160 komentářů / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

Bulimie

10. Září 2018 - 0:03

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
Bublinka (anonym)
Pokud je toto tema zminovano v odbornych casopisech a ruznych clancich, je tam popisovano o skodlivosti zvraceni. Bulimie , ale predstavuje i nadmerne pojidani projimadel. Zajimalo by me, co se deje s telem pri nadmernem uzivani projimadel.
11. Červen 2003 - 11:29
Obrázek uživatele Návštěvník
Caroline (anonym)
Jsem bulimička a občas použiju projímadla.je to svinstvo a zrada:vaše střeva to donutí zbavit se veškerého obsahu-i s vodou, z čehož plyne dehydratace organismu. no a nakonec si střeva zvyknou na projímadlo a při vyexování projímadel se jejich automatická peristlaltika neobnoví. ...všechno to vím,ale stejně to dělám :-(
3. Srpen 2003 - 23:47
Obrázek uživatele Návštěvník
xxx (anonym)
Uz nejaky cas trpim bulimii(asu pul roku se z toho snazim dostat s tim ze tri dny je vsechno v pohode,jim zdrave.Pak me proste chytne zravka a sem na zacatku).prestava na me ucinkovat i projimadlo!Neznate nejaky tipy jak vydrzet bez prezirani?(ja vim,to je hodne siroka otazka a v kazdem tisku je na ni zodpovezeno,ale nic z toho mi zatim nepomohlo) diky
10. Srpen 2003 - 8:08
Obrázek uživatele Návštěvník
Laalinka (anonym)
Holky, co založit nějakej klub a podporovat se? Taky v tom lítam...je ttu někdo z Prahy se zájmem? Chodi na kafíčky, pokecávat...a navzájem se hlídat.. :o)
10. Srpen 2003 - 22:00
Obrázek uživatele Návštěvník
inka (anonym)
Myslím, že to není tak špatný nápad. Já sice nejsem z Prahy, ale studuju tam a od října budu v Praze prakticky pořád. Já se teď docela hlídám, ale mám strach, že do toho zase spadnu. Občas bych si o tom potřebovala popovídat s někým "naživo" a ne jen přes internet.
16. Srpen 2003 - 13:00
Obrázek uživatele Návštěvník
Petula (anonym)
Ahoyky!Taky bych rada nekdy pokecala..treba nazivo..Petula
18. Srpen 2003 - 22:27
Obrázek uživatele Návštěvník
Martina (anonym)
Mám bulimii, dozvěděla jsem se to nedávno od psycholožky. Bylo to i ulehčení, takové to, já nejsem tak nemožná, jsem nemocná. Vím, že si za to můžu sama, ale co mám dělat? Schůzky s psycholožkou jsou jednou za 14 dní a já se cítím hrozně téměř pořád. Můj přítel mi teď nedávno řekl, že přibírám a jsem tlustá. Neví, že jsem bulimička, ale co si o tom mám myslet?Tak je to teď ještě horší, přemýšlím o tom, že prostě musím zhubnout, nevím, co mám dělat.
