57 komentářů / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

BOJÍM SE SAMA SEBE :-(

10. Září 2018 - 0:04

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
a.ch.j.o (anonym)
:-( jak začít? Asi tím co momentálně prožívám.Příšerná tíseň.Vybavím si jistou myšlenku, která příjde nevím odkud,je zlá,strašně zlá,bráním se,ale je to silnější.Nevyplývá z toho,že jsem schopná své myšlenky uskutečnit,to každopádně ne, ale už to, že mě něco takového napadne,je pro mě utrpením.Bojím se sama sebe, nevím kdo jsem, nevím jaká jsem.Co to je a proč to tak je?Ovlivňuje mě okolní svět,ve kterém je čím dál více násilí?Pak asi přichází ta myšlenka,v čem se od těch lidí,kteří ubližují, liším,co když máme každý v sobě tu samou dávku nenávisti :-( ach jo,co je to se mnou.
8. Březen 2004 - 8:45
Obrázek uživatele Návštěvník
Abby (anonym)
Nelekej se.V každém se občas objeví špatné myšlenky.Velké plus je,že tu špatnou myšlenku vnímáš a víš,že je špatná.Pokus se rozebrat,proč tě napadá.Pokud se jedná o něco v souvislosti s určitým člověkem,prober si,jaký máš k němu vztah,jaký on k tobě,zda ti ubližuje,co porti tomu můžeš dělat.Ne násilím,ale činy.Nevím co konkrétně tě napadá..víš,že to co tě napadá nechceš! Takže zkus tu zlou myšlenku přetvořit na jinou.Co bys tím získala?Víš,že jsi dobrá,nechceš něco takového dopustit.Určitě tě ale něco tíží..popřemýšlej o své situaci.Hlavně nedělej,co nechceš.Jsi báječná bytost a máš sílu rozdávat lásku,jsi na dobré cestě,když o sobě tak přemýšlíš.
8. Březen 2004 - 9:13
Obrázek uživatele Návštěvník
katae (anonym)
Nemusí to být pouze psychické. Je možné, že trpíš stresem nebo depresí (t.j. chemická porucha organismu). Pokud je to lehčí forma, zkus si koupit BYLINNÝ ČAJ na nervy (jsou v lékárnách různé druhy, dobrý je, myslím, Homér - ale tím názvem si nejsem jistá). Ten čaj musíš pít prostě pořád, vař si jej doma i v práci (nebo do termosky). Předjaří je na podobné stavy jak dělané. Taky doporučuju přísun VITAMÍNŮ a přemluv se k procházkám v každém počasí. Doplňuj stravu o PIVOVARSKÉ KVASNICE (ve formě, která Ti bude vyhovovat - v lékárnách mají velký výběr). Mám s tím vlastní zkušenosti. Ozvi se, jak na tom jsi, není dobré zůstávat úplně bez kontaktu s lidma, kteří o Tvých problémech ví. Hodně štěstí.
8. Březen 2004 - 9:34
Obrázek uživatele Návštěvník
a.ch.j.o (anonym)
nelekej se? :-)Ale já se bojím,těžko popsat to, co se mi honí v hlavě, stydím se to napsat, protože by bylo snadné mě odsoudit i já sama se za to odsuzuji. Je to pro mě nové a nepochopitelné.Mám trochu těžší období (odloučení od někoho mi moc blízkého - ne smrt. Taky tu bylo něco o tom, rozebrat tu myšlenku. Snažím se o to, ale tím je to ještě horší, nejsem schopná si vysvětlit, jak mě vůbec něco takového může napadnout.
8. Březen 2004 - 10:28
Obrázek uživatele Návštěvník
Abby (anonym)
Těžko ti radit..odloučení od někoho moc milého je bolavé,znám to a prožívám něco podobného.Každá myšlenka má nějaký důvod..Souvisí to u tebe s tím odloučením?
8. Březen 2004 - 11:14
Obrázek uživatele Návštěvník
a.ch.j.o (anonym)
Naopak. Věř, že bych se raději trápila těmi opodstatněnými myšlenkami, než tím co prožívám teď. Ale musím přiznat, že je ulevující o tom s někým mluvit.Je mi líp.Víš asi je to všechno poměrně zmatené, to co bylo, navíc menstruace, úplněk. Zítra bude líp a pokud ne, pak se opět vrátím a přečtu si alespoň těch pár řádku od Tebe, které mě povzbudí.
