84 komentáře / 0 nových
Poslední

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
! (anonym)
Ty se bojíš někoho kdo je...Ta nad tebou to napsala spravne. Ten klid pri usinani neni k zahozeni.
2. Září 2015 - 6:16
Obrázek uživatele Návštěvník
znevěrec (anonym)
Bůh je jen psychologická zbran .
2. Září 2015 - 11:55
Obrázek uživatele Návštěvník
Karel (anonym)
Bůh je jen psychologická...Něco na způsob boha je realita. A lze se o tom přesvědčit napříkald pomocí mediatčních technik. Jako třeba provádějí originál indičtí Bhaktijogini mediatci o jménu božstva které uctívají aby se jim vidětelně projevilo. Viz jen jako příklad Ramakrišna a jeho vize bohyně Kali. http://2.bp.blogspot.com/-HdUfuemNx-g/UlTGFqo6GBI/AAAAAAAAAvc/rBYbGaIs9gU/s1600/Ramakrishna+Kali+poster.jpg Ale dalo by se příkladů najít mnohem více.
2. Září 2015 - 15:33
Obrázek uživatele Návštěvník
// (anonym)
Jó??? A kterého, toho dědka z knížky??? No promiň che che....
2. Září 2015 - 17:14
Obrázek uživatele Návštěvník
oto (anonym)
Bojíte se BOHA? Dotaz pro...Tragédie institucionalizované víry Pokud se někdo nedokáže poučit ze starých chyb, musí je neustále opakovat. A pokud někdo neustále opakuje tytéž chyby v duchovní oblasti, nikdy se nemůže povznést vzhůru. Nevyhnutelně stagnuje, nebo dokonce upadá. Konkrétním účelem tohoto textu je snaha o poučení se z důsledků osudového konfliktu Ježíše Krista s tehdejší institucionalizovanou církví. Ježíšův příběh je totiž příběhem rebela, který přišel do konfliktu s institucí. Do konfliktu se tehdejším plně institucionalizovaným židovským náboženským systémem. Šlo o náboženský systém, který měl svou pevnou hierarchii, své školy, svůj způsob výuky, své vyhraněné názory a svůj vlastní pohled na pravdu. Toto náboženství mělo své nezanedbatelné společenské postavení, kontakty a vliv na mocných tehdejšího světa. Jednoduše řečeno, šlo o duchovno mocenskou instituci, společensky důvěryhodného charakteru přesně tak, jak je tomu i dnes v rámci křesťanství. A najednou se z odkudsi z neznáma, mimo oficiálních struktur tehdejší náboženské instituce vynoří člověk s odlišným, ale mimořádně silným a široké masy přitahujícím učením. Jde o člověka, stojícího v opozici vůči oné nezpochybnitelné duchovní instituci, vysvětlujícího mnohé důležité duchovní pravdy jinak a ostře kritizujícího chyby představitelů oficiálního náboženství. Je však třeba říci, že podobné náhle objevení se proroka z lidu nebylo v té době v Izraeli žádnou výjimkou. Tehdy totiž nebyla nouze a různé samozvané proroky, kolem kterých se shromáždilo větší nebo menší množství posluchačů a stoupenců. Nebezpečí onoho nového proroka však spočívalo v tom, že jeho učení působilo mimořádně silně a přitahovalo doslova celé masy, které byly kromě síly slova přitahovány i nevídanými divy a zázraky. Argumentační síla nového proroka, zázraky a odlišná interpretace mnoha tolikrát zažitých duchovních pravd začali v lidech vzbuzovat oprávněné otázky: Jak je to tedy s naším náboženstvím a s podstatou jeho učení? Mají kněží pravdu opravdu ve všem? Nemýlí se snad v něčem? Není snad pravda na straně nového proroka? Konflikt Ježíše s představiteli židovského náboženství byl konfliktům mezi nositelem Pravdy a církevní institucí. A tato instituce, cítící se být zpochybňována a ohrožena, ovšem mající pozemskou moc a vliv, začala usilovat o Ježíšův život a nakonec ho i o život připravila. V argumentační rovině se totiž vůči Pravdě postavit nedalo a proto se musela najít nějaká vhodná záminka, na jejímž základě byl nepohodlný a rebelantsky nositel Pravdy odstraněn. Jaké nám z toho všeho plyne poučení? Poučení, které z těchto tragických událostí nebylo dosud křesťanstvím vyvozeno? Ono poučení spočívá v poznání, že náboženský systém, který dospěje k určitému stupni institucionalizace a zakonzervuje se sám v sobě, uzurpujíc si právo na absolutní pravdu, se časem stává nepřístupným vůči všemu ostatnímu. I vůči tomu, co by mohlo přicházet z Pravdy. Takové je tedy poznání, které mělo vyvodit křesťanství z osudového konfliktu Ježíše se židovským náboženstvím, protože každý institucionalizovaný náboženský systém se nachází v naprosto stejném