anorexie

anorexie-jistá smrt.rozhodla jsem se pro ni.Vím,že je to blbost,ale jsem NEMOCNÁ!!! poradte,prosím

Ahojky!Ja Ti asi neporadim,bohuzel..jsem na tom podobne..ale moc rada bych si o tom s nekym psala..Nemam s kym si o tom promluvit.Budu moc rada,kdyz se mi ozves na Petruschka"centrum.cz

Ahoj děvčata,žádná jistá smrt. Přeci to nevzdáte! Slyšely jste už něco o buněčné výživě? Pokud budete mít zájem ozvěte se. Přeji hodně síly do života!!! Hana

Zkuste se podivat na www.anabell.cz, tam najdete dost odpovědí na vaše otazky.

Ahoj Hani, nic o buněčné výživě nevím... chápu to jen z biologického hlediska. To je nějaký typ stravy?Caroline

Ahoj, anorexie je vynucené chování jako každé jiné, zkuste odblokování metodou ONE BRAIN, po 1-3 sezeních to máte za sebou, fakt to jde. Jedno sezení stojí tak 500,- a trvá 1-2 hodiny, nebolí to, není to namáhavé, v podstatě se odstraňují psychické bloky. Fakt to pomáhá i na drogy, kouření, při nutkání k sebevraždě. Mám to vyzkoušené u svých klientů . ahoj Stáňa

Ahoj Stáňo,prosím napiš ni, co je to za metodu a kde se to dělá, moc bys mi tím pomohla, kdyby to fungovalo.Děkuji Alena

Pro Caroline:Ahoyky!Precetla sem si mejl od Tebe az pred par dny,uz sem Ti na nej odepsala,tak doufam,zhe se co nejdriv ozves..pa pa Petula

Ahoj Holky?Potřebuji kamarádku na dopisování.Jsem nemocná a potřebuji si s někým,kdo je na tom stejně popovídat.Napište!

Ahoj holky, taky jsem měla stejný problém - anorexii.Doíkonce jsem si prošla i obdobím záchvatovitého přejídání.Ted už jsem z toho venku a řekla jsem si, že bych možná mohla pomoci dostat se z toho i ostatním.Od září 2003 funguje v Plzni Svépomocná skupina pro klienty s PPP.Skupina nenahrazuje léčbu, měla by být jejím doplnkem.cílem skupiny je vzájemná pomoc lidí s anorexií, bulimií a záchvatovitým přejídáním.povídáme si především o jídle, ale nejen o něm. Kde? Regionální Institut Duševního Zdraví (RIDZ), zábělská 43, PlzenKdy? Každé pondělí od 19.00 do 20.30 hod.Kdo mi dá více informací?Iva Laurinováe-mail: ilaurinova"seznam.cztelefon:723 848 314vím, jak je těžké o svých problémech s jídlem mluvit, ale za zkoušku to stojí, ne?!

Neni to jista smrt!Moje dcera zije a zivot se ji uz zase libi!I ty se z toho muzes dostat.Napis:kotjar"email.cz

Pro Barbuchu a ostatní!chtěla bych si psát s někým,kdo je na tom podobně jako já.Pokud máš nějako poruchu PP,tak se ozvi!Bzlimie,anorexie,záchvatovité přejídání...cokoliv!Ve dvou nebo více to půjde líp!!!!!!!!!!!

Ahoj vsechny, pomerne dost o Vasich problemech vim a mnohe i chapu, mam s tim jiste zkusenosti. Byl jsem dlouhodobe vazne nemocny (anorexii ne), nyni jsem uz snad v pohode a vse se mi celkem dari. Muzete mi napsat na: petha"natur.cuni.cz a mozna Vam trochu pomuze si dopisovat nebo si nekdy treba i popovidat. Vsem Vam moc drzim palce! petr

Kdo to nezažil neuvěří...Je to hrozné,strach z jídla..nikdy jsem nevěřila,žet kahle můžu dopadnout....vážím se 5krát denně po každém jídle hlavně,abych měla 48kg.Ikdyž si večer než usnu říkám,že ráno vstanu a normálně se najím,tak už vlastně nevím co to "normální"je.Pro mě je to ovoce a zelenina,bíý jogurt nebo nápój v lepším případě i musly.chci se toho zbavit a uvědomuji si,že takhle to dál nejde,ale nevím jak udělat tu tlusou čáru a začít jíst "normálně".Kdo to nezažil nepochopí,že mám strach z každého jídla,abych nepřibrala...Prosím vás poraďte mi jsem hloupá mladá holka a chci stím skončit.Teď si říkám,že se ráno normálně najím,ale nevím co to má být za jídlo,aby to bylo "normální".......a abych nepřibrala!!!!!Prosím POMOC

