57 komentářů / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

BOJÍM SE SAMA SEBE :-(

10. Září 2018 - 0:04

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
a.ch.j.o (anonym)
:-( jak začít? Asi tím co momentálně prožívám.Příšerná tíseň.Vybavím si jistou myšlenku, která příjde nevím odkud,je zlá,strašně zlá,bráním se,ale je to silnější.Nevyplývá z toho,že jsem schopná své myšlenky uskutečnit,to každopádně ne, ale už to, že mě něco takového napadne,je pro mě utrpením.Bojím se sama sebe, nevím kdo jsem, nevím jaká jsem.Co to je a proč to tak je?Ovlivňuje mě okolní svět,ve kterém je čím dál více násilí?Pak asi přichází ta myšlenka,v čem se od těch lidí,kteří ubližují, liším,co když máme každý v sobě tu samou dávku nenávisti :-( ach jo,co je to se mnou.
8. Březen 2004 - 8:45
Obrázek uživatele Návštěvník
Abby (anonym)
Nelekej se.V každém se občas objeví špatné myšlenky.Velké plus je,že tu špatnou myšlenku vnímáš a víš,že je špatná.Pokus se rozebrat,proč tě napadá.Pokud se jedná o něco v souvislosti s určitým člověkem,prober si,jaký máš k němu vztah,jaký on k tobě,zda ti ubližuje,co porti tomu můžeš dělat.Ne násilím,ale činy.Nevím co konkrétně tě napadá..víš,že to co tě napadá nechceš! Takže zkus tu zlou myšlenku přetvořit na jinou.Co bys tím získala?Víš,že jsi dobrá,nechceš něco takového dopustit.Určitě tě ale něco tíží..popřemýšlej o své situaci.Hlavně nedělej,co nechceš.Jsi báječná bytost a máš sílu rozdávat lásku,jsi na dobré cestě,když o sobě tak přemýšlíš.
8. Březen 2004 - 9:13
Obrázek uživatele Návštěvník
katae (anonym)
Nemusí to být pouze psychické. Je možné, že trpíš stresem nebo depresí (t.j. chemická porucha organismu). Pokud je to lehčí forma, zkus si koupit BYLINNÝ ČAJ na nervy (jsou v lékárnách různé druhy, dobrý je, myslím, Homér - ale tím názvem si nejsem jistá). Ten čaj musíš pít prostě pořád, vař si jej doma i v práci (nebo do termosky). Předjaří je na podobné stavy jak dělané. Taky doporučuju přísun VITAMÍNŮ a přemluv se k procházkám v každém počasí. Doplňuj stravu o PIVOVARSKÉ KVASNICE (ve formě, která Ti bude vyhovovat - v lékárnách mají velký výběr). Mám s tím vlastní zkušenosti. Ozvi se, jak na tom jsi, není dobré zůstávat úplně bez kontaktu s lidma, kteří o Tvých problémech ví. Hodně štěstí.
8. Březen 2004 - 9:34
Obrázek uživatele Návštěvník
a.ch.j.o (anonym)
nelekej se? :-)Ale já se bojím,těžko popsat to, co se mi honí v hlavě, stydím se to napsat, protože by bylo snadné mě odsoudit i já sama se za to odsuzuji. Je to pro mě nové a nepochopitelné.Mám trochu těžší období (odloučení od někoho mi moc blízkého - ne smrt. Taky tu bylo něco o tom, rozebrat tu myšlenku. Snažím se o to, ale tím je to ještě horší, nejsem schopná si vysvětlit, jak mě vůbec něco takového může napadnout.
8. Březen 2004 - 10:28
Obrázek uživatele Návštěvník
Abby (anonym)
Těžko ti radit..odloučení od někoho moc milého je bolavé,znám to a prožívám něco podobného.Každá myšlenka má nějaký důvod..Souvisí to u tebe s tím odloučením?
8. Březen 2004 - 11:14
Obrázek uživatele Návštěvník
a.ch.j.o (anonym)
Naopak. Věř, že bych se raději trápila těmi opodstatněnými myšlenkami, než tím co prožívám teď. Ale musím přiznat, že je ulevující o tom s někým mluvit.Je mi líp.Víš asi je to všechno poměrně zmatené, to co bylo, navíc menstruace, úplněk. Zítra bude líp a pokud ne, pak se opět vrátím a přečtu si alespoň těch pár řádku od Tebe, které mě povzbudí.
8. Březen 2004 - 11:34
Obrázek uživatele Návštěvník
ayperi (anonym)
Co kdybys napsala nejakou svou myšlenku, pro lepší představu. Prosím.
