rodiny to naštěstí nikdo neví. Od září mě čeká vysoká škola a já chci začít žít normální život. Nechápu, jak je možné, že mi takhle selhává sebeovládání.. Kdyby se tu našel někdo, kdo by mi chtěl něco poradit nebo říct, tak zde je můj mail: Kristyna.Khorel"gmail.com Děkuji a jestli tu někdo trpí jako já, tak ať se drží, nějak se z toho dostaneme!
29. Srpen 2008 - 13:49
Obrázek uživatele Návštěvník
gábka (anonym)
Hojky já bych taky chtěla vědět nejlepší projímadlo...ty už víš nějaký dobrý??
2. Prosinec 2008 - 17:08
Obrázek uživatele Návštěvník
Veronika (anonym)
Ahoj, píšu zrovna článek o bulimii do časopisu pro ženy a hledam nekoho, kdo si tim prosel nebo prochazi a byl by ochotny udelat se mnou minirozhovor, napr. pres email, abych mohla lepe ctenarum lepe priblizit pocity a zivot cloveka s touto poruchou. Pujde o 3-4 otazky, samozrejme naprosto anonymne. Pokud budete ochotna venovat mi chvilku Vaseho casu a rici neco o svych potizich, prosim, ozvete se na email rozhovorVK"seznam.cz, moc dekuju. Veronika
7. Duben 2009 - 10:33
Obrázek uživatele Návštěvník
ReMo (anonym)
Myslím, že v dnešní době není problém řešit problém s bulimií. Myslím v době internetu. Dnes je mi za několik měsíc 50 let. To, co jsem si já užila s bulimií si málokterá z vás neumí představit. Především v 17 letech, když jsem s tím začla se zvracením, tak jsem vůbec netušila, že se ze mně stáva bulimička. Ten pojem "bulimie" jsem slyšela tak možná o několik pár let později. To už jsem byla pěkně rozjetá. Nikdo mu nepomohl. Nikdo. To, co jsem si prožila, by vydalo na knihu. S nikým jsem o tom nemluvila, jenom jsem se kvůli tomu tak hrozně nenáviděla. Nevěděla jsem, že by jsem měla navštívít psychiatra. Internet prostě neexistoval. Dnes to máte všechno jednoduchý. Tím myslím, že je to právě dobře. Samozřejmě, že dnes již bulimií netrpím, ale vylízala jsem se z toho sama,úplně sama. To taky ještě nebyl internet, když jsem s tím skončila. Respektivně možná i byl, ale já jsem neměla počítač a nezajímala jsem se o něj. Byla to dlouhá cesta samoléčení. Dnes víte, že je to psychická záležitost a určitě vyhledejte dobrého psychiatra. Možná to chce nějakou dobu brát antidepresiva. Nebojte se léků. Ty se nemusejí brát celý život. Ale určitě s tím něco dělejte a nebuďte jako s prominutím prasata. Netýrejte své tělo zvracením a projímadlama. Tak vám přeji skoré uzdravení.
28. Červen 2009 - 11:02
Obrázek uživatele Návštěvník
ReMo (anonym)
Samozřejmně kdyby někdo měl zájem vědět, jak jsem se z toho bludného kruhu dostala, jsem ochotna se s ním i setkat. Měla jsem takovou taktiku. Nebo to tady napíšu/i když raději mluvím/, jestli by měl někdo zájem.
