20854 komentáře / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

alkoholismus

10. Září 2018 - 0:02

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
ondra (anonym)
Moje manzelka,kterou miluji nade vse je jiz asi ctyri roky s malymi vyjjimkami opila.Priznala,ze je alkoholickou,coz je prvni predpoklad uspesneho zahajeni mirneho natlaku pro ustavni lecbu.Prosim existuji u nas lecebny jineho druhu nez napr.Bohnice,Lojovice nebo Kromeriz.Ev.jsou nejake organizace,ktere se napr.specializuji na skupinove terapie lidi (zen) s timto obrovskym problemem.Mame dve deti 9 ,10 let a ony vnimaji prilis jeji stavy.Jsou velmi degradujici.(pomocovani,motani se po dome,agresivita,usne kde upadne a pod.)Poradi mne nekdo neco realnejsiho nez rozvod nebo trpelivost.Bydlime nedaleko od Prahy.
23. Duben 2001 - 23:37
Obrázek uživatele Návštěvník
TINA (anonym)
....promin, ale ta se jenom nudi,zadna starost....vsechno potrebne nekdo udela za ni....to je velka skoda!
15. Květen 2001 - 15:15
Obrázek uživatele Návštěvník
Katka (anonym)
ano,existují u nás léčebny,které se na lidi s tímto problémem spacializují.Jenom nevím,jestli je léčba účinná.Můj táta se také léčil v Brně a jakmile přišel domů začal znovu pít.Bohužel na alkohol doplatil a již to bude rok co je po smrti.Umřel v 46 letech a to jenom díky alkoholu.Také jsme si mysleli,že když se půjde léčit,že to bude lepší-bohužel se tak nestalo!Přála bych Ti,aby u Vás dopadlo vše lépe,sama nejlíp vím,jaké to je,když je jeden z rodičů pernamentně opilý...
15. Květen 2001 - 15:46
Obrázek uživatele Návštěvník
Radka (anonym)
Ahoj Ondro, na Tininou odpověděť vůbec neber zřetel. Neví o čem mluví. Mohu Ti sdělit, že i já jsem se potýkala s podobným problémem a zatím se snažím docela úspěšně nad tím vyhrát. Musíš zjistit kořeny, proč se chce za alkohol schovat, co ji trápí a proč chce na Vás všechny zapomenout v opojení alkoholu.Bylo období, kdy jsem byla také pouze občas střízlivá. Delší dobu o tom manžel vůbec nevěděl. Vše jsem sdělila teprve tehdy, kdy jsem začínala mít silné výčitky, zanedbávat práci, mít zatažené závěsy a chtěla jsem pouze spát. Jenomže noci začaly být bezesné, plné tlukotu srdce, strachu a smutku. Víš doba je velice nepříjemná.Mohu však s velkou ctí říci, že zpátky k dobrému spánku a docela příjemnému životu mne přivedl manžel. Protože jedno dne už jsem nechtěla nikdy vstát. Práci mám velmi dobrou a myslím, že jsem v ní úspěšná, ale je zvláštní, že v této oblasti mi nedělá problém navazovat kontakty s lidmi. V osobním životě po nějaké dobré kamarádce toužím, ale neumím si nikoho připustit k tělu, protože mám strach. Asi to bude kvůli tátovi, který je sice hodný, ale od dětství si vzpomínám na jeho dny, kterým říkám, že prožívá opět kvartál. Další důvod mého silného zklouznutí je(asi),že jsme se přestěhovali z Beskyd do Brna a já ztratila všechny přátele i rodiče. Nalezla jsem velice aktivní kamarádku z řad kolegů mého muže, která semnou začala chodit plavat a cvičit. Člověk si tak vyčistil hlavu, ale pro mne bylo nejdůležitější, že se na ní mohu spolehnout. Takových lidí je málo. Nejhnusnější a nejsmutnější pocit jsem měla, když odjeli na Nový Zéland, kde se učí přežívat. Jsou to takové přírodní typy. Rozhodla jsem se, že si zkusím znovu nějak vybudovat svůj svět kolem sebe, ale už nechci klesnout sama před sebou a zradit manžela, který má kvůli mé slabé vůli již tolik vrásek.
