152 komentáře / 0 nových
Poslední

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
A. (anonym)
Ahoj, treba tim nekomu pomuzu a treba ne, ale proc se nepridat, taky jsem si prosla hroznym obdobim, holky, ja jsem byla nemocna B. cca 10 let, hruza, lezlo uz to hrozne do penez, dokonce jsem brala penize rodicum, nastesti to nikdy nerekli policii, i kdyz uz mohli, byla jsem plnoleta, vydelavala jsem a za jidlo jsem utratila majlant, bylo to skoro jako automaty, kdo nezazil, asi nepochopi. Bydlela jsem sama, a tak mela nemoc volny pruchod, vecery stravene nad hromadou jidla a zachodovou misou. Romantika ne? Fuj. Jak jsem se uzdravila? Slo to pomalu, hodne pomalu, asi nejvic vdecim sama sobe, holky nebude to hned, ale netrestejte se, kdyz ujedete, uject je NORMALNI, reknete si OK, stalo se a ted jedu zase znova nacisto, dejte si more casu a more sanci!!! Treba si to reknete 100x, ono to zacne fungovat, verte tomu, treba az po petiste, mejte se sebou trpelivost a trochu slitovani, nebudte na sebe prehnane narocne a prisne. Nejdriv si sem tam povolte nejakou zakazanou vec, vzdyt to prece jedi i lide, kteri jsou stihli, kousnete si neceho, z kousnuti - par soust - se netloustne. Opustte myslenku, ze potrebujete zhubnout, houby, vy se potrebujete prece zbavit te obludy, co na vas sedi, je to tak? Uvedomte si, ze vase telo je vyhladovele, treba po 5 letech uz mu chybi hodne mineralu a ja nevim ceho, pak je zcela normalni, mate- li na neco chut, okusit to, po malem mnozstvi a zbytek se dojist treba ovocem, zeleninou. Ja treba jeste nejsem u hranolek a knedliku, ty jist asi nikdy nebudu, ale vzdyt nekdo treba zase neji mrkev, no tak at!! My zas knedliky. Proste kdyz mam na neco nezdraveho chut, tak si to dam, kupuju si mala baleni, i kdyz jsou cenove nevyhodna, v zaveru zaplatim min, nez kdybych koupila cele baleni, snedla vic, a pak to sla vyhodit do zachodu, vite, jak to myslim. Cucam treba bonbony, prece jeden prtavej bonbon ze me neudela americanku odpudivejch tvaru. A ja si pekne cucam a jsem v pohode, uspokojila jsem chut na sladke. Je asi tezke se smirit s predstavou, ze nikdy nebudu " krasne modelkove stihla", to je asi nejtezsi, ale kdyz si to clovek prizna a SMIRI SE S TIM, coz zase vyzaduje CAS, je na nejlepsi ceste k uzdraveni. Ja jsem proste od prirody krev a mliko a jestli bych se mela huntovat kvuli vzhledu, abych se libila pak nejakemu frajerovi, to at mi ten frajer hned ted polibi zadek, ja jsem, jaka jsem a ten frajer by za to teda urcite nestal, pokud by chtel jen mou stihlou postavu. Mela jsem pak obdobi, kdy jsem zvracela " slavnostne, jen 3 x za mesic a ted uz to vymizelo uplne, jim od vseho neco, maso- drubez, ryby, testoviny, oleje rostlinne, ryzi, polevky, pomalu, hodne pomalu jsem si fakt pridavala " zakazana jidla, telo doplnilo asi chybejici latky a uz nemam ten vlci hlad, proste nemam, telo je saturovane, v pohode. Drzim vam vsem uprimne palce, nedejte se a preperte tu potvoru, at jsou z vas usmivajici se na svet stastne holky pohodarky, nebude to hned, ale muze za cas byt, pokud budete samy chtit !!!
