1215 komentářů / 0 nových
Poslední

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
Radim (anonym)
Nazdar Hani.Já agorafobii prožil jak se patři se vším všudy a myslím si,že po 4 letech jsem ji zdolal i když se občas (málokdy) ty špatné pocity a myšlenky vrací.Chodil jsem k odborníkovi,užíval medikamenty,ale to nejdůležitější musíš ty sama.Znám moc dobře ty pocity v marketech,obrovských prostranstvých,jízdy v MHD.Místy jsem měl závratě,pocení na celém těle a hlavně nejnepříjemnější byli stavy kdy jsem měl před sebou otevřené prostransví viz.fotbalový stadion nebo hory.Agora=z řeckého tržiště,prostranství.No a jak jsem to řešil a má se řešit?V dané chvíly,místě,situaci nebo době kdy začnou dané pocity a zmatek v hlavě musíš zůstat stát a snažit se to prožívat jako ostatní "normální" lidi (zůstat tzn.v expozici).Musí se to překonat,protože jsou to ůplně normální situace pro ostatní a ty si musíš říct,že se nic nestane.Vím,že buší srdce,vysoký krevní tlak.Klidně tam stůj nebo seď a uvidíš ,že po chvilce se trochu uklidníš a začneš uvažovat racionálněji.Zkoušej to na těch místech pořád a pořád až poznáš,že se to lepší a reaguješ úplně jinak než napoprve.Vím o čem píši,protože jsem to dělal takhle 4 roky a můžu Ti říct,že je to nejdůležitější věc proto aby ses toho zbavila.Léky a doktor je jenom podpůrný faktor aby se to povedlo.Držím palce.
10. Prosinec 2003 - 14:18
Obrázek uživatele Návštěvník
Katka (anonym)
Ahoj všichni. Jsem ráda že se mi podařilo najít nějaké to místečko, kde se vyskytují lidé, kteřé na vlastní kůži prožili co je to agorafobie.Ani já nejsem výjimkou. I když teď (musím to zaklepat :-)) už jsem relativně v pohodě.Občas se sice ještě stane, že nějaký ten menší záchvat přijde, ale už to rozhodně není to co to bylo.Ale i tak se o toto téma stále ještě zajímám. Možná právě kvůli těm pár záchvatům, které se občas dostaví.Takže by mě zajímalo jaký mechanizmus používáte, když se záchvat dostaví. Nebo co vám prostě pomáhá.Ráda také poradím z vlastních zkušeností.
28. Prosinec 2003 - 22:41
Obrázek uživatele Návštěvník
Regina (anonym)
Ahoj Michaelo, mam uplne stejny problem jako ty!Trpim tim uz asi pul roku, mam sileny strach z cestovani MHD, ze sezeni ve skole z otevrenych prostor. Mam panicky strach ze se mi udela spatne a cim vic na to myslim tim vic se mi dela spatne, kdyz to na me prijde zacnu se silene potit mam pocit ze omdlim nesnesitelne me boli bricho, mam nuceni na velkou(dostanu prujem) a najednou mam strach ze sem nekde odkud nemuzu odejit ze nejsem v bezpeci,, doma", je to sileny! Nevim co mam delat sbiram informace a jsem rada ze jsem zjistila ze nejsem sama a ze nejsem BLAZEN!!!