15. Květen 2001 - 17:21
Obrázek uživatele Návštěvník
Radka (anonym)
Zkus ji dát ještě šanci. Třeba ji to dej přečíst, ale pokud už Ti to zkusila sdělit, tak čeká pomoc. Řekni ji, že se poto opravdu žije daleko lépe a člověk více chápe lidi kolem sebe. Držte se oba. Přeji Vám to z celého srdce. Co takhle zkusit nějaký pobyt v přírodě a začít se trochu více těšit z toho, že máte dva krásné prcky. My se o to pokoušíme, ale bohužel díky své nedbalosti jsem potratila.
15. Květen 2001 - 17:29
Obrázek uživatele Návštěvník
Radka (anonym)
Tino, jak můžeš někomu tak odporně ubližovat. Není to snad závist, že ji Ondra chce pomoci. Pokud už se Ti něco podobného nestalo, tak doufej, že pokud na to dojde (a na to může dojít kdykoli), také by jsi byla ráda, že máš v muži takovou oporu. Neměla by jsi vůbec takové vzkazy psát. Není to vůbec lidské a morální. To není jenom alkohol - je to nemoc kvůli nějakým hajzlům, kteří vůbec alkohol apod. vymysleli. Už jde zase o peníze. Není to hnus!!!
15. Květen 2001 - 17:46
Obrázek uživatele Návštěvník
Ivan Ast (anonym)
Alkoholizmus je diagnostifikován jako nemoc z toho prostého důvodu, že člověk od určitého stadia závislosti si už není schopen pomoci sám a sám ze své vlastní vůle není schopen s pitím přestat. Alkoholik je schopný a ochotný naslibovat modré z nebe, souhlasí s devastujícími účinky pití na sebe a svou rodinu a slibuje všemožnou nápravu, přesto se však ke svému zhoubnému návyku stále a stále vrací. Jedinou šancí na zastavení rozvoje této nemoci je absolvování dobrovolné protialkoholní léčby. Na léčbu se alkoholik obvykle dostává pod značným nátlakem okolí, protože sám je ke svému stavu naprosto nekritický a on-ona přece "žádnou léčbu nepotřebuje, zvládne všechno sám-sama". Rozumné domluvě není přístupný. Cesta do léčebny vede přes návštěvu psychiatra nebo AT (alkohol-toxikománie)poradny. Ne každý alkoholik po léčbě dlouhodobě abstinuje, úspěšnost bývá (t.j. abstinence do pěti let po ukončení léčby) cca 20 - 40%. Opakuji však, že jde o jedinou známou metodu, jak zastavit rozvoj nemoci. Alkoholizmus nejde vyléčit, nemoc je doživotní, při celoživotní abstinenci však alkoholik vede plnohodnotný rodinný, osobní i společenský život. Alkoholik i po léčbě není schopen pít kontrolovaně, proto musí být abstinence absolutní a celoživotní. Po návštěvě psychiatra dostanete doporučení na vhodnou léčebnu. Z organizací, které se zabývají pomocí alkoholikům, má velmi dobré výsledky organizace "Anonymní alkoholici - AA", kteří mají zastoupení už v řadě větších měst v ČR. Je možné zkusit i tuto cestu, t.j. začít navštěvovat setkání Anonymních alkoholiků. Bližší informace lze získat na Internetu. Hodně štěstí
22. Květen 2001 - 9:23
Obrázek uživatele Návštěvník
Simona M. (anonym)
Stejně je to zvláštní. Jak už se jednou člověk alkoholikem stane, nikdy jím být nepřestane... je pouze abstinující alkoholik. Je to asi problém všech takových podobných nemocí duše, viďte?