7. Prosinec 2005 - 16:53
Obrázek uživatele Návštěvník
Luz (anonym)
držím ti palce...jsi už skoro venku:)Trpím tím asi 5 let.Z toho 2 roky se snažím něco s B dělat.Opravdu to nejde naráz..krůček po krůčku.Pořád se mi to vrací.Někdo se bude možná divit,ale ted už jsem "pokročila" jen k 1 zvracení denně.Dříve jsem blila téměř vše,co jsem snědla..i např. jablko, sousto něčeho kaloričtějšího..no hrůza.Byla jsem strašně slabá,měla zimnici a na váze se nic nesnížovalo!Pořád jsem myslela jen a jen ,kde jak se přejím..taky jsem bydlela sama a to bylo příležitostí..!Měla jsem pocit,že jsem k ničemu, odporná a postupně se k tomu i dopracovávala,přišla o hodně přátel a nic mě tak nebavilo jako mé zrůdné orgie..Dnes je to lepší,že si můžu dát v klídku i večeři nebo oběd.A nemusím na WC..Můj velký problém nyní jsou ale sladkosti,stačí málo a už to jede(když už jsem zhřešila...tak to "dodělám"..).Vím,že moje tělo potřebuje doplnit chybějící látky a energii,tak už nejsem tak přísná.Snažím se myslet pozitivně a těšit se z maličkostí.Holky a kluci, myslím,že zásadní krok k překonání B je přestát se bát tlouštky a tozhodnutí s tím chtít OPRAVDU skončit.Je to taky hodně o pocitu vlastní ceny (když budem tlusté,tak nás nikdo nebude brát..atd.),je toho hodně..proto je to zdlouhavá cesta,ale věřím,že má cíl - kvalitnější a spokojenější život.Moc vám všem přeju ,at to zvládnete.Stojí za to být zdravá a štastná...a budou štastní i lidé kolem vás...
7. Prosinec 2005 - 18:43
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana (anonym)
To LuzNevím, jestli to povzbuzení patřilo mně,asi spíš všem, které s tímto problémem bojují,vzájemnou aspoň slovní podporu potřebujeme všechny. K žádnému odborníkovi s tím nepůjdu, to jsem jednou provždy zavrhla. Takže možná se těch problémů třeba nikdy nezbavím. Připadám si jako alkoholička,která je závislá ne na alkoholu, ale na jídle.Je potřeba vůle a dostatečná motivace. a taky mít pořád co dělat, mít činnost.Prostě se v tom pořád potácím, jednou je to lepší ,jednou horší.Třeba, když se budeme vzájemně , i když anonymně podporovat, zvládneme to líp.Jana.
16. Prosinec 2005 - 17:13
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana (anonym)
Odpovídala jsem na mikulášský příspěvek Luz (6.12.)
16. Prosinec 2005 - 17:22
Obrázek uživatele Návštěvník
denisssa (anonym)
jsem se chtěla zeptat jestli trpím začínající bulimii?Vim že formy bulimie jsou ruzne, a me pripada ze ma to tu formu kdy se prejídám a nezvracím.Trvá už to skoro rok. Vzdycky jak mam naky vetsi stres,hlavně v oblasti milostných vztahu, tak začnu jíst sladké, a normální jídlo taky, ale proste jím i když nemam hlad a pak se za to nesnáším. V poslední době jak se to na me cím dal tím víc vali, ty intervaly jsou už tak co 3 týdny. nevím co s tím mam delat. zrovna dneska uz to trva 4 den, a rekla jsem si ze dost co to zas delam. Jenze to dokazu zastavit ale bojim se at to znova neprijde?Asi jsem nemocna ze?co poradite?