Ahojky..nevim odkud jsi ale v mnoha mestech uz existuji svepomocne skupiny..neni to nic oficialniho,zadni doktori,nikdo te k nicemu nenuti...proste jde jen o popovidani o tom zjistit ze v tom nejsi sama,videt pribehy jinech holke pac u jinech se to lepe vnima,ze?U sebe toho hodne nevidime,nebereme to ajko neco vazneho nebo spatneho ale u jine osoby to pak vnimame jinak...proste jen prijit na caj a povikladat o tom ostanim lidem co to moooc dobre znaji a rozumi tomu,nereknou ti na to..staci se jen rano najist a bude vse OK!Tohle jsou lidi co si tim prosli nebo prochazeji a ani to nejsou zadni DOKTORI co jen radi ale prdlajs o tom vedi...tam pak teprve spolecne muzes najit kontakt na odbornou pomoc ale jen kdyz budes chtit a budes na to pripravena...jedna takova svepomocna skupina je v Praze[teda nejen jeda ale tuhle znam z vlastni zkusenosti]informace o ni muzete najit na www.povidani.unas.cz nebo mi kldine napiste mail kdyzbudu moct odpovedet tak odpovim co vim:o]DRZTE SE!!!

Já jsem se pro ni nerozhodla, začala jsem si vše uvědomovat postupně, když jsem si řekla, že asi nejsem normální, hledala jsem odpověď na to so se semnou děje....po přečtení několika příběhů jiných děvčat anorektiček jsem přišla na to, že cítím všechno stejně a vyděsilo mě to, ale neumím přestat nejíst a nemít strach z každého gramu tuku, jsem jako blázen posedlá a všichni co jedí jsou mi odporní, jsem nervní, nepříjemná na ostatní jen kvůli tomu, že mám hlad.....

Abych se zbavila toho strachu, tak jim jen ovoce a zeleninu a jsem v pohode.

ahoj vsicni.je tady nekdo,kdo trpel anorexii a dostal se z toho sam, bez pomoci psychologa?ja se o to snazila, ale i po trech letech nevim, jak se normalne ji.bud je to prejidani a nebo jidlo zadne.bud jsem v pohode a jim cokoliv, nebo mam deprese a nemuzu se vubec bavit, proste to nejde.shodit 5-6 kilo,tak jsem fakt happy, ale jak na to?

Já jsem měla takovou "lehčí" anorexii, kdy jsem nejedla půl roku.Přišla jsem o měsíčky,jinak zdravotně,kromě teda špatně psychiky jsem byla ok.
Na letní prázdniny jsem jela k babičce, která samozřejmě vyvařovala dobroty a ta ukončila mé období hladu. Prvně jsem odolávala, ale babička mě tak s jídlem pronásledovala, že jsem nakonec začala mít pořádný apetit.Jedla jsem opravdu hodně, sice ne jako bulimička:-) a celé dva měsíce jsem neměla k dispozici váhu. Protože jsem měla strach ze zloustnutí,tak jsem každý den cvičila a chodila ráno běhat. Když jsem se vrátila po prázdninách domů, tak jsem zjistila, že jsem přibrala jen 3 kila, takže mě to uklidnilo. Měla jsem strach, že přiberu 10.Pak jsem setrvala u cvičení a celkem přiměřené stravy a časem přestala kalorie řešit.Můj důvod pro hubnutí byl v tom,že jsem si myslela, že když budu hubená, tak budu v kolektivu víc oblíbená,protože budu pěknější.Protože jsem si začala víc věřit a mít se ráda,byla jsem spokojená že cvičím a udržuju se fit,tak jsem se z toho vyhrabala bez psychologa.

se mnou se prave problemy jako ztata menstruace, zaludecni problemy a hlavne psychicky tahnou jeste ted.jasny, taky mam proc byt pysna, jak rikas, taky cvicim a dost, asi pet let a mam krasne vymakany brisko, ale stejne, casto o sobe pochybuju az jsou z toho deprese jak hrom.ale treba si to taky jen nalhavam, treba by stacilo seznamit se s novyma lidma, proste trochu zmenu, slyset i jiny nazory.a kdyz si ty zhubla, kolik to tak bylo?a kolik vazis ted?ja jsem tenkrat zhubla asi na 40 a ted najednou 54.jsem docela hotova.