22. Květen 2001 - 11:00
Obrázek uživatele Návštěvník
Ivan Ast (anonym)
Velice přesný postřeh....abstinuji po protialkoholní léčbě už dva roky a v žádném případě nepociťuji, že jsem "pouze abstinující alkoholik". Naopak teprve teď jsem schopen ocenit úplnost života a jenom lituji, o co všechno jsem díky alkoholu přicházel
22. Květen 2001 - 14:52
Obrázek uživatele Návštěvník
jana (anonym)
Ahoj Ondro, nezávidím Ti, nemáš to jednoduché. Ale máš děti a děláš dobře, že se zajímáš, jak manželce pomoci. Víš, sama jsem měla manžela alkoholika a vím, co je to za trápení. Je velmi vzdělaný a inteligentní muž, ale v době kdy pil, se doslova měnil ve "zvíře". Bylo to stejné asi jako nyní u Vás (pomočování, usne, kde lehne, agresivita...). Bohužel mám jednu jedinou nepříjemnou zkušenost. ONA musí chtít SAMA. Nepomůžou Ti ani prosby, ani výhružky. Pokud sama nebude chtít se vyléčit, nemá šanci. Jedna stránka věci je, že se snažíš ji umístit do léčebny, ale i když tuto léčbu podstoupí, může se stát, že se po návratu k pití vrátí zpět. Víš, ráda bych Ti poradila, ale je to velmi složité. Mohu Ti doporučit, aby jsi v Praze vyhledal AA - Anonymní alkoholici. Mají setkání každý den v podvečer a spojení najdeš ve Zlatých stránkách. Je vítán každý, kdo má problém s alkoholem. Nemusíš se vůbec ostýchat tam zavolat, nebo osobně přijít. Možná by návštěva jejich setkání Ti napomohla najít cestu k řešení. Přeji mnoho štěstí. Jana
25. Květen 2001 - 16:13
Obrázek uživatele Návštěvník
Katka (anonym)
Ahoj Ondro!Tak jak doma pokračujete??Pomohli Ti příspěvky??Myslím,že by všechny zajímalo,jak se daří.Přeji hodně štěstí..
31. Květen 2001 - 19:07
Obrázek uživatele Návštěvník
Veronika (anonym)
Nevim proc zavrhujete lecebny typu Lojovice,Bohnice.Sama jsem prosla Lojovicemi,dokonce 2x a verim,ze mi pomohly,stejne jako stovkam podobne nemocnych-pisu nemocnych,protoze to nemoc je-zen.Mam stejne stare deti a verte,ze Vasi zenu to trapi nemene nez Vas.Zkuste najit kontaktni misto a zkuste presvedcit Vasi zenu o nezavazniou navstevu.Jinak samozrejme existuji svepomocne organizace jako AA(aninymni alkoholici),preji Vam a bhlavne vasi pani uspech.Cesta z toho zacarovaneho kruhu existuje.
15. Červen 2001 - 13:27
Obrázek uživatele Návštěvník
Petr (39) (anonym)
Nazdar Ondro,první krok má Vaše žena za sebou-přiznala si,že je alkoholik.Druhý krok je ochota k ústavní léčbě (na ambulanci je již patrně pozdě).Motivaci pro pobyt v léčebně má snad dostatečnou. Na léčebně až tak nezáleží.Také jsem zprvu hledal něco "extra",nakonec úplně stačily Dobřany. Důležité je opravdu chtít a nastoupit,čím dříve,tím lépe.Já sám jsem více než pět let pil tzv.kvartálně-víc se mi to nepovedlo omezit-a tak jsem měl "důvod" tvrdit,že ty tři měsíce léčebny mohu absolvovat střízlivý i doma.Nakonec jsem nastoupil(téměř dobrovolně) a to mě patrně zachránilo.I moji rodinu.Měl jsem to udělat daleko dříve. Léčebna je zkušenost k nezaplacení,nesdělitelná.Člověka většinou trochu změní.Myslím,že vždycky k lepšímu.Vaše žena ji zvládne,zvládly ji tisíce jiných. Od Vás bude potřebovat pouze to,abyste ji v tom nenechal samotnou.A po návratu jí pomáhal jinak žít.Držím palce.Ozvěte se,pokud chcete.