8. Březen 2004 - 11:34
Obrázek uživatele Návštěvník
ayperi (anonym)
Co kdybys napsala nejakou svou myšlenku, pro lepší představu. Prosím.
8. Březen 2004 - 12:00
Obrázek uživatele Návštěvník
Sona (anonym)
Neboj se to napsat. Mas predstavy, ze bys nekoho mohla zabit? To uz tady tusim nekdo taky psal.
8. Březen 2004 - 12:11
Obrázek uživatele Návštěvník
a.ch.j.o (anonym)
Je mi u toho hrozně :-((( ale ok.Napíšu to. Včera jsem se dívala na TV, byla tam malá holčička, která měla poraněnou nohu, měla sukýnku a holé nožky :-) a teď ta odporná myšlenka :-(((( představila jsem si jak se na tu holčičku někdo dívá, někdo komu říkáme pedofil? :-( směšné, ale zároveň ..................... jsem si představila jak já ji ubližuji tím, že ...... ji v podstatě zasouvám nějaký předmět tam, stalo se mi to včera, ta představa mě ničí ... jak se mi může něco takového zrodit v mozku :-(( pak sedím v autobuse a vidím opět nějaké to malé děvčátko a snažím se znovu oživit tu myšlenku, ale jen z důvodů, abych byla schopná si oddůvodnit proč to všechno, ale já to nevím.Je mi z toho nanic.
8. Březen 2004 - 12:21
Obrázek uživatele Návštěvník
a.ch.j.o (anonym)
Omlouvám se :-(
8. Březen 2004 - 12:22
Obrázek uživatele Návštěvník
katae (anonym)
Nemáš se zač omlouvat, deprese to není, na začátku jsem Tě nepochopila.Co návštěva odborníka? Lepší je psycholog, psychiatři Tě jen cpou práškama. Znám dobrou psycholožku v Otrokovicích, ale nevím, odkud jsi.
8. Březen 2004 - 13:25
Obrázek uživatele Návštěvník
a.ch.j.o (anonym)
:-) Snad se srovnám sama a pokud ne, pak samozřejmě budu hledat odbornou pomoc.Strašně negativně na mě působí média, asi bych měla nějakou dobu vynechat a neposlouchat ty negativní zprávy, které nás neustále obklopují. Jsem poslední dobozu hodně zmatená, všechno se ve mě mísí (nebo mýsí) :-), ale přesto věřím se mě nic vážného nepotkalo. Polekalo mě to, což je pochopitelné. Díky :-)
8. Březen 2004 - 13:31
Obrázek uživatele Návštěvník
Misa (anonym)
Ja mam nekdy taky takove predstavy. Treba me potrapila myslenka, ze svemu psovi uriznu hlavu. Nikdy bych to samozrejme neudelala. A taky nedovedu rict, proc me takova hruza napada. Ale myslim, ze to muze napadnout kazdeho. Rozdil je v tom, ze nekdo si rekne. Fuj co me to napada za blbosti a myslenku ukonci a nekdo se tim strasne trapi. Takze radim, netrap se tim. Proste te to napadlo a hotovo. Zase jdi delat neco jineho.
8. Březen 2004 - 13:40
Obrázek uživatele Návštěvník
a.ch.j.o (anonym)
Asi máš pravdu, neměla bych to tak prožívat. Hlavně to nijak neřešit a nerozebírat, protože to je to, co člověka ničí. Člověk jako by sám sebe musel přesvědčovat, že by to nedokázal, ale ono to nejde, to je to zničující. Buďme v pohodě a snažme se myslet jen na to hezké.
8. Březen 2004 - 14:20
Obrázek uživatele Návštěvník
Abby (anonym)
No myslím,že takovéhle věci občas napadnou dost lidí.I mě napadají podobné myšlenky,prostě se objeví,já je nechám proběhnout a pak se divím a říkám si,bože kde se to ve mě bere?Vždy si řeknu,to je pěkně ošklivý nápad,nechci takové mít.Fakt nejsem psycholog,píšu ti,co pomáhá mně.Snažím se pak představit si opak takové situace,něco pěkného..Umím si představit,jak se cítíš.Taky nechápu,proč takové představy máme,nejsem zlá,krom toho mám sama z dětství nepříjemnou zkušenost se sexuálním násilím,takže fakt nechápu.