nebezpečí. Včetně křesťanství samotného! Mělo se z toho vyvodit poznání, že Pravda může přijít úplně odjinud, než z oficiálního náboženského systému, který má neblahou tendenci zkostnatět a uzavřít se sám do sebe v přesvědčení vlastní neomylnosti. V takové kritické sebereflexi křesťanství by spočívala velikost ducha. Avšak v prosazování nezpochybnitelné pravdy a neomylnosti jakéhokoliv náboženského systému se skrývá neschopnost poučit se z toho, co se stalo před dvěma tisíci lety Ježíši. Příliš rozumovým a ješitným se totiž časem stává každé institucionalizované náboženství. Tak rozumově ješitným, že si začne vyhrazovat právo dokonalého rozpoznávání toho, co je Pravda a co Pravda není. Stejně, jak si to za dob Ježíše vyhradily zákoníci, farizeové a kněžská elita. Cítili se totiž nanejvýš kompetentními, aby rozeznali přicházejícího Mesiáše. Že se zmýlili a že Mesiáše byli schopni poznat dříve obyčejní, prostí rybáři svědčí o tom, do jaké míry může institucionalizace náboženského systému vzdálit jeho příslušníky od skutečné Pravdy. Institucionalizace je totiž spojena s racionalitou a rozumovosti, která postupně překrývá to citově vroucně. To vroucně citově živé, co dělá člověka člověkem a co mu dává v jeho vroucnosti citu vyciťovat to, co pochází z Pravdy. Kdo se o toto opíral a v tomto smyslu jednal, mohl v osobě Ježíše Krista poznat Mesiáše. Kdo však uvěřil instituci tehdejší církve, postavil se proti Bohu a proti Pravdě. Proč je o tom třeba mluvit právě takovým způsobem? Protože tak, jak tomu bylo tehdy je tomu i dnes! Vůbec nic se nezměnilo! I dnes je například možné vypozorovat určité varovné znaky povýšenosti v katolické církvi, která všechny lidi, nenacházející se bezprostředně v její vlastní hierarchické struktuře označuje jako laiky. Tím je nepřímo řečeno, že oni sami jsou profesionály a že tedy stojí blíže k Pravdě a k Stvořiteli, jako obyčejní věřící. Tím je také nepřímo řečeno, že oni jsou těmi nejkompetentnějšími posoudit, zda něco pochází, nebo nepochází z Pravdy. Každému vnímavému člověku musí být přece jasné, že se zde setrvává přesně na stejném postoji a v témže omylu, jako za časů Krista. Nicméně příběh Ježíše je příběhem svědčícím o opaku! Je příběhem konfliktu nositele Pravdy s institucí, která se mýlila! Takové poučení však křesťanství z tragického dění před dva tisíce let dosud nevyvozuje. Setrvávání v téže chybě, kterou dělali náboženští představitelé tehdy, činí ji i dnes a vůbec se z ní nepoučili však znamená, že kdyby Ježíš přišel na zem znovu, znovu by narazil na lidi kompetentních, kteří by kompetentně posoudili, zda jde o Posla Nejvyššího, nebo nejde. Ne, nikdo není duchovně svobodný, pokud bezvýhradně věří institucí! Člověk musí být otevřený vůči všemu, co ke němu přichází. I vůči církvím, jejich myšlenkám a názorům, protože i tam se nachází mnoho dobrého. Musíme si však zachovat svobodu vlastního cítění a zvažování, na jejímž základě budeme schopni samostatně posoudit, kde se nachází skutečná Pravda. Rozhodovat se musíme podle hlasu našeho srdce! Jedině takto totiž jedná duchovně svobodný a vnitřně živý člověk. Kdo se však při svém rozhodování spoléhá na instituci a dobrovolně jí přenechává svou plnou důvěru, ten není duchovně svobodný. Ten je pouze poslušnou ovcí stáda, která půjde poslušně i proti Bohu, i proti Pravdě. Ovcí, která bude na čísi povel křičet "ukřižuj" tak, jak se to stalo za časů Krista. Jenže dnes se to stane jinou formou, ale podstata zůstane úplně stejná. Dnešní doba však už nemá být dobou slepě poslušných, ale naopak, duchovně svobodných. Lidi otevřených svému srdci, svému vlastnímu cítění a svému nejhlubšímu nitru, které jim jako jediné může ukázat správný směr. Takto hrdě a samostatně by měl v dnešní době duchovně stát každý z nás. Je však nesmírně smutné, když člověk vidí velké množství dobrých lidí, poznamenaných otrockým znamením slepé poslušnosti duchovním institucím. Tím duchovním institucím, které se svého času tak tragicky zmýlili ve vztahu k osobě Ježíše Krista, které se z toho vůbec nepoučili a proto se ve vztahu ke skutečné Pravdě mýlí i dnes. http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.
