26 komentářů / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

anhedonie-neschopnost se radovat

10. Září 2018 - 0:19

Komentáře

Obrázek uživatele Návštěvník
jana hanova (anonym)
Ztratila jsem schopnost radovat se. Vnímám silně jen smutné věci, to ano,ale přijdou-li věci dobré, vím o nich, ale radost necítím. Prý je to syndrom anhedonie. Já ale tuto diagnozu nepřijímám, protože radost necítím od doby, kdy mi umřeli rodiče, poté pár kamarádů a nakonec i můj nejvěrnější přítel-můj pes. To byly spouštěcí mechanismy.... Proto odmítám antidepresiva, vždyť to by nebylo přirozené, přirozenou se mi zdá právě ta neschopnost radosti, i když to není jistě nic pěkného...
8. Únor 2011 - 15:43
Obrázek uživatele Návštěvník
Bara (anonym)
Jani, totéž se stalo mně, když mi odešlo pár dobrých lidí, kteří se mnou nebo v mé blízkosti žili, poprve v životě jsem pocítila to, co nikdy předtím,a to že není z čeho se radovat, vždyť všechno je tak strašně pomíjivé.Možná že je to i tím, že stárnu a tak už ani žádnou radost nejen necítím, ale ani nečekám. Anhedonie mi diagnostikována nebyla, protože k doktorům tohoto typu nechodím. I já má stále kolem sebe ještě rodinu, ale na toto jsem sama... Radost jsem se naučila předstírat, abych potěšila.
9. Únor 2011 - 14:39
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana (anonym)
Je mezi námi podoba. Já jsem Báro také u žádného "psycho" doktora nebyla, jen jsem se ten název diagnozy dozvěděla na Netu, když jsem pročítala stránky o smutku a těžkostech jiných. Dávají se na to prý antidepresiva, ale to já nikdy neakceptuji, já si nikdy nechci dovolit nějaké chemii, aby mi měnila myšlení. Radši si nechám to své-neradostné.
9. Únor 2011 - 14:43
Obrázek uživatele Návštěvník
Jano (anonym)
prosím,kde najdu nějaké ty stránky o smutku a těžkostech jiných,já bych se také do nějaké podobné diskuze zařadila.Jsem na tom taky tak,že už nemám z ničeho radost a mám jen obavy z toho co čekám že přijde.Mám na mysli třeba potíže ve stáří,je mě už 69 let,situace ve společnosti,neúspěchy dětí atd.témat by se našlo víc.Vlastina
9. Únor 2011 - 18:47
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana (anonym)
Milá Vlastino, těch stránek jsem prošla mnoho, když jsem dala do hledáčku neschopnost radovat se, smutek či trápení, už ani nevím, kde to všude bylo, prostě jsem jen zadávala bez jakéhokoli systému to či ono a dostala jsem se na nejrůznější odkazy, našla jsem tam toho mnoho ale ne úplně to, co hledám a nenacházím. Asi sama ani nevím, co, nebo, lépe řečeno, se to nedá najít. A tak spíše tápu dál a myslím na ty, kteří jsou na tom podobně jako já a také nevědí, co vymyslet pro svůj budoucí život, když radost v tom jejich není Jana. p.s. podívej se na "anhedonie" a když se rozdělíš o názor, přivítám to.
9. Únor 2011 - 21:48
Obrázek uživatele Návštěvník
Lída (anonym)
Já ztrácím též radost ze života, nemám však přímo nějakou konkrétní příčinu, myslíte, že by to mohlo způsobovat stárnutí a jeho obtíže? Já to alespon tak cítím. Ubývají síly, krása je ta tam, neduhy se hlásí. Měl nám ten pomyslný bůh nechat zestárnout zároveň s tělem i duši, duše zůstává, jaká bývala a dívá se na to ostatní s údivem.
11. Únor 2011 - 14:40
Obrázek uživatele Návštěvník
Hynek (anonym)
Nejste v tom, ženy, samy, i mně se stalo v životě několik věcí, které se v mysli stále vracejí a nedovolí mi se zaradovat. Jak se může člověk usmívat, když má v sobě stálé bolesti, byt i z minulosti? Jak zapomenout, když to nelze? H.