8. Březen 2004 - 14:49
Obrázek uživatele Návštěvník
a.ch.j.o (anonym)
To je přesně ono, naučit se ovládat ty myšlenky, zadupat je do země :-( já to zatím neumím a tím, že si to stále přípomínám, abych si to nějakým způsobem ospravedlnila, tím spíš to nedokážu.
8. Březen 2004 - 15:00
Obrázek uživatele Návštěvník
Abby (anonym)
Jsi smutná? Bolí tě něco? V takové situaci člověk má chuť někomu taky ublížit...Máš děti?
8. Březen 2004 - 15:08
Obrázek uživatele Návštěvník
Abby (anonym)
Ještě jsem ti chtěla napsat,jak se zmiňuješ o těch negativních zprávách okolo nás- pokud se necítíš dobře,nesleduj tv a neposlouchej zprávy.Zkus něco příjemného,co ti dělá dobře,relaxační hudba,malování,knihy,cokoliv co tě baví a zvedne ti náladu.
8. Březen 2004 - 15:11
Obrázek uživatele Návštěvník
a.ch.j.o (anonym)
Jsem smutná :-( i když se snažím a dělám všechno proto, aby tomu tak nebylo. Ale musím říct, že den ode dne je to lepší a lepší :-) nesedím a nečekám až ta bolest odezní, naopak zvedla jsem zadek a začala pracovat sama na sobě a zrovna v té době mě přepadla ta myšlenka, kterou jsem tu již zmiňovala. Snažím se ovládat sama sebe a nenechat se ovládat těmi ostatními :-) Myslím, že jsem tu narazila na fajn lidičky, jsem ráda a jsem ráda i proto, že jsem ventilovala to, co mě tak tížilo. Pomáháte víte to ??? :-)
9. Březen 2004 - 7:42
Obrázek uživatele Návštěvník
Abby (anonym)
Pokud ti naše odpovědi pomáhají,jsem ráda.Mně osobně taky pomohlo pár lidí na netu,když mi bylo ouvej.V jedné knížce jsem četla,když se snažíš změnit se k lepšímu,ozývají se špatné myšlenky,to prý vyplouvají na povrch,je to prý normální,je to součást té očisty-v podstatě zkoušky..možná to zní jako blbost,ale já tomu věřím,protože když jsem se sebou začala něco dělat,mlátilo to se mnou pěkně!!Dnes je mi líp,i když to ještě není ono.Vydrž a měj se ráda,zasloužíš si to!!Doporučuji knihu Miluj svůj život,L. Hay
9. Březen 2004 - 12:01
Obrázek uživatele Návštěvník
a.ch.j.o (anonym)
:-) jsi milý člověk, díky.
9. Březen 2004 - 12:08
Obrázek uživatele Návštěvník
Abby (anonym)
Halo halo...jak se máš,Achjo??:-)ozvi se,prosím,zajímá mě,jak se ti daří..
15. Březen 2004 - 9:22
Obrázek uživatele Návštěvník
a.ch.j.o (anonym)
Ahojky :-), je mi fajn. Myšlenky ještě občas potrápí, ale už jsem se je naučila potlačit a myslet na to příjemnější. Teď momentálně žiju realitou dnešní noci a asi jsem něco pokazila. Vztahy znamenají neustálý kolotoč emocí. Snažím se :-) ale je těžké jít za svým cílem, protože aniž bys chtěla, ublížíš. Na druhé straně se někdo probudí a najednou je z Tebe jiný člověk? Hloupost, že ? Ale já podlehla těm sladkým slovům, ovšem jak mi bylo po probuzení? Zle :-) takže proč to všechno usílí? Jednou člověk prostě musí, pokud iopravdu chce a bezohledně se dívat nebo slyšet nářky těch druhých.Bolestivé, ale .... tím to ukončím :-) Nejsi ze mě moudrá, ani já ze sebe ne. Užívej života a usmívej se :-)
15. Březen 2004 - 9:35
Obrázek uživatele Návštěvník
Abby (anonym)
Nejsem moudrá ani z tebe,ani ze sebe,takže v pohodě:-)Jak jít za svým a neposlouchat či nevidět,jak to působí na ostatní?O tom mi povídej.Emoce?Bez nich by život nebyl tak fajn.Víš co je hrozný?Bát se třeba zamilovat,protože už hned myslíš na to,jak mizerně ti bude,až tě láska opustí...pokouším se házet předčasné obavy za hlavu a žiju.Ty taky nelituj...chtělas to?Máš to:-)
15. Březen 2004 - 12:31
Obrázek uživatele Návštěvník
a.ch.j.o (anonym)
Mám strašný zmatek v hlavě, nejsem schopná si to tak nějak uspořádat. Skoro už to používám jako výmluvu za své chovaní :-)Víš někdy je to těžké a bohužel myslím, že opravdu víš. Někdo Ti ubližuje neustále, pak nastane zlom a ty se postavíš na vlastní, začneš se bránit a nakonec kdo ubližuje jsi ty, možná tou ztrátou citů, kterou najednou ten druhý postrádá a ty už nemáš co nabídnout. To bolí mě i jeho a jak z toho ven?
