174 komentáře / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

Arachnofobie

10. Září 2018 - 0:03

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
Jitka (anonym)
V dětství mi pavouci nevadili,ale ted z nich mám panickou hrůzu!Každý den jich potkám minimálně šest,což je na mně až až...Nějak mi to přerostlo přes hlavu,kolikrát z toho nemůžu spát,v lepším případě se rozklepu a rozbrečím.Od svého okolí se setkávám s velkým nepochopením.Proto hledám touto formou jakýkoli typ nejlépe odborné pomoci.Jedno vím jistě,sama na to nestačím... Předem děkuji za jakoukoli odpověd,která by mi alespon trochu pomohla!
7. Květen 2003 - 14:32
Obrázek uživatele Návštěvník
Jitka (anonym)
To bude dobrý!
7. Květen 2003 - 14:41
Obrázek uživatele Návštěvník
Sára (anonym)
Když jich potkáš denně min. 6, tak není to tím, že je očima sama vyhledáváš? Já pavouky vůbec nemiluju, už jsem odmítla chodit pro brambory do sklepa od té doby, co mi jeden černý masňák vlezl do rukávu. Asi by mě kleplo, kdyby po mě nějaký lezl, ale pavouky denně nepotkávám. Tak se zkus soustředit na jiné věci, když jdeš po venku, tak se dívej na příjemnější věci, třeba sleduj kolemjdoucí muže a na pavouky určitě zapomeneš.
7. Květen 2003 - 14:54
Obrázek uživatele Návštěvník
Jitka (anonym)
Ahoj Sáro! Zapomnela jsem podotknout,že ty pavouky vidám doma.Bydlím v domě se zahradou a bohužel se nedá zabránit tomu,aby nelezli oknem dovnitř. Samozřejmě venku je nevyhledávám.Mám namysli pouze situace kdy jsem s nimi v těsnem kontaktu aniž bych to mohla jakkoli ovlivnit.
7. Květen 2003 - 17:18
Obrázek uživatele Návštěvník
Zuzana (anonym)
Ahoj Jitko,úplě Tě chápu,máme stejný problém.Mám z pavouků přímo panickou hrůzu.Pokud ho někde vidím,jak leze,dokážu se už ovládat-někoho zavolám a ten ho vyhodí.Ale běda,jak mě najednou překvapí-spustí se přede mě nebo najednou rychle odněkud vyběhne.Úplně se rozklepu a jsem doslova v panice. Také jich "potkávám" poměrně dost. Ostatní je tolik nevidí,protože se jich zkrátka nebojí a tak je nevyhledávají.Ale já každou místnost doslova zrentgenuju,abych s nimi náhodou nepřišla do kontaktu. Co s tím budeme dělat? Zuzana
31. Červenec 2003 - 10:04
Obrázek uživatele Návštěvník
Lucka (anonym)
Ahoj holky, tak ja mam uplne stejny problem. Nastesti ted bydlim v Praze, takze tady s pavoukama do kontaktu moc neprijdu. Horsi je to, kdyz jedu nekam na chalupu. Obvzlast u mych prarodicu se jim dari - hlavne tem obrovskym cernym. Brrrrr. Vzdycky, kdyz tam prijedu, tak najdriv u kazde mistnosti rozrazim dvere, prohlednu si okoli, jestli neni v blizkosti nejaky pavouk, pak vejdu do mistnosti, prohlidnu si ji, jdu do dalsi, rozrazim dvere... A takhle to projdu cely, nez se citim v bezpeci. Rodina si ze me dela srandu, ale ja bych neprezila, kdyby na me nejaky pavouk skocil. Uz se mi to parkrat stalo a pak jsem hodinu hystericky brecela. Asi to neni normalni, ale co s tim delat opravdu nevim... Ale treba tady spolecne na neco prijdeme. Pa Lucka
1. Srpen 2003 - 16:17
Obrázek uživatele Návštěvník
Evka (anonym)
Rika se ze pavoucek znamena stesti...ale 6 denne, to by bylo snad toho stesti az moc. Takze doporucuju sitku do okna a nezapomenout, ze je to malinkej tvorecek kterej nam rozhodne nema zamer ublizit, kdyby mohl tak by se nam urcite sam vyhnul. Ja jsem strach prekonala tim, ze jsem si jednoho vzala do ruky. Je to jenom o sebeovladani a zvladnuti sve vlastni panicke reakce. Kdyz se uklidnite a intenzivne myslite na to, ze vam nic neudela, jelikoz je asi tisickrat mensi nez vy a ma z Vas pravdepodobne mnohem vetsi strach nez mate vy z nej, tak se to hned lip zvladne. Pavoucek ma jedinou smulu, ze je zrovna neprilis pohledny...jakpak ale asi vypadame my ocima jinych zivocisnych druhu?
