160 komentářů / 0 nových
Poslední

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
Jajka (anonym)
Ahoj, Lino, ty pocity, které máš velmi dobře znám. Nejsem žena, která by měla problémy s bulimií, ale asi před třemi lety jsem se s bulimií rozloučila nadobro. Tehdy jsem měla za sebou asi tři roky trápení. A tyto pocity v téže době byly velice intenzivní a stálé. Vidíš, není náhodné, že máme obě obdobné pocity a ještě zkušenosti s bulimií. Jde tu o naši psychyckou nevyzrálost a nedůvěru v samu sebe. Nemáš sebevědomí ve zdravém rozmezí a řešením je objevit v sobě schopnosti, ze kterých Ti sebevědomí vzroste. Očistí Tě to a budeš si časem sama sebe vážit natolik, že nebudeš mít zapotřebí kohokoliv podezírat z toho, že se na Tebe dívá tak či onak. Bude Ti to totiž úplně fuk jak se na Tebe kdo dívá - nedívá. Jde o to vyčistit svou mysl, ale to půjde zas ruku v ruce se skoncováním s bulimií. Určitě se to podaří, protože nikdo nesmí trpět věčně. Já jsem byla člověk, který si nevěřil a bál se svého okolí a bál se i sám sebe, co zas udělá. Dnes mohu bez nadsázky říct, že mám všechno co jsem kdy viděla pouze ve svých snech a představách a jsem šťastná. A cítím se jako skutečná žena. Držím palce, abys šla po stejné cestě.
2. Září 2004 - 19:55
Obrázek uživatele Návštěvník
Kveta (anonym)
Ahoj, nevím vlastně ani, co přesně bych měla psát, je toho hodně, co se mi honí hlavou... je mi 22 let a ano, mám nejspíš také bulemii, ačkoli si to pořád ještě nechci úplně připustit. Všechno začalo před necelým rokem, kdy jsem byla na studijním pobytu v zahraničí. Můj přítel je cizinec a já bydlela u něj, jenže po měsíci a půl dostal v práci aktraktivní nabídku, po které vždycky snil, přesídlil jinam a já zůstala v bytě sama. Nikdy předtím jsem takhle sama nežila a taky jsem tam neměla žádné přátele a bylo mi moc smutno. Nebavilo mě vařit si sama pro sebe a úplně jsem si rozhodila jídelní návyky. Měla jsem nervy a deprese z toho, že jsem tak opuštěná a začaly mě posedat záchvaty chutí na jídlo. Kupovala jsem si hrozné množství všeho možného a jedla až jsem mohla prasknout a pak to šla vyzvracet do záchoda. Někdy to nešlo a to mi pak bylo hrozně špatně, jak fyzicky, tak i psychicky. Když jsem se mi to ale povedlo, tak mi bylo líp a byla jsem ráda, že jsem to tak "dobře" zvládla a moc nepřiberu. Měla jsem hrozný strach, že na mě přítel uvidí, že tloustnu. Přijížděl vždycky na víkend, pátek byl pro mě většinou den půstu, ale ke konci jsem ani to už nevydržela, pondělí bylo vždycky nejhorší. Takhle to trvalo tři měsíce než jsem se ze zahraničí vrátila. Přibrala jsem z 168cm/62 kg na 69 kg a byla jsem trochu nervozní, ale pořád jsem to v sobě potlačovala a říkala si, že to zase zhubnu, ale po návratu se to nezlepšovalo. No, asi to všechno má i předehru. Byla jsem vždycky dost při těle a během dospívání jsem z toho postupně měla čím dál větší komplex. Pamatuju si, že jsem v 14 letech poprvé držela přísnou dietu a zhubla z tehdejších 66 kg na 60. Všichni mě hrozně chválili, jak mi to sluší a já byla strašně pyšná a šťastná, jenže pak jsem to zvorala, začala jsem si zas dopřávat všechno, co předtím bylo