15. Březen 2004 - 13:08
Obrázek uživatele Návštěvník
Abby (anonym)
Pokud víš jistě,že chceš z toho ven a že se k tobě někdo choval,jak si podle tebe nezasloužíš,tak musíš odhodit výčitky a pocity viny.Můžeš to maximálně vysvětlit,ale neočekávej,že to bude pochopeno..většinou je to tvé štěstí x štěstí toho druhého.Naivně si myslím,že u zdravého vztahu by tohle ty versus on nemělo být.Tam by mělo jít o společné štěstí.Ale kde brát,když už v sobě hledáš takovou dobu a nemáš se čeho chytit?Dát šanci,zkusit to,třeba se to něčeho časem samo chytne??Rozhodnutí je na tobě a na tvém srdci.Ne vždy to,co je přijímáno okolím a společností je to pravé pro nás...Co chceš?Kam tě srdce táhne?Můžeš to mít v tom prostředí,kde jsi teď?Nikdy to nejde hned,ale pokud to má být,stejně tě to za tím potáhne...Je hezké mít ohledy na ostatní...ale mají oni ohledy na tebe?Někdy je okolí pěkně vyvedeno z míry,když si začneš stát za svým a nenecháš se už ukecat..to se ti může dostat i rady,aby sis došla k psychiatrovi:-)to znám..já jsem pod vlivem možná nějaké sekty...a musím se tomu smát.Je to moje sekta,její mluvčí jsem já a taky jediný člen.:-))))dějí se hrozné věci,když odmítneš dělat,co se čeká..
15. Březen 2004 - 14:34
Obrázek uživatele Návštěvník
Abby (anonym)
Mimochodem,já si to v hlavě uspořádávám skoro rok:-)))
15. Březen 2004 - 14:35
Obrázek uživatele Návštěvník
a.ch.j.o (anonym)
Buďme konečně samy(i) :-) sebou. Myslím, že obě víme, co bychom měli a neměli, ale vědět a udělat sakra co ? :-) A štěstí ? :-) Máme ho ve svých srdcích, akorát si to nejsme schopni uvědomit. Buďme spokojeni, protože opravdové neštěstí se nám zatím vyhýbá.