1. Srpen 2003 - 18:16
Obrázek uživatele Návštěvník
Glenz (anonym)
Mila Evco, to, ze je to maly nevinny tvorecek vime vsechny, ale clovek se silnou arachnofobii nemuze jen tak prijit a vzit ho do ruky. Pry pomuze psycholog, jeste jsem u nej nebyla, ale vyhledove budu muset, protoze taky vzdycky vyvadim jak silena.
17. Září 2003 - 8:25
Obrázek uživatele Návštěvník
Bellis (anonym)
Ahoj holky mam úplně stejný problém,když jsem byla malá kluci hi po mě házeli.Po pár letech jsem nastoupila do práce,a lezl tam po zdi takovej hnusnej,já začala řvát a omdlela jsem.Dnes už vím,že to neni o sebekontrole,ale je to tipický panický strach,který může skončit něčim děsným.Ve chvíli,kdy vítím nebezpečí tohohle zvířete logicky mám strach,ale ve chvíli,kdy mě s tím někdo straší jsem schopna asi všeho na svou ochranu.Studovala jsem lidskou psycholigii na toto téma.Je to mozková blokace(jakýmsi způsobem),a to v případě strachu nejde vůbec odbourat a když se cítíte v nebezpečí-může dojít k hysterickýmu zkratu s následkem těžkého ublížení na zdraví,svém i cizím.Proto radím pokud víte o někom kdo tímhle trpí,neděste ho.Já tím trpím od dětství a je to něco hroznýho.Dejte na mou radu.Pa
3. Březen 2004 - 19:53
Obrázek uživatele Návštěvník
Karolína (anonym)
Jsem velmi ráda,že jsem tohle téma našla tady,protože jak už jsem tu od Vás vícero četla,tato fobie je spíše posměchem u těch druhých a kdo ji nemá,tak prostě NECHÁPE!!!! Sama tím trpím tak moc,že se nedotknu ani obrázku,na kterým je ten "hnusák" namalovanej nebo dokonce vyfocenej. Všechny,co tím trpíte,moc moc chápu a sama bych potřebovala velkej zázrak!!! Jdu příští týden na kineziologii,tak snad mi pomůžou.Dobrá je prý REGRESNÍ TERAPIE,tou ale v současné době nemohu projít,protože beru antidepresiva. Jde prostě o to,zjistit směrem do minulosti,co v nás tuto fobii vyvolalo,projít si tím zážitkem a pomáhá to. Pište,pokud k tomu máte víc zkušeností,ráda je s Vámi budu sdílet,protože tahle fobie je fakt něco strašného,že z ní mám větší hrůzu než se smrti...
