330 komentářů / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

Ako ovlivnila interupcia vas zivot

10. Září 2018 - 0:05

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
KA (anonym)
Ako ovplyvnila interupcia váš Ďalší život?
17. Únor 2005 - 5:48
Obrázek uživatele Návštěvník
majka (anonym)
dobry den.pred mesiacom som bola na interupcii.ja som si to dieta chcela nechat ale moj priatel sktorym zijem to dieta nechcel a pritom ma strasne rad deti.od tej doby strasne trpim.kazdy vecer placem.ked vidim vonku male deti je mi do placu a som strasne smutna.nenavidim cely zivot aj samu seba.chcem zomriet.kazdy den nato myslim.nedokazem zabudnut na ten prekliaty den.bol to najhorsi den v mojom zivote.strasne ma to boli.prosim vas, poradte mi co mam robit?
26. Duben 2005 - 13:02
Obrázek uživatele Návštěvník
martina (anonym)
Majka, chce to čas, asi se to nemělo stát ale spraví se to třeba dalším těhotenstvím. Možná sis teď uvědomila, co je pro tebe důležité. Já jsem neměla interupci nikdy, ale 2x se mi podařil samovolný potrat a bylo to pro mě taky hnusné, přežila jsem to hlavně tím, že se mi změnila životní situace - nová práce a taky jsem už v té době měla pro koho žít.Držím palce a když už se to přihodilo, tak si to aspoň nevyčítej, musíš žít dále, spraví se to.
26. Duben 2005 - 13:22
Obrázek uživatele Návštěvník
Linda (anonym)
Pred tromi tyzdnami som bola na UPT. Znasilnili ma a ked som zistila,ze som tehotna,nemohla som si to babetko nechat. Teraz velmi lutujem ze som urobila to, co som urobila.To male za nic nemohlo a bolo moje.Mam 18 rokov a moj zivot sa uplne zmenil.Uz nie som to usmievave vzdy vesele dievca.Stratila som chut do zivota a vsetko co ma predtym bavilo a co som milovala uz pre mna nie je dolezite.Stale myslim iba na to moje male diatatko,ktore som zabila.teraz viem,ze som na to nemala pravo,ale vtedy mi to pripadalo ako jedine mozne riesenie.Chcem poradit vsetkym,ktori to planuju. Nerobte to.Ten pocit nestoji za to.Neznicte najvecsi a najkrajsi zazrak zivota.Vzdy sa to da zvladnut.O par mesiacov by som mala dietatko a nejako by sme to zvladli,takto som ostala sama s pokrivenym svedomim a nehovorim o zdravotnych problemoch.Neoplati sa to.teraz to uz viem.Skoda ze mi to nemal kto vysvetlit predtym.
8. Říjen 2005 - 16:59
Obrázek uživatele Návštěvník
Lenka (anonym)
Lindo, máš pravdu v tom, že to malé za nic nemohlo, ale ty bys mohla a chtěla mít dítě s násilníkem, s člověkem, který tě znásilnil?? To děťátko by mělo i jeho geny! Myslím, že jsi udělala dobře, obzvlášť když je ti teprva 18. Děti ještě mít budeš, s člověkem, kterého budeš milovat a se kterým je budeš chtít mít.
9. Říjen 2005 - 11:13
Obrázek uživatele Návštěvník
Tamara (anonym)
J8 jsem byla na interupci před 20 lety,měla jsem už jedno dítě.Partner se nechtěl ženit a já si uvědomila,že to není ono.Ztracené dítě jsem oplakávala 3 roky.Život se mi tak zašmodrchal,že jsem teď ráda,že tu není,nemohla bych mu dát to,co bych chtěla,kromě své lásky,ale tou se nenají a nevystuduje za ni.