15. Březen 2004 - 14:48
Obrázek uživatele Návštěvník
Helena (anonym)
Milá holka, na nic nečekej a hledej odborníka.Před lety, těsně po revoluci jsme měly dvě malé děti - 3roky a čerstvě narozené mimino, manžel se v důsledku postupného tlaku při krachu jeho podniku zhroutil, ale ne najednou. Nejdřív začal mít strach a nevěděl z čeho, našla jsem ho třeba jak sedí v rohu na WC na zemi a pláče, že nemůže ven. Postupně asi během týdne začal mít obavy, že nám ublíží, ale nedokázal vysvětlit proč. Četla jsem všechno možné a bála se ho, jeho sebevraždy, schizofrenie... Nakonec už to nebylo únosné a tak jsme šli do krizového centra. Už NIKDY bych to neudělala, nejenže manžela hospitalizovali téměř 3měs aniž by se jeho stav jakkoliv zlepšil, navíc se mu snažili namluvit, že je hypochondr, začal mít totiž pocit, že nechodí, ale vznáší se nad zemí. Našla jsem, ani nevím kde, v sobě odvahu kontaktovat známou psychyatričku, když jsem jí popsala příznaky dala mi na výběr. Buď manžela nechám zbláznit se ze svých pocitů na krizovém centru na Psychologii, nebo ho přiměju podepsat reverz a nechám ho hospitalizovat v klasickém blázinci. Udělala jsem to. Po měsíci léčby v blázinci manžel chodil s dcerami na procházky do nemocničního parku, na mě čekával s kytičkou... Celkem po asi 7 týdnech začal docházet do stacionáře, večer byl doma, koupal děti, věšel plíny (to byly doby, co?), pak chodil dvakrát týdně na kontrolu, pak jenou měsíčně, pak jednou ročně. V současnosti s manželem podnikáme, máme moc hezké manželství a občas si vzpomeneme v legraci i s dcerami, jak byl taťka v blázinci. Ještě k lékům - když byl manžel hospitalizován na psychlogii dostával asi 2x tolik léků jako na psychyatrii. Tak to je moje zkušenost, myslím na tebe. Helena
15. Březen 2004 - 15:19
Obrázek uživatele Návštěvník
Abby (anonym)
to jsi napsala opravdu hezky,tu poslední větu:-)já kupodivu dnes,kdy se mi vše sype a hroutí,jsem spokojenější než dříve,kdy bylo vše v klidu a pohodě:-)
15. Březen 2004 - 15:19
Obrázek uživatele Návštěvník
tajemství (anonym)
Také jsem kdysi mívala strach sama ze sebe.Jako dítě jsem nemívala dětství pěkné,otec byl na nás velmi tvrdý,že jsem ho strašně nenáviděla.A jako dítě jsem unikala do snů,kde jsem ho zabíjela.Představovala jsem si,jak jdu v nočním tichu do ložnice rodičů se sekerou v ruce a zatínám mu ji do hlavy.V noci proto,protože ve spánku je každý bezbranný.Pocítila jsem vždycky úlevu,ale jen na chvíli.Jak říkám já,moje vnitřní záchranná záklopka mě vždy vrátila do reality.A proč,protože jsem si uměla představit i to,co by následovalo,kdybych to udělala.Vyšetřování,kolik lidí bych udělala nešťastných,že by se na mě dívali jak na vraha,vězení.Ty důsledky pro mě byly horší než něco takového udělat.Vždy se mi pak ulevilo,že jsem neposlechla své vnitřní já,toužící po pomstě a,že mi zůstává čisté svědomí.Mám ještě jednu vlastnost a tou je obrovská předstvivost.Umím si představit kohokoli a kdekoli v jakékoli situaci.Je to fajn,ale radši to moc nedělám,protože z toho nemám dobrý pocit,navíc,když se jedná o někoho opravdu nesympatického,je to dost nechutný.A když se pak někdy těm lidem dívám do očí,uhýbám,protože nechci,aby poznali,že vím o něčem,o čem si myslíže to nikdo neví.Takže to dělám opravdu minimálně.Máte s něčím takovým taky zkušenost?
19. Září 2004 - 17:21
Obrázek uživatele Návštěvník
saba (anonym)
Ja se bojim sama sebe uz dlouhou dobu.V posledni dobe jsem musela na sebe dokonce nekolikrat zavolat policii.To mi ale moc nepomohlo, vsak to znate - byrokracie; takze dnes mi dosly nervy a pujdu na sebe podat trestni oznameni.
20. Září 2004 - 16:02
Obrázek uživatele Návštěvník
Anna,máma bee* (anonym)
To myslíš vážně nebo ze srandy?