16. Prosinec 2005 - 18:19
Obrázek uživatele Návštěvník
Luz (anonym)
Ahojte. Ten příspěvek ode mně byl pro Tebe Jani a pro všechny. Určitě podpora dost pomáhá,jen to vědomí,že v tom nejsi sama. Toho odborníka bych se pokusila ještě hledat,každá pomoc je dobrá. Třeba tě navede na dobrou cestu. I když většina práce je na tobě. Taky jsem u nikoho nebyla,ale chci to zkusit.Vím,že je to těžký o tom s někým mluvit,sama to tajím,jak jen můžu:(. my si asi samy připadáme takové "nedokonalé" a že nemáme život pod kontrolou,že nezvládáme takovou "banalitu" jako je jídlo. A chceme na okolí působit jako pohodové a dokonalé, které všechno hravě zvládají. Aspon pro mě bylo nejtěžší si uvědomit,že jsem jen člověk a občas si něco povolit. A nesrovnávat se s ostatními..Denisso..prosímtě začni se tím zabývat,jaký je přesně spouštěcí impulz pro tvoje přejídání a pokus se řešit ten problém jinak než jídlem..na tvém místě bych vyhledala odbornou pomoc, nebo si kup nějakou příručku o Poruchách příjmu potravy..zkus se podívat na www.pppinfo.cz. Dokud jsi do "toho" ještě úplně nespadla. Začíná to všechno takhle,jak popisuješ. Když s tím nezačneš něco dělat,dostaneš se do opravdu bludného kruhu přejídání a ,nedejbože ,zvracení.Pak už je cesta ven opravdu těžká. Prosím. Držím ti palečky a zase napiš!
17. Prosinec 2005 - 12:03
Obrázek uživatele Návštěvník
Kami (anonym)
Ahoj holky, bulimii mám skoro 9 let, takže vím moc dobře, o čem mluvíte. Asi milionkrát jsem si uslzená a oteklá nad záchodem říkala, že je to opravdu NAPOSLED, ale znáte to, další den je to tu zas. Už jsem měla asi 3 měsíce úspěch - zvracení "jen" 3x týdně. Nemám velké cíle, pochopila jsem, že zbavit se B je běh na dlouhou trať a možná na celý život. Proto bych si skutečně přála nezvracet každý den, ale tak 2x do týdne. Pro povzbuzení by mi to stačilo. Neporadíte nějaké triky, jak B zkrotit? Díky a držte se, nebo spíš držme se! Kami
21. Prosinec 2005 - 16:21
Obrázek uživatele Návštěvník
J (anonym)
B je těžká věc.Taky bych si přála najít nějaký návod,jak ji zkrotit.Myslím,že jsi na dobré cestě..já to dělám,ještě pořád každý den:(.Můj sen je přestat úplně,tak bych taky uvítala jakoukoliv radu. Co pomáhá Tobě? Že to vydržíš aspon několik dní bez?
21. Prosinec 2005 - 19:10
Obrázek uživatele Návštěvník
Kami (anonym)
Ahoj J a všechny, taky zvracím denně, bohužel :-(. Mě nejvíc pomáhá změna prostředí, třeba dovolená. Tam paradoxně spíš bojuju s anorexií, protože nedokážu před cizími lidmi jíst, takže po 14ti dnech vážím cca o 5-6 kg méně, což je super :-). Ne, vážně je to problém, mám jakýsi blok, že na mě u jídla všichni civí, přemýšlí, jestli půjdu na WC, že se moc cpu nebo naopak nejím... A výsledek? Stres jako hrom a stažené hrdlo, v očích slzy a při sebemenší vůli víc než zeleninu nedávám. Horší je, že co bydlím sama, odvykla jsem i rodině, jediný, koho NĚKDY snesu, je přítel, jinak jím nejradši sama, abych pak mohla..Však víte. Mátě některá podobné zkušenosti s jídlem před "cizími" lidmi?