13. Únor 2011 - 7:14
Obrázek uživatele Návštěvník
Lucka25 (anonym)
Se připojuji jen s tim rozdílem,že já nepocituji ani radost ani žal udělám co je potřeba pokud možno to obejdu tak abych vynaložila co nejmenší úsilí,nemyslím si ,že trpím depresemi,jen mám pocit,že ty chemický látky v mozku už tam nejsou ty co způsobují emoce.Ztratila jsem zájem i o sex,klábosení s přáteli,party,ani jídlo mi nepřináší uspokojení jako dřív.Takový prázdno.Když už něco pocituju tak je to úzkost nebo jsem předrážděná a popudlivá,ale smutek,pláč,dojetí stejně tak výbuch smíchu nadšení apod jsou mi už pár měsíců cizí,nevím co s tím-ani k jakýmu doktoru.nemám sebevražedné tendence do práce chodím,ale to prázdno..
4. Červenec 2011 - 1:45
Obrázek uživatele Návštěvník
Mí (anonym)
Se připojuji jen s tim...Jsem na tom dost podobně. Jediný, co cítím je PRÁZDNO na duši. Takový velký NIC. Žádný pláč, vztek, zlost, radost, smích, láska.... prostě neznám. Nedokážu se na nic těšit, jak píšeš sex, přátelé... Překvapilo mě, že v tom nejsem sama.
4. Červenec 2011 - 4:48
Obrázek uživatele Návštěvník
Natura (anonym)
Přemýšlím nad tím, že když někdo ví, že necítí nic, tak někdy musel poznat, co to znamená cítit "něco". protože jinak by to neměl s čím porovnat. Takže cesta k citům povede tam, kde jsme naposledy cítili. Vybavit si tu situaci, vrátit se do ní...
4. Červenec 2011 - 12:07
Obrázek uživatele Návštěvník
Gabina (anonym)
Nejste v tom, ženy, samy, i...Hynku, jak jsi na tom? Je ti lépe? Únor, kdy jsi psal svůj příspěvek přešel do horkého léta a jakou změnou prošla tvá mysl? Zdá se mi, když léto jásá barvami, že anhedonie ještě sílí tak jako nešťasntý člověk se cítí v rozjásané společnosti vždy ještě hůře. Cítí ten kontrast.
14. Červenec 2011 - 22:04
Obrázek uživatele Návštěvník
Luděk (anonym)
Ahoj, taky jsem zažíval stavy anhedonie i těžší deprese. U mě se jednalo o vážnější stavy a proto jsem přistoupil na léčbu antidepresivy, které mě dostaly z nejhoršího. Anhedonii lze určitě úspěšně odstranit léky a zdá se mi zbytečné, že to tady některé pisatelky odmítají. Ale zase chápu, že si někdo nechce měnit myšlení chemií a chodit k "psycho"doktorům. Je to otázka volby, každý má vlastní filozofii přístupu k životu, takže někdo si ten smutek chce odžít a někdo se chce radovat. Trošku se mi zdá, že se zejména některé ženy tak trochu vyžívají v dlouhodobém pocitu smutku a neschopnosti radovat se. Je normální, že člověk prožívá těžké období po ztrátě někoho blízkého, rozchodu apod., tam bych to léky neřešil a spíš si to "odžil". Ale pokud to trvá příliš dlouho a hlavně v případě endogenní, tedy vnějšími příčinami nezaviněné deprese, pak bych se třeba těm antidepresivům nebránil. Dlouhodobý smutek je patologický stav, normální je radovat se ze života.
15. Červenec 2011 - 1:05
Obrázek uživatele Návštěvník
Natura (anonym)
Luďku, já mám problém ale s AD typu SSRI se taky radovat ze života. Tedy nejde to ani moc dolů (nepláču), ani moc nahoru (směji se, ale něco jako skutečné štěstí to není). Člověk se pod AD možná nezabije, ale napořád to taky není řešením. Je to plochý život. Skutečně prožívat emoce, to nám AD nezajistí. Bohužel.
15. Červenec 2011 - 8:55
Obrázek uživatele Návštěvník
Lilit (anonym)
Je mi 75 život je mi protivný posledních 25 let, AD nepomáhají, při tom mám dobré zdraví, peníze a zajímavou práci.
30. Srpen 2011 - 10:46
Obrázek uživatele Návštěvník
janaha (anonym)