11. Leden 2004 - 22:15
Obrázek uživatele Návštěvník
Regina (anonym)
Ahoj Milado citim přitom uplne to stejne co ty, je to otresne, trpim tim asi 6 mesicu, nemuzu ani chodit do skoly, mam tam pocit ze kdyz se mi udela spatne nemam od tama uniku, cestu Trolejbusem uz jsem zvladla ale pouze tu co je nevyhnutelna. Kdyz to na me prijde mam pocit ze omdlim potim se zacne se mi chtit na velkou a mam panicky strach ze nemuzu uniknout.Mela jsem strach ze jsem blazen, ale ted uz vim ze ne a ze v tom nejsem sama. Ahoj Regina
11. Leden 2004 - 22:24
Obrázek uživatele Návštěvník
janine (anonym)
V 31 letech jsem začala trpět potížemi typu, strach , že omdlím, že se neudržím na nohách, nemohla jsem chvíli v klidu stát na zastávce, než přijede spoj-hrabala jsem zoufale a nervozně v kabelce, abych nějak rozptýlila soustředěnost. Byla jsem na vyšetření na neurologii, interně, na štítnou žlázu i u psychologa, všechno bylo v pořádku. nakonec jsem navštívila psychiatrii, kde mně paní doktorka předepsala Zoloft. Nechtěla jsem uvěřit, že na moje potíže pomohou tablety, a už vůbec bych nevěřila, že problémy jsou nervového původu. Opravdu po měsíci užívání jsem byla v pohodě. Brala jsem léky 2 roky, až problémy úplně vymizely. Pokud by se vrátily-což mohou, lze začít znovu Zoloft užívat.
12. Leden 2004 - 12:16
Obrázek uživatele Návštěvník
Petra (anonym)
Agorafobií trpím už asi půl roku.V mnoha příspěvcích poznávám přesně to,co prožívám i já.I když musím říct,že nejlépe se cítím doma.Tak nějak se vyhábám všem situacím,které by mohly vést ke strachu.Třeba takový autobus.Denně dojíždím asi 10 km do školy.Na začátku jsem si myslela,že to nezvládnu.Musel mě vždycky někdo doprovázet,to ale nejde pořád.Denně se doma dožadovat odvozu autem také nemohu.Postupně se u mě začaly projevovat i další příznaky této fobie.Při vstupu do kina jsem najednou nedokázala potlačit svůj strach.Tehdy jsem si uvědomila,co se to vlastně se mnou děje.Nikdo z mých přátel netuší,co se to se mnou vlastně dějě,jenom prostě tuší,že na dovolenou mě autobusem nikdo nedostane.:))) V 18-ti je to pro mě dost složitá situace.Bez problému se chodím bavit.Na místech,kde to znám,jsem naprosto bez potíží,dokonce se i dokážu bavit.Co mě ovšem překvapuje je fakt,že když například vím,že jsem nic nejedla-tzn.,že není důvod,proč by mi mohlo být zle,a jedu autobusem,žádný strach se nedostavuje.A tak denně hladovím a těším se z toho,že jsem to zase jednou zvládla.Když je se mnou navíc někdo,s kým si můžu povídat...Hodlám vyhledat i pomoc odborníka,tímhle způsobem dál žít nechci a nebudu.Přeju vám všem hodně štěstí.
6. Duben 2004 - 20:59
Obrázek uživatele Návštěvník
Jirka (anonym)
Ahoj všem,chodí ještě někdo na tyto stránky?Jirka
31. Květen 2004 - 0:51
Obrázek uživatele Návštěvník
Jan (anonym)
Dobrý den,je mi 29 let a shodou náhod jsem se dostal do této rubriky. Musím se přiznat, že jsem netušil, odkud mé občasné problémy pramení. Nemám tyto stavy agorafobie až tak závažné, ale rád bych zde prezentoval mé zkušenosti s touto fobií:První malé problémy jsem na sobě začal pozorovat, když jsem musel proti své vůli nastoupit na civilní službu. Velice mi to psychicky vzalo a moc mě mrzelo, že nemohu po škole nastoupit do normální rozumě placené práce. Tímto způsobem u mě vznikl první psychický problém