10. Červenec 2004 - 0:18
Obrázek uživatele Návštěvník
Alena (anonym)
Mam strasnou hruzu z pavouku. Pokazde, kdyz nejakeho uvidim, cela se rozklepu, zpotim, toci se mi hlava, busi srdce. Jako mala jsem se jich nebala, zacalo to tak v sesti letech. Hodne jsem o tom precetla. Je to strach z neceho, co je nehmatatelne (jako napr. samota) a ten strach se pak zformuje do neceho urciteho (pavouci, mysi, hadi). Psychika cloveka se tak vlastne brani a to velmi ucinne (pavoukovi se lze vyhnout, zabit ho, poprosit nekoho aby ho zabil). Existuji pry nejake kurzy, kde vas teto fobie z pavouku zbavi. Ovsem ten puvodni strach pretrvava a transformuje se zase do jineho objektu. Prestanete se tedy bat pavouku a zacnete se bat much nebo nedej boze vysek, vytahu apod. Jedine reseni je odstranit ten puvodni strach. V tom urcite pomuze terapie, at uz regresni nebo normalni. Ja jsem mela s touhle fobii zajimavou zkusenost. Jak uz jsem psala, od svych sesti let se strasne bojim pavouku. Pred par lety jsem potkala sveho tehdy uzasneho pritele, meli jsme spolu krasny vztah, zili spolu. V tu dobu jsem ke svemu uzasu zjistila, ze vidim po stene lezt pavouka a je mi to uplne jedno. Zadne fyzicke projevy jako buseni srdce, zadny strach. Sice bych ho nikdy nevzala do ruky, ale byl mi proste ukradenej. A tak to slo do te doby, nez nas vztah zacal skripat. V tu ranu se zase objevila ta strasna fobie, ktera trva dodnes. Ja uz ale vim jak na ni:-)) Budu si muset holt pockat, az zase budu mit krasny vztah, pak uz mi vsichni pavouci sveta budou ukradeni.
10. Červenec 2004 - 0:41
Obrázek uživatele Návštěvník
Niky (anonym)
Ahoj, cetli jste nekdy o profetu Edgar Cayce? On a ruzni psychici maji ten nazor, ze strachy i panicke poruchy zazivame jelikoz mame neco v pameti z minuleho zivota. Ruzni psychotherapisti muzou ty problemy vylecit, ale trva to dost dlouhou dobu. Ale urciti psychici, healeri to muzou vylecit v jedne schuzce. Snazte se nejakeho takoveho najit, to bych ja doporucovala. Mimo to nikdy jsem neslysela o spatnych pavoucich v Cesku. Ja myslim, ze jsou nadherne stvoreni, jen se podivejte v zahrade na jejich pavucinku, jaky to zazrak. A doma ze pry jdou po mouchach a ruznych broucku, takze jsou na pomoc. Ale v B.C. se najdou i takove co kdyz stipnou treba do kotniku, tak to otekne. Takze dobre dat pozor na tyto. No je to pravda, ale vice strasit nechci a to je vse. Healing DNA je take dobre, jelikoz v bunkach mame plno historie z predku. Ahoj
10. Červenec 2004 - 3:05
Obrázek uživatele Návštěvník
Pavel (anonym)
Ahoj. Také jsem o tomhle přemýšlel, proč je tato fobie rozšířená prakticky výhradně u žen a týká se zrovna pavouků, těch u nás neškodných a užitečných tvorů, a ne třeba vos, u kterých je nebezpečí bodnutí žihadlem. Podle mě tohle není strach, ale psychická blokace. Měl jsem v práci kolegyni, která nevstoupila do kanceláře, když tam viděla i jen malého pavouka. Dokud jsem ho nevyhodil ven, nevstoupila tam. Pavouk se nemá zabíjet. Pokud ho nechcete chytat do ruky, nejjednodušší je použít prázdnou pootevřenou krabičku od sirek. Snadno ho tam