19. Srpen 2003 - 17:55
Obrázek uživatele Návštěvník
ria (anonym)
Trpim bulimiou uz skoro styri roky. Myslela som si, ze to mam celkom pod kontrolou. No nedokazala som sa za cely ten cas toho zbavit. Posledny rok to bolo nieco strasne, vsetko na co som myslela bolo jedlo. Dokazem sa najest i normalne, bez vyvratenia, no vzdy sa k tomu vratim. V poslednom case som zacala mat problemy s nervami a pripisujem to bulimii. Bojim sa, som v zahranici, takze o pomoc ziadat nemozem. Preto, prosim niekoho, kto ma tento problem, aby sa mi ozval. Rada by som sa s niekym o tom porozpravala aspon cez internet.Dakujem Ria
20. Srpen 2003 - 14:01
Obrázek uživatele Návštěvník
ria (anonym)
Trpim bulimiou uz skoro styri roky. Myslela som si, ze to mam celkom pod kontrolou. No nedokazala som sa za cely ten cas toho zbavit. Posledny rok to bolo nieco strasne, vsetko na co som myslela bolo jedlo. Dokazem sa najest i normalne, bez vyvratenia, no vzdy sa k tomu vratim. V poslednom case som zacala mat problemy s nervami a pripisujem to bulimii. Bojim sa, som v zahranici, takze o pomoc ziadat nemozem. Preto, prosim niekoho, kto ma tento problem, aby sa mi ozval. Rada by som sa s niekym o tom porozpravala aspon cez internet.Dakujem Ria
20. Srpen 2003 - 14:01
Obrázek uživatele Návštěvník
Katka (anonym)
Ahoj Martino,vím jaké to je, když Ti přítel řekne, že přibíráš. Mně kritika mého partnera bulimii taky ještě zhoršila. A krom toho přibírám dál. Ráda bych Ti nějak poradila, ale bohužel nevím jak. Dnes si možná s přítelem o svém problému promluvím, protože už fakt nemůžu dál. Mám z toho ale strach. Z jeho reakce. Možná to ale k něčemu bude. I když se moc stydím a hnusím se pro to, co dělám sama sobě. Pak napíšu, jak to s přítelem dopadlo. Ahoj Katka
22. Srpen 2003 - 10:13
Obrázek uživatele Návštěvník
Katka (anonym)
Ahoj Rio, pokud chceš, napiš mi na můj mail.Katka
22. Srpen 2003 - 10:18
Obrázek uživatele Návštěvník
Laalinka (anonym)
Být v pohodě, najít si zaměsnání, pokudmožno být pořád s lidma...což se mi nedaří takže žeru jak fotbalovej manšaft. Momentálně (zatím 3 dny) zkouším Prozak.Doktorka mi ho furt nabízela, až jsem neodolala. Je to antidepresivum, má ale pomáhat i proti nutkáním- v mém případě nutkání všechno do sebe naládovat. Nejvíc trpim večer, u televize. Tak snad ty prášky zaberou.Chctělo by to najít si kluka, abych myslela na něco jinýho než žrádlo, ale v této oblasti mam zatim nějakou smůlu.
22. Srpen 2003 - 20:11
Obrázek uživatele Návštěvník
Adela (anonym)
Ahoj zensky, taky bojuji s bulimii, je to cim dal horsi a nevim jak dal. Sportuju, pracuju, mam vaznou znamost = je mi super, ale stejnak stiham se prezirat a zvracet a zvracet!!!! Muze nekdo pomoct??
28. Srpen 2003 - 14:56
Obrázek uživatele Návštěvník
mima (anonym)
ahojte,da sa vobec vyliecit z bulimie? Ak clovek v tom uz raz lietal a prestane, nema nutkanie prepadnut tomu znova? Mam bulimiu uz skoro 5 rokov. Zo zaciatku to bolo ok. Neprejedala som sa pravidelne, jedlo som vyvratila, iba ak som sa najedla viac ako by som sa mala a bala som sa pribratia. Postupom casu som si z jedla spravila 'konicka' a jedla som vzdy, ked som sa nudila. Poslednych par mesiacov bolo hroznych. Snazim sa s tym skoncit, nie velmi sa mi dari. Par dni je OK a potom to zacne znova. Poradte mi nejaky sposob, ako s tym skoncit. Pomoc vyhladat nemozem, som v zahranici. Vopred dakujem.
