64 komentáře / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

Alzheimer - péče o postiženého

10. Září 2018 - 0:12

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
Jiřina (anonym)
Prosím o radu. Pečuji o tchýni, která má alzheimra. Problém je, že je toho na mě moc. Potřebuji radu od lidí, kteří mají stejný problém. Také radu doktora jak se k takto nemocnému člověku mám chovat. Tchýně je v čistotě, je o ni postaráno od rána do večera, ale když je u příbuzných, tak neusttále nadává, stěžuje si že je nešťastná a že nechce žít. Prosí o jídlo, že má takový hlad, že by žvýkala koberce. Švagr jí to věří a osočuje mne, že musíme dát babičku do domova a to ihned. Jinak to s ní zle skončí. Mám pocit, že to zle skončí se mnou, jsem hluboce uražena ,sklamáma a psychicky na dně. Nemyslím si, že něco dělám špatně, tak proč místo nadávek neslyším slova uznání??????Mám ještě dvě malé děti a nejvíc mne mrzí, že je nemůžu vychovávat v pohodě a klidu.Všechny domovy důchodců jsou plné a když babička jednou splní vyhružku že si něco udělá, tak mi všichni budou vyčítat, že je to moje chyba. Jak s tím můžu žít?????Tak mi prosím poraďte.Děkuji
5. Srpen 2008 - 21:02
Obrázek uživatele Návštěvník
Eli (anonym)
Jiřino, bylo by asi dobře, abyste všichni /tedy děti, snachy a zeťové/ si dali schůzku u ošetřujícího lékaře vaší tchýně /případně u odborníka, pokud je v jeho péči/ a abyste s ním problematiku Alzheimerovy nemoci probrali. Navíc dohodnout i časové rozdělení, kdy a kdo se bude o maminku starat. Protože jde o nemoc, která se postupně zhoršuje /i přes současnou a dostupnou léčbu/, je ošetřování nad síly jednoho člověka. Navíc domovy důchodců často tyto nemocné nechtějí /nebo nemají místo/. Jsou speciální zařízení pro tyto nemocné, možná by se dala najít na internetu, ale nevím, jak je to tam s umístěním, jestli také "nepraskají ve švech"a zda nejsou jen soukromá.Pokud je babička u švagra jen krátkou dobu, třeba na návštěvě, může se chovat zcela jinak než u vás doma. /Záleží, v jakém stadiu nemoc u ní je/.S manželem o tom můžeš promluvit?
6. Srpen 2008 - 22:20
Obrázek uživatele Návštěvník
Anonym (anonym)
Opatrujem 83roc.maminku s Alzhiemrom.Mam 8roc.dcerku a to staranie o ne je velmi tazke a narocne,lebo kazda vyzaduje inu starostlivost.Su dni a noci,ked uz nevladzem.Pochopi rodina,ake je to tazke?
8. Říjen 2008 - 23:03
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Rodina,pokud nebude mit celoddeni peci a starost s takto nemocnym clovekem, asi nikdy nepochopi a nedoceni vasi obet. Protoze ona to je opravdu obet.Vy obetujete behem casu hodne sveho zdravi i nervu.Vas nemocny si svou nemoc neuvedomuje. Domaci prostredi je to nejlepsi, ale neni-li uz ve vasich silach to vse zvladat, je moznost pozadat o umisteni do domova senioru. Temer kazdy z techto domovu ma vyhrazenou cast kapacity pro lidi postizene demenci. Podle velikosti zarizeni je nekde jen par mist, jinde je moznost az pro 30 nemocnych.Cekaci doby jsou vetsinou rok a vice.Podanim zadosti nic nezkazite.
12. Listopad 2008 - 17:07
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Problém ovšem je, že u lidí s demencí nelze čekat rok, většinou se musí situace řešit rychle, třeba ten, kdo o nemocného pečuje, sám onemocní, nebo je nutno uvolnit další místo pro dceru nebo syna s rodinou a podobně.Zatím místa v ústavní péči nevidím nijak růžově. Někde je možnosd denního stacionáře, pokud je rodina v práci, ale ta možnost zdaleka není všude.Asi bychom si měli podávat žádosti všocjni ve čtyřiceti.