9. Říjen 2005 - 11:37
Obrázek uživatele Návštěvník
Veronika (anonym)
a přesto, že za ni nevystuduje, je láska tou nejdůležitější potrvou pro děti
9. Říjen 2005 - 14:25
Obrázek uživatele Návštěvník
Veronika (anonym)
fyzické geny násilníka nejsou tak důležité jako dušička a ta s násilníkem nemusí mít nic společnéhoLindo, když už se to stalo, aspoň takhle můžete pomoci ostatním Vy, svým příběhem.A určitě zase najdete radost ze života.
9. Říjen 2005 - 14:29
Obrázek uživatele Návštěvník
Petra (anonym)
Naprosto souhlasím s Lenkou. Dítě s hajzlem, který znásilňuje ženy bych nechtěla ani náhodou. Jak to, že geny nejsou důležité? Dítě má geny po obou rodičích a klidně může zdědit po něm násilnickou povahu, sexuálně deviantní sklony apod. A kdybych si představila tu situaci, při které bylo dítě počato... Přesně jak píše Lenka, je ti teprve 18, dítě jistě ještě přijde a z lásky.
9. Říjen 2005 - 16:21
Obrázek uživatele Návštěvník
Sára (anonym)
Lindo, přesně jak píše Veronika, stalo se to a už se to nedá změnit, ale můžeš se podělit o svůj příběh a pomoci se ostatním rozhodnout pro dítě. To, že může dítě něco zdědit, jsou důvody zcela irelevantní v situaci, kdy jde o život dítěte. Kolikrát je počato dítě v pohodové situaci a stejně se z něj vyklube hajzl. Bylo by třeba více podobných zpovědí jako je Lindina, aby se něco ve vnímání hodnoty nenarozeného dítěte změnilo.
9. Říjen 2005 - 19:26
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana (anonym)
Ja byla na interrupci pred 4 mesicema a zatim nake zmeny nepocituju.Vsechno pri starym.Jen si ted davam vetsi pozor:-) Ze si dite necham jsem neuvazovala ani minutu. Praskl nam kondom a uz to bylo. Zvlastni ze kdo dite moc chce tomu se nedari, a kdo ho vubec nechce tomu se zadari hnedle :-)
9. Říjen 2005 - 20:24
Obrázek uživatele Návštěvník
jankkka (anonym)
petka, aj vy ostatne, ktore tu kritizujete vycitky po potrate.. uz ste boli niekedy tehotne? a museli ste riesit otazku ci si nechat dieta alebo nie? ak nie, tak mlcte.. ja som si to prezila pred rokom.. otehotnela som nechtiac s clovekom, ktory ma svoju rodinu, ma zavazky a viem ze narodenie toho dietata by mu uplne znicilo zivot.. a v podstate aj mne, ved mlada studentka.. ale s postupom casu si uvedomujem, ze to mozno nebolo to najlepsie riesenie.. teraz to uz ako-tak zvladam, no ked citam vase nazory ako ovplyvnil potrat vas zivot, je mi zase uplne blbo.. nespocetne vela krat som si vycitala preco som to spravila, ved.. mohla som mat uz male krasne dietatko.. ale zase na druhej strane, najskor si dokoncim skolu.. no viem, ze prave toto dietatko, ktore som "zabila" mi bude strasne chybat..