20. Červen 2001 - 14:33
Obrázek uživatele Návštěvník
Katka (anonym)
Našla jsem na požádání přítele tyto stránky.Potřebuje nutně pomoc pro svou matku...závislou alkoholičku.Hledá něco,někoho,prostě cokoliv a je mu jedno za kolik...ale situace je již velmi vážná a sám si neví rady,jak by mohl maminku od alkoholu odnaučit.Prosím o radu.
27. Červen 2001 - 23:40
Obrázek uživatele Návštěvník
Jitka - 20 let (anonym)
Dobrý den, po přečtení vašich problémů jsem se rozhodla napsat vám o svém, teda spíš o problému mého otce. Je to alkoholik. Přečetla jsem o alkoholismu několik knih a myslím si, že otec je nyní ve 3 stádiu alkoholismu - tzv. období alkoholické, kdy už přestává vnímat okolí a bez alkoholu už nevydrží. Je to předposlední stádium, ani nechci myslet na to, že poslední, čili 4 stádium, většinou končívá úplnou demencí, absolutní závislostí vedoucí k sebevraždám atd. Jenže to není ještě celý problém. Otec nás odjakživa bil. Ale pouze když byl opilý. Já jsem se nedávno od rodičů odstěhovala, ale stále se bojím o sestru a mamču, protože s ním stále bydlí. Rodiče už jsou rozvedení, ale městský úřad odmítá dát otci samostatný byt s argumenty, že není jediný žadatel o byt a bytů je málo. Minulý týden ke mně domů přiběhla sestra s mamčou a byly celé zakrvácené a brečely. Hned jsem věděla, co se stalo a vybavily se mi všechny ty hrůzné zážitky s otcem _ škrcení, vyhrožování nožem, bití, rozbití nádobí, házení nábytkem, vyhrožování zabitím. Jsem doopravdy bezradná, protože není žádná šance dostat otce z bytu. Je to sice stále můj otec, ale v téhle chvíli už jen říkám - ZMIZ A NEVRACEJ SE!! Zkoušeli jsme mu vysvětlit, že je alkoholik, ale skončilo zase bitím, ze všeho obviňuje nás a myslí si, že jsme se proti němu všichni spikli, je přesvědčen o svém absolutním zdraví. Bojím se, že jednou doopravdy ublíží trvale. Slovo alkoholická léčebna je pro náš tabu, znamenalo by to jen další křik a bití. Pomozte, prosím, protože pro mě to stěhováním neskončilo, dokud bude žít, nikdy to neskončí. Děkuji
16. Srpen 2001 - 11:50
Obrázek uživatele Návštěvník
Honza (anonym)
S manželkou žijeme v rodinném domku,ve štastném manželství.Máme čtyři hezké,zdravé děti,dalo by se říci,není důvod ke starostem.Opak je však pravdou.Bydlí s námi matka mé manželky,ač odděleně,přesto nám i dětem neustále na očích.Problém tkví v tom,že moje tchýně je těžká alkoholička,se sklony k agresivitě,bez jakého-koliv citového zájmu o svá vnoučata a lidi blízké okolo sebe.Jako zdravotní sestra v nemocnici byla schopna nastupovat směnu pravidelně značně opilá,jinak by snad svoji práci ani vykonávat nemohla.Ač ponejprv její denodenní stav(opilost)byla zřejmě na pracovišti tolerována,posléze na náš popud ji odebrali krev(při jedno nástupu do směny)a naměřili jí 1,75 promile alkoholu.Putovala tedy do léčebny,odkud po 6 nedělích sama odešla s tím