12. Listopad 2008 - 18:27
Obrázek uživatele Návštěvník
Tom (anonym)
Ano, souhlas, navíc bych doplnil myšlenku Eli, že je dobré, aby celá rodina navštívila odborníka na tuto nemoc a tam se dozvěděli podrobnosti. Lidé, kteří s nemocným netráví celý čas a nemají informace o nemoci si často myslí, že to není problém, taková starost. Vím to z vlastní zkušenosti, kdy se staráme o mentálně postiženou dceru a i blízká rodina se diví, když si stěžujeme, jak jsme někdy unaveni. A ještě něco: bacha na obvoďáky, v době, kdy jedna příbuzná měla být dle odborného lékaře dávno pod celodenní kontrolou, tak obvodní do posudku napsal, že mentální úroveň odpovídá věku!!! V našem případě to ještě hodně podcenil vnuk oné příbuzné, který se k ní nastěhoval (formálně skrz případný převod nájmu) a přitom nedbal na jednoznačné příznaky: pos.... kalhotky v troubě nebo ledničce atd.,atd. Na mé velmi důrazné upozornění jí sice odpojil plyn, ale to bylo všechno. Teprve když babka vytopila 2x partaje pod sebou, tak ho chytl jeden nájemník pod krk a začalo se něco dít. Jinak ten doktor říkal, že takových případů je celkem dost, kdy se volně pohybují jedinci, kteří mohou být nebezpeční sobě i okolí.
12. Listopad 2008 - 18:58
Obrázek uživatele Návštěvník
Věra (anonym)
I já mám mminku, která trpí touto nemocí. Od smrti tatínka se o ní staráme, je to už 2 a půl roku. Věřte mi, že jsme absolutně vyčerpaní. Stokrát za den slyšíme : můžu si jít lehnoz, během půl minuty: mohu si k Vám sednout. V noci neustále chodí, dožaduje se toho, že chce s námi spát v pokoji.Večer po uložení do jejího pokoje a převlíknutí do nočního prádla je během minuty oblečená ale zpět do nočního se sama neumí převléknout. Často se ptá, kdy přijde její maminka. Na manžela (mého tatínka) si vůbec nevzpomene a když o něm začnu mluvit, chce si jít hned lehnout. Mě poznává, ostatní rodinném příslušníky si plete. S hygienou je to velmi špatné - nechce se koupat,měnit prádlo. Občas je agresivní, nadává. Dnes již nezvládá jednoduché věci, jako je např. nalití si pití, složit kapesníky... Nemůžeme se hnout z domova, stále musí být někdo s ní. Taky se párkrát stalo, že vylezla na stůl a nevěděla jak dolů - bojíme se ji nechat chvilku samotnou aby se něco nestalo. Stále jsme ve střehu. Maminčin pokoj je zařízen tak, aby si nemohla ublížit ale tam je jen velmi omezený čas /jak jsem popsala výše i v noci tam moc není.My sami se bojíme v noci zamknout do pokoje, protože se vždy za námi dobývá a bojíme se, že kdyby se k nám nedostala, že by si nějak ublížila. Ale to jsem si jen tak postěžovala, protože vím, že s tím asi nic nenaděláme. Kdyby tak existovala "školka" pro takhle nemocné lidi, abychom si alespoň přes den odpočinuli.
27. Listopad 2008 - 14:08
Obrázek uživatele Návštěvník
Tom (anonym)
Věro: přesný popis co tito nemocní dělají. I to, jak se ptá na svoji maminku. Tuhle nemoc měl i dědeček manželky a taky pár měsíců před smrtí se jakoby vrátil do svých dětských let a dokonce i do prostředí, kde vyrůstal.