23. Listopad 2005 - 15:32
Obrázek uživatele Návštěvník
johanna (anonym)
byla jsem na UPT před několika lety a nikdy jsem se s tím nesrovnala.. situace nebyla příznivá, ale stejně si to vyčítám... věřím ale že to spraví další těhotenství... pokud mi to zdravotní komplikace po potratu vůbec dovolí.. každé ženě bych radila si to dvakrát rozmyslet, protože je to opravdu psychicky těžko snesitelná bolest
23. Listopad 2005 - 19:56
Obrázek uživatele Návštěvník
Simona (anonym)
Pred 3 rokmi som pracovala v Nemecku ako au pair.Nasla som si tam vela kamaratiek a neskor uzasneho kamarata do ktoreho som sa zalubila.Bol pre mna vsetkym a jedinecnym.Nemecko bolo pre mna velky svet a on bol pre mna velky ochranca...No lenze tento princ mal 45 rokov,ale to by tak nevadilo,i napriek tomu ze ja som mala 21.Ale co som sa dozvedela pomocou znamych ze je na mlade dievcata a ze ja nie som jedina ktoru ma v posteli,tak to mi uz vadilo.A preto najlepsie riesenie bolo odist od cloveka,ktory ma podvadzal cely ten cas,co sme boli spolu.Ked som sa vratila na Slovensko,zistila som ze som tehotna.Bolo to pre mna najtazsie obdobie,pretoze som nevedela ci si mam dieta nechat,alebo dat zobrat.Nemala som skoro ziadne peniaze.Bala som sa ze mam mozno AIDS,pretoze ochranu som nemala s nim ziadnu.Napriek s rodicovskym nesuhlasom som sa rozhodla na interupciu a dalsi polrok som chodila na testy na AIDS a ine.Nastastie dopadli dobre.Dnes budem mat skoro 24rokov ale na dusi mi zostala velka jazva.Citim velku vinu za to co som urobila a povazujem sa za zbabelca.Mozno by som to zvladla a mala by som pekneho mulatka synceka alebo dcerku.Moj zivot sa zmenil tym ze nosim v sebe smutok,ktory som nepocitovala nikdy pred tym.Uz nie som to ja.Bojim sa hlavne toho ze uz nikdy nebudem mat deti.Radim vsetkym dievcatam,hlavne tie ktore su v zahranici,aby nenaleteli takemu zaletnikovi a klamarovi ako som naletela ja.....s pozdravom Simona
1. Prosinec 2005 - 3:03
Obrázek uživatele Návštěvník
Hana (anonym)
Na interrupci jsem byla před více než šesti lety. Měla jsem v té době už dvě děti, mladší syn byl vážně nemocný, s manželem to neklapalo. Dlouho jsem se rozhodovala a rozhodla jsem se špatně. Manžel nakonec odešel, byla bych dnes sama se třemi dětmi, ale vím, že bych to zvládla. Ale ta bolest ze ztráty děťátka nikdy nepřešla a vím, že už ani nepřejde. Dnes by se chystalo do první třídy, pod stromečkem by našlo školní aktovku... Nikdy si to nepřestanu vyčítat. Holky nedělejte to!!!
1. Prosinec 2005 - 8:45
Obrázek uživatele Návštěvník
Janka (anonym)
Mám 2 děti, když bylo tomu menšímu 6 měsíců, znovu jsem otěhotněla i přes zavedené nitroděložní tělísko. Manžel další dítě v žádném případě nechtěl a já jsem byla také názoru, že 1 dcera a 1 syn stačí.Navíc jsme bydleli všichni 4 v garsonce, tak mi udělali miniinterupci zároveň s vyndáním tělíska.Nejdřív jsem měla pocit velké ztráty ,ale pak jsem se s tím vyrovnala, stejně jako moje dvě kamarádky, které na to také už nemyslí. Je to samozřejmě těžké, ale například v některých východních náboženstvích se říká , že duše se stěhuje do těla až v 7 měsíci, tak se potraty nijak nezabývají. A uvědomte si, že skoro polovina těhotenství skončí v prvním měsíci samovolným potratem a žena se ani většinou nedoví, že byla těhotná.Myslím, že na potrat nejde nikdo rád a každému je po zákroku smutno, ale čas je nejlepší lékař.
1. Prosinec 2005 - 17:07
Obrázek uživatele Návštěvník
kačenka (anonym)
uz je to ctyri roky a nerikam,ze na to myslim kazdej den.Ale nekolikrat do mesice urcite a boli to jednala bych dneska mene sobecky.