přesvědčením,že tam vlastně nepatří.Bohužel,zde je kámen úrazu,v žádném případě si svoji závislost nepřipustí,každému tvrdí,že vůbec nepije.Doma stále zatažené závěsy,přes den prakticky jenom spí,občas vyjde na zahradu v podroušeném stavu,rozkazuje,nadává,nebo vymáhá peníze.Někdy značně opilá,někdy méně,nikdy však střízlivá.Její agresivita se projevila i v napadení mé osoby a nepříčetném bouchání mě do zad,to nejednou.Posléze zas rozbodala,rozbila a spálila dveře aby se dostala do našeho bytu v naší nepřítomnosti.Druhé dveře pak se skleněnou výplní po našem příchodu a to i před dětmi.Dohru vše mělo před námi přivolanou policií,jelikož sama pořezaná od skla,svoji krev začala rozmazávat po našem autě,to prý z toho důvodu,že jí auto sloužilo jako operační stůl(jak sama uvedla).Jindy zase odtříhala dráty od telefonu na několika místech.Její alkoholismus spočívá v pití pouze tvrdého alkoholu,střídavě vodka-občas rum.V době našeho sledování byla schopna vypít až 1 litr vodky denně.Nyní,je to už více jak rok po léčbě,sama pracuje v léčebně pro mentálně postižené.Její sklon k alkoholu se stále více prohlubuje,je nm tak záhadou,jak i tam vůbec může fungovat.Navíc vodku míchá s prášky(zřejmě na tlak),které jí obvodní doktorka předepisuje,aniž by jí za celý rok alespon?vyšetřila.A ty ji jsou posílány po známých z nemocnice.Poslední vyšetření při léčbě v Hrádku u Nechanic na játra a ledviny dopadlo přímo katastrofálně.Toto vše je pouze nepatrný zlomek výčtu,čeho je schopna.A čeho je schopna ještě do budoucna??!!!Okresní úřad si myje ruce- ona sama musí chtít něco se sebou dělat.Potrestal jí pokuitou 500,-Kč,za narušování mravní výchovy vnoučat.Ostatní je na nás.Ale cožpak je možné starat se o čtyři malé děti a matku těžkou alkoholičku??Posudťe sami a poradťe,prosím!!!!Existuje vůbec nějaká právní cesta,jak jí alespn?dostat na komplexní vyšetření,popřípadě psychyatrické?Jaké jsou vůbec naše možnosti.Všem kteří si tento můj článek přečtou a zamyslí se nad ním předem děkujiHONZA
27. Srpen 2001 - 15:33
Obrázek uživatele Návštěvník
Káča (anonym)
Myslím, že pokud by začala být v opilosti agresivní, můžete zavolat nejen policii, ale třeba záchranku a ti by ji měli odvézt na psychiatrii. Zkuste zavolat na psychiatrickou léčebnu a zeptat se na vaše možnosti. Pokud je pod vlivem drog, lze jí na určitou dobu zbavit svéprávnosti.
28. Srpen 2001 - 8:31
Obrázek uživatele Návštěvník
Iva (anonym)
Honzo, před pár lety jsem řešila problém s bývalým manželem. Bylo to dost složité, musel nastoupit léčvu zcela dobrovolně. Nenašla jsem žádné prostředky, jak ho umístit do léčebny příkazem. Poraďte se v místě bydliště s psychiatrem, má s tím jistě zkušenosti a zná možnosti. Ale hlavně kvůli dětem bych to řešila co nejrychleji a i radikálně. Možná Vám pak babička někdy poděkuje. Ona si sama totiž nepomůže a bude Vám odcházet před očima.