22. Prosinec 2005 - 12:19
Obrázek uživatele Návštěvník
chavela (anonym)
ahojte chcem sa spytat, či niekto z vas pozna program overeaters anonymous čo je program podobný tomu ktorý majú anonymní alkoholici, ale je určení ludom ktorý majú problém vo vztahu k jedlu, ci uz trpia bulimiou, anoreziu, kompluzivnym prejedanim, alebo akoukolvek inou podobou neovladatelnost ( zavislost) vo vztahu k jedlu ... chcem vediet ci neviete o takom programe v cechach ... alebo dokonca napr. o mailing liste kde by si ludia s podobnou temou vymienali svoje skusenosti ... mnohe z veci ktore som tu citala akoby odzkadlovali mnohe z principov 12 krokov, ktorymi sa nechaju viest ako anonymni alkohlici tak overeaters anonymous - t.j kompulzivne sa prejedajuci ... tak som chcela vediet ci s tym niekto z vas ma skusenost a nechcel by sa podelit ... budem rada ak mi aj napisete na chavelismo"gmail.com ... sama sa borim s problem vysokej vahy a prejedania sa a takuto OA skupinu som zacala navstevovat tu na slovensku, ale rada by som bola aj sucastou nejakeho slovenskeho-alebo ceskeho mailing listu na tuto temu ... predsalen je to trochu ine, uzavretejsie, a sukromnejsie ako takete webovske forum ...
3. Červen 2006 - 18:45
Obrázek uživatele Návštěvník
BÁRA (anonym)
mě se to pořád vrací,vydržím tak dlouho nejíst a krásně hubnout a pak přijde období přejídání a zvracení.jsem z toho neštastná
10. Červen 2006 - 15:33
Obrázek uživatele Návštěvník
Janýsek (anonym)
Ahoj všichni,také se potýkám s jídlem už přes deset let,procházím různými údobími,kdy je to lepší a zase horší.Anorexie už je skoro pryč, zbyla bulimie.Nevíte někdo, co dělat při otékání tváří? Problém je v tom, že otékám ve chvíli, kdy nějakou dobu nezvracím - třeba na dva dny přestanu a už mám boule jako sysel.je to hrůza a svádí mě to zase rychle začít zvracet - budu zase trochhu normálně vypadat.,.To je ale mrcha,ta buloška,žejo?
11. Červenec 2006 - 14:27
Obrázek uživatele Návštěvník
renie (anonym)
Ahoj JAnýsku, tento problém s otekáním tváří mám taky, když delší dobu nezvracím (to je i 2 dny) a ještě k tomu mě bolí čelisti:(. Je to ale přece jen dočasný problém související s nerovnováhou minerálů, které jsme během B narušili. Než se tělo po nájezdu ničitelky B vzpamatuje, může to trvat nějakou dobu. Nic není zadarmo, ale vyléčení stojí za to. Taky můžeš mít pocit, že když zvracíš , tak jsi zdravá , nic ti není. Ale tělo je dost zhuntované, narušené má hospodaření s živinami, minerály, vodou. Bohužel. Taky bych s tím chtěla navždy seknout, je to jak droga:((((
11. Červenec 2006 - 15:11
Obrázek uživatele Návštěvník
Suri (anonym)
Ahoj Janysku a Renie, ja jsem na tom stejne jako vy. Jsem dnes poprve na teto strance, protoze právě hledám odpověď na tenhle problém. Mám jinak (bez bulimie) pěkný a souměrný tvar obličeje, ale poslední rok (3. rok bulimie) je to nanic. Ted jsem uz dva dny nezvracela a presne v této chvíli cítím, jak otekam a chodim se divat každých deset minut do zrcadla...ach jo...je to nechutny kolotoc..vim, ze kdyz se ted poradne precpu a pujdu se toho na WC zbavit, tak otok mozna zmizi. Mam to vyzkousene a funguje to na 80 procent. Nejhorsi je, ze zitra se ma vratit pritel a ja chci samozrejme vypadat dobre a jestli budu zas jak sysel, tak to bude prusvih. O moji bulimii nevi (my to totiz umime tak skvele maskovat, ze), akorat se cas od casu zepta, proc jsem tak najednou pribrala v obliceji...nemam odvahu se mu sverit, ...Uz jsem hledala na netu, nasla jsem americke webovky primo o otekani a pry se to tyka jen mensiho procenta bulimicek. Mimochodem, abych se vam pochlubila, tak pred rokem, kdy se mi to stalo poprve ale opravdu fest (sysel jak bic a bolest celisti), jsem dostala strach a jela jsem na pohotovost do Motola, ale nepriznala jsem jim nic. Doktorka mi diagnostikovala priusnice :o)...krevni testy ovsem v poradku, takze asi mela jasno. Na par dni me to od bulimie odradilo, ale pak to zacalo zase znova. Pred nekolika mesici jsem mela jit s pritelem na ples a jeste odpoledne jsem mela boule az hruza, riskla jsem mega prezrani a zvraceni a do vecera jsem mela oblicejik jak modelka.....Kdybych tak mohla aspon na mesic vypadnout nekam pryc, snad by se to povedlo. Vsem bulimickam drzim palecky, at to holky zvladneme a vyhrajeme nad tou nasi nejlepsi (nejhorsi) kamoskou = zavislosti!!!!