zašoupnete a pustíte venku. Stejně tak včelu či vosu.Tu fobii znám, mám totiž podobný problém. Takhle mě děsí pohled na vyvrácené kořeny stromů. Nevím proč, mám to odmala. Pokud jdu do lesa a uvidím vyvrácený strom s kořeny, jak trčí do vzduchu, naskočí mi okamžitě husí kůže a od místa si držím několikametrový odstup. Vůbec si neumím představit, že bych se těch kořenů dotkl rukou. I když jedu třeba vlakem a vidím vyvrácené kořeny v lese, hned husí kůže a zimnice po celém těle.I když tohle nemá logiku, stejně jako ta arachnofobie, je to tak. Vysvětlit to lze těmi minulými životy. Je totiž docela možné, že existují. Že po smrti projdeme jakousi proměnou a pak znovu vstoupíme do pozemského života jako malé dítě. A tak pořád dokola. Tak bych věřil tomu, že ženy, které trpí arachnofobií v minulém životě zemřely na otravu po kousnutí jedovatého pavouka kdesi v Africe. Tento zážitek se jim přenesl do současného života a proto teď trpí tou fobií. Třeba se u muže tento zážitek vymaže a tedy tuto blokaci nemají.Já jsem byl asi v minulém životě lesníkem. Když odřezáváte pilou vyvrácený strom od kořenů, může se bal s kořeny zvrátit zpět a rozdrtit vás. Podpírá ho totiž právě ten strom. Třeba jsem si nedal pozor a skončil takovou smrtí, rozmačkán kořeny při odřezávání stromu. Ze současného života nemám žádný zážitek, který by tohle vyvolal. Trpím touto fobií úplně odmalička. Minulý život je jediným logickým vysvětlením.Pokud se chcete problému zbavit, mohl by pomoci psycholog, ale rozhodně nemáte žádnou záruku, že se toho zbavíte. A pokud znáte někoho, kdo něčím takovým trpí, tak ho rozhodně neděste, tohle totiž není strach, ale psychická blokace, mohli byste u něj vyvolat naprosto nečekané reakce, které souvisí možná až s pudem sebezáchovy, ten člověk by se mohl snadno zranit. Žádný pokus o domácí léčení této fobie nepovede k úspěchu. Přeji krásný den.
2. Leden 2005 - 0:46
Obrázek uživatele Návštěvník
L. (anonym)
Tak jsem konečně sehnal komiksy "PAVOUK NEPHILA" a "GALAXIA". Kdo trpí arachnofobií, můžu jen plně doporučit.
9. Březen 2005 - 20:45
Obrázek uživatele Návštěvník
Demon (anonym)
Potíž je v tom, že lidi se většinou nejvíc bojí těch obrovských pavouků, kteří nejsou smrtelně jedovatí a ne těch malých zmrdů, kteří jsou opravdu nebezpeční. Podle Stanislava Grofa symbolizuje pavouk v podvědomí matku a problémy s porodem, kdy dítě nějak uvízlo v matce a ta je "nechtěla pustit" a hrozilo udušení...Napište sem kdo z vás měl podobné komplikace při porodu a jestli se bojíte pavouků ... já tedy ANO, už to slovo je příšerný...
23. Březen 2005 - 13:07
Obrázek uživatele Návštěvník
Zírám (anonym)
Píšu sem jako matka, která tento problém při porodu zažila. A mé dítě má panickou hrůzu z pavouků!!!!
23. Březen 2005 - 13:14
Obrázek uživatele Návštěvník
Káča (anonym)
No to jsou veci, ja jsem z dvojcat a bohuzel se tam segra pri porodu nacpala jako prvni a ja jsem se zasprajcla a ven sla uz modra...a ona je od malicka ta, ktera musi jit a pavouka zneskodnit, ja z nich silim.Ale az nekdo prijdete na figl jak je odpudit z bydleni tak sem s nim!