8. Březen 2004 - 12:00
Obrázek uživatele Návštěvník
Sona (anonym)
Neboj se to napsat. Mas predstavy, ze bys nekoho mohla zabit? To uz tady tusim nekdo taky psal.
8. Březen 2004 - 12:11
Obrázek uživatele Návštěvník
a.ch.j.o (anonym)
Je mi u toho hrozně :-((( ale ok.Napíšu to. Včera jsem se dívala na TV, byla tam malá holčička, která měla poraněnou nohu, měla sukýnku a holé nožky :-) a teď ta odporná myšlenka :-(((( představila jsem si jak se na tu holčičku někdo dívá, někdo komu říkáme pedofil? :-( směšné, ale zároveň ..................... jsem si představila jak já ji ubližuji tím, že ...... ji v podstatě zasouvám nějaký předmět tam, stalo se mi to včera, ta představa mě ničí ... jak se mi může něco takového zrodit v mozku :-(( pak sedím v autobuse a vidím opět nějaké to malé děvčátko a snažím se znovu oživit tu myšlenku, ale jen z důvodů, abych byla schopná si oddůvodnit proč to všechno, ale já to nevím.Je mi z toho nanic.
8. Březen 2004 - 12:21
Obrázek uživatele Návštěvník
a.ch.j.o (anonym)
Omlouvám se :-(
8. Březen 2004 - 12:22
Obrázek uživatele Návštěvník
katae (anonym)
Nemáš se zač omlouvat, deprese to není, na začátku jsem Tě nepochopila.Co návštěva odborníka? Lepší je psycholog, psychiatři Tě jen cpou práškama. Znám dobrou psycholožku v Otrokovicích, ale nevím, odkud jsi.
8. Březen 2004 - 13:25
Obrázek uživatele Návštěvník
a.ch.j.o (anonym)
:-) Snad se srovnám sama a pokud ne, pak samozřejmě budu hledat odbornou pomoc.Strašně negativně na mě působí média, asi bych měla nějakou dobu vynechat a neposlouchat ty negativní zprávy, které nás neustále obklopují. Jsem poslední dobozu hodně zmatená, všechno se ve mě mísí (nebo mýsí) :-), ale přesto věřím se mě nic vážného nepotkalo. Polekalo mě to, což je pochopitelné. Díky :-)
8. Březen 2004 - 13:31
Obrázek uživatele Návštěvník
Misa (anonym)
Ja mam nekdy taky takove predstavy. Treba me potrapila myslenka, ze svemu psovi uriznu hlavu. Nikdy bych to samozrejme neudelala. A taky nedovedu rict, proc me takova hruza napada. Ale myslim, ze to muze napadnout kazdeho. Rozdil je v tom, ze nekdo si rekne. Fuj co me to napada za blbosti a myslenku ukonci a nekdo se tim strasne trapi. Takze radim, netrap se tim. Proste te to napadlo a hotovo. Zase jdi delat neco jineho.
8. Březen 2004 - 13:40
Obrázek uživatele Návštěvník
a.ch.j.o (anonym)
Asi máš pravdu, neměla bych to tak prožívat. Hlavně to nijak neřešit a nerozebírat, protože to je to, co člověka ničí. Člověk jako by sám sebe musel přesvědčovat, že by to nedokázal, ale ono to nejde, to je to zničující. Buďme v pohodě a snažme se myslet jen na to hezké.
8. Březen 2004 - 14:20
Obrázek uživatele Návštěvník
Abby (anonym)
No myslím,že takovéhle věci občas napadnou dost lidí.I mě napadají podobné myšlenky,prostě se objeví,já je nechám proběhnout a pak se divím a říkám si,bože kde se to ve mě bere?Vždy si řeknu,to je pěkně ošklivý nápad,nechci takové mít.Fakt nejsem psycholog,píšu ti,co pomáhá mně.Snažím se pak představit si opak takové situace,něco pěkného..Umím si představit,jak se cítíš.Taky nechápu,proč takové představy máme,nejsem zlá,krom toho mám sama z dětství nepříjemnou zkušenost se sexuálním násilím,takže fakt nechápu.
8. Březen 2004 - 14:49
Obrázek uživatele Návštěvník
a.ch.j.o (anonym)
To je přesně ono, naučit se ovládat ty myšlenky, zadupat je do země :-( já to zatím neumím a tím, že si to stále přípomínám, abych si to nějakým způsobem ospravedlnila, tím spíš to nedokážu.
8. Březen 2004 - 15:00
Obrázek uživatele Návštěvník
Abby (anonym)
Jsi smutná? Bolí tě něco? V takové situaci člověk má chuť někomu taky ublížit...Máš děti?