27. Listopad 2008 - 20:00
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Dobrý den, musím se s Vámi podělit o trápení. Máme takto nemocného dědečka (67let). Nejvíc mě trápí, že on sám je nešťastný. Má chvíle, kdy by byla potřeba odborná péče, nepozná nikoho, neví, kde je. Celou noc chodí po domě. Ráno neví, co se s ním dělo, je naprosto zdrcený, stále je zmatený a musíme mu pomáhat v základních věcech denní potřeby, ale uvědomuje si, že není v pořádku. Jednou prohlásil, že se zastřelí. Bohužel věřím tomu, že kdyby před pár rokama věděl o svém stavu do budoucna, udělal by to. Nejvíc šokující je, že on byl neskutečně chytrý a sečtělý, moudrá hlava rodiny, na kterou se obracelo s každým problémem. Pro mě je hrozná situace, že si chvílema uvědomuje svoji nemoc, nedovedu se sama vžít do situace, kdy on vidí cizího člověka a my se mu snažíme "namluvit", že je to jeho dítě, manželka, apod. Minule mne nepoznal, tak jsem mu připomenula, že jsem jeho vnučka. Promnul si oči, podíval se na mě znova a zdrcený odešel. Snaží se věřit rodině, co mu říká, ale když sám vidí něco jiného a já vidím jeho utrpení - je to hrozné. Tato fáze nemoci je asi nejhorší - nejhorší pro okolí. Nemůžeme tomuto člověku poskytnout péči ve specializovaných ústavech, má chvíle, kdy si uvědomuje svůj stav a kdyby zjistil, že je v ústavě, vůbec by to neunesl. Zatím žije s babičkou, což je velice energická, optimistická a na svůj věk šarmantí pani - bohužel ale už i na ni padá všechna ta únava a vyčerpání. Bydlím kousek od prarodičů a snažím se pomáhat, ale musím uznat, že psychicky to dlouho zvládnout nejde. Jen chci tímto příspěvkem říct, že chápu situaci všech a jsem ráda, že jsem mohla přispět se svým příběhem, protože jen vás pár lidí pochopí...
27. Prosinec 2008 - 19:38
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Tak my máme babičku s velmi zhoršeným Alzheimerem - asi 5 let je to skutečně náročné. V současné době se babička neumí vyjadřovat, používá pár slov, prakticky se umí pohybovat pouze s chodítkem na pár metrů a i tak jen s asistencí. Nedokáže si včas uvědomit, že by měla jít na záchod, neumí si říct, že je jí zima, horko, že si chce sednout, lehnout apod. Dříve si svůj zhošující se stav uvědomovala, teď už vůbec ne. Velmi lpí na nás, ale bohužel skutečně není v našich silách s ní být 24 hodin denně, musíme chodit do práce. Zatím marně hledáme co nejvhodnější zařízení v Praze a okolí, které by bylo specializované na tento zdravotní stav ale zároveň nenechali babičku jen nečinně ležet v posteli. LDNky a podobné nepřicházejí v úvahu. Ale je potřeba prakticky soustavná péče, průběžné kontrolování babičky. Nemáte někdo s něčím takovým zkušenosti?
7. Leden 2009 - 11:54
Obrázek uživatele Návštěvník
Plzensko (anonym)
Stejne problemy jsme prozivali s nasi maminkou (+85) a posledi mesice dozila v Home care v Letinech (PJ). Mohu vrele doporucit, protoze starat se o ni 24 hodin neni v silach zamestanych lidi. Toto soukrome zarizeni se speciallizuje na klienty s Altzh. nemoci. Prostedi neni sice moderni, ale zachazeni a pece o klienty je prikladna. Ani cekaci doba na umisteni nebyla vic jak mesic - mozna ze jsme meli stesti nestestim jinych, ale tak uz to v zivote byva. Vsem vam drzim palce a preji velkou trpelivost.
7. Leden 2009 - 15:44
Obrázek uživatele Návštěvník
xxx (anonym)
prevence a rehabilitace ADhttp://www.alzheimerova-choroba.cz
21. Leden 2009 - 14:10
Obrázek uživatele Návštěvník
Míla (anonym)
Také jsem se starala 2 roky o paní s Alzheimerem, byla to matka mého tehdejšího přítele, ona tenkrát skončila v Bohnicích, neb už se to nedalo, přišli jsme třeba z práce domů a na kotli bylo 120, otevřená dvířka, šlehající plameny, nebo jsem ji nemohla najít, nakonec jsem ji našla jen v kozačkách, jinak nahou na půdě (v zimě a půda nebyla zateplená) atd. atd., Bohnice bych nedoporučovala, žádná péče, jen tam dožívají jak sami umí. Ve Zlosyni otevřeli asi před 2 lety Alzheimer centrum, je tam asi 50lidí a je to soukromé, kamarádka tam teď začala pracovat, dělá tam jako terapeutka, takže vymýšlí program pro pacienty, třeba malování, zpívání nebo něco vyrábějí, to by možná nebylo špatné, od Prahy je to asi 25km na sever, je to vedle obce Veltrusy (myslím, že Zlosyní je v okolí víc).