30. Srpen 2001 - 13:05
Obrázek uživatele Návštěvník
Kiwi (anonym)
Mám strach, že jsem alkoholička. Piju kvůli tomu, abych nemusela jíst - potřebovala bych zhubnout -prostě blbost, protože pak je mi blbě a sním cokoli, abych si spravila žaludek. Je to začarovanej kruh, protože když je mi po večeru, když jsem měla okno blbě, tak začnu ráno pivem na lačno. Protože je pivo kalorický, tak ho "ředím" vínem a tím si ten žaludek rozhážu totálně. Dokážu vypít i 1-2 l vína za den. Zatím to doma o mě nikdo neví, asi vypadám střízlivě, i když mám okno a snažím se co nejrychlejš zalízt do postele. Manžel mě nechává řídit, když sám vypije 1 pivo a to netuší, že já mám v sobě třeba 3. Začínám z toho mít strach. Teď jsem momentálně v "normální" fázi, už 2 dny jsem neměla ani hlt alkoholu a nechybí mi, jsem ráda, že nemusím pít. Jenže jak dlouho mi to vydrží? Předtím ta picí fáze trvala skoro od léta, nebylo dne, kdy bych neměla aspoň 1/2 l vína a 2 piva. Chtěla bych s tím skoncovat úplně. Je nějaký návod, jak si pomoct? Vím, že vyléčený alkoholik se už nikdy nesmí napít. Do léčebny se mi nechce, zatím se na to necítím, ale prosím někoho, kdo s tím má zkušenost, kdyby se o to se mnou podělil.
6. Listopad 2001 - 13:01
Obrázek uživatele Návštěvník
ivka (anonym)
Nevím, ale mám pocit, že mi alkohol změnil moji psychiku a způsobil moje depresivní stavy. Asi od 15 let jsem začala chodit na diskotéky a na flámy, kde jsme se s partou skoro vždycky opili a to skoro každý víkend a asi po dobu 7 let. Dnes je mi 23 let a já se bojím si dát třeba jen skleničku, protože mám potom deprese. A to nemluvím o podnikovým zájezdu, kde se samozřejmě slavilo až do rána a já druhý den tak psychicky trpěla, že jsem myslela, že bude po mě. Že by "absťák" ? Asi měsíc jsem si nic nedala (ani mi to moc nevadilo) a je mi lépe. Jsem citlivější jedinec, to už jsem poznala dávno, protože nemůžu kávu, coca colu, kouřit nemůžu, protože mám astma a už nemůžu asi ani pít alkohol. Proto jsem se upjala na cvičení(asi třičtvrtě roku), i když s astmatem to taky není žádná slast.Začala jsem se opíjet, když jsem vlastně byla ještě ve vývoji. Hrůza. Pak na tom nemám být tak jak na tom jsem. Je mi trapně. Máte někdo podobné zkušenosti ?
20. Listopad 2001 - 15:47
Obrázek uživatele Návštěvník
pridek (anonym)
Ahoj, ty stavy znám a poradím jak na to všechno jít. Bylo by Tě škoda.pridek"centrum.cz
21. Listopad 2001 - 17:34
Obrázek uživatele Návštěvník
pridek (anonym)
Katko, proboha, ať se obrátí na mně.pridek"centrum.cz
21. Listopad 2001 - 17:37
Obrázek uživatele Návštěvník
iva (anonym)
Detoxikace organismu od alkoholu i jiných toxinů - ivahedlova"volny.cz
21. Listopad 2001 - 17:39
Obrázek uživatele Návštěvník
Sandra K. (anonym)
Je mi 30 let, nechodím do práce, žiji sama, škrábu se v bebíčku, které se jmenuje zpackaná minulost a nevyužité možnosti. Alkohol jsem požívala vždy docela pravidelně s přáteli nebo při romantické večeři atd. ale jen 2 sklenky vína či 2-3 piva. Před dvěma lety jsem začala pít víc, aby se mi podařilo lépe zhubnout. Chodila jsem cvičit jako pominutá, minimálně jedla a za měsíc a půl zhubla 8 kg. Byla jsem najednou žádoucí a našla si přítele z první stránky časopisu. Bohužel to byl Australan a po několika měsících pobytu zde odjel zpět k protinožcům. Já jsem nenašla odvahu odjet s ním kvůli mé nemocné matce, které