28. Červen 2009 - 11:14
Obrázek uživatele Návštěvník
Ana (anonym)
ReMo, napis to tu prosim. Potrebuju se toho zbavit, uz to mam 13 let :-(
28. Červen 2009 - 11:52
Obrázek uživatele Návštěvník
ReMo (anonym)
Nevím jestli to někomu pomůže, ale mně pomohla knížka "Fit pro život". Bylo to v době, když u nás, myslím v Čechách, se otevřel trh s knihama.Byl to US bestseller č.1 v USA. Všechno co se týkalo zdravého zbůsobu života jsem v té době hltala. Samozřejmě jsem všechno nedodržovala přesně jak tam píšou. Ale důležité pro mně tehdy bylo a toho jsem se chytla, že ve třetí kapitole píšou /Harvey and Marilyn Diamon/o "přirozených tělesných cyklech". 1.c.-příjem potravy/od 12 hod.v poledne do 20hod./ 2.c.-využívání potrav-absorbce ve vnitřních orgánech a zužitkování/od 20.hod.večer do 4 hod. ráno,a 3.c.-vylučování-odpadových látek a zbytků potravy/od 4hod.ráno do 12hod. v poledne./A navíc je tam vysvětleno co se má jíst v určitém cyklu. Protože celou knížku nemůžu vysvětlit na tomto kousku, tak teď už jenom zkráceně. Od rána do poledne 12h.jsem jedla jenom ovoce, pila ovocné šťávy. Protože to je doba vylučovací a v té době šťávy a ovoce tomu procesu pomáhají. Pak nastává doba od 12 do 20 hod. To je doba příjmu. V knize doporučujou zeleninová jídla, ale já jsem se normálně poctivě naobědvala. Samozřejmě knedlíkama jsem se necpala. Prostě do 20 hod. jsem měla dovoleno jíst. Jedla jsem, ale neměla jsem chuť se dožrat a jít do vyzvracet. Po osmé hodině jsem už nejedla, ani jsem neměla pocit hladu, protože v době příjmu jsem jedla. Pak nastává vlastně delší doba, od 20 hod. do 4 hod.-využití potravy. To člověk spí. No a ráno jsem začla ovocem, to je třeba určitě jíst, pít šťávy do 12 a pak si udělat nějaké dobré jídlo, nebo se i naobjedvat v práci. Normálně poctivě. Nevím jak dlouho jsem tohle dodržovala, ale vyléčilo to moji ani nevím jestli ne 16-17-ti letou bulimii. Ale především jsem se chtěla toho zbavit! Dnes již jím normálně. Naučila jsem se jíst tak 5x denně, nepřejídám se. Už to ani neumím. Možná by nebylo špatné sehnat tu knížku. Často jsem si v ní listovala. Nevím jestli to někomu pomůže. Tak doufám, že ano. Důležité je to ovoce dopoledne. Přeji hezký den.
28. Červen 2009 - 16:52
Obrázek uživatele Návštěvník
ReMo (anonym)
Už jen dodatek. Jednak se omlouvám za chyby, nebo překlepy. A pak ovoce a šťávy si dopřejte kolik chcete, na kolik máte chuť. Ale samozřejmě nepřejídat a nejít to vyzvracet. To by byla škoda. Tolik vitamínů.
28. Červen 2009 - 16:58
Obrázek uživatele Návštěvník
Yossarian (anonym)
ReMo, já trpím bulimií už od svých 40 let, je to přes 10 let, když jsem na večeři s přítelem, tak vždy jdu na toaletu a musím zvracet, doma to nedělám, protože nic nejím. Poraď, co mám dělat. Moje dcera s tím začala taky a má malé dítě.
29. Červen 2009 - 19:20
Obrázek uživatele Návštěvník
ReMo (anonym)
Nerozumím tomu, když píšeš, že "už" od svých 40 let. Nemá tam být "až"?Na večeři určitě nechodíš každý den. A když doma nic nejíš, tak je to spíše anorexie, ne? A pokud nemáš návaly vlčího hladu, kdy se sice zpočátku nechceš přejíst, ale pak nedokážeš přestat. Nebo překročíš určitou hranici sytosti a pak si řekneš, teď je to už stejně jedno. Půjdu se vyzvracet. Ale než půjdeš, tak se ještě pořádně "dožereš" a pak když sníš kvanta jídla, tal jdeš zvracet. To je podle mně bulimie.
3. Červenec 2009 - 17:47
Obrázek uživatele Návštěvník
Yossarian (anonym)
To mám z těch antipsychotik, začala jsem se přejídat do 40 let, takže něco přes 10 let už to je. Já jím i na návštěvách a moje dcera je na tom ještě hůře, už tak mladá.
5. Červenec 2009 - 22:52
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Už jste měly být obě dávno v blázinci !!!
6. Červenec 2009 - 17:27
Obrázek uživatele Návštěvník
ReMo (anonym)
Nevím kdo to nademnou napsal bez jména, ale bude to zřejmě nějaký blbec,bezcita, který nemá tušení o co se jedná.
7. Červenec 2009 - 17:04
Obrázek uživatele Návštěvník
petr (anonym)
ahoj nemuzete mi poradit nejaky lek na zvraceni ? nejake dostupne emetikum ? nejsem schopny se normalne vyzvracet ani satranim v krku :(
19. Září 2009 - 0:18
Obrázek uživatele Návštěvník
Extreme18@sezna (anonym)
Potřebuji poradit co nejjednodušší způsob, jak se po jídle vyvracet... Nepomůže mi ani litr vody, prosím pomozte... Už to s přejídáním déle nevydržím...