zakázané a během dvou měsíců byla moje původní váha zpátky. A kdyby jen to, já jsem ovšem "kynula" dál, takže jsem ve svých 16 měla nějakých 73 kg a moc jsem si přála zhubnout. Už jsem neslyšela žádné lichotky, moje váha se neustále pohybovala v rozmezí 70-75 kg. Pak jsem začala studovat vejšku a najednou ani nevím, jak k tomu došlo, jsem se rozhodla jednou pro vždy se změnit a zhubnout. Hrozně moc jsem si přála poznat nové lidi a ukázat světu, že jsem krásná a atraktivní. Povedlo se. Během asi čtrvt roku jsem zhubla ze 75 kg na 62 kg, všichni mě obdivovali včetně má mámy, kterou jsem inspirovala ke stejnému kroku (zhubla se pak z 94 na 78 kg - ach jak jí závidím, že s tím nemá tyhle problémy!). Jenže já měla hned od začátku strach, že bude následovat to, co jsem si zažila už ve svých 14 letech. Chtěla jsem za každou cenu svou váhu udržet. V podstatě jsem se ale držela, měla jsem hodně scvrklý žaludek a pak jsem také byla šťastná. Potkala jsem po první velmi nepříjemné sexuální zkušenosti konečně hodného kluka, který mi ukázal, co je to skutečná láska. Sice jsme bydleli 900 km od sebe (teď je to 1300 km :-(), ale nějak mi to nevadilo, viděli jsme se tak jednou za tři neděle (teď trochu častěji) a já se na to moc těšila (a pořád těším :-)). Dneska je to ovšem jiné. Vím, že mě moc miluje, vím, že miluje to, kdo jsem a ne jak vypadám. Vždycky mi říkal a říká, že mám samozřejmě i krásné tělo, ale to jednou zestárne a nejdůležitější je, že mám krásnou duši, a že mě kvůli tomu bude vždycky milovat. Je ke mně moc hodný a tolerantní. Ale já se stejně hrozně bojím tloušťky. Od té doby, co jsem se vrátila domů se to moje přežírání nelepší. Zhruba uprostřed léta jsem dostala strašnou depresi, měli jsme s přítelem jet na dovolenou a chtěla jsem do té doby mít stejnou váhu jako před rokem. Úplně jsem se nervově sesypala a pak jsem se svěřila mámě a taky jemu. Nejdřív mi vůbec nerozuměli, dokonce mi rozmlouvali, že mám bulimii. Pak si o tom něco přečetli a řekli, že mám teda problém a že s tím musím skončit. KÉŽ BY TO BYLO TAK JEDNODUCHÉ! Máma nedokáže pochopit, že je to pro mě tak těžké, pořád tvrdí, že jsem přeci inteligentí holka, tak to musím dokázat. Myslí, že si řeknu dost a druhý den budu ok. Přítel o tom ví trochu víc a snaží se mě podporovat, prý bych měla vyhledat odbornou pomoc a terapii, ale já se bojím, nechci, aby se to dozvěděli všichni v mém okolí. Nasadila jsem o prázdninách opět hladovku, sice jen na asi dva týdny, ale zhubla jsem na 61 kg. Během září jsem ovšem opět stačila něco nabrat, takže jsem před dvěma dny měla nějakých 65 kilo. Teď se radši nevážím, protože jsem se dnes opět nacpala...Nedokážu se už skoro vůbec kontrolovat, finančně na tom teď nejsem nejlíp, ale dokud nebudu úplně na mizině, tak asi stejně nepřestanu dělat ohromné nákupy, které pak do sebe naláduju na posezení. Hnusím se sama sobě. Připadám si jako schizofrenik, mluví ve mně dva hlasy, jeden mi říká: "nesmíš se přežírat, ruce pryč od jídla, ovládej se, budeš tlustá, budeš muset zase namáhavě hubnout a to nejde tak rychle", druhý mi říká: "nic ti to neudělá, nebudeš mít hlad, uspokojíš všechny své