15. Červenec 2006 - 23:42
Obrázek uživatele Návštěvník
Suri (anonym)
PS: Nemate nekdo prosim kontakt na dobrou doktorku, ktera je schopna poradit pri ceste k uzdraveni z bulimie? Z Prahy. Uz vim, ze sama to nezvladnu. Pristi rok koncim VS a mam strach, ze kvuli te hnusne bulimii budu mit problemy. Predem diky.
15. Červenec 2006 - 23:48
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Anabel - Jana Sladká (Brno), je to vyléčená bulimička, založila sdružení na pomoc nemocným bulimií, prý má výsledky. Najdeš i na internetu.
19. Červenec 2006 - 23:48
Obrázek uživatele Návštěvník
karin (anonym)
Janýsku, myslím, že jsme na tom úplně stejně. Taky syslím. Připadám si odporná. Mám pocit, že všichni kolem mě jsou normální, jen já odporná bulimička, která si nechá řídit život, každý den...nevím, co s tím...
31. Červenec 2006 - 22:00
Obrázek uživatele Návštěvník
Katt (anonym)
Ahoj vsem, poprve za celou dobu co trpim B jsem nasla clanek plny pravdy a diky nemuz jsem si uvedomila spousty veci. Chci se uz dlouhou dobu uzdravit, ale je to beh na dlouhou trat. Par dni se dokazu ovladat a pak z niceho nic snim na co prijdy a citim se provinile.Nesnasim to.Tento clanek mi pomohl zacit s pani B bojovat poradne. Chci byt vitez...
31. Říjen 2006 - 22:01
Obrázek uživatele Návštěvník
Ladka (anonym)
Pro Katty - Simonin text je z vynikající knížky Jany Sladké - Ševčíkové, která psala z vlastních zkušeností, z bulimie se dostala. Knížku si určitě kup ,jmenuje se Z deníku bulimičky.Já se potýkám se stejným problémem, vím, že jsem pořád někde na začátku, ale ta knížka je snad to jediné, co mně trochu pomáhá.Držím nám palce!
1. Listopad 2006 - 13:28
Obrázek uživatele Návštěvník
Petra (anonym)
mam strach ze do toho padam, uz jsem jednou byla venku a v pohode a ted je to tu zase. mam dve deti a spoustu stresu. divne je ze jsem se nikde nedocetla, projela jsem dnes dost prispevku, jak moc pomaha priroda. jit ven, koukat kolem sebe...jit si zabehat. priroda je z ceho jsme vzesli a jake hloupe problemy resime s jidlem kdyz v africe umiraji deti hladem. jo to se mi to keca a sama v tom litam.