9. Listopad 2009 - 0:02
Obrázek uživatele Návštěvník
Očko (anonym)
Potřebuji poradit co...Chápu, že pocit - touha vyzvracet se po přejezení někdy může být velice silná... Následné zvracení ale problém neřeší. Existují různé techniky zabraňující přejezení: nemít doma tolik jídla, předem si určit co si vezmu, předem si jídlo připravit, zamyslet se nad tím co mne nutí k přejezení (nervozita, stres, strach, nuda...) tyto problémy pak lze řešit v rámci psychoterapie. Spousty informací lze nalézt na stránkách www.idealni.cz nebo na www.anabell.cz.
12. Listopad 2009 - 19:35
Obrázek uživatele Návštěvník
Lucka (anonym)
Ahojte.Som študentka 5.ročníka psychológie na FF MU v Brne.V lete budem končiť a čaká ma diplomovka a štátnice. Ako tému diplomovej práce som si zvolila mentálnu anorexiu a bulímiu.Chcem sa zamerať na telesné sebepojetí,sebeúctu a objektívne vnímanú úspešnosť čiže ako sa to ktoré dievča cíti,vidí,aký je jej ideál a ako si myslí,že ju vidí opačné pohlavie.Sama som si prešla ako anorexiou tak i bulímiou preto som si ju zvolila ako tému diplomovej práce.Všetko to u mňa začalo v 12rokoch,čo je pomerne skoro dalo by sa povedať,a trvalo to až príliš dlho.Bojovať som začala,až keď som sa dostala do nemocnice s hladinou draslíka 2,2.Vtedy mi doktor povedal,že keď odídem,môže sa stať,že mi vo výťahu skolabuje srdce,lenže oživiť sa už dať nebude.Viem presne,čo to je,ako sa človek cíti,aké myšlienky ho prenasledujú.A prečo píšem?Pretože by som potrebovala zohnať na svoju diplomku 30 dievčat,ktoré trpia,alebo trpeli anorexiou a 30 s bulímiou.Išlo by iba o to,že by som Vám dala 3dotazníčky,ktoré by ste mi vyplnili.Žiadne údaje nebudem zverejňovať,všetko bude anonymné.Najlepšie by bolo,keby to boli vysokoškoláčky,ale budem rada,keď sa mi budete hlásiť aj mladšie dievčatá.Pokiaľ budete chcieť s niečim poradiť,alebo počuť moje skúsenosti,kľudne mi napíšte,rada si s vami popíšem.Budem čakať na vaše správičky. Píšte mi prosím na e-mail:mojetajomstvo@seznam.cz
16. Listopad 2009 - 17:33
Obrázek uživatele Návštěvník
Marie (anonym)
Ahojky, někdo, kdo by se mnou chtěl přestat s bulimií? Nechci už zvracet! Pořád si říkám, že zítra už nebudu, ale nejde to :-( Začalo to tím, že jsem před 8 lety vážila 70kg. Kluci ve škole se mi smáli. Tak jsem začala sportovat a věnovat se zdravé stravě a držet různé diety. Hubla jsem a začalo se mi to líbit. Začala jsem si všímat, jak se líbim i okolí. Postupně jsem se dostala na váhu 50kg. A začaly větší chutě na jídlo, které jsem si dříve odpouštěla.... tak jsem začala zvracet. Jsou to skoro už 3 roky. Jsem sama z toho psychicky dost na nervy. Nemyslim na nic jinýho než na jídlo. Jsem bez přitele už rok a půl. Rozchod proběh dost drasticky a taky mi řekl dost hnusný věci týkající se mé postavy a mých prsou. Čímž se má anorexie/bulimie prohloubila. Začli mi už i vypadávat vlasy. Musím přestat, ale nejde to. :-( Paradox je, že moji rodiče jsou lékaři. A vědí o tom. :-( a že by oni pomohli, to vůbec. Asi by se před svými kolegy za svou dceru styděli. :-(
19. Červen 2010 - 21:07
Obrázek uživatele Návštěvník
NIKA (anonym)
Doufám, že si uvědomujete, jak si tím zvracením huntujete zdraví. Kyselý žaludeční šťávy vám rozleptávaj zubní sklovinu a zuby jsou jak vykotlaný pařezy. A zvracenim zhuntovanej žaludek v sobě neudrží žádný jídlo. Jděte se léčit, tohle neni normální.