chutinky, pak to obrátíš, na váze se nic moc nezmění a to málo se ti stejně zatím vždycky podařilo zase shodit" ... první hlas vyhrává maximálně na pár hodin, pak je tlak v mé hlavě tak veliký, že už nemůžu dál a nakonec vyhrává hlas druhý. Nejde už mi ani tak o to, jak mě vnímají ostatní lidi. Vím, že můj přítel mě miluje, ať mám pár kilo navíc nebo ne, moje nejlepší kamarádka mě měla ráda se 75 kg stejně jako s 61 kg, ale jde o mě. Pořád se pozoruju, líbím se sama sobě jen, když mám maximálně 63 kilo, jinak si připadám moc tlustá, necítím se dobře, nevěřím si, připadám si moc nápadná a vůbec nemám se ráda. Jak se mám přesvědčit, že jsem hezká i s pár kily navíc, když se pak sama sobě nelíbím? Jak se mám naučit se tak sama sobě líbit? Už nevím, jak dál .... zhoršuje se to každý den a strašně se bojím, že to tak bude jen pokračovat... Omlouvám se, že píšu takhle dlouze, ale moc bych potřebovala to sdílet s někým, kdo ví, o čem mluvím... Tak ahoj a kdyžtak se ozvěte, budu vděčná... Kveta
29. Září 2004 - 1:25
Obrázek uživatele Návštěvník
webmaster (anonym)
Předmět: bulimie Autor: Lenka Datum: 11.10. 2004 10:18:35 Prosím o radu. Je mi už 39 let a od svých 14 let trpím bulimii (první dva roku anorexie). Přečetla jsem spoustu knih a článků a nejsem schopna se tohoto problému zbavit. Jsem rozvedená, nikam nechodím, nemám žádné přátelé ani známé. V noci špatně spím, několikrát za noc se vzbudím. Nedokážu zajít za psychologem a ni psychiatrem, nedokážu o tomto problému mluvit. Lenka Předmět: bulimie Autor: Bára Datum: 11.10. 2004 10:57:25 Bez pomoci psychiatra či psychologa se tento problém vyřešit nedá, a po tolik letech už vůbec ne.I s pomocí lékaře je to obtížné...Pokud tím trpíte již 25 let, tak je jen na Vás, jestli si konečně necháte pomoct odborně, pokud ne, nejspíš budete s touto chorobou i umírat.Odborný lékař Vás neukosne, spíš by byl akorát zhrozen, že přicházíte tak pozdě...A to je opravdu na pováženou!Lékař Vám jen pomůže! Každý má zpočátku strach a bojí se o čemkoli mluvit, ještě k tomu, před cizím člověkem, ale pokud chce být v pořádku, chce, aby se mu ulevilo, bylo lépe, nic jiného mu nezbývá.Pokud je to tedy opravdu špatné a bylo, tak se docela divím, že jste ještě někoho nevyhledala...Myslím, že teď už jde asi o čas...Bulimie přináší i spoustu zdrav. problémů a život s touto nemocí je podstatně kratší...Takže neváhejte!!!Dnes jsou PPP tak rozšířené, že takové pacientky jsou spíše v ordinacích psychologů a psychiatrů vítané...Nikdo by se Vám nedivil (jen tomu, že jste již někoho nevyhledala), nenadával Vám...Spíš by se Vám snažil pomoci, podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.Zkuste to! - Rozhodně nemáte co ztratit, v opačném případě ANO!Bára.
11. Říjen 2004 - 15:19
Obrázek uživatele Návštěvník
marykate (anonym)
ja som len chcela povedat. ze som trpela anorexiou a bulimiou (a stale z toho nie som vonku), ale co sa tyka tych prehanadiel. ja som ich tiez brala. a tiez som pocula, ze creva potom zleniveju a nepojdem na wc bez nich, ale u mna to fungovalo uplne opacne. po ich vysadeni som mala 2 roky stale hnacky, takze presny opak... nechapem preco.