jsem na světě zbyla už jen já. Po jeho odjezdu jsem velmi psychicky trpěla a posléze začala samu sebe obviňovat, proč jsem s ním neodjela atd. nakonec jsem ze všeho obvinila ubohou matku a přestala se s ní stýkat. Bývalý přítel neodpovídal na mé dopisy a zmizel z povrchu zemského... Přestala jsem chodit cvičit, začala jsem se bulimicky přejídat a i dávky alkoholu se zvyšovaly. Přestala jsem chodit do práce, přestala jsem se stýkat s přáteli, uzavřela jsem se doma a pila doma sama. Trvá to tak už rok. Denně vypiji 1,5 - 2 l vína. Jsem zcela bez energie, protože k tomu ještě trpím bulimíí, což mě též velmi vyčerpává. V zrcadle se nepoznávám - jsem celá červená a oteklá v obličeji. Už nemůžu dál a chci to změnit. Ale pokaždé, když si řeknu, že s tím něco začnu dělat, dám si dám na kuráž skleničku a ...... nic. Mám byt vzhůru nohama, vůbec nejsem schopna uklidit. Někdy se ani neumeju. Jsem sama sobě odporná, ale přesto si stále věřím, že se dokážu změnit. Měla jsem dříve docela vysoké IQ, ale teď nejsem schopna přečíst ani noviny. Přestala jsem být aktivní i sexuálně. Chci to změnit, potřebovala bych asi práci v kolektivu, muset se podřídit nějaké pravidelnosti od..do, najít někoho, kdo by mi pomohl, komu bych se nebála svěřit. Velice se stydím a nikdy bych se s tím známému člověku nesvěřila. Obracím se na někoho z vás, kdo si třeba prošel podobným a chtěl by mi podat pomocnou ruku - nejen virtuálně, ale i reálně. Nechci se uchlastat a uzvracet k smrti.
25. Listopad 2001 - 19:05
Obrázek uživatele Návštěvník
Míla (anonym)
problém o kterém píšou Sandra, Ivka a Kiwi, znám. Jsem na tom asi podobně. Je mi 24 let, moje matka je alkoholička - kvartální. Potýká se s alkoholem celý život a já se bojím, že i když mám hrozné vzpomínky na alkoholismus své matky, že s tím začnu taky. Začalo to v létě, na mé narozeniny jsem hodně opila. Můj manžel to nemohl strávit, hodně jsme se pohádali, ale teď je to v pořádku. Pak asi po měsíci, jsem byla opilá zase. Teď na podzim, je to asi měsíc jsem se opila opět. Nevím pröč to dělám, alkohol mi dělá moc zle. ¨Trpím celý den. Je mi zle, nemůžu spát, točí se mi hlava. Manžel mi už asi nevěří a podezírá mne. Můžu si dát skleničku, pivo, nepotřebuju hned na druhý den pít, ale svědomí mě trápí. Štve mne to, že se to vůbec stalo, nechci vypadat jako abstinent, kt. nemůže na oslavě vypít ani deci. Nejhorší je, že tento problém v rodině je a já jsem už 3x chybovala. Potřebuji radu, pomohlo mi přečíst si tyto stránky, vidím, že to není jen můj problém. Co mám dělat, abych hl. sama sebe přesvědčila, že alkohol není můj problém. ¨Po napití mám úplně jiné myšlení, to mne trápí. Nemám pít vůbec?
28. Listopad 2001 - 7:51
Obrázek uživatele Návštěvník
Pavel (anonym)
Dobrý denMám dotaz ohledně mé manželky.Po konzumaci alkoholu má poslední roky stále stejné potíže. ( Předesílám, že není alkoholik :-)) - stačí normální firemní oslava )Asi po 3 hodinách po příchodu domů jí začne být špatně, nutí jí to zvracet, ale nemá co, takže zvrací pouze žluč.Potom se jí trochu uleví a po další cca čtvrhodince se to opakuje . Občas se přidá brnění prstů a náhlý pocit zimy a dostane třesavku. Intervaly se prodlužují a po cca 10 hodinách je jí sice špatně, ale může vstát a pocit na zvracení pomalu odezní ?Tyto příznaky a průběh je stále stejný, poradí mě někdo co s tím ?Předem děkuji.