21. Prosinec 2006 - 23:49
Obrázek uživatele Návštěvník
Zuzka (anonym)
Zdravím všechny. Je to po prvé co se o svém problému s někým dělím. Je to zvláštní - jsem veselý člověk plný optimismu a ve všem otevřená svým přátelům, a ani nejsem obézní.. Jen tato nemoc mmě kazí už téměř každý den. Hodlám s tím něco dělat - přeci si nenecháme kazit další dny... přeji vám všem hodně úspěchu!!
11. Leden 2007 - 16:45
Obrázek uživatele Návštěvník
Kami (anonym)
Ahoj všechny. Musím se s vámi podělit o svoji děsivou zkušenost. Bulimii a anorexii trpím již desátý rok, nejdelší období bez zvracení bylo 20 dní (dovolená), jinak poslední 2 roky je to můj denní "rituál". Tedy byl až do začátku prosince, kdy jsem se 4x za týden zhroutila - kolaps, třes, nemohla jsem se nadechnout, tep 200, modré ruce a pocit, že umřu. Byla jsem v nemocnici, kde na nic nepřišli, nicméně tyto stavy zažívám každý den.. je to totiž ÚZKOST! Z dlouhodobého stresu, přepracování, absence relaxu.. prostě tělo najednou řeklo dost a psychika se dostala na úplné dno. A zjistila jsem jednu věc - moje "žrací" excesy fungují jako spouštěč. Už, když do sebe hrnu tu hromadu jídla, cítím jak se mi chce omdlít a celá se roztřesu. JEDINĚ tento stav mi brání páchat na sobě takové škody, takže jsem zvracení "omezila" na max. 3x týdně, což je sice pořád hodně, ale to, co mi celých 10 let nešlo vydržet, najednou funguje, jelikož ty stavy jsou mnohem horší než našeptávač bulimie. Takže holky, jen jsem vám chtěla sdělit, že i když si myslíte, jak jste vlastně v pohodě, v duši se všechno střádá a propukne, když to budete nejmíň čekat. Stačí víc stresových faktorů a jste tam. PPP totiž dlouhodobě a děsně oslabují frustrační toleranci. Taky jsem to nevěděla a myslela si, že to mám "pod kontrolou", ale dnes vážně uvažuju o návštěvě psychiatra, jelikož ty úzkostné a panické stavy jsou 100x horší než podrážděný krk od zvracení. HOLKY PROSÍM NEBLBNĚTE !!! Mě to vzalo spoustu věcí, musela jsem přerušit postgraduál na vejšce, omezit zaměstnání, občas beru léky na spaní.. a před měsícem jsem byla jako vy. Docela normální s malým tajemstvím...
12. Leden 2007 - 7:45
Obrázek uživatele Návštěvník
kiki (anonym)
ahoj,potřebovala bych poradit...moje mamka řeší jídlo snad 20 let...vždycky ale jen dlouho hladověla,nejeda téměř ni....a pak se dlouho přejídala....poslední týden ale začala zvracet po každém jídle....vím to,vždycky to slyším....jednou jsem jí to řekla,at neblbne,a řekla,že začne zase normálně jíst....myslím že to není ještě bulimie,ale bojím se,aby se to nějak nerozvinulo......mamce je 47...a tak jí asi nemžu moc radit,stejne sibude delat co chce...jak se mám chovat??Mám dělat,že o tom nvím??Nebo jí říct že to vím a at to nedela..stejne kdyz bude chtít,bude zvracet tajne......díky moc za radu!!!