2. Prosinec 2005 - 14:30
Obrázek uživatele Návštěvník
Petra (anonym)
Já jsem byla na interupci zhruba před rokem. Jsem s tím naprosto vyrovnaná, protože jsem na zákrok šla v době, kdy jsem na tom byla psychicky velmišpatně.Chovala jsem se velice nezodpovědně, "otcem" dítěte byl člověk, se kterým jsem měla sexuální poměr - jinak to nazvat nemůžu a já stále čekala, že se to nějak zlepší. Jelikož jsem měla velké gynekologicképotíže, vůbec jsem nepočítala s tím, že budu vůbec mít děti no a stačilo8 schůzek a bylo to. Navíc jsem to, že jsem těhotná, zjistila přesně naštědrý den. Byly to opravdu smutné vánoce. Nicméně na zákrok jsem šla co nejdříve, bylo to ve 40.dnu. Během toho roku se u mě objevil postinterupční syndrom, např. si říkáte dnes by se asi narodilo, dnesby mělo rok apod. Měla jsem štěstí, že jsem se mohla svěřit své sestře, která je jediná, kdo o tom ví. Navíc mi vše ulehčila moje gynekoložka, na nic se neptala ani zdravotnice, které byly u zákroku, naopak, byly velmi laskavé. Přesto jsem měla pocit, že jsem spáchala velký hřích a zabila dítě.Dnes jsem si odpustila a vím, že jsem se tehdy rozhodla správně. Začala jsem se léčit homeopatiky a moje psychika se velice zlepšila. Beru to jako velké poučení do budoucna, leč draze zaplacené. Naučila jsem se sama sebe vážit a nenechat se využívat od druhých.Chápu, že je to velmi těžné, ale důležité je dívat se na to z hlediska situace, ve které jste byly tehdy a ne, ve které jste teď. Teď bych na potrat nešla,i kdyby se mi stalo, že otěhotním a můj partner si nebudet dítě chtít nechat. Držím všempalce, aby se s tím dokázaly vyrovnat s čistým štítem, i když i já budu mítna srdci do smrti malou jizvičku, která se nikdy nezahojí.
19. Leden 2006 - 19:45
Obrázek uživatele Návštěvník
Dave (anonym)
A to žádná z vás neuvažovala o tom anonymně porodit a předat dítě k adopci ?
20. Leden 2006 - 8:36
Obrázek uživatele Návštěvník
Miss (anonym)
Dave anonymne porodit a dat na adopciu?preboha, vedela by si žiť s pocitom, že tvoje dietatko vychovavaju iní ludia a iným vravi mami lubim ta?
26. Leden 2006 - 20:13
Obrázek uživatele Návštěvník
jana (anonym)
Takže lepší pocit je, když víš, že je mrtvé, než že ho vychovávají jiní lidé a někde třeba šťastně žije?Trochu zvrhlý a sobecký ne?
26. Leden 2006 - 20:49
Obrázek uživatele Návštěvník
Miss (anonym)
Jana, ty si ma asi nepochopila, neviem kto tu vraví o tom, že by malo byť mrtve, ja som nevravela o potrate, ale o tom, že si neviem predstaviť, že by som svoje krasne dieta dala cudzim ludom, pokial by som nebola v totalne zlej existencnej situacii, nemohla by som žit s tým pocitom, že mu nedavam lasku ja, ale niekto iný, len tolko som chcela, vzdat sa dietata živeho je sebeckejsieho ako potrat, ked už ide o to, nic v zlom.
26. Leden 2006 - 22:08
Obrázek uživatele Návštěvník
jana (anonym)
No, myslim, ze jsi spis nepochopila Ty me.Tady spousta zen psala o svych potratech a nekdo jim napsal (resp. se jich zeptal), proc radsi nedaly ty deti k adopci nez aby sli na potrat.Tys reagovala tak, ze zes ptala, jestli si ten dotycny umi predstavit, jaka by to byla pro matku bolest dat dite k adopci a vedet, ze ho vychovava nekdo jiny.Ja jen poznamenala, ze je divne, kdyz matka dite radsi zabije (rozumej-jde na potrat), nez aby ho dala k adopci.Zkratka je pro ne prijatelnejsi zit s pocitem ze vlastni dite zabili, nez s pocitem, ze ho vychovava nekdo jiny.To mi prijde vuci diteti (ktere chudak za svoji nechtenost opravdu nemuze) velmi sobecke.