20. Červen 2010 - 13:42
Obrázek uživatele Návštěvník
dana (anonym)
Ahojky, někdo, kdo by se...jsme na tom dost podobne...bojuju skoro 5 let...pokud chces,napis na mail Fialova.Dascha@seznam.cz
22. Červenec 2010 - 23:48
Obrázek uživatele Návštěvník
Naty (anonym)
Rozhodla jsem se, že taky přispěju do diskuze .. U mě to začalo v 17.roce ve druháku na střední. Ani nevím co bylo vlastně prioritním startujícím aspektem, každopádně jsem postupně přestávala jíst. Zhubla jsem tehdy z 58 kilo na 44 (výška 170cm). Po roce a půl to ale přišlo, po narážkách všech kolem, jak děsně vypadám a po všech těch modřinách na těle, když jsem se jen opřela o madla v autobuse, jsem se donutila jíst. Jenže se to vymklo kontrole, začaly se projevovat záchvaty a když jsem měla najednou 63 kilo a nemohla jsem ani do školy, protože jsem vstala ráno v 5, abych mohla vybílit lednici, nezbývalo nic než zvracet. Rozhodla jsem se jít léčit - 3 měsíce na psychiatrii v Motole a ani to nepomohlo. Potýkám se s tím doteď (24 let), ne v takovém množství, ale neustále mě přepadají záchvaty. V práci je všechno v pořádku, ale jakmile přijdu domů, najednou se ve mě cosi zlomí a já to nedokážu překonat. Pořád přibírám (jako podle mého názoru velké procento bulimiček). Z okolí pořád slyším jak jsem hezká a jak mi to sluší, ale každá víme své. Já vím, že nejsem modelka a upřímně už mi o to, abych tak vypadala dávno nejde. Chci jen, abych přišla domů a najedla se jako každý a ne vzít páté přes deváté a třeba cornflaky jíst nekontrolovaně až do té doby než zůstane pytel prázdný a pak si nadávat za to, že je stejně nevyzvracím všechny. Chci mít prostě normální život a bojím se, že je to ještě pořád běh na hodně dlouhou trať .. Všem, kteří se s tímhle broukem v hlavě potýkají, držím palce, aby našli sílu a vybojovali si "svobodu" ..
1. Říjen 2010 - 21:19
Obrázek uživatele Návštěvník
Danča (anonym)
Ahoj, už asi dva roky nejsem spokojená se svou postavou. Při 180 cm jsem se z původních 60kg dostala až na 75kg. Tak jsem zkoušela nejrůznější diety, ale mám slabou vůli, takže to vždycky skončilo tabulkou čokolády, výčitkami a pláčem. Pak mě osvítila myšlenka na zvracení nebo projímadla. Asi dva měsíce si vždycky, když se přejím, strčím prsty do krku a ten pocit, že nepřiberu je úžasný. Nechci se dostat do stádia, že budu zvracet automaticky po každém jídle.... Chtěla bych se naučit jíst zdravě a ovládat se, nemáte někdo zkušenost s výživovými poradci, kteří sestavují jídelníčky? Je mi 18, takže to zasáhlo i moje rodiče, kteří mají ovšem problémů dost s hyperaktivní ségrou, takže můj začínající problém ani moc neřeší. Vždycky mi jen řeknou: ''Vždyť jsi tak hezká a štíhlá holka'' :(.... Společně se zvracením mám spoustu dalších problémů - sebepožkozování, deprese.... Vaše nápady, někde se sejít a probrat problémy a zkušenosti, jsou super:)... a jsem pro. Kdyby byl někdo z Hradce Králové nebo okolí, tak se ozvěte na SchejbalovaDana@seznam.cz :)
26. Duben 2011 - 9:40
Obrázek uživatele Návštěvník
Radka (anonym)
Ahoj holky, je nás hodně :-( Já jsem si tím taky prošla, a jsem k dispozici ohledně rad, pomoci, atd.... Buď v Praze nebo v Mostě, pendluju mezi nima... Můj FB je Radka Hajasová, mail - radushajas@seznam.cz Přeju ať je to lepší a lepší a hlavně hodně sil a trpělivosti do léčení!
10. Květen 2011 - 2:37

Stránky

Přidat komentář