21. Leden 2009 - 15:41
Obrázek uživatele Návštěvník
Terez (anonym)
Dobrý den, chtěla bych se zeptat jak se k lidem s alzhaimerem mame chovat..doma mam babicku, ktere nemoc zacina uz je mozna v pokrocilejsim stadiu...a nevim jestli ji treba mohu odporovat nebo ji prikyvovat k jejim nesmyslem co obcas povida...obcas je aj dost zmatena no a taky obcas zvysi hlas...dekuji predem za odpoved
30. Září 2009 - 12:56
Obrázek uživatele Návštěvník
majkaxp (anonym)
Dobrý den, chtěla bych se...Ahoj Terez, mohu Ti pomoci, jak tvoji babičcetu její nemoc zmírnit. Víš něco o přírodních produktech -Emulips -Slim?Pro bližší info piš nameil:majkaxp@cenrtum.cz
30. Září 2009 - 14:20
Obrázek uživatele Návštěvník
také rada (anonym)
majkaxpPřečti si, prosím, napřed něco o Alzheimerově nemoci a jejím průběhu, než začneš doporučovat cokoliv na zlepšení nebo léčení.
30. Září 2009 - 16:49
Obrázek uživatele Návštěvník
Honza (anonym)
Terezko,zadejte si do vyhledavače "profesor Křivohlavý" a najdete spoustu informací, jak se k těmto pacientům s AN máme chovat.Dobrá je také kniha Život bez deprese. Odporovat těmto lidem není možné, mají svůj svět a své představy. A zmírnění průběhu je dosti složité a je závislé na příčinách vzniku. Pokud chcete více, tak napište na Poradnu - kontakt je nawww.aloe-gel.cz
30. Září 2009 - 23:47
Obrázek uživatele Návštěvník
Bona (anonym)
Máme stejný problém....tchýně má tuto nemoc, tedy podle mne, doktorka jí ale tvrdí, že je "v normě"...ona si pamatuje jen něco, nás osočuje, že jí chodíme v její nepřítomnosti do bytu a přendaváme věci, neustále něco hledá a naposledy po mě začala házet krabice s botami a vyhazovat obsah skříně jen proto, že nemohla najít jedny boty, ty boty ležely uprostřed ložnie na zemi v krabici...přitom na mě ještě řvala, že je nemocná a že na nás (mě a manžela, jejího syna) zavolá policajty a že nás dá k soudu, že z ní chceme udělat blázna....také už nemůžu dál, staráme se o í přes deset let, co umřel tchán, něco se ve mě zablokovalo, trápí mě to, mrzí mě to, v noci se budím, ale tohle "skousnout" neumím...poraďte prosím, co s tím...a co á....
3. Říjen 2009 - 22:24
Obrázek uživatele Návštěvník
majkaxp (anonym)
Dobrý den,čtu Váš příspěvek a je mi z něho velice smutno, jak se velice trápíte,jak Vás psychicky ničí Alzheimrova nemoc Vaší tchýně. Můžu Vám pomoci,pro bližší info pište na meil:majkaxp@centrum.cz
4. Říjen 2009 - 7:43
Obrázek uživatele Návštěvník
Bona (anonym)
Dobrý den,čtu Váš příspěvek a...Ano, je to smutné, zvlášť když navíc občas mám pocit, že to není jen Alzheimer, který ty její výbuchy způsobuje, fakt nevím a hrozné je, že se to stupňuje...Díky moc za nabídku, jen jsem si myslela, že by se to mohlo řešit tady na fóru kvůli ostatním....snad takovéto zkušenosti nemá moc lidí....a pokud ano, měli by vědět, co s tím, jak pomoci, jak se "bránit" a reagovat a vůbec trochu je podpořit, stejně jako mě...Hezký večer všem.