21. Září 2004 - 19:35
Obrázek uživatele Návštěvník
C. (anonym)
ahoj "achjo" přečetla jsem si tvoje problémy a dost mi to připomnělo ty mé.Takže Ti podám svůj názor, doufám, že sem ještě občas zajdeš a dočteš se:) Tak tedy, pochopila jsem , že v době,kdy se začaly objevovat tvé "zlé" myšlenky jsi procházela velkým stresem, nebo spíše už to bylo v období tzv.postresovém, kdy nám terve začínají dobíhat všechny účinky nadměrného psychického vypětí. Tvé opakující se "zlé" myšlenky, představy a jejich následná analýza je přesně to, čím jsem procházela já. Až mě začly tyto myšlenky deptat tak, že už jsem nevěděla kudy kam a přišla jsem si hrozně moc zlá, tak to spíše přešlo do stadia fascinace, ve kterém jsem se bála, že opravdu něco zlého udělám. Neudělala, samozřejmě.Ale tehdy mi nic tak samozřejmého nepřipadlo.POkud se nemýlím(a já myslím, že ne), pak bys měla zajít za psychologem či psychiatrem, to je celkem jedno,záleží na tom, jak tě to trápí a on ti vcelku pravděpodobně diagnostikuje OCD neboli obsedantně-kompulzivní poruchu, která způsobuje laicky řečeno, že tě tyto myšlenky velmi trápí, že přichází samy od sebe, a že nejsi schopna se jim ubránit, že jsou silnější. Je to způsobeno mmj nedostatečnou funkcí hormonu zvaný serotonin. To, co jsi mi popsala byly vcelku jasné příznaky. Neboj se, nejde o žádné "bláznění" z amerických filmů. Nejsi špatná ani nic podobného...co se týče zpráv kolem sebe(media) jsi asi citlivější,taky jsem to těžce prožívala(byly takové doby). Když tak mi napiš co a jak, pže by mě opravdu zajímalo víc, ráda bych věděla víc o lidech, kteří mají nebo měli ty samé nebo podobné problémy. Třeba by se dalo na něco společně přijít..některé shodné znaky nebo tak. Drž se a neboj se toho!
13. Duben 2005 - 15:47
Obrázek uživatele Návštěvník
Zkopaný (anonym)
Neustále již dva roky tady do mne kopou neznámí telepati proudem a snaží se mě paralyzovat či dohnat k infarktu (momentálně míří do srdeční krajiny). Olomouc v okruzích ulic Karafiátová 1, Komenského 9, Kosmonautů 29. Sousedé z Karafiátovy mne neustále udávají a i křivě! Radnice mi nechce povolit výměnu bytů. Dne 7. 1. 2003 mě v Olomouci u obchodního centra "Senimo" okradli! V pátek 10. 1. 2003 jsem na Karafiátově 1 v Olomouci omdlel! Vykradli mi 3x chatu, a postupně mi ji ničí v obci Huzová u Štemberka na Moravě. Mouši se na mě domluvily! Dne 27. 1. 2003, mne okradli na Wurmově 4 v Olomouci
13. Duben 2005 - 20:22
Obrázek uživatele Návštěvník
Miss (anonym)
Parkrat sa mi stalo, že som mala myslienku vyskocit z okna a pritom som to nechcela urobit, život mam rada, len ma nieco nutilo, vcera sa to vratilo v plnej sile, už som sa videla na zemi velmi ma to videsilo, ma niekto podobnu skusenost? Ja sa liecim na panicku poruchu, snad nemam aj tu obsedantno-kompulzivnu lebo ma trafi už asi:)
1. Srpen 2005 - 14:18
Obrázek uživatele Návštěvník
Jirina (anonym)
Holky ja jsem sama ze sebe taky cela nesva a mam ze sebe hruzu. Je to podobny jako s tema dusevnima upirama.Me hodne pomaha dat si cesnek pod polstar moji oblibene zidle, to uz si tam pak nesednu a nemam sama ze sebe strach kdyz se koukam na telku a taky nemam v byte zadny zrcadla. Velmi dulezite! Nekolikrat jsem sama sebe vydesila k smrti az jsem prokopla zrcadlo a od te doby co je po byte nemam je pokoj.Nejhorsi je to na ulici kdyz se zahlednu ve vyloze, uz jsem dvakrat do skla neco hodila kdyz jsem se lekla sama sebe. Jednou cihlu co tam meli pripravene k vyzdivani a jednou kocarek. To byl prusvih bylo v nem mimino ale nastesti se mu nic nestalo a muj znamy-pravnik to urovnal.Chce to nemyslet na sebe. Nejhorsi je to pri uplnku. Taky pozor pri vareni, jednou jsem se zahledla pri michani v polivce a jak jsem se branila strcila jsem do hrnce ruku a pekne jsem se oparila. Ten cesnek holky fakt pomaha, zkuste to a piste, jak se vam dari a co funguje.