3. Prosinec 2001 - 12:41
Obrázek uživatele Návštěvník
Smajlinka (anonym)
S tím brněním rukou a třesavkou měla problémy i moje mamka. Ale ta pila dost často v jednom jejím životním období. Takže to bylo určitě kvůli tomu. U Vaší ženy bych to vyřešila vynecháním alkoholu vůbec. Tělu to prostě nesvědčí. Byl by to problém, být abstinentem?
3. Prosinec 2001 - 12:45
Obrázek uživatele Návštěvník
Pavel (anonym)
no jo, ale když si dá třeba dva Betony večer tak jí nic neni, nebo jednou měla na oslavě něco tvrdýho a kupodivu jí bylo dobře - docela bych tomu chtěl přijít na kloub.ale i tak děkuju za podnět :-))
4. Prosinec 2001 - 12:12
Obrázek uživatele Návštěvník
Kiwi (anonym)
Ahoj, jsem ráda, že jste se k tomuhle tématu připojili, moc mi to pomohlo, když jsem zjistila, že to není jenom můj problém. Po mém posledním příspěvku jsem se ještě jednou opila - nebylo to tak hrozný, všechno si pamatuju a bylo to legálně (ne jako dřív sama doma) při oslavě celý party, jenže jsem po víkendu pokračovala ještě v pondělí a pak mi bylo šíleně zle 3 dny. Mám tu "smůlu" že nezvracím, tak si musím protrpět, než mi to všechno proleze celým tělem. Tentokrát mi ale bylo děsně - tělesně, ale hlavně duševně. Nebyla jsem schopná si cokoli přečíst a když jsem musela jít na poštu, tak jsem si celou dobu musela dávat pozor, jak jdu a jestli to na mě není vidět a abych neupadla. Už je to 14 dní a nepiju ani hlt a je mi podstatně líp, jenom to vydržet. Asi si už nebudu moct dát nikdy nic, protože stačí sklenička a za chvíli bych vypila celou flašku. Zatím mám v čerstvé paměti, jak moc zle mi bylo (propotila jsem 3 trika denně a šíleně mě bolel žaludek), snad si to budu pamatovat hodně dlouho. Ten pocit znám, jak si je člověk sám sobě odpornej, nejsem schopná se ani jít umejt, resp. je mi to úplně jedno. Ještě že se musím hlídat, aby to na mě doma nikdo nepoznal, jinak bych do toho asi spadla ještě víc.
13. Prosinec 2001 - 17:45
Obrázek uživatele Návštěvník
Tom (anonym)
Ahoj vespolek,sem rad, ze nemam sam tento (dnes uz vim, ze zavaznej) problem. Dnes je mi 28 roku a po dlouhych depresivnich chvilich bilancovanijsem dopsel ke straslivemu, lec pravdivemu a presvedcivemu zaveru: jsem notorik. Jako vetsina z Vas (nebo Vasich blizkych), i ja piju taky obcas tajne. Vetsinou ale verejne. Az na vyjimky jakymi jsou Stedry den, nemoc spojena s nemoznosti opusiti luzko nebo nemocnici, jsem kazdej den v hospode. Teda do pulnoci. Pak nastane zaviraci doba a ja se ocitam vydan na pospas proudu ulice a unasen jejim tokem se ocitam na ruznych mistech. Parkrat zachytka, skarpa, nekdy se dokonce dostanu i domu. Ale to jen kdys sedim s fakt dobrejma kamosama. Myslim, ze neni podstany kolik vypiju, ale jen pro info asi dvacet pif a flasku rumu denne. K tomu dost kourim, takze na sport nemuzu ani pomyslet. Ale jaxem rekl - to si myslim, je jedno. Hlavni je, ze vim, ze potrebuju pomoc. Aspon dusevni podoru. Diky moc. Soucitim se vsema, kdo jsou na tom podobne.
17. Leden 2002 - 18:20

Stránky

Přidat komentář

Reklama

Reklama