5. Říjen 2009 - 17:33
Obrázek uživatele Návštěvník
Marta Renata (anonym)
Děkuji, děkuji, děkuji. Každá informace je cenná. Máme doma babičku 83 let, cítím se jako paní Jiřina. A babička se chová jako její tchýně. Rozjeli jsme všechna odborná vyšetření a utěšujeme se, že až "vypukne" léčba tak bude lépe.Škoda, že jsem nenašla někoho kdo by pomohl i nám pečujícím. Mějte se hezky.
6. Duben 2010 - 23:19
Obrázek uživatele Návštěvník
vv (anonym)
BYLO BY LEPŠÍ JI DAT DO NĚJAKEHO USTAVU ,, MOJE SESTRA MĚLA MANŽELA TOU NEMOCI A PO NĚJAKEM ČASU JI NEPOZNAL A ZAČAL UTOČIT NA NÍ ,,, STRAŠNÉ ,ALE NEDA SE NIC DĚLAT ZNIČÍ VÁS TO . PŘEJI VÁM HODNĚ SIL ALE VÁŠ ŽIVOT JE VÁŠ A NÉ TCHYNĚ ,, ŽIJTE SI VÁŠ ŽIVOT NEOBĚTUJTE SE . JÁ TO DĚLALA A DNESKA JSEM SMRTELNĚ NEMOCNA , A DĚTI CHA...ZNIČÍ VÁS TO .
7. Duben 2010 - 0:38
Obrázek uživatele Návštěvník
. (anonym)
neumíte někdo hacknout webovky tohodle debila??
10. Duben 2010 - 9:47
Obrázek uživatele Návštěvník
já (anonym)
Zní to krutě, ale ústav je v tomhle případě nejlepší řešení. Když dojde nemoc tak daleko, že vás příbuzný nepozná, tak je mu jedno, jestli je doma, nebo ne. Možná že pobyt ve známém prostředí krátkodobě pomáhá, ale když si dotyčný nepamatuje, co dělal před pěti minutami, tak tím trápíte jeho i sebe. A vaše frustrace mu nepomůže. Je to smutný, ale líp už nebude. Žila jsem 2 roky doma s otcem, který měl Alzheimera, takže vím, o čem mluvím.
4. Květen 2010 - 0:11
Obrázek uživatele Návštěvník
Jiřina2 (anonym)
Děkuji, děkuji, děkuji....Jsem ve stejné situaci jako vy. Bohužel, lépe nebude. Lékařka mi doporučovala požádat do budoucna o přijetí do ústavu, tvrdila mi, že mne péče o ni zničí. Matka se odmítala přestěhovat ke mně, docházela jsem k ní denně,dokud to šlo. Tvrdě odmítala žádost o ústav i o příspěvek na péči podepsat, navíc mne rodina, která k babičce chodila jen na chvíli na návštěvu, osočovala, že se jí chci zbavit. Teď jsem v situaci, kdy už nezvládám péči o ni, nejsem schopna soustředěně pracovat, což brzy povede ke ztrátě klientely (mám 4 roky do důchodu) a ve všech ústavech se čeká nejméně rok. Navíc na mne dnes jedna sociální pracovnice křičela do telefonu, že když se o matku nejsem schopna postarat, měla jsem požádat včas (prý ty žádosti grafolog nezkoumá... proč tam tedy musí být podpis??? a prý to, že matka nechtěla podepsat žádost, už svědčilo o počínající demenci...???) Místní domovinka, "školka" pro seniory, bere jen "klienty", kteří jsou schopni samostatného pohybu... matka potřebuje pomoct zvednout ze židle, podat berlu, pomoc na toaletě... na to prý nemají kapacitu.