9. Únor 2005 - 21:29
Obrázek uživatele Návštěvník
marykate (anonym)
chodim na stranku pppinfo, ale rozhodla som sa skusit to aj tu, lebo tam to niekedy dost dlho trva a ja by som uz naozaj chcela poznat niekoho nazor. presla som si anorexiou. momentalne zvraciam. ale praveze si nemyslim, ze som bulimicka. neviem, co to je a ci to ma vlastne nejaky nazov. neprejedam sa. jem normalne (trosku menej ako normalne), viacmenej dietne veci. 2x maximalne 3x denne. no 1 az 2 jedla z denneho prijmu vyvraciam. necham v sebe iba ranajky, aby som zvladala pracovat, ale po praci, co zjem, uz vyvraciam. nemam prehnane chute, jem normalne porcie, jednoducho chcem schudnut, ale neodopierat si jedlo, plus, moj priatel to nesmie zistit. tak je rad, ze ma vidi jest. este ze nevidi, co sa deje potom...
17. Květen 2005 - 1:49
Obrázek uživatele Návštěvník
marykate (anonym)
ahojky. som na tom podobne. tiez som v zahranici, takze nehrozi nejaka velka pomoc. jedina miziva pomoc su mozno taketo stranky, kde viem, ze su ludia, co ma chapu. lebo ludia, co si tym nepresli tomu vobec nechapu a taki ludia ako ja, su pre nich vadni.
17. Květen 2005 - 1:52
Obrázek uživatele Návštěvník
B. (anonym)
Opravdu doporucuji bud vyhledat odbornou pomoc nebo udelat vazne rozhodnuti = STOP a zacit uzdravovat sve telo a dusi. Podle meho nazoru jsi prave na "hranicni care dvou uzemi": anorexie a bulimie.
17. Květen 2005 - 22:04
Obrázek uživatele Návštěvník
Ondro (anonym)
Rad Ta vyliecim, som NLP expert, hypnoterapeut, psycholog. Kontaktuj ma cim skor (pracujem v USA, som na SVK iba do augusta) na: coaching"revolutioncoach.com alebo na 0908114727. Vsetko dobre,Ondro
9. Červen 2005 - 10:15
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana (anonym)
toB:Chci udělat STOP své nemoci,nechci své problémy zveřejňovat a chci to zvládnout sama.Vím, že mám jen 2 možnosti, přesně jak píšeš.Sama, nebo odborník. co k tomu SAMA potřebuji víc - vůli, nebo motivaci? Co myslíš?to Lenka:Jsem asi v přibližně podobném stavu jako ty, je mně o 3 roky víc než tobě a tyto problémy mám od svých 19 let.Nejdříve mně nenapadlo, že by se porucha měla léčit,připadala mně jako fajn řešení situace -chci si dopřát a nechci být koule.Ale teď je situace dost špatná, chci se toho zbavit a nejde mi to. Vypadám o 15 let starší,nepřirozeně vyhublý obličej, strašně špatná pleť atd. ZAČAROVANÝ KRUH.Začínám svůj obličej,tělo nemít ráda. Třeba ty jsi už našla řešení a začíná ti být líp.
2. Srpen 2005 - 16:29
Obrázek uživatele Návštěvník
mari (anonym)
Pridte navstivit moju stranku o bulimii www.membres.lycos.fr/bulimicka. Dufam, ze vas aspon trochu povzbudi v boji s touto chorobou. Nevzdavajte sa!
3. Září 2005 - 23:25
Obrázek uživatele Návštěvník
A. (anonym)
JSEM NE TAKOVE DISKUSI POPRVE, TAK BUDU MOZNA VYPADAT JAKO HNUP, ALE KDY TO VE VAS POPRVY NAROSTLO? TO, ZE SE SEBOU NEJSTE SPOKOJENY A REKLY SI: TAK A TED! HEZCI KAMARDKY, NEBO CELEBRITY V CASOPISECH?