30. Srpen 2003 - 4:55
Obrázek uživatele Návštěvník
Petula (anonym)
Ahoy!Prala bych si,abych to nikdy nezkusila..vsechny vite,co mam na mysli..Vyhazovani jidla,hladoveni,bliti a tak porad dokola.Jenze,jak se vratit zpet,kdyz neni zadny pred a potom,nikdy jsem nebyla v jidle normalni,nevim,jak jedi normalni lide..Asi do svych desiti let jsem nechtela vubec jist,kazdy jidlo sem zvejkala aspon hodinu.V podstate sem byla ziva spis o sladkostech a babicka me v tom jeste podporovala a takhle to zaclo..Ve svych 17,5 letech mam za sebou 7 let neustálých diet,s prestavkami dva roky bulimie a kratky obdobi,ktere nemelo daleko anorexie..To nejvetsi peklo zacalo v prvaku,byla jsem cela nesva z tech novejch lidi,sem dost uzavrena,takze sem si nezvykla doted.Chtela jsem nejak vyniknout,najednou jsem se vyděla priserne tlusta,nemotorna..Chtela jsem to mit rychle za sebou,tak sem postupne prestala jist,jenze po nekolika tydnech si telo reklo o svy a zacala sem se prejidat a zvracet..A to delam do tedka,nekolik dni sem ziva jen o jabku a maximalne jogurtech,pak to nevydrzim,prezeru se a vyzvracim..Chtela bych s tim prestat,ale porad se vydim jako tlusta becka..ale nekdy taky ne,pripadam si hrozne rozervana,nekdy mam pocit,ze mi praskne hlava..Nechapu,jak tohle muzu delat,porad od chlapu slysim,jak sem pekna a mam hezkou postavu..Jenze stejne porad touzim nemit velky prsa,baculatej zadek,boky..chci bejt jako ty modelky,etericka vila,co spis nez chodi,se vznasi...A duvod,proc jsem napsala prave dnes,prave ted?Protoze nevim,jak dal..Nasla sem si skvelyho kluka,asi ho miluju..ale seznamila sem se s jeho bejvalkou..Je moc hezka,hubena,ma dlouhy hubeny nohy,je spolecenska..uplne jina nez ja..mam z ni hrozny komplexy..porad premyslim,proc si vybral zrovna me a mam strach,ze ho ztratim..ze,az me bude predstavovat svym pratelum,tak budu zase sedet jako zarezana,jako vzdycky,kdyz jsem predstavena novym lidem..z toho strachu,jak me budou hodnotit..nejsem pres ty svy komplexy schopna se bavit..a tak tady ted sedim a az dopisu,nepujdu si dat veceri,ale budu poslouchat kruceni ve svym zaludku..a jeste nekolik nasledujicich dnu,dokud nebudu tak hubena jako ona...Petula
30. Srpen 2003 - 19:35
Obrázek uživatele Návštěvník
Lucka (anonym)
Ahoj holky,přečetla jsem si všechny Vaše příspěvky a všechny žádáte o pomoc,jak s bulimií přestat, prosíte o radu. Bohužel se Vám to asi nebude líbit, ale 1. úspěšným krokem k vyléčení je, PŘIZNAT SI, ŽE SAMA NIKDY NEDOKÁŽETE Z TOHO KOLOTOČE - HORA JÍDLA-PŘEJEDENÍ SE-ZVRACENÍ-NEGATIVNÍ POCITY VYSTOUPIT. Že jste jste nemocný člověk a trpíte závislostí na kterou musíte neustále myslet, každou minutu jí nosit v hlavě, přizpůsobovat jí celý Váš život.Každý den si dáváte předsevzetí, že už od zítřka začnete normálně pravidelně jíst v menších porcích.Pár dní se to daří, ale nedá Vám to a znovu se přejíte, zvracíte...Jde to stále do kola.Uspokojení jídlem, zvracení a pocity viny, kdy se nemáte ráda, připadáte si neschopná, méněcenná, padáte do hlubin. Není Vám dobře,leckdy máte zdravotní potíže a hlavně, necítíte se dobře.Jste v zajetí závisloti.Ale sami nedokážete vyhrát,vždyť jste to přeci tolikrát zkoušely...Poruchou příjmu potravy se zabývá psycholog. Což jste si možná již také zjistily.Tato nemoc není na týden. Je to léčení na několik měsíců i roků. Psycholog se s Vámi snaží přijít na kloub tomu, proč u Vás bulimie propukla, z jakého důvodu, rozebírá Vaše dětství, Vaše zážitky, které se mohly k propuknutí bulimie u Vás vztahovat.Na psychoterapii se učíte relaxační techniky, které Vás uklidňují,zbavují