23. Březen 2005 - 13:23
Obrázek uživatele Návštěvník
Katka (anonym)
Už dlouho od mamky vím, že jsem při porodu byla přiškrcená pupeční šňůrou, ale nikdy by mě nenapadlo si to spojovat se strachem z pavouků...Jako malá jsem se jich nikdy nebála, ale nechytla bych na ně. Ani nevím kdy to vlastně začalo, ale je to opravdu panická hrůza - a kdo ji nemá, nemůže ji nikdy pochopit. Když můj manžel, tehdy ještě přítel, poprvé viděl mou reakci na pavouka(sekáče,nebo jak se jim nadává,těm co ještě třepou nohama když je zabijete), který mi lezl po noze...Manžel vypadal vyděšeněji než já, málem volal pohotovost, protože jsem prý postupně měnila barvu od zelené až po bílou...třepala se a nemohla se pořádně nadechnout......abych řekla pravdu tak při psaní mě pořád něco lechtá na noze a jak to odešlu hned jdu zkontrolovat kritická místa výskytu těch NOHATÝCH OBLUD!!!
8. Duben 2005 - 12:18
Obrázek uživatele Návštěvník
Ljuba (anonym)
Taky jsem dřív mívala strach z pavouků. Všude všechno nejdřív prolezla..zas tak kritické, jak tady zmiňovaly některé pisatelky přede mnou, to třeba nebylo, ale strach a hrůza z těch chlupatých potvor, to jsem měla.Pak začal mít přítel zálibu v pavoucích. Teda začalo to tak, že jednoho dostal od kamaráda a pak si přikupoval další a další. Velice dobře si vzpomínám, jak jsme jeli autem od toho kámoše, přítel řídil, já na zadním sedadle, akvárko s obrovským pavoukem vedle mě. Nespustila jsem z něj celou cestu oči (pavouk se samozřejmě ani nehnul) a taky ruce, protože akvárko nemělo vršek a já tam musela držet knihu. Zážitek drsný, ale to byl víceméně jen začátek.Teď máme doma 12 pavouků, různých velikostí, barev, dokonce dvou pavouků jsem majitelka :)Sice je nějak nehladím ani nic, ale začala jsem je obdivovat. Třeba jak se svlékají, čistí nebo loví oběť. Vím, že jsem teď nahnala spoustě lidí husí kůži, ale můj postoj k pavoukům se zcela změnil. Tak nějak to přišlo samo.Tím samo nechci nikoho nutit, aby si kupoval pavouky a pozoroval je, jen píšu, jak to bylo u mě. Jak se z nenávisti stalo obdivování nebo tak nějak.Strachu zmar.
8. Duben 2005 - 13:22
Obrázek uživatele Návštěvník
Katka (anonym)
Tak to Tě obdivuju! Bydlet bych ale s Váma v paneláku nechtěla. Kdyby Ti nějaká s Těch potvor měla třeba větrací šachtou utéct....
8. Duben 2005 - 14:51
Obrázek uživatele Návštěvník
petra (anonym)
Je to tak, i já jsem byla při porodu přidušená a strach z pavouků je takového rázu, že se bojím i hračky pavouka. V televizi bych se na něj dívat nemohhla, to rychle bleskově přepínám, nebo si zakryju oči atd. Ten, kdo dává rady, jak ho chytit do krabičky...neví o co jde. Už jen tato představa mi vyvolává husí kůži po celém těle. Já bych se ho nemohla dotknout, ani ho zabít i dvoumetrovou tyčí, protože jde do mne okamžitě elektrický proud a nikomu, kdo to nezažil nevysvětlím, protože takové útěchy, jako že mi nic neudělá nejsou k věci. Nebojím se toho, že mi něco udělá, ale v tom okamžiku se mi něco stane, že