1. Srpen 2006 - 19:11
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Ja mam bulimii uz 3 roky a stihla jsem se poradne znicit. Pokousim se z toho dostat skoro rok, ale zatim bez uspechu:o( Vzdycky kdyz se snazim jist malo a nezvracet a ani si nevzit projimadlo, tak to vydrzim nejdele pet dni a pak mam stejne blby pocit ze jsem pribrala a drzim hladovku. No a po takovem hladoveni me prepadne muj zachvat a jsem zase tam, kde jsem byla...Drzim vam vsem co timhle trpite palecky. Musime byt silne!!!!
16. Listopad 2006 - 20:53
Obrázek uživatele Návštěvník
Rachel (anonym)
Reakce na posledni prispevek Delas nekolik zakladnich chyb: Vzdycky,kdyz se snazis jist,tak pises,ze jis malo-spatne!Musis jist normalne a casto-co tri hodiny! Dalsi chyba je,ze pak drzis hladvoku-a ty se divis,ze se pak prezeres?Vzdyt to je uplne jasny!Kdyz hladovis,prijde zachvat! Chpodis k odbornikovi?
16. Listopad 2006 - 22:17
Obrázek uživatele Návštěvník
mishule (anonym)
je mi 16 a bulimi trpím asi tak pul roku...ze zacatku sem to nejak nebrala vážne nebot mi kazdyy rikal ze vypadám dobre..ale pak to zaclo vypadal sem jako kostlivec(mno vypadam).jenze stím začaly otázky kam sem prisla..nejhorsi na tom je ze sem i stratila mensruaci..tedka s tim chci prestat nebo to alespon omezit,v tom smyslu ze,kdyz pujdu neco vyzvracet tak 1 za měsic.jenze muj nejvetsi problem je chut.ja sokažu jist jídlo ale kdyz ho jím mám porad vetší chut,a dojdeto k tomu ze se prejim a pak koncim na zá...!chtela bych nakou radu nebo aspon názor..mooc mi to pomuže!sama sebe se děsim v zrcadle jak vychrtle vypadám a rikam si ze dneska uz ne..žadné prejidání..ale pak to nevydrzím!je naka učinná rada?kdybych si zasla do nakeho centra(jako pomoc bulimickaam)je to anonymni nebo to musi vedet i rodice?děkuji!
21. Prosinec 2006 - 19:36
Obrázek uživatele Návštěvník
Millene (anonym)
Ahoj je mi 17 a vážím 49kg a chci být anorektičkou nebo bulimičkou !!!!! Jsem strašně tlustý prase !!!! Může ta mi něco o tom napsat please Můj email Hilton18"seznam.cz
26. Březen 2007 - 20:49
Obrázek uživatele Návštěvník
Millene (anonym)
Ahoj , jaký jsou nejlepší projímadla na hubnutí napište please díky !!!
26. Březen 2007 - 21:08
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
nemuzu pochopit,jak muze byt nekdo tak prastenej. podivej na ty holky jak se kvuli tomu trapi
17. Duben 2007 - 11:06
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Ahoj, chci poprosit o radu. Nevíte o nějakém dobrém psychologovi či pychiatrovi, který se zabívá problematikou poruch příjmu potravy z Českých Budějovic, jehož služby hradí pojišťovna? Díky moc
18. Duben 2007 - 9:28
Obrázek uživatele Návštěvník
Kvitko1234 (anonym)
a´hojky..prosim, jaky projimadla jsou opravdu dobre? Ja VAs prosim ! A nereste jesstli je to dobre nebo ne, jen to chci prosim vedet . Predem. dekuju. Piste na Kvitko1234"centrum.cz pa
18. Duben 2007 - 14:13
Obrázek uživatele Návštěvník
niki (anonym)
prosím poradte mi nejlepší projímadlo
25. Červenec 2007 - 11:06
Obrázek uživatele Návštěvník
Kristýna (anonym)
Já si kupuju Millene Stadalax
27. Červenec 2007 - 12:41
Obrázek uživatele Návštěvník
katka (anonym)
já jsem zvracela schválně na dovolené, kde bylo fakt hodně jídla, nedokázala jsem odolat, vždycky jsem se nacpala a pak jsem zvracela. Měla jsem pak fajn pocit že ty kalorie už mi nic neprovedou. Ale doma to nedělám, tady prostě nemám žádný švédský stoly který by mě sváděly, takže si hlídám jídlo a zvracet nemusím. Ale co já vím, možná kdybych bydlela sama a nikdo mě nemohl přistihnout, možná bych se cpala a zvracela i doma...