negativních myšlenek,pomáhají bojovat proti bulimii atd.Je nutné si taktéž psát jídelníček,aby jste viděla kolik toho sníte, kdy např. u Vás dochází k záchvatovému přejídání, při jakých činnostech a proč. Postupně se učíte zkoušet pravidelně jíst jídlo ve vhodném složení. Dalo by se toho říct ještě hodně, ale prostě všechny tyto věci napomáhají tomu, aby jste postupně měnila své "pošramocené" myslení týkajíco se jídla,porcí,skladby jídla, pohledu na svou postavu, na svou váhu, na sebe samu, taková jaká jste atd. Někdy se po dohodě s psychiatrem nasazují antidepresiva, které vyrovnávají hladinu serotoninu v mozku, kterého má většina bulimiček nedostatek a tím způsobuje záchvatové přejídání. Většinou jsou antidepresiva úspěšnému léčení velmi nápomocna.Je to opravdu dlouhá cesta co musíte ujít, ale stojí to za to. Stojí za to, být zdravá, šťastná, mít přátele, koníčky, nemít neustále v hlavě usídlenou "tu mrchu. Asi si říkáte, co si Vám tu dovoluju radit.Radím Vám něco nemožného, nesplnitelného.Já sama jsem bulimií trpěla 7 let a tím vším, čím procházíte i já jsem si prošla.Neměla jsem žádné sebevědomí, vůbec jsem si sama sebe nevážila, žít v mém těle bylo utrpení. Kamarády jsem neměla a přítel vydržel vždy chvíli. Padla jsem na samé dno a odrazit od něj mi trvalo opravdu dlouho.Ale přeci jen jsem vystoupala na hladinu a nyní se tam držím.To přeji i Vám. Opravdu,každá z Vás to dokáže.Musíte chtít vyhrát.Lucie
1. Září 2003 - 13:40
Obrázek uživatele Návštěvník
Joki (anonym)
Ahoj Petulo, predem Te zdravim, doufam, ze dneska jsi o neco lip naladena. Tvuj pribeh, mi pripomina muj zivot. Zacala jsem s bulimii nekdy pred 10 lety. Jednou se spoluzacka zminila o zvraceni atd.. a me nenapadlo nic jineho nez to zkusit. Kez bych to nikdy neudelala. Presne jak pises, diety, hladovky a pak to vzdycky prislo - dohnat to, co jsem jist nemohla, nesmela. V noci jsem vstavala a vybagrovala lednici, spajz a pak zautocila na WC. Vzdycky jsem byla oplacana, ale dnesni trend je nekde uplne jinde. Denne se vazim, merim, premeruju vsechny partie, denne si rikam tohle nebudu jist, budu stihla.. ale vydrzim to jen chvili. Kdyz jdu s manzelem a on se otoci za hubenou, "kozatou", dlouhovlasou blondynou, tak by me snad kleplo. Porad mi rika jak by mi slusela mini, kriste na nebi vzdyt bych v tom vypadala jako idiot! A to me proste nuti k tomu, abych pokracovala v te podelane bulimii dal. Uz asi tyden me trapi priserny hlad. Najim se a jako bych nejedla, snazim se na to nemyslet, ale nejde to. Proste mi hrozne kruci a ja nevim, jestli je to dalsi priznak bulimie nebo jine nemoci, treba cukrovky. A vlastne proc reaguji na tvuj prispevek, chtela jsem Te jen podporit, je to vubec poprve, kdy pisu do nejake debaty, mozna je to jen placani do neznama, ale treba mi to pomuze se "vykecat" a najdu sama lek. Ale chtela jsem Te hlavne povzbudit kvuli tvemu novemu vztahu, nepodlehej "bejvalce" a svym predstavam a srovnavani Vas obou, ON te chce, treba proto, ze jsi prave uplne jina. Uz ho nebavej ty vychrtlice :o) Proste se, mila Petule, drz. To je vse :o)
5. Září 2003 - 13:22
Obrázek uživatele Návštěvník
Alena (anonym)
Ahoj holky, zdravim. Ja jsem v tom zacala litat pred tremi roky, ted to sice neni bez problemu, ale je to vyrazne lepsi. Cetli jste knizku od Sladke-Sevcikove Z deniku bulimicky? (vyslo to teprve nedavno u Portalu). Muzu ji jenom doporucit. Prubeh nemoci, ktery tam autorka popisuje je trochu drastictejsi nez u me, ale ve spoustech veci jsem se "nasla" a diky tomu si je uvedomila. A to je hodne dulezite.Mejte se fajn a drzte se.