2. Srpen 2004 - 14:56
Obrázek uživatele Návštěvník
iliška (anonym)
Teda lidi, to, co jsem si tady přečetla, mě docela uklidnilo nebo jak to říct. Myslela jsem si totiž, že se svými stavy jsem asi blázen. Takže - minulý týden jsme byli s přítelem na Hluboké nad Vltavou. Nádherný zámek, na který jsem se tolik těšila, že uvidím. Už jsme si koupili vstupenku a čekáme, až na nás přijde řada, když tu mě začně polívat horko, začne se mi točit hlava a žaludek je jak na zvracení.Do kina už nechodím, prže uprostřed filma úplně najednou ty pocity popsané výše. Vždycky se slyším, jak si v duchu říkám: "Prosím Tě, nech toho.." , ale prostě tělo mě neposlouchá. Musela jsem z kina odejít bez kabelky bez všeho, pak jsem 2 hodiny mrzla venku hladová před kinem :)Nedávno měl děda pohřeb, my seděli v kostele a zase ..ty zatracené stavy, musela jsem odejít a postavit se na konci kostela, tam se mi trochu udělalo líp.Cesta šalinou...musím vystoupit. Jinými dopravními prostředky nejezdím moc, takže nevím. V autě mi to problém nedělá.Teď jsem pro změnu dostala depresi po několita letech, prže nikam s přítelem, se kterým bydlím, nechodíme. On toleruje můj stav, jenže mě to vysedávání doma už nebaví, chci se chodit bavit, navazovat nová přátelství.Už pár týdnů koketuju s myšlenkou, že vyhledám odbornou pomoc - teď jsem spíše rozhodnutá, jen nevím - psychiatr nebo psycholog? A mám jít k němu hned nebo nejdříve za obvodním?
16. Srpen 2004 - 13:37
Obrázek uživatele Návštěvník
Pajka (anonym)
Iliško, takže jsem se trefila.Podle té šaliny, usuzuji, že jsi z Brna. Možná by Ti stačil psycholog, protože agorafobie je o nácviku absolvování nepříjemných situací pomocí relaxačních technik. Kognitivně behaviorální terapie se tomu říká. Jestli máš solidního obvodního lékaře, ať Ti napíše doporučení nejlépe k psychologovi i psychiatrovi, oba ho zřejmě budou kvůli zdravotní pojišťovně potřebovat. A taky Ti doporučuju, abys poskytla informace svému příteli, může ti být oporou a užitečně nápomocen během terapie.Na www.grada.cz se podívej po knížkách autora MUDr.Jána Praška, ten se touto problematikou zabývá a napsal spoustu knih pro pastižené.Taky na www.diagnozy.cz najdeš v archivu Čt2 pořad o agorafobii. Někomu stačí, když ví, o co jde a jak proti tomu bojovat a vystačí si sám. Přesto bych Ti doporučila přinejmenším jednu konzultaci s odborníkem.
16. Srpen 2004 - 14:25
Obrázek uživatele Návštěvník
iliška (anonym)
Děkuju moc za rady. Už jenom to, že vím, že takové "onemocnění" je oficiální a nejsou to jen bludy z mý hlavy, mě uklidnilo. Teď vím, kudy se mám dál vydat. Děkuju a dám vědět.
16. Srpen 2004 - 14:47
Obrázek uživatele Návštěvník
Hanule (anonym)
Už dlouho zjišťuju, že mam to samý. Než abych stála v obchodě frontu na košík, radši odejdu a jedu do hypermarketu na konci města. Ačkoliv tam nestojim frontu na košík, dělá se mi tam zle, buší mi srdce a je mi horko. Taky bych nikdy nešla se zmrzlinou po městě a stravování u stánků je pro mě nemožný. Sednout si do kavárny plné lidí, zábavy, koncerty, diskotéky, problém.