19. Srpen 2007 - 12:54
Obrázek uživatele Návštěvník
katty (anonym)
Nevím jak se toho zbavit.když člověk začne jednou nedokáže přestat,každý den někdy i párkrát denně se přecpu a pak valím zvracet.je to sice pěkně hnusný a ničí mi to zdraví a život,ale je to jako závislost.jednou sem to ukusila a už 5měsíců v tom lítám.nenávidím se za to a taky se stydím.nevím co dělat dál.chci přestat.nejdřív sem trpěla anorexií,ale to už sem nezvládla,přibrala kolem 15kil běhěm chvíle a ted sem v dalším hnusném průšvihu a chytám depky.kdo má zkušenosti a ví jak z toho at se ozve, moc díky
28. Srpen 2007 - 20:53
Obrázek uživatele Návštěvník
Kristýna (anonym)
katty, já jedu taky v bulimii už hodně dlouho, dokážu sníst tolik jídla najednou, že mi skoro praská žaludek, zvracíš samovolně nebo si pomáháš ? Já musím vypít dost vlažné vody a pomáhám si prstama. Tohle zvládnu i několikrát za den, vyzvracím se, jsem prázdná, mám hlad a jedu zase na novo. Kolik utratím za to peněz, jak to máš ty a kolik ti je let ?
29. Srpen 2007 - 9:53
Obrázek uživatele Návštěvník
katty (anonym)
Jéé ahoj Kristy,taky si musím pomáhat abych to vyzvracela,nejdřív se neudržím a nacpu se vším na co mám zrovna chuť a když už vidím že mám nemůžu ani dýchat jak sem přecpanáa mám obrovský hnusný břicho tak jdu,strčím si prsty do krku a dělám tu hnusnou věc.já za jídlo neutrácím,sama bych si nic nekoupila,říkám si že když nebudu mít doma nic tak to zvládnu,ale bydlím s rodičma a tak sou doma zásoby všeho možného.je mi 18 a fakt už to nezvládám,procházela sem sice horšíma věcma,anorexie přes2roky ze mě udělala trosku, vychrtlá až hrůza,ale mému novému příteli se to nelíbilo a tak sem kvůli němu začala jíst...a nepřestala-bohužel.přítel mi dal kopačky nj když někdo nezvládne život bez drog a dalších:o(((,prej se nechce vázat a já to už psychicky nzvládla (najednou toho bylo moc)přestala sem chodit do školy a chodila do přírody,brala odvahu na to,abych spáchala sebevraždu a přišlo to,byla sem moc na dně a prostě pobrala pečlivě vybrané prášky,napsala dopis na rozloučeno,vylezla na kopec a tam to do sebe naházela,ale něco selhalo a já usnula nebo možná upadla do bězvědomí a probudila se po pár hodinách.to byla další rána,sem neschopná se i zabít:o(((nj když někdo nezvládne život bez drog a dalších:o((( ale chybí mi někdo kdo by mi pomohl a hlavně mě dostal do pohody,přestat s tím vším a důležité pro mě ZHUBNOUT! emám chuť už nic dělat,jen chodím na brigádu,přijdu z ní a jdu se nacpat a potom vyblít.je to husný kolotoč.