16. Září 2003 - 18:14
Obrázek uživatele Návštěvník
Petra (anonym)
Ahoj,všechno co jsi napsala s tím souhlasím jen nevím na koho se obrátit kde hledat pomoc. Bojím se jen tak přijít k lékaři bez doporučení. Prosím o radu nebo kontakt na někoho, sama to opravdu nezvládnu.Děkuju Petra
20. Září 2003 - 15:37
Obrázek uživatele Návštěvník
Petula (anonym)
Pro Joki:Cauky!Jsem rada,ze aspon nekdo zareagoval na muj prispevek..Chtela sem s tim prestat,vazne uz sem si rekla ,,tak a ode dneska budu v pohode,s tlustou postavou,ale spokojena a stastna ve svym tele..sama se sebou"Ale neco jinyho je si to rict a neco jinyho chovat se podle toho..Proste zase celej den nejim,pak prijdu ze skoly a preziram se..obcas zvracim..to podle toho,jak moc sem vycerpana..I kdyz ty stavy nejezeni ted spis prevladaji..Ten kluk,co sem se o nem zminovala..rozesel se se mnou.Asi uz je to na me moc videt,ze me neco uzira,ze mam nejaky temny tajemstvi..sem uzavrena,plactiva,depresivni,prahnane sebekriticka a obtezuju svyma naladama okoli..Dozvedela sem se ze mel celou dobu jeste jinou..a vcera sem se setkala s holkou svyho bejvalyho,moji velky lasky..a dozvedela sem se zajimave veci,celou dobu chodil s nama obema..jeste mi tvrdil,jak me miluje a tak..ani nevim,proc to sem pisu,treba tu moje problemy budou nudit,jen sem se chtela vykecat..hrozne to boli,nemuzu se ani podivat na zadnyho chlapa..mam porezany cely ruce,brecim..rikam si,ze za to nestojej,ale nemuzu..uz musim koncit..tak zatim pa pa Petula
23. Září 2003 - 20:30
Obrázek uživatele Návštěvník
majka (anonym)
Doporučuji stránky www.anabell.cz.