se celá roztřesu, srdce v krku,mráz po zádech a elektrický proud v těle. Kdyby na mne někdo s ním šel, snad bych byla schopná vyskočit z 1O patra, když už by nebyla jiná cesta úniku. Dříve jsem o nich mívala děsivé sny,jako že např. ležím na posteli , která má ze všech stran pelestě a na nich je pavučina. Je hustá, špinavá a asi 10 cm nade mnou a je nad celou plochou postele jako víko. Po ní lezou sem a tam nad mým obličejem i tělem obrovští pavouci a já nemohu utéci, jedině, že bych stčila hlavu do té pavučiny a tak jsem je s hrůzou pozorovala, než jsem se zděšená vzbudila.Ale byly i jiné sny a podobně děsné. Zdávalo se mi o nich zejména když jsem měla nějaký problém.Dnes už jsem ve věku nad 50 a také už se s nimi tak nesetkávám. Byt vystříkávám pravidelně Reidem, který nesnášejí a také už si člověk za ta léta najde nějaké řešení svých krizí.Podvědomí přece jen trochu poslouchá mozek, nebo psychiku a tak mi trochu pomáhá. Když mám problém, tak dnes už se ten sen tak nerozjede. Jako by mě nějaká pojistka šetřila. Vidím třeba nějaká špinavá zákoutí, nebo pavučiny, tuším, že tam třeba je, ale ve snu už se mi neukazuje a nebo jen nějaký polochromý ubožáček, který mě tak nevyděsí a já se stačím vzbudit. Pro nic za nic nevidí alkoholici v deliriu m.j. pavouky.Tak to je tedy můj problém. Léčba spočívá v tom, že se na počítačové animaci ukazují malincí a roztomilí, a ti se postupně zvětšují dokud to člověk snese a tak se postupně pokračuje. Na to já už dnes nemám čas a ani zájem. Jsem ráda, že mám od toho trochu pokoj.Když se s nimi nesetkám, o ničem nevím.Čistým bytem bíle vymalovaným, s přístupnými rohy, a vystříkáním Reidem už teď na svůj problém skoro nemyslím- pokud by nedošlo k přímé konfrontaci. Pokud bych se s ním však měla setkávat 6 x denně, jak je uvedeno v jednom příspěvku ze začátku, nebo pokud by si můj přítel (manžel) pořídit tarantuli, tak bych skončila u psychiatra--- a nebo bych si třeba zvykla- i když pochybuju, protože jsem se zažala bát právě v době, kdy jich bylo okolo mne moc a bydleli jsme v domě, kde jsem se s nimi také často setkávala. Ony jsou fóbie a fóbie. Moje matka se např. bojí hadů a byla by ochotná se také málem zbláznit, když by se s nějakým měla setkat v pokoji, tak, jak už je to třeba s pavoukem, ale v televizi se na ně dívá docela s potěšením s tím, že jí nemohou nic udělat. Na obrázku podobně. Podle toho usuzuji, že moje hrůza z pavouků je je mnohem horší, protože už mi stačí i to slovo, aby mi přeběhl mráz po zádech a také je jich mnohem více a mohou se k nám dostat mnohem blíže nám.Petra
14. Duben 2005 - 1:12
Obrázek uživatele Návštěvník
Dannny (anonym)
Vždycky sem se štítila pavouků,ale za poslední měsíc je to čim dál tim horší, s pavoukem nevydržim v místnosti, což mi dřív nevadilo,teda pokud byl dál jak 3 metry, teď mi běhá mráz po zádech jenom když vidim obrázek pavouka, zdají se mi noční můry, za posledních 14dní sem se pořádně nevyspala, je to šílenství.