2. Srpen 2005 - 5:01
Obrázek uživatele Návštěvník
Miss (anonym)
Jirina, po prečítaní tvojho prispevku neviem ci si robis rrandu, alebo ozaj je to tak:)ale asi srandu..tato diskusia je o niecom inom, nastastie nevyzeram zle že by som rozbíjala zrkadla skor je tato diskusia o obavach z myslienok co mas usadene v hlave a nevies co snimi, ale verim že ak ma s taký problem aký opisujes musi to byt dost hrozne, teoreticky patris do tejto diskusie doslovne:)))
2. Srpen 2005 - 11:14
Obrázek uživatele Návštěvník
fanda (anonym)
máte nikdo podobné zkušenosti???jiz přez dva roky trpím hroznýmy návaly děsivého strachua naprostého odcizení od všeho všedního.vše co děláte bězně se zdá najednou divné a nezvládnutelné.tyto stavy mnohdy přechází v naprosto nekontrolovatelný sled myšlenek a ůstí v pocit ze to napětí člověk nemůze vydrzet a musí se zbláznit.tohle přichází v různých intenzitách a mám strach kam az to můze zajít.beru dlouhodobě prothiaden a cipralex nyní mi lékařka předepsala remood ale z tohoto léku mám trochu obavy.moc děkuji za vaše poznatky.Fanda
18. Říjen 2005 - 10:53
Obrázek uživatele Návštěvník
DP (anonym)
Potýkáte se ze stavy neskutečnosti, odcizenosti od sebe sama či svého okolí? Je pro Vás život jako sen, jako dění za oponou, v mlze, za sklem? Jste na pochybách, zda vskutku existujete či nikoliv a musíte se o tom přesvědčovat? Předměty se Vám zdají nehmotné, jen jako představy či plochý obárzek? Zvuky a barvy vnímáte ploše, vzdáleně, cize, ochuzeně? Cítíte se od sebe odděleni či odtrženi, jakoby jedna vaše část jednala a druhá to pozorovala? Bojíte se, že každou chvíli zcela zmizíte nebo totálně zešílíte? Druzí vám připadají jako herci nebo roboti? Nepoznáváte se v zrcadle? Cítíte se prázdní, bez emocí, unavení - jakoby mrtví? Čas vám běží mnohem rychleji než dříve či naopak pomaleji?To, co jsem tady popsal jsou některé z příznaků depersonalizace a derealizace. Koho zajímá více, nechť se podívá na nové stránky http://depersonalizace.unas.czVe čtvrtek 3.10.05 v 18.00 a pravděpodobně i další čtvrtky diskutujeme o depersonalizaci a derealizaci na fóru:http://depersonalizace.unas.cz/forum/dp/index.phpNeváhejte a připojte se, Adam
1. Listopad 2005 - 13:52
Obrázek uživatele Návštěvník
Majka (anonym)
Dobrý den všem,četla jsem vaše příspěvky a i když mě trápí něco trochu podobného, přeci jen to s myšelním souvisí. Zajímalo by mě, jestli se vám taky někomu stává, to co mě. Často se mi stává, že když na něco nechci myslet, tak na to naopak musím myslet pořád. Třeba jsem si v nějaké duchovní knížce přečetla, jak důležité jsou dobré a pozitivní myšlenky. A tím pádem mě jako naschvál začaly napadat myšlenky špatné. Nebo jsem se dozvěděla, že u obsese lidi napadá, že ubližují svým blízkým, tak mě to hned začalo taky napadat a nemůžu se toho zbavit. Přitom kdybych o tom něvěděla, tak mě to vůbec nenapadne. Stalo se vám to někdy? Nebo se jedná o nějako poruchu - třeba poruchu vůle, nebo zvýšenou sugestibilitu? Nevím co s tím..Přijde mi, že se nechám hrozně lechce ovlivnit vším negativním. Nebo je to tím, že se tak moc snažím být dobrá a dělat dobré věci a tolik se bojím toho, abych neudělala něco spatně?