5. Říjen 2003 - 15:18
Obrázek uživatele Návštěvník
Migela (anonym)
Ahoj holky, už to tu padlo asi tak před měsícem a považuju to za supr nápad. Jsem z Prahy a ráda bych se sešla s holkama co se potýkají stejně jako já s bulímií. Jen tak posedět na kafíčku a pokecat a podělit se o starosti, názory.... fakt bych o to moc stála a moc by mi to pomohlo.Díky a mějte se moc hezky -tady je můj mejl "migela"seznam.cz"papapa
10. Říjen 2003 - 9:01
Obrázek uživatele Návštěvník
Jarka (anonym)
Podívejte se na http://wellness.ic.cz
12. Říjen 2003 - 20:56
Obrázek uživatele Návštěvník
Eva (anonym)
Ahoj holky, někdo se ptal, jestli se dá z tohohle někdy vůbec dostat - řekla bych, že snad jo. Já jsem žila s bulimií 8 let - a ke konci už to bylo opravdu šílené - zvracení třeba 10x denně, padaly mi vlasy, vypadala jsem příšerně atd., vyzkoušela jsem několik psychiatrů a nakonec mi pomohla jedna doktorka s Deprexem. Je to v podstatě Prozac, jen s českým názvem. Dostala jsem se z depresí, z přejídání.... Teď když čtu vaše příspěvky, vrací mě to do té hrozné doby a říkám si, jaký to byl zázrak, že mi Deprex vstoupil do života. Jinak bych snad už umřela. Teď jsem bez b. už pátý rok - takže snad to bude dobré. I se mi sice stalo, že mě to napadlo - když jsem se někdy hodně přejedla - ale to mě fakt napadne tak jednou za čtvrt roku, jenže si řeknu, že to prostě nesmím, protože by se ten kolotoč mohl roztočit znovu a z toho mám teda opravdu strach. To si radši řeknu, tak jo, dneska jsi se přežrala jak prase, přibereš, ale to se nedá nic dělat. Jinak ale mám dlouhodobě postavu dobrou, začala jsem cvičit a jsem spokojená. No, pokud ale máte problémy a váháte, jestli jít k doktorovi, tak není co řešit. Samy to asi fakt nezvládnete. Já se o to snažila roky.
13. Říjen 2003 - 6:56
Obrázek uživatele Návštěvník
suomi. (anonym)
Reaguji na Evin příspěvěk. Přidávám se ke chvále na antidepresivum Deprex. Bulimií jsem nikdy netrpěla, ale před 3 roky jsem se léčila z deprese.Úspěšně, s pomocí jedné úžasné psychiatričky. Ona, ale hlavně Deprex a Lexaurin (na spánek) mi pomohly řešit problémy, kterých jsem v té době měla víc než dost. Nejdůležitější je uzdravit duši, najít sebevědomí a těšit se z maličkostí a vůbec života. Moc vám všem přeju, abyste ten strašně těžký boj vyhrály.
20. Říjen 2003 - 18:52
Obrázek uživatele Návštěvník
Evík (anonym)
Mohl by mi nekdo poradit? Myslim, ze mam problem s prijmem potravy, ale nejsem si jista, zda se jedna o bulimii. Z predeslych prispevku jsem zmatena a proto doufam, ze mi nekdo rekne, co mi je a co s tim. Takze muj problem: Az do stredni skoly jsem byla hrozne tlusta, pak jsem z nicoho nic zhubla a zalibilo se mi to. Chtela jsem zhubnout vic a vic, drzela jsem ruzne diety a kdyz jsem nekdy(treba po oslave) pribrala kilo byla jsem nestastna. Pres vsechny snahy jsem zacala pribirat. Nedokazu totiz myslet na nic jineho nez jidlo. Kdyz usinam, vstavam, sedim ve skole, proste porad. A kdyz jsem sama, tak jim. Desim se toho, co jsem schopna snist. Ale jeste nikdy jsem jidlo nevyzvracela, i kdyz uz jsem o tom kolikrat uvazovala. Muzete mi tedy nekdo poradit? Uz nevim, co mam delat...
21. Říjen 2003 - 18:44
Obrázek uživatele Návštěvník
Ála (anonym)
Evíku,myslím, že problém s příjmem potravy začíná tehdy, kdy ti to nějakým způsobem "ničí" život ať už si to uvědomuješ nebo ne. A ty si to uvědomuješ. Ale myslím, že na tom nejsi zase nejhůř. Nebylo by ale marné se poradit s nějakým odborníkem, ale jen takovým, který tomu rozumí. A nebo se prostě snažit soustředit svou pozornost na jiné věci než je jídlo. Já vím, je to těžké a přeju ti hoooodně moc štěstí a pohodu. Ahoj.