19. Září 2004 - 18:26
Obrázek uživatele Návštěvník
Radka (anonym)
ahoj vsem kdo trpite agorafobii. Ja mela ted jednu intenzivnejsi prihodu v metru a diky te jsem zjistila, ze potichu se vyhybam situacim jako metro,obchod, kino, . . atd. uz tak ctyri roky. Vsem doporucuji precteni knizky od pana doktora Jana Praska - Jak zvladnout panicku a strach cestovat od nakl. Grada. Zjistite kolik moc nas je a ze jsou lide i mnohem vic postizeni touto nemoci a hlavne jsou tam dobre rady, jak z toho bludneho kruhu ven, i kdyz pomoc odbornika to taky potrebuje. To je zatim moje rada. Ja ted zas uz tyden sedim u telefonniho sluchatka a snazim se objednat na psychiatrii, tak mi drzte palec :o) Vsem preji hodne stesti v boji s touhle obludou :o)
22. Září 2004 - 10:42
Obrázek uživatele Návštěvník
irma (anonym)
ahoj Radko,máš pravdu, Praško je skvělý. Mě moc pomohla jeho brožurka Trpíte záchvaty panické úzkosti, kde se píše i o agorafobii a o tom, co se s člověkem děje např. při jízdě metrem. Ještě v lednu pro mě byl problém obejít dům. Dneska vez obtíží chodím do práce /učím na střední škole/. Chce to uvědomit si, že ty pocity jsou sice nepříjemné, ale že na ně prostě nemůžu umřít a pak už se jen postupně vystavovat situacím, z kterých máte strach. Nejdůležitější je se po takové akci odměnit nějakou dobrotou:))
23. Září 2004 - 15:17
Obrázek uživatele Návštěvník
dyta (anonym)
ahoj vsetci!! ,ci verite alebo nie, vazne som do teraz nevedela ci som blazon, alebo som vazne chora, teraz som si vsak oddychla,lebo viem ze nie som sama. prvykrat som dostala panicky strach asi pred 5 mesiacmi, a nevenovala som tomu pozornost,tak isto ani po druhykrat ,no moj treti zachvat bol tak silny, ze som myslela ze sa zblazdnim.Ked tak pozeram do zadu,je to asi koli tomu ze som zmenila prostredia( odcestovalka som do londyna robit au/pair) zrejme som bola vo vecsom strese..neviem..jednoducho hladam pricinu,a neviem z coho som to mohla dostat,stale som bola silna osobnost a au pair som tu robila aj mynuli rok a nic mi nebolo, teraz som zavisla na svojom chlapcivy, nemozem cestovat sama, nemozem byt doma sama..nechapem to, jednoducho mi je stale zle lebo na to myslim, neviem sa toho zbavit,je mi zle od alutka, a naraz mi to ovplyvni celu mysel, a je to tu...je to najneprijemnejsi pocit na svete, tazko sa mi dycha, hrozne!!!ako sa toho mam zbavit?? vazne takto zit nechcem!!,andidepresiva brat nechcem, lebo som pocula ze sa od nich hrozne pribera, a clovek je len unaveny!!!,pomozte mi!!dakujem
28. Září 2004 - 19:43
Obrázek uživatele Návštěvník
Edita (anonym)
Ahojky, taky jsem mela tento problem, ktery nastal asi pred necelym pul rokem.Bylo to zapříčiněné tím,ze jsem nebyla spokojena v praci, vecne vystresovana, prepracovana. Sef si na me lecil vsechny neduhy. Pak jsem se zhroutila a od te doby to zacalo.Strach, uzkost z restauraci, ze supermarketu, vubec jsem nechapala, co to je.Vsechna vysetreni dopadla O.K.Pak jsem se docetla, ze to je psychicka porucha a ze pomuzou leky, co predepise psychiatr a nebo zvitezit sama nad sebou. Zvolila jsem tu druhou cestu, i kdyz je delsi. Proste ty problematicke situace vyhledavam a zvykam si byt co nejvic mezi lidma a snazim se najit na tom nejake pozitivum,proste jsem si tim vyresila i praci.Ted si me vic vazi,mam lepsi plat.... A ani nemam odvahu zavolat psychiatrovi, nechci do sebe dostavat ani ty chemikalie. JO, a absolvovala jsem regresni terapii - taky se tady o ni pise, a taky mi hodne pomaha. Ted uz jsem skoro O.K., ale jeste nekdy sem tam nejaky zablesk - rychle ho zazenu.Je asi dulezite se necim zabavit.