8. Březen 2004 - 15:08
Obrázek uživatele Návštěvník
Abby (anonym)
Ještě jsem ti chtěla napsat,jak se zmiňuješ o těch negativních zprávách okolo nás- pokud se necítíš dobře,nesleduj tv a neposlouchej zprávy.Zkus něco příjemného,co ti dělá dobře,relaxační hudba,malování,knihy,cokoliv co tě baví a zvedne ti náladu.
8. Březen 2004 - 15:11
Obrázek uživatele Návštěvník
a.ch.j.o (anonym)
Jsem smutná :-( i když se snažím a dělám všechno proto, aby tomu tak nebylo. Ale musím říct, že den ode dne je to lepší a lepší :-) nesedím a nečekám až ta bolest odezní, naopak zvedla jsem zadek a začala pracovat sama na sobě a zrovna v té době mě přepadla ta myšlenka, kterou jsem tu již zmiňovala. Snažím se ovládat sama sebe a nenechat se ovládat těmi ostatními :-) Myslím, že jsem tu narazila na fajn lidičky, jsem ráda a jsem ráda i proto, že jsem ventilovala to, co mě tak tížilo. Pomáháte víte to ??? :-)
9. Březen 2004 - 7:42
Obrázek uživatele Návštěvník
Abby (anonym)
Pokud ti naše odpovědi pomáhají,jsem ráda.Mně osobně taky pomohlo pár lidí na netu,když mi bylo ouvej.V jedné knížce jsem četla,když se snažíš změnit se k lepšímu,ozývají se špatné myšlenky,to prý vyplouvají na povrch,je to prý normální,je to součást té očisty-v podstatě zkoušky..možná to zní jako blbost,ale já tomu věřím,protože když jsem se sebou začala něco dělat,mlátilo to se mnou pěkně!!Dnes je mi líp,i když to ještě není ono.Vydrž a měj se ráda,zasloužíš si to!!Doporučuji knihu Miluj svůj život,L. Hay
9. Březen 2004 - 12:01
Obrázek uživatele Návštěvník
a.ch.j.o (anonym)
:-) jsi milý člověk, díky.
9. Březen 2004 - 12:08
Obrázek uživatele Návštěvník
Abby (anonym)
Halo halo...jak se máš,Achjo??:-)ozvi se,prosím,zajímá mě,jak se ti daří..
15. Březen 2004 - 9:22
Obrázek uživatele Návštěvník
a.ch.j.o (anonym)
Ahojky :-), je mi fajn. Myšlenky ještě občas potrápí, ale už jsem se je naučila potlačit a myslet na to příjemnější. Teď momentálně žiju realitou dnešní noci a asi jsem něco pokazila. Vztahy znamenají neustálý kolotoč emocí. Snažím se :-) ale je těžké jít za svým cílem, protože aniž bys chtěla, ublížíš. Na druhé straně se někdo probudí a najednou je z Tebe jiný člověk? Hloupost, že ? Ale já podlehla těm sladkým slovům, ovšem jak mi bylo po probuzení? Zle :-) takže proč to všechno usílí? Jednou člověk prostě musí, pokud iopravdu chce a bezohledně se dívat nebo slyšet nářky těch druhých.Bolestivé, ale .... tím to ukončím :-) Nejsi ze mě moudrá, ani já ze sebe ne. Užívej života a usmívej se :-)
15. Březen 2004 - 9:35
Obrázek uživatele Návštěvník
Abby (anonym)
Nejsem moudrá ani z tebe,ani ze sebe,takže v pohodě:-)Jak jít za svým a neposlouchat či nevidět,jak to působí na ostatní?O tom mi povídej.Emoce?Bez nich by život nebyl tak fajn.Víš co je hrozný?Bát se třeba zamilovat,protože už hned myslíš na to,jak mizerně ti bude,až tě láska opustí...pokouším se házet předčasné obavy za hlavu a žiju.Ty taky nelituj...chtělas to?Máš to:-)
15. Březen 2004 - 12:31
Obrázek uživatele Návštěvník
a.ch.j.o (anonym)
Mám strašný zmatek v hlavě, nejsem schopná si to tak nějak uspořádat. Skoro už to používám jako výmluvu za své chovaní :-)Víš někdy je to těžké a bohužel myslím, že opravdu víš. Někdo Ti ubližuje neustále, pak nastane zlom a ty se postavíš na vlastní, začneš se bránit a nakonec kdo ubližuje jsi ty, možná tou ztrátou citů, kterou najednou ten druhý postrádá a ty už nemáš co nabídnout. To bolí mě i jeho a jak z toho ven?