22. Říjen 2003 - 13:41
Obrázek uživatele Návštěvník
zuzka (anonym)
Ahoj,zdravim vas vsechny.Naposledy,co jsem tu byla¨,jsem litala v bulimii az nad usi,poradne se vsim.Hodne mi to pripomnel prispevek Petuly.Mela jsem bulimii asi 4 roky,posledni dva roky opravdu natvrdo.jak se zda¨,jsem venku z toho nejhorsiho.Mozna je jen otazka casu,kdy do toho zas spadnu,ale vim,ze me to totalne znici a proto budu bojovat jak se da.Holky,ted vam raknu pravdu pravdouci,kterou si ani ja jeste nechci priznat.Pokud se buliimie zbavite,pak jedine tak,ze polevite z naroku na svou osobu.Myslim tim rezignovat na postavu.to ja ale nehodlam,proto mam strach,ze do toho zas vlitnu.A jak jsem se z toho dostala?Hrozne a vdecim za to jedny prisernosti,co me potkala,a to nehoda v aute.Jo,bourala jsem v aute,sikulka,zlomila si obratel,prolezela 14dni v nemocnici,kdy jsem nesmela slizt z postele,ani se jit sama vycurat,takze si asi dovedete predstavit,ze na nejaky prejidani asi nebyla vhodna doba.Pak me pustili domu,ale dostala jsem korzet,v kterym se vpodstate nedalo ohnout,jestli mi rozumite.Ty zasveceny asi jo.Zbaveni se bulimie,to byla jedina vec,za kterou muzu byt rada.ted uz korzet nenosim,ä presto se mi zvracet nechce,uz nikdy.Teda,je fakt,ze jsem uz dvakrat ulitla,ale vzdycky to bylo tak hnusny!!!!!Tou blbou veci je to,co uz jsem predeslala,musela jsem se ted vykaslat nato,kolik vazim a nato,ze se uz nevejdu temer do zadnyho obleceni.Fakt,pote nemocnicni kure jsem pribrala takovych pet kilo!!!Vim,ze to neni takova katastrofa,ale pro me fakt,je a myslim,ze me tu snad aspon nekdo chape.Dneska jsem si koupila novy dziny,mela jsme dvoje,krasne obtahly a malinkaty,ale ja je nezapla!!!Celou dobu od bouracky,jsou to asi dva mesice,jsem nosila sukne,ale ted se ponkud ochladilo,takze nemam co na sebe.Ja,ktera mam plny skrine krasnyho obleceni.Jenze malinkyho.Z tohohle jsem fakt nestastna,asi nejsem ta spravna,co bych vam mela radit,jak z toho ven. Taky vim,ze nebyt ty bouracky,litat v tom porad,jsem opravdu ¨zavisla na svym vzhledu.Delam modelku,teda teduz asi delala,nikdy ne naplno,studuju,ale vim,ze ted se v agenture nemuzu ani ukazat.Vim,ze lide,co me neznali pred par messici,si mysli,je to je stihla holka.Je to ale blbost,mam obrovskej zadek a bricho,mam pocit,ze vsechna pribrana kila,se mi usadila na zadku a udelaly se na nem ty priserny doliky zvany celulitida.Chtela bych sem napsat vsechno,ale nevim,jestli to nekoho bude zajimat,a asi nemam tolik casu.Je pravda,ze na vsem se podepsal muj kluk.Nevedela jsem to o nem od zacatku,ale postupem casu jsem zjistila,ze prestoze je hrozne hodnej(i kdyz mi mnohe neverili,kdyz jsem ho tu kdysi vylicila),ma opravdovou uchylku na vysoky hubeny holky.Chodil jen s takovejma,pak jsem se od nej nechala sbalit ja,vysoka hubena,a pote,co jsem zjistila,jakej je jsem jeste poradne shodila.Nevedel,ze jsem na todle tema tak citliva,nevim,¨kocky s kteryma chodil predtim,byly asi vsechny hrozne