12. Leden 2007 - 22:33
Obrázek uživatele Návštěvník
:-( (anonym)
Tak teda já se musím přiznat, že jsem si dovolila se nahlédnout a číst vaše příspěvky asi před týdnem a tak jsem nad tím pořád přemýšlela, že já osobně zvracení nenávidim a vůbec nechápu jak si můžete takovou ošklivou věcí nechat narušit svůj život? Vždyt přeci se dá zhubnout a nemusí se takhle trápit stačí jen chtít a mít nějaké koníčky a sportovat?Vím, že se mi to asi píše, když jsem to nezažila, ale přiřazuju tuhle ,,nemoc,,k těm, kteří se hledají a zabývají se jen sami sebou ...No vzpomněla jsem si na vás všecky včera když jsem se vrátila s přítelem ze Steakhousu a po zaplacení asi 1500 Kč...zkrátka bylo by mi to i líto vyzvracet! I když někdy mám stavy kdy se přecpu něčím špatným a pak ani nemůžu spát.Je mi třeba zle až se v půli noci vzbudím a musím akutně bez donucení samovolně zvracet...já vás prostě nechápu já to fakt nesnášim!Ale budu teda držet palce těm, kterým dělá problém jídlo udržet. Když už jednou začnete bojovat tak to musíte prostě zvládnout, kvůli vám a popřípadě i vašim dětem!!! Šlo to dřív bez zvracení tak to určitě jde vrátit???Věřím tomu a přeju těm kdo jsou v tomhle hnusným kolotoči jídla hodně štěstí
13. Leden 2007 - 11:09
Obrázek uživatele Návštěvník
PP (anonym)
To je právě to, kdo to nezažil, tak nepochopí. Taky jsem se kdysi divila, jak někdo může sníst tolik jídla a zvracet. Taky jsem si myslela, že jsou to teda pěkně divné osoby, jak si můžou ničit zdraví tak stupidním způsobem. No a dnes v tom lítám, ikdyž už snad doufám, že jsem po skoro 4letém úsilí se z toho dostat, udělala nějaký pokrok. Vůbec to není NEMOC jen lidí zahleděných do sebe , je to porucha vnímání a hodnocení jídla, sebe, okolí...Taky by se nikomu nevyčítalo, že je divný, když má ty deprese např. Ale přeji všem na světě, aby do to nikdy nepokoušeli zafárat, cesta zpět je těžká.
13. Leden 2007 - 11:37
Obrázek uživatele Návštěvník
:-( (anonym)
Nemyslela jsem to špatně jen ...ufff musí to být hrůza!Prostě já osobně zvracení nenávidim ...bolí mě pak žaludek .. smrdí z pusy a fuj ...prostě to je asi vážně psychickej problém!Na druhou stranu nevěřím , že se to nedá léčit, přeci ty lidi co to dělají, at muž nebo žena, musí mít rozum a o to větší, když už třeba mají děti!!? Tak proč si ty děti dělají, když nemají na to dát sami sebe dohromady???Fakt je mi jich upřímně líto!....To nechápu, ale nicméně hodně štěstí v nezvracení.
13. Leden 2007 - 11:51
Obrázek uživatele Návštěvník
Brandy (anonym)
Ahojky, tak ja se radim taky mezi vas...jsem 4 roky bulimicka a uz nevim, jak dal.. je to se mnou fakt desny... nekolikadenni zvraceni a posledni dobou mam sileny krece v oblasti zaludku a mam opravdu strach...donutilo me to se nad sebou zamyslet.. 2 dny jsem vydrzela nezvracet, ale mela jsem takovy bolesi, ze jsem to uz dal nevydrzela. Moc moc si preji byt opet normalni.. nechapu, jak muze nekdo nezvracet-jak nekdo muze byt normalni...ja uz to nemuzu ani v sobe udrzet...potrebovala bych fakt pomoc a byt opet normalni...