26. Leden 2006 - 22:51
Obrázek uživatele Návštěvník
Petra (anonym)
Já souhlasím s Miss. Přiznám se, že adopce mě vůbec nenapadla. Asi jsem strašně sobecká, ale vím,že bych doživotně trpěla představou, že jsem své dítě dala na vychování někomujinému.Samozřejmě, že čekám reakce těch, kteří mě budou odsuzovat za to, že jsem své dítě zabila, a těch, kteří mě budou odsuzovat za to, že jsem tedy neměla otěhotnět, když jsem dítě neplánovala. Já si ale za svým rozhodnutím stojím, protože jsem si jistá, že jsem se tehdy rozhodla správně. To ale neznamená, že jsem bezcitná mrcha, která na to nikdy nemyslí a není z toho občas smutná. Kdo si to neprožil, ať nesoudí. POdle mě prostě některé ženy nejsou schopné dát dítě k adopci proto,že je buď chtějí vychovat a nechtějí, aby to udělal za ně někdo jiný.
30. Leden 2006 - 19:38
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana (anonym)
Nikoho neodsuzuju. Jen jsem vyjadrila sve rozpaky nad tim, ze je pro svedomi tech zen lepsi jit na potrat a zivot ditete tak navzdy zmarit, nez dat dite k adopci s tim, ze s velkou pravdepodobnosti bude s lasku vychovan, neb o adopci z 99% zadaji lide, kteri dite opravdu moc chteji.Tot vse.Proste si myslim, ze v tu chvili mysli mnohem vic na sebe nez na dite. To, ze si tohle myslim jeste neznamena, ze je soudim.V podstate to chapu. Ono zit s tim, ze dite prave ted nekde vyrusta a ja u toho nejsem, ze nevim, jak se mu dari, je v dusledku asi mnohem zziravejsi nez to proste ukoncit a casem se s tim nejak srovnat jako s veci, ktera se proste stala a je za mnou (i kdyz obcas vzpominka zaboli).A k tomu, ze kdo si to neprozil, at nesoudi-pravda, neprozila jsem si to. Pracuji ale ve zdravotnictvi a z pristupu nekterych zen k potratu jsem zdesena.Nektere skutecne prijdou na potrat jako by se nechumelilo . Treba 5krat i vickrat za zivot.... Co si o tom pak myslet? Chudak zenska v zoufale zivotni situaci?Mam ji snad litovat? Nejak mi to v tehle pripadech nejde a smutna pravda je, ze tehle pravidelnych navstevnic neni zrovna malo.Bohuzel.
31. Leden 2006 - 19:24
Obrázek uživatele Návštěvník
Petra (anonym)
Pro Janu: Děkuju za reakci. Já sama jsem tím poučená do konce života. Byla to pro mě velmi tvrdá lekce a můžu říct, že jen díky ní jsem si uvědomila spoustu věcí a zjistila, jako jsou mé priority a taky se naučila větší zodpovědnosti. Dneska užbych na potrat nešla a dítě vychovávala i bez otce.
3. Únor 2006 - 21:13
Obrázek uživatele Návštěvník
Milý Dotek (anonym)
Tento problém ( i jiné, pochopitelně) pomáhá vyřešit metoda zvaná "Rodinné konstelace". Problém je ale najít schopného psychoterapeuta. V naší republice je to (asi) Bhagat z Osho centra Lažany. Jedu k němu koncem února. Nevím, jestli má ještě místo. další kurs pořádá v dubnu....Zkoušel jsem několik terapeutů-terapeutek R-K, ale jsou to spíše větší či menší diletanti, co k TOMU někde čuchli a teď se vydávají za odborníky. POZOR tedy.....