4. Září 2015 - 17:48
Obrázek uživatele Návštěvník
! (anonym)
Pokud bůh existuje, musí to být pořádný sadista, když dopustí (nebo nechce vidět) tolik zla, kolik ho na světě je.
5. Září 2015 - 22:11
Obrázek uživatele Návštěvník
! (anonym)
Pokud bůh existuje, musí to...Neobviňuj Boha, je to karma.
5. Září 2015 - 22:46
Obrázek uživatele Návštěvník
Karel (anonym)
Neobviňuj Boha, je to karma.Fšechno je jinak.
11. Září 2015 - 7:12
Obrázek uživatele Návštěvník
- (anonym)
Fšechno je jinak. uvidíme
11. Září 2015 - 8:09
Obrázek uživatele Návštěvník
Karel (anonym)
Co říkáte na bhaktijoginy. Bhaktijoga = joga lásky k božstvu. Jedním z nejznámějších příkaldů bhaktijogina je Ramakrišna kterému se prý vidětelně projevila jím uctívaná bohyně Kali.
18. Září 2015 - 20:28
Obrázek uživatele Návštěvník
Karel (anonym)
Možná se budete divit,ale...Kecy. Jedinou pravou knihou je Popol Vuh. :-(
19. Září 2015 - 10:08
Obrázek uživatele Návštěvník
Milan (anonym)
Srát na falešné vyznavače...Ahoj Franto, to co napsal Phil je pravdivé, ale každý kdo odpadl od Božího řádu jeho přestupováním a narušováním, má na vědomí clonu jenž mu brání vidět vnitřním zrakem Pravdu. I ty sám jsi před stvořením světa žil po dlouhou dobu jako duch ve své pravé domovině v Ráji. Po dlouhý čas si putoval temnými světy nevědomosti a strastí. Nyní jsi již jako lidská bytost na cestě ze tmy do světla, zpět k Bohu. Když pochopíš účel a smysl života a přikloníž se k životu v lásce Boží, tvé útrapy a nesnáze pominou. Chceš-li poznat v čem chybuješ, porovnej své myšlení a cítění s desaterem a řadem pro život o němž mluvil Kristus v těle Ježíše za svého působení zde na Zemi. Zlý duch zatemňuje lidskou mysl, aby se lidská duše nedozvěděla Pravdu a nemohla se osvobodit z jeho vlivu, tím mu je nucena otročit, proto se mluví o otroctví hříchu a láska Boží se snaží lidskou duši z tohoto otroctví vysvobodit, podmínkou je, že ona duše si to musí také přát. Měj se hezky.
20. Září 2015 - 15:05
Obrázek uživatele Návštěvník
Eduard Nud (anonym)
Bojím se, že tady zůstanu navždy. Nechce se mi ale trpět v ústavu a čekat na smrt jako na jediné vysvobození. Nikdo se mě na nic neptá a když začnu já, každý mi to jenom vymlouvá. Vláďo. Já vím, že to se mnou myslíš dobře. Ale dobře mysleli, špatně provedli. Ty, kdybys věděl, jak mi tím ubližuješ, jistě bys změnil názor, viď?