11. Listopad 2004 - 12:03
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana (anonym)
Ahoj,zdravím všechny,co trpí stejnými problémy jako já.MHD je pro mě noční murou,do metra mě nikdo nedostane,už několikrát jsem tam skolabovala,v autobuse trpím strašnými návaly horka a pocením,jen tramvaj,tou ještě mohu jezdit.Jsem z toho zoufalá,mohl by mi někdo prosím poradit,co s tim dělat a jak se toho zbavit,díky a mějte se
11. Listopad 2004 - 20:12
Obrázek uživatele Návštěvník
DITA (anonym)
Čtěte na doktorce panickou poruchu! Agorafobie je její součástí. Bez antidepresiv a psychoterapie se z toho vlastní vůlí nedostanete. Jsem na tom stejně, díky AD se můj život začíná zlepšovat.Hodně sil přeju všem.
14. Listopad 2004 - 21:53
Obrázek uživatele Návštěvník
Tina (anonym)
Nevím, jestli je to agorafobie, ale já nesnáším široké přechody přes silnici, haly, nádražní haly, prosklené obchodní domy, vše, co je rozsáhlé a veliké. Je mi přitom zle, podlamují se mi nohy a nemůžu jít. Nezvládám to, nevím, co to je, mám to odjakživa. Nezvládnu ani sejít velké schody, musím se někoho držet, jinak nejdu. Dost mě to omezuje, nevím, proč to tak je, nevím jak to zvládnout. Byla bych vděčná tomu, kdo by mi poradil.
28. Březen 2005 - 0:40
Obrázek uživatele Návštěvník
Pajka (anonym)
Tino, popis nasvědčuje tomu, že je to agorafobie.Na www.diagnozy.cz je k přehrátí tv pořad a literatura k ní je především od MUDr.Praška, zejména z nakladatelství Grada.Léčí se v první fázi léky a pokračuje se psychoterapií. Agorafobie je nepříjemné, ale léčitelná. Je třeba mít trpělivost, protože psychika se hojí dlouho. Agorafobie bývá jedním z příznaků panické poruchy, více bys mohla najít na www.lundbeck.cz v literatuře pro pacienty, taky od Praška...Přeju Ti, aby ses začala léčit a bylo líp...
28. Březen 2005 - 20:17
Obrázek uživatele Návštěvník
Kristýna (anonym)
Ahojky,měla jsem úplně stejný problém jako ty.Došla jsem dokonce do takové fáze,že už jsem nemohla ani vycházet z bytu a záchvaty(návaly horka,bušení) mě přepadaly i doma.Byla jsem z toho zoufalá,furt jsem brečela a dokonce jsem pomýšlela na sebevraždu.V buse mě to taky několikrát chytlo a dvakrát jsem si volala sanitku.Ale z vyšetření nic nezjistili,maximálně zvýšený tep ze stresu,ale já jsem měla pocit,že umřu.Pomohla mi až psycholožka,která mi předepsala antidepresiva(Seropram) a prášky proti panické úzkosti (Atarax).Během měsíce jsem se dala dohromady a teď už konečně žiju normální život.Brášky beru už přes rok.Zkoušela jsem je vysadit,ale nemoc se začala pomalu vracet,takže je beru stále.Napiš,jak jsi na tom teď...Měj se Kristy
31. Březen 2005 - 12:57
Obrázek uživatele Návštěvník
monika (anonym)
Ahoj všichni,je mi 22 a pocity strachu ze všeho mám zhruba 4 roky,"léčim" si to chlastem,což je hrozný,piju třeba 3 dny vkuse abych oddálila tyto pocity,a když střízlivim,tak je to nejhorší,mám prostě pocity,že se zbláznim,mám to v hlavě a je to šílený,nemohu nic dělat,musim třeba někomu zavolat,aby pro mě přijel,jím akorát diazepamy,lexauriny,neuroly apd