18. Prosinec 2005 - 14:59
Obrázek uživatele Návštěvník
Lena (anonym)
Ahoj,je tu ještě jedno podobné forum, nedavno jsem tam něco připsala a zajímal by mne i váš názor na to.Je to tuhle: http://www.doktorka.cz/run/chat/treplies.asp?message=3696&page=6Něco podobného načala Majka na konci svého příspěvku - zdá se mi, že může mít pravdu - citlivost, starost o druhé, snaha být jen co nejvíc dobrý, děs ze spousty násilí okolo (např. v TV) a k tomu veliká fantazie a - dohromady to třeba může stvořit ty obscese.
18. Únor 2006 - 19:42
Obrázek uživatele Návštěvník
Dana 20 (anonym)
ahoj,vzhledem k tomu,že příspěvek od a .ch .j .o ,je staršího data,tak nepředpokládám,že by se tu ještě někdy ukázala.chápu tě,vím přesně na co myslíš v těch myšlenkách,trpím tím samým a byla bych ráda,kdybych našla někoho, kdo mě neodsoudí.ahoj D.
11. Březen 2006 - 20:34
Obrázek uživatele Návštěvník
Dana (anonym)
Ahoj C.,nejsem sice achjo,ale taky trpím OCD,vím co je to za hrůzu a strašnej strach,že někomu něco provedu,chtěla bych si s někým,kdo trpí také touto formou OCD psát a vzájemně se podržet.Díky moc vaše OCD Dana
12. Březen 2006 - 10:32
Obrázek uživatele Návštěvník
Zed. (anonym)
Jak začne člověk o něčem moc přemejšlet, tak nejenže nic nevymyslí, ale ještě se z toho může zbláznit. Tady by mohl pomoci odborník. (Chocholoušek)
12. Březen 2006 - 23:00
Obrázek uživatele Návštěvník
jája (anonym)
Řekla bych,že takové ošklivé myšlenky má občas každý.I mě občas napadne nějaký krvák,ale řekla bych že v tom hodně hrají roli média.Každý člověk má svou temnější stránku. I když mě napadjí opravdu občas šílenosti,tak vím, že v reálu bych to nikdy neudělala, ale prostě to zvíře tam někde dřímá:-)
13. Březen 2006 - 9:05
Obrázek uživatele Návštěvník
Katka alias a.c (anonym)
Zdravím všechny, po čase jsem zase zabloudila na tuto diskuzi. To, o čem jsem tu psala před rokem, bylo pro mě hodně děsivé, ale čím víc jsem o tom četla, tím líp mi bylo. Musím přiznat, že to byla první zkušenost s obscesemi a vyvolalo to u mě v danou chvíli i pocit, že s těmito myšlenkami raději nechci ani žít. Tak moc jsem se styděla. Dnes (zhruba po roce? možná i déle) se cítím mnohem líp. Žiju s přítelem, který byl možná tehdy příčinou mých odporných myšlenek, ale asi je to spojeno s vlastnosti hloubavého myšlení a uvědomování si věci mnohem intenzivněji, než si to uvědomují všichni ostatní kolem nás. Občas se mi v hlavě ještě něco zrodí a kdo ví, třeba se to vrtátí po čase zase v plné síle, ale někde jsem četla, že je důležité to rozebírat tak dlouho, dokud má člověk pocit, že se z toho zblázní a ono to tak nějak vymizí.
15. Březen 2006 - 10:53
Obrázek uživatele Návštěvník
Katka alias a.c (anonym)
A reakce na jáju. Máš velikou výhodu oproti mě. Ty jsi si sama sebou jistá, že v reálu to, co tě v mýšlenkách trápí, neuděláš. Mě trápilo nejvíc vždycky to, že já NEVÍM jestli jsem či nejsem toho schopná. Byla bych mnohem klidnější, kdybych si mohla odpovědět tak jak Ty.
15. Březen 2006 - 10:57
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
http://butlavavrba.dobrodruh.net/
9. Říjen 2007 - 10:01
Obrázek uživatele Návštěvník
For a.h.j.o. (anonym)
Ahojky, trpím něčím naprosto podobným co máš ty, a myslím že je to opravdu stejný....taky mám ty myšlenky jsou hrozné...taky mám občas ze sebe nejistotu a je pro mně hrozné a kdysi jsem se z otho zesipala.najdi si obsedantně kompulzivní poruchu a myslím že se tam najdeš, teda aspoň myslím.
28. Březen 2009 - 18:29

Stránky

Přidat komentář

Reklama

Reklama