25. Květen 2010 - 23:59
Obrázek uživatele Návštěvník
? (anonym)
BYLO BY LEPŠÍ JI DAT DO...Otec ma alzheimra... už poslední 2 roky to šlo hodně z kopce, je ve stadiu že ani nevíš jestli tě poznává, v 80 procentech neudrží moč, chvíle když najde záchod je pro nás svátek, jinak vítězí hadr a savo,a pak další "DROBNOSTI"... Sme na to 3 ja, máma a ségra... na všech vidim jak je to ničí i když řikaj že je všechno v pohodě...já s otcem ostatní ne, deprese sou u mě na denním pořádku, soustředěnost a pamět mam na hovno, na společenskej život nemam ani už chut.žádost do domova s pečovatelskou službou už máme, jen čekáme kdy... po zkušenostech řikám že na tom umístit člověka do takovýhleho zařízení neni nic špatnýho, těšim se na den svobody a nestydim se za tto! Všem co si něčím podobnym prochazej přeju hodně sil a věřte že jednou musí bejt líp.
5. Červenec 2010 - 22:30
Obrázek uživatele Návštěvník
hulouz (anonym)
Pokud se chcete opravdu...Proboha, tenhle prodejce kxlaseru je snad naprostý otrlý negramot. Jednak jím prodávaný Kxlaser je plagiát bez účinků a jednak na Alzheimera... proboha kdyby ho někdo poslechl a použil to, ono mu to snad bude jedno.... to snad ani není možný co je to za absolutního diletanta bez svědomí.
4. Září 2010 - 19:05
Obrázek uživatele Návštěvník
rokod (anonym)
Jiřino, bylo by asi dobře,...v tomto případě vám nejlépe pomůžou na www.alzheimercentrum.cz
15. Prosinec 2011 - 8:17
Obrázek uživatele Návštěvník
Mirka (anonym)
Jsem ve stejné situaci jako...Chci též přispět, mám maminku také s touto nemocí a "bojujeme" s ní již 6 let. Také jsem se nejprve snažila o ní pečovat sama, ale bohužel to se zvládnout nedá. Nemocný Vám bere sílu, aniž on o tom ví. Lékařka mi doporučila,ať urychleně hledám jiné řešení,jinak že se sama dostanu brzy do péče psychatra a měla pravdu,za čas jsem již psychiatra začala schánět. Naštěstí se u nás ve městě otvíralo oddělení pro takto postižené lidi a maminku jsem tam mohla umístit. TAké o umístění do domova nechtěla ani slyšet,ale je to smutné,ale takového nemocného člověka se už nemůžete ptát a musíte rozhodnutí učinit sama. Bylo to pro maminku to nejlepší,24 hodin je v péčí zdravotních sester,je v kolektivu stejně postižených lidí,oni si mezi sebou náramně rozumějí, ty schopnější jezdí společně na výlety,do kina a denně mají nějakou zábavu,ať již malování, vystřihování,zpívání při harmonice nebo magneťáku,pravidelnou a kvalitní stravu. A co je hlavní,maminka je v čistotě.Neváhejte a řešte!Já mám bohuže už teď tu smůlu,že se maminka hodně zhoršila a komunikace s ní je velice těžká a smutná.Bude jí 90 let.
15. Únor 2012 - 11:36
Obrázek uživatele Návštěvník
Lejla (anonym)
Mamince je 87 let a již 12 let jde rozumově dolů. Vždy byla dominantní typ, vedoucí v práci i doma. Všichni museli poslouchat, ona měla a bohužel i dnes chce mít poslední slovo. Dodnes ji mám jako autoritu a nevím jak s ní jednat ve stadiu,kdy nepochopí žádný obsah mého sdělení. Tváří se,že je jí vše jasné,popřípadě mi dá nějakou absurdní radu.Jezdím za ní 2x týdně a jsem z toho vždy vyčerpaná,hlavně psychicky. Uklidím,vykoupu ji, nakoupím jídlo, vynesu pleny. pokaždé ji opakuji,aby pleny dávala do pytle,aby to nebylo tolik cítit. pokaždé mi odpoví,že to dělá. Někdy už si nejsem jista,kdo je z nás dvou blázen.
15. Únor 2012 - 16:00

Stránky

Přidat komentář

Reklama

Reklama