5. Květen 2005 - 17:06
Obrázek uživatele Návštěvník
gabika (anonym)
Ahoj Monika.Viem ako ti je a ako sa trapis,ale pitim sa nic nevyriesi.Je ti fajn,ale len na chvilu.Skus zabojovat nevzdavaj sa.Mozno sa nemam starat,ale ja to tiez prezivam a je to lepsie ako volakedy.A verim ze to zvladnem.Skusto aj ty.Pa
5. Květen 2005 - 20:22
Obrázek uživatele Návštěvník
Dasa (anonym)
Ahoj Moniko,bojuju už také 4 roky a už jsem unavená a zjistila jsem, že nemá smysl vysvětlovat někomu jak se cítím a proč nechci někam jít-je to zbytečné,ten kdo nezažil nemůže pochopit.Někdy je lépe, někdy hůř.Nejhorší byly začátky.Pak jsem užívala Zoloft.Teď mám v kabelce pojistku-Xanax.Ale jinak alkohol užívám jako prevenci,myslím že utlumuje centrum, které ty pocity vytváří,když jsem někde restaurace,chata,výstava,dovolená dám si panáka a je to snesitelnější, ale vypadá to jako bych nemohla být bez alkoholu,ale to už taky nikomu nevyvětluju.Zkus pít v menších dávkách a neopíjej se,budeš utlumená a nebude Ti potom špatně,protože střízlivění+úzkost+deprese to je peklo.Znám to.Drž se
9. Květen 2005 - 12:38
Obrázek uživatele Návštěvník
peter (anonym)
Ahojte baby.Tiež som to riešil v mynulosti alkoholom a drogami ale poviem vám že to malo nakoniec vždy opačný účinok.Nakoniec som dostal panickú poruchu.Súhlasím s názorom, že človek je individualista a na každého to pôsobí ináč.Nechcem vám nič radiť alebo dávať nejaké ponaučenia, lebo o tom ste už určite počuli viac než dosť.Skúste samé prísť na to čo by vám pomohlo,ale alkohol to určite nebude.Ten vaše problémy len prehlbi.Ja sám už abstinujem skoro rok a zatial sa mi darí.Bol som namočení v alkohole a drogách 10rokov.Dá sa na sebe popracovať a prekonať to.Len treba chcieť.Dá sa to zvládnuť aj bez toho aby ste si niečo vypili alebo strelili.Skúste to,určite to pomôže.Držím vám palce!!!!
10. Květen 2005 - 12:27
Obrázek uživatele Návštěvník
gabika (anonym)
Ahojte baby.Peter ma naozaj pravdu.Ja som pisala ze tiez tak trpim ako Monika,ale ja nepijem,myslela som tim psychicke problemy.Alkohol velmi oslabuje nervy a potom sa clovek citi este horsie.Neodcudzujem vsak ludi,ktory piju aby zabudli,lebo viem ako sa trapia.Dasa,pises ze uzivas xanax,ale ten je dost silny.Nebyvas ospata a unavena s neho?Ja som ho brala pekne davno,ale bola som ako nepritomna.Vsetkych Vas zdravim a prajem aby ste vsetko zvladli.pa
10. Květen 2005 - 19:57
Obrázek uživatele Návštěvník
monika (anonym)
Neznáte náhodou někdo v Brně doktora, kterej by "léčil" řízenou agorafobií? Myslím si totiž, že by mi to pomohlo. Potřebuji zvládnout spíš fyzické projevy než psychické. Díky.
23. Květen 2005 - 14:23
Obrázek uživatele Návštěvník
gabika (anonym)
Ahoj Monika prosim ta co je to ta rizena agorafobia a ako si to myslela ze viac potrebujes zvladnut fyzicke prejavy ako psychicke?Ak by si mohla napis prosim