Je mi 75 život je mi...Lilite, to je opravdová anhedonie. Píšeš, že je ti život protivný už 25 let. Co asi bylo spouštěčem toho, že se ti život přestal zdát takovým, jakým byl předtím? U mne to byla ztráta milovaného blízkého, a když čas zmírnil bolest nad tou ztrátou, pocit radosti nebo štěstí se už ani po dlouhé době nedostavil... Zajímají mne ty spouštěče...
30. Srpen 2011 - 21:28
Obrázek uživatele Návštěvník
Mirka (anonym)
Ztratila jsem schopnost...Ahoj Jani, kdyby sis o svém problému chtěla promluvit, jsem tu. Mám podobný problém, takže bylo spouštěčem několik ošklivých událostí v mém životě a léky taktéž odmítám.
7. Prosinec 2011 - 1:38
Obrázek uživatele Návštěvník
Eva (anonym)
trpím anhedonií asi měsíc -ale k tomu stavu-kdy opravdu jsem již měsíc neměla žádné emoce, maximálné krátkodobé naštvání-ale kladnou emoc ANI JEDNU)-jsem směřovala několik měsíců, je tu někdo, kdo tyto stavy překonal, je nějaká léčba?
29. Prosinec 2011 - 0:59
Obrázek uživatele Návštěvník
Mám podobný pro (anonym)
trpím anhedonií asi měsíc...již přes dva roky. Beru AD, ale na toto nezabírají, řekla bych, že naopak (deprese zmizely, ale nálada se nevrátila).
29. Prosinec 2011 - 14:44
Obrázek uživatele Návštěvník
janaha (anonym)
Ahoj Jani, kdyby sis o svém...Ahoj,milá Mirko, už je to téměř rok, co jsem poprve napsala do této diskuse, resp. jsem ji otevřela. Za celý dlouhý rok se tu objevilo velmi málo příspěvků a tak jsem se cítila ještě více sama se svou "diagnózou" a sklíčilo mne to natolik, že už jsem se k psaní nevracela... Žádnou chemii jsem dodnes nezačala brát a můj stav je neměnný. Jen jsem se "naučila" ještě zdatněji předstírat, že jsem OK. V tom už jsem vážně klasa! Ačkoli výjimky , tedy chvíle, kdy se to nezdaří, potvrzují pravidlo...
29. Prosinec 2011 - 15:20
Obrázek uživatele Návštěvník
Martin (anonym)
Ahoj,milá Mirko, už je to...Tak vidíš, že jsi silnější, než sis myslela...
10. Prosinec 2013 - 0:40
Obrázek uživatele Návštěvník
janaha (anonym)
Tak vidíš, že jsi...Bohužel ne, Mirku, už beru Rivotril.
10. Prosinec 2013 - 21:12
Obrázek uživatele Návštěvník
Mary (anonym)
Bohužel ne, Mirku, už beru...Zabíra?
13. Prosinec 2013 - 10:50
Obrázek uživatele Návštěvník
pája (anonym)
..a já myslela,že jsem divná..jen já.Přesně tohle znám..a předstírám,že jsem úplně někdo jiný,protože to,co se děje v mé hlavě,by nikdo nepochopil.Vlastně předstírám,že jsem "normální".V práci,před rodinou..někdy je ten smutek a ta neradost tak skličujicí,že si představuju jak to zabalím a u toho cítím vždy malou úlevu-že ta možnost tu je.Nemám konkrétní důvod-jen kam se podívám-jak zde bylo psáno-pomíjivost ..a já vidím jen zmar,nic nemá smysl,neštěstí druhých,celý svět ve válkách..radost nedokážu mít z ničeho,i když rozumově vím,že to není v pořádku,ale na druhé straně se mi zdá,že je v nepořádku,když to ostatní nevnímají..i když jim lze jen závidět..
12. Prosinec 2014 - 21:35
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana (anonym)
..a já myslela,že jsem...Ahoj, Pájo, jsem na tom podobně a před vánoci to ještě nabývá na síle. Vynakládám všechny síly, abych udržela míru toho, že jedu, jedu jako druzí, ale už mne to unavuje, velmi unavuje a tak raději se vyhýbám, stačí mi síly tak na blízké okolí.... Stala jsem se silně introvertní a tedy byť mezi lidmi, jsem vnitřní samotářkou.
13. Prosinec 2014 - 20:46
Obrázek uživatele Návštěvník
Lenka (anonym)
Nemoc dnešní doby, takových blbostí co se snaží atraktovat naši pozornost, že pak není z čeho se radovat vlastního.
29. Září 2018 - 17:01

Přidat komentář

Reklama

Reklama