sebevedomy,coz ja tak moc nejsem,tak me bralö to ,jak mi hledel do talire a porad propagoval ¨nazor,ze holky ji tak polovinu toho,co kluci.tak jsem nejedla pred nim,ale vzdy sama,pak to sla vyblit a tak to slo dva roky.Nekolikrat jsem byla jako modelka v ciz&;239;ne,vzdy jsem tam par kilo pribrala,protoze jsem nebyla pod jehoo kontrolou,po navratu je zas shodila.No a letos v lete prisel konecne na to,ze mam bulimii.Ale nejak ho to moc nebralo,asi nechape,jaky zdravotni a hlavne psychicky dusledky ma tahle nemoc.Pak jsem zas odcestovala,pak se vybourala a ted s tim prestala.Mu je to ted jasny,proc jsem tak tlusta jak jsem jeste nikdy nebyla.A respektuje to,protoze me fakt miluje a ja jeho,jen nevim,jak dlouho bude trvat,nez se zacne poohlizet po svyuchylce,ja ji ted urcite nesplnuju.Kdyz jsme spolu zacli,litala jsem v tom uz,ale ne tak moc a vazila asi 58 kilo.Pak jsem zjistila,jakej je cvok,a zhubla asi na 53,to ale b&;255;lo moc,nemohla jsem si vahu udrzet,nesmela jsem jist nic,fakt to neslo,takze jsem zas pribirala.No a ted se radeji nevazim,ale urcite mam minimale 64 kilo.Musim koncit,omlouvam se za svuj hloupy prispevek,vim,ze kdyz si ho precte zdrava holka,rekne se,ze jsem uplnej cvok,ale nektery z vas me snad pochopi.Drzte mi prosim palce,at tam zas nes¨klouznu,snad mi pomuze jen nejaka rozumna dieta,ale neverim tomu,mam totiz pomalej metabolismus a kdybych se ted poradne nehlidala a nejedla i ted velmi light a rozumne,pribiram vesele dal.Takze bud se stim smirim,coz zatim nahodlam,nebo do toho zas vletim,coz nehodlam uz tuplem,takze hodlam se zblaznit.Preju vam hodne uspechu,pa Zuzka
3. Listopad 2003 - 15:09
Obrázek uživatele Návštěvník
Alča (anonym)
Ahoj Zuzko,ani si neumíš představit, jak moc se mě dotýká to, co jsi napsala a jak to chápu. Nejsi sama, kdo bohužel má na sebe (svou postavu) takové nároky a je mi moc líto, že ti neumím poradit, jak se zbavit těchto myšlenek. Přeju ti, aby ses nikdy už nevrátila k bulimii. Moc ti držím pěsti.
4. Listopad 2003 - 10:22
Obrázek uživatele Návštěvník
Katka (anonym)
Ahoj Zuzko,myslim, ze Te tady chapeme fakt skoro vsechny. Je to vlastne, jako bys popisovala me. Muj pritel taky miluje ty hubene. Kdyz jsem se s nim seznamila, byla jsem zrovna dost hubena, mu se to libilo. Pak jsem si ale pripadala, ze nesmim pribrat, jinak bych se mu libit prestala. No, cim vic jsem se zabyvala svou vahou, tim jsem mela vetsi chut na jidlo. Svou nejistotu jsem resila prejidanim, to zase zvracenim a projimadly. I tak jsem pomalu pribirala. Pritel si toho samozrejme vsimnul a zacal kritizovat. Tak jsem po velkem usili zhubla. Ne na puvodni vahu, jen tak neco mezi tou puvodni a tou konecnou. Ted si vahu udrzuju pomoci bulimie. Pritel to nevi, nerekla bych mu to.Mam obdobi, kdy uz jim celkem normalne, ale staci trochu pribrat a propadam panice. Zajimalo by me, jestli to zase vubec nekdy bude normalni.Ahoj Katka
4. Listopad 2003 - 13:35

Stránky

Přidat komentář