5. Únor 2006 - 14:47
Obrázek uživatele Návštěvník
Janina (anonym)
Milý Doteku...co je to "Rodinná konstelace"?Docela by mě to zajímalo. SAma jsem před nedávnem stála před rozhodnutím potrat vs. vychovávat dítě sama. I když jsem děti předtím nikdy nechtěla, ted vím že jsem se rozhodla dobře..pro dítě. Taky neodsuzuju ženy, které interupci podstoupí. Jen se podivuju, jak to pak psychicky zvládají...
5. Únor 2006 - 16:26
Obrázek uživatele Návštěvník
Monika (anonym)
Baby ja som bola na potrate pred dvoma rokmi vtedy som mala 19 a este rok skoly pred sebou s pritelom sme sa tak rozhodli vzhladom na jeho situaciu doma zomrela mu mama surodenci byvali daleko ostala mu na krku cela domacnost skola a chory otec ktory sa z domu nepohne.No ale hovorim vam v zivote by som to uz druhy krat neurobila to som si ista aj keby partner nechcel taktiez som si uvedomila co su pre mna priority v zivote ako bolo aj vyssie pisane, zmenilo mi to zivot upne, taktiez nastaly dost casto gynekologicke problemy.nemozem zabudnut na ten den staci malinky problem tykajuci sa cohokolvek a hned si an to cele spomeniem a odohrava sa mi to odznova pred ocami cely ten den, uz neveim ako sa toho zbavit taktiez ked vidim deti. Napiste neikto kto ma podobnu skusenost.
17. Březen 2006 - 9:15
Obrázek uživatele Návštěvník
Miss (anonym)
Ano Janka,ale nesmieš zabúdať ani na to, že nie všetky deti majú možnosť sa dostať do nejakej rodiny,detske domovy su plne detí bez rodicov, mladá baba,alebo hoci aj baba co to robí ako na bežiacom páse to je teraz jedno, kde ma tu istotu, že to dieta si najde milujucich adoptívnych rodicov a bude stastne?že dovrši 18 rokov a nebude vyhodené z detskeho domova bez penazi na ulicu, tak a teraz sa staraj o seba sám?nad týmito vecami sa takisto treba zamyslieť. Áno aj ja som zástancom toho, že ked sa počne a je všetko v poriadko malo by byť donosené a chcené, ale bohužia? sa stále stávajú prípady, ci už z nezodpovednosti, ale z iných príčin na potraty ženy chodia. Ak by som si nechala dieta bolo by moje a nikoho ineho. Ja som nedávno potratila to dieťatko som chcela, ale ono sa rozhodlo inak;((zomrelo a tiež na nho v kuse myslim, myslim, že ked si žena dieta necha a donosi ho potom sa ho už z 90% nevzdá, je to to najkrajšie čo môže ženu postretnúť v živote, krásne dieťatko a vidim aj tu na tomto chate, že potrat ?utuje skoro 98% žien a nejaké tie 2 % su spokojne so svojim činom, moj nazor je, že čo prípad to iný problem a iný dovod, ale ak nemusíte na potrat fakt nechodte, uvedomte si, že to bábätko co vo Vás rastie sa teší na život s Vami a skúste mu to umožniť. Keď som bola v nemocnici, vypočula soms i rôzne príbehy a verte, že nemať dieťa je hrozné a ko?ko žien sa trápia aby horko- ťažko nakoniec to bábätko počali, budte radi, že ste zdrave a možte mat deti ak mate ich ako uživit skúste využiť túto nádhernú príležitosť:)
17. Březen 2006 - 11:34

Stránky

Přidat komentář

Reklama

Reklama