29. Srpen 2007 - 10:20
Obrázek uživatele Návštěvník
Anna (anonym)
Ahoj všem ! ráda bych si dopisovala s nějakou slečnou či klukem co se trápí bulimií.Jen tak si povídat.Pokud bude mít nějaká z Vás zájem si semnou dopisovat, budu moc ráda.Anna Anna.Emma"email.cz
5. Září 2007 - 22:40
Obrázek uživatele Návštěvník
Buligirl (anonym)
Ahojky!!!Chtěla bych vám taky povyprávět svůj příběh...snad se mi trochu uleví... Takže,začalo to před 3roky.Musela jsem jít na operaci se štitnou žlázou.V té době sem vážila 75kg.Po operaci jsem 3roky poctivě cvičila až sem se dostala na váhu 54kg.No a pak sem začala slýchat jak mi to sluší,že sem hubená no a já si to vzala k srdci a začala se cpát no přímo se přejídat.Samozřejmě že váha šla na horu.Teď vážim 63kg no a sem bulimička.Furt zvracim,přejídám se,zvracim a zase se přejídám.Vždy si řeknu že s tim skončim ale druhý den se to opakuje znovu.Už fakt nevim co mam dělat.Je mi 14let ale rodičum to nechci říct.Nemohl by mi někdo prosim poradit?už fakt nemůžu...
9. Září 2007 - 19:41
Obrázek uživatele Návštěvník
nena02 (anonym)
byla jsem bulimička 15 let.Se vším všudy,včetně psychiatrické léčby,dlouhodobé užívání antidepresiv,psychoterapie atd.Neexistuje nic,co bych o bulimii a poruchách příjmu potravy nevěděla.Rady odborníků mě nudily,je to pořád dokola,nikdo vlastně neví pořádně co s tím.Až vás to začne skutečně válcovat a skutečně s tím budete chtít něco udělat,napište,jsem ochotná pomoct,ačkoli jsem si říkala,že tu svini-bulimii už do života nepustím..myslím,že moje zkušenosti by mohly pomoct a proto je to moje povinnost.Email:nena02"seznam.cz
16. Listopad 2007 - 14:27
Obrázek uživatele Návštěvník
Ria (anonym)
Ahoj všem, kdo jste z Prahy a okolí, v Anabell bude ve čtvrtek 29.11.07 Den otevřených dveří, dá se tam inkognito přijít a okouknout terén, třeba by se Vám některá služba mohla hodit, dají se taky půjčit knížky, získat informace a letáky, koukněte na povidani.unas.cz, je tam pozvánka i podrobnosti. Taky otvíráme psychoterapeutickou skupinu, koukněte na web a dozvíte se podstatné.
27. Listopad 2007 - 13:49
Obrázek uživatele Návštěvník
ivana (anonym)
ahojte, ja mam tiez problem z bulimiou...tiez prehanadla. co sa tyka prehanadiel, uzivam ich preto, lebo vzdy som mala problem s prirodzenym vyprazdnovanim, trpim zapchou. a co sa tyka zvracania...nie je to ani pre to, aby som schudla,mam reativne dobru postavu a nevadi mi, prejedam sa a potom zvraciam ked som sama, mam depku, smutok, som z niecoho nadsena alebo nestastna, nervozna...proste vsetky stavy...a s toho ze neviem co zo sebou, akoby som sa neznasala to spravim.snazim sa kupovat si uz iba zdrave potraviny,ale som schopna ziest ich naraz vsetky.alebo ked si nekupim nic, musim do obchodu a kupim si iba nezdrave a spraskam to uz po ceste. uz neviem co s tym...je super ze si tu piseme...poradi, pomoze...ale skutocne???
1. Prosinec 2007 - 17:49

Stránky

Přidat komentář