18. Květen 2005 - 20:57
Obrázek uživatele Návštěvník
Petra (anonym)
Ahojky,nevím jestli mám arachnofóbii, protože si ze mě kždy dělá legraci, že simuluju atd.Ale já to opravdu nehraju, když vcházím do mistnosti, co nejrychleji projdu a stoupnu si do prostřed místnosti a rozhlížím se po koutech pokoje, jestli někdě nějaká potvora není! Když nějakou potvoru vidím tak se okamžitě rozklepu a začnu brečet, nemužu ani napsat nazev těch potvor natož ho vyslovit, bojím se otom mluvit, ale mám i strach z posměchu, málo komu to řeknu. Protože když jsem to jednou řekla, tak toho hnusně zneužili a jednu tu potvoru na mě hodili, okamžitě sem dostal zachvaty breku. Bojím se otom mluvit a moc bych se toho chtěla zbavit, jestli znáte nějaky způsob napište mi prosím, budu vám všem moc vděčná. Zatím NaSchledanou
9. Červenec 2005 - 13:51
Obrázek uživatele Návštěvník
Lucie (anonym)
Bohužel mám tuto fobii taktéž. Je něco strašného se v noci budit a s baterkou prohlížet každý kout... Vím, že tuto fobii v životě nepřekonám. Sice jsem se opravdu snažila, ale výsledek byl pokaždé stejný(ne-li horší). Při setkání s pavoukem mám strach o svůj život a své zdraví. Většina lidí mě považuje jen za hysterku, ale oni to nezažili, neví jaké to je.... Stačí aby mi vítr foukl do vlasů a já propadám panice, že po mně leze to odporné stvoření.... Pokusy od "obrázku k doteku" nezabrali, nedokázala jsem se podívat ani na obrázek.... Nezbývá než dál prohlížet každé místo, na kterém se ocitnu a doufat, že tam nebude.
17. Prosinec 2005 - 14:56
Obrázek uživatele Návštěvník
Milan (anonym)
Moc rad bych nekomu z vas pomohl. Nemam tedy konkretni zkusenosti, jen praxi s jinymi formami strachu a uzkosti (svych vlastnich)... Myslim, ze sance je vzdycky, zalezi jen na nas.
30. Prosinec 2005 - 15:25
Obrázek uživatele Návštěvník
Zuzka (anonym)
Nemysli, že jsi v tom sama, mám stejný problém... Denně mi stačí jeden pavouk, nebo jen fotka a jsem hotová... Nemůžu myslet na nic jinýho, celá se klepu a často taky brečím...
13. Květen 2006 - 14:19
Obrázek uživatele Návštěvník
šarik (anonym)
Má spolužačka tím trpí taky. Sem si myslel, že si to moc bere, ale kdysi na ni hodili gumového pavouka s nalepeným kožíškem a na férovku to s ní seklo. Tak Ji odvezli do špitálu a z tama přeložili na psychinu a byla tam dost dlouho. Výsledek je ten, že je nadále mrtvá z pavouků + ještě přibyla fóbie, že ji znovu zavřou na psychinu. Tož asi tak...
13. Květen 2006 - 17:02
Obrázek uživatele Návštěvník
Linda (anonym)
Já na tom tedy nejsem až tak špatně, že bych pavouka nemohla vidět ani na obrázku, ale paniku z nich mám. Neštítím se jich, ale vyloženě bojím. A nevím čeho vlastně, protože vosa je třeba horší a tý se taky bojím, aby neštípla, ale nemám z ní takovou paniku. Kdyby na mě někdo tu zrůdu hodil (malej mi ani nevadí, ale takoví ti sklepní, fuj), jak popisuje šarik, tak by to se mnou asi taky seklo - vůbec si to neumim představit. To jsou fakt pěkně blbý vtipy!
15. Květen 2006 - 11:37
Obrázek uživatele Návštěvník
l (anonym)
naprosto to chapu,mam totez.
15. Květen 2006 - 15:51
Obrázek uživatele Návštěvník
(skoro)vylecena (anonym)
No mozna to bude vypadat lacine, ale ja jsem se panickeho strachu z osminozcu (nemam rada ani to jejich obvykle jmeno) temer zbavila diky zavaznym zivotnim situacim kdy slo i o zivot. Proti tomu je totiz nejaky pitomy hmyz uplna prkotina. Staci si uvedomit co se muze v zivote cloveku stat - onemocni rakovinou, zemre manzel, deti, pritel nebo rodice, ze sam nekoho zabije autem atp. Pak se mu proste postavim, protoze jsem silnejsi a kdyz jsem zvladla jine veci jeho taky zvladnu.
19. Květen 2006 - 22:26

Stránky

Přidat komentář