19. Červenec 2017 - 18:01
Obrázek uživatele Návštěvník
ne (anonym)
Nekradu nevraždim a nepodvádím,
19. Červenec 2017 - 18:25
Obrázek uživatele Návštěvník
mamut (anonym)
Boha se nebojím. Bojím se jen blbců.
20. Červenec 2017 - 0:41
Obrázek uživatele Návštěvník
David (anonym)
Bůh, kterého se člověk musí bát, nemůže být dobrý bůh. Boha má člověk milovat, má mu věřit,důvěřovat. Ale bát se? Nesmysl
21. Červenec 2017 - 10:31
Obrázek uživatele Návštěvník
Touha (anonym)
Boha se nebojím. Bojím se...Bojím se bezcitnejch chytrejch gaunerů
21. Červenec 2017 - 11:29
Obrázek uživatele Návštěvník
rr (anonym)
Bat se mas jako Otce, ma autoritu, ale zaroven ho milujes, protoze Ti neublizi, jen Te vychovava
21. Červenec 2017 - 11:42
Obrázek uživatele Návštěvník
Jestli (anonym)
bysme se měli někoho bát, tak určitě Kalouska...Ten z nás stáhne kůži za živa.
21. Červenec 2017 - 17:01
Obrázek uživatele Návštěvník
Tom (anonym)
Boha jako takového se nebojím, protože kolem sebe za můj život vidím, že rány rozdává i těm extrémně spravedlivým a hodným, takže rozhodně nevěřím na nějakou jeho vědomou volbu. Navíc, to, že člověk může chytit řadu smrtelných nemocí a jednou to zde stejně ukončí je jednoznačně dáno. A cynicky vzato, smrt je pro věřící vlastně vykoupení.
21. Červenec 2017 - 17:39
Obrázek uživatele Návštěvník
prasklá guma (anonym)
proč dotaz pro katolíky, nejsem katolík a věřím ve velkého manitů. jsem lovec,indián
21. Červenec 2017 - 20:21
Obrázek uživatele Návštěvník
proč.? (anonym)
Je to jen vymyšlená postava sloužící k ovládaní člověka slouží k tomu aby obrala jednotlivce o svobodné rozhodování a svoji svobodu uveřivši předají do rukou cirkve. Toto oblbnuti může vest k fanatizmu a s toho nikdy žádné dobro nevzešlo.
21. Červenec 2017 - 20:45
Obrázek uživatele Návštěvník
odcházející slu... (anonym)
Ne. Ale zajímalo by mě, pokud existuje, jak by se díval na smrt sebevraždou nedoporovázenou negativními myšlenkami/emocemi? A jde v takovém rozpoložení sebevražda uskutečnit? S klidem, vyrovnaností, beze strachu, nenávisti, pomstychtivosti atd... Jak se dá nasimulovat pád s pocitem, že se vám zasekl padák? Co třeba přiložením hlavně ke spánku, nebo do úst? Jde mi o ty "bájné" poslední myšlenky, rychlofilm, který se odehrává před smrtí člověka, tak intenzivní, náhlý a nečekaný, že musí člověka zastihnout v osobnostní nahotě. Děje se to? Jde o to, že někdy to pravé v sobě člověk nosí sobě nepřiznané, potlačené. A mě by zajímalo jaký je ten moment, u kterého člověk nedokáže ovládat to co se z jeho nitra vynoří až na povrch. Může jít o něco hezkého i nehezkého. Něco jako když se J. Nicholson uřekl, pod palbou T. Cruise coby právníka. To bylo ale vědomé zamlčování druhým, kdy já měl spíš na mysli vlastní skrytou pravdu, která nemusí byt v takové zřejmosti. Taková je ale daň za prolhanost, faleš a přetvářku, za zištnost a vypočítavost, že člověk v těch všech maskách a konstrukcích a zástupných problémech, má v sobě takový chaos, že už nerozezná autentické, primární, nejosobnější od účelového, vsugerovaného, nehlavního... Co mě štve, čeho lituji, co mi chybí, co nebo koho miluji a když nikoho, tak kdo se mi opravdu, ale opravdu libi:) aneb pravdu za smrt:)
3. Leden 2019 - 15:13

Stránky

Přidat komentář