15. Březen 2004 - 13:08
Obrázek uživatele Návštěvník
Abby (anonym)
Pokud víš jistě,že chceš z toho ven a že se k tobě někdo choval,jak si podle tebe nezasloužíš,tak musíš odhodit výčitky a pocity viny.Můžeš to maximálně vysvětlit,ale neočekávej,že to bude pochopeno..většinou je to tvé štěstí x štěstí toho druhého.Naivně si myslím,že u zdravého vztahu by tohle ty versus on nemělo být.Tam by mělo jít o společné štěstí.Ale kde brát,když už v sobě hledáš takovou dobu a nemáš se čeho chytit?Dát šanci,zkusit to,třeba se to něčeho časem samo chytne??Rozhodnutí je na tobě a na tvém srdci.Ne vždy to,co je přijímáno okolím a společností je to pravé pro nás...Co chceš?Kam tě srdce táhne?Můžeš to mít v tom prostředí,kde jsi teď?Nikdy to nejde hned,ale pokud to má být,stejně tě to za tím potáhne...Je hezké mít ohledy na ostatní...ale mají oni ohledy na tebe?Někdy je okolí pěkně vyvedeno z míry,když si začneš stát za svým a nenecháš se už ukecat..to se ti může dostat i rady,aby sis došla k psychiatrovi:-)to znám..já jsem pod vlivem možná nějaké sekty...a musím se tomu smát.Je to moje sekta,její mluvčí jsem já a taky jediný člen.:-))))dějí se hrozné věci,když odmítneš dělat,co se čeká..
15. Březen 2004 - 14:34
Obrázek uživatele Návštěvník
Abby (anonym)
Mimochodem,já si to v hlavě uspořádávám skoro rok:-)))
15. Březen 2004 - 14:35
Obrázek uživatele Návštěvník
a.ch.j.o (anonym)
Buďme konečně samy(i) :-) sebou. Myslím, že obě víme, co bychom měli a neměli, ale vědět a udělat sakra co ? :-) A štěstí ? :-) Máme ho ve svých srdcích, akorát si to nejsme schopni uvědomit. Buďme spokojeni, protože opravdové neštěstí se nám zatím vyhýbá.
15. Březen 2004 - 14:48
Obrázek uživatele Návštěvník
Helena (anonym)
Milá holka, na nic nečekej a hledej odborníka.Před lety, těsně po revoluci jsme měly dvě malé děti - 3roky a čerstvě narozené mimino, manžel se v důsledku postupného tlaku při krachu jeho podniku zhroutil, ale ne najednou. Nejdřív začal mít strach a nevěděl z čeho, našla jsem ho třeba jak sedí v rohu na WC na zemi a pláče, že nemůže ven. Postupně asi během týdne začal mít obavy, že nám ublíží, ale nedokázal vysvětlit proč. Četla jsem všechno možné a bála se ho, jeho sebevraždy, schizofrenie... Nakonec už to nebylo únosné a tak jsme šli do krizového centra. Už NIKDY bych to neudělala, nejenže manžela hospitalizovali téměř 3měs aniž by se jeho stav jakkoliv zlepšil, navíc se mu snažili namluvit, že je hypochondr, začal mít totiž pocit, že nechodí, ale vznáší se nad zemí. Našla jsem, ani nevím kde, v sobě odvahu kontaktovat známou psychyatričku, když jsem jí popsala příznaky dala mi na výběr. Buď manžela nechám zbláznit se ze svých pocitů na krizovém centru na Psychologii, nebo ho přiměju podepsat reverz a nechám ho hospitalizovat v klasickém blázinci. Udělala jsem to. Po měsíci léčby v blázinci manžel chodil s dcerami na procházky do nemocničního parku, na mě čekával s kytičkou... Celkem po asi 7 týdnech začal docházet do stacionáře, večer byl doma, koupal děti, věšel plíny (to byly doby, co?), pak chodil dvakrát týdně na kontrolu, pak jenou měsíčně, pak jednou ročně. V současnosti s manželem podnikáme, máme moc hezké manželství a občas si vzpomeneme v legraci i s dcerami, jak byl taťka v blázinci. Ještě k lékům - když byl manžel hospitalizován na psychlogii dostával asi 2x tolik léků jako na psychyatrii. Tak to je moje zkušenost, myslím na tebe. Helena
15. Březen 2004 - 15:19
Obrázek uživatele Návštěvník
Abby (anonym)
to jsi napsala opravdu hezky,tu poslední větu:-)já kupodivu dnes,kdy se mi vše sype a hroutí,jsem spokojenější než dříve,kdy bylo vše v klidu a pohodě:-)
15. Březen 2004 - 15:19

Stránky

Přidat komentář