29. Leden 2007 - 15:20
Obrázek uživatele Návštěvník
marťa (anonym)
ahoj, taky jsem byla bulimička, já vás které to trápí naprosto chápu a ať si každej říká co chce, je to o psychice a určitě ten kdo to dělá potřebuje pomoc a ne opovrhování. Zvracela jsem přibližně rok, nejdřív občas, pak každý den a potom skoro neustále. Bylo to furt dokola,nadlábnout se kprasknutí a pak letět na záchod a vše ven.dopracovala jsem se fakt do extrému,zvracela jsem i na návštěvě,na veřejných záchodcích...byla jsem v té době hodně nešťastná... a každý den jsem se přesvědčovala že už toho nechám..ale ta touha nacpat se byla prstě mocnější...až jednoho dne,mi bylo opravdu zle hned co jsem se probudila,strašně mi bušilo srdce, to předtím taky ale tohle bylo horší..ten den když jsem šla zvracet tak mi u srdce začalo bolet tak moc až jsem se lekla aby mi něco opravdu nebylo..zkusila jsem to ještě druhý den a bylo to ještě horší..tak jsem se bála a tak mi bylo zle že jsem se od té doby už nepozvracela...občas se přejím jako předtím,asi mi to trochu zůstalo řekla bych ale prostě ten prst do krku už si nedám,už nikdy jsem ráda že mi bylo tak zle protože bych asi zvracela do teď. Jinak vám všem kteří se s tím trápíte moc držím palce, protože vím jak se cítíte a chápu že říct o tom okolí je nepředstavitelné... moc moc držím palce a všem vám to přeju
30. Leden 2007 - 22:25
Obrázek uživatele Návštěvník
Petra (anonym)
Holky, me tohle taky trápí. Byla jsem sportovkyně, pak jsem byla hodně nemocná a hodně zhubla. Mě se to najednou líbilo, ale jak jsem se uzdravila, tak se mi váha vrátila do normálu, fakt normálu, štíhlounká, co víc si přát. Ale já, debilka, jsem s tim začala. Strašně mě to sere, chtěla jsem bejt hubená, no. Nevim, jak dál. Nikdo to neví a nikomu, ani příteli bych tohle říct nechtěla. Chtěla bych ale přestat, moc si to přeju a snažim se, ale..
9. Únor 2007 - 0:01
Obrázek uživatele Návštěvník
Valča (anonym)
Ahoj, docela mě to donutilo si vzpomnenout na to, že jsem kdysi byla na hranici spadnout úplně do téhle nemoci. Vím sama, že je to těžký, moc.. Něco sníš a pak ty výčitky, že ztloustneš, ale když si něco zakážeš a porušíš.. tak jsou další výčitky. Je to jako kruh, ze kterýho je moc těžká cesta ven. Mě se to povedlo v sobě něco zbrzdit, ale je to jako skluzavka, dolů se dostaneš ani nevíš jak, ale nahoru - jde to sakra blbě. A fakt to není jen o tom jídle. Hraje v tom hodně roli psychika. U mě to zvracení trvalo s přestávkama asi čtyři až pět let. Ale protože se mi zvětšovala štítná žláza a měla jsem problémy s hormony, začala jsem hledat cestu k sobě. Úplně jsem ztratila svoji cenu, sebevědomí, byla jsem závislá na názoru druhých - jejich mínění o mě a podřizovala jsem se tomu. Je to psycho. Člověk sebou nechá dobrovolně manipulovat. Teď mám za sebou dva roky, kdy používám bachovky. Začala jsem navštěvovat jednu paní, která mi pomocí Bachovy květové terapie pomohla a pořád pomáhá nalézt sebe. Daří se to, ale chce to odvahu jít do věcí, který si myslíš, že máš vyřešený, ale většinou stojí za spoustou problémů. ALe ten výsledek. Ten stojí za to. Učím se pochválit se-to jsem neuměla. Učím se vidět se krásná. A taky se učím příjímat se jako žena-to je asi to nejtěžší. Jen jsem chtěla napsat, že pokud by někdo z vás hledal pomoc. Tak tohle mě pomohlo, pokud by to pomohlo i vám. Zkuste to - za to nic nedáte. Jen to chce naučit se mluvit o tom, co vás trápí a vyjadřovat co cítíte. Přeji vám všem, ať najdete tu cestu zpátky - nebojte se překážek - POSILUJÍ. ahoj :-)
25. Únor 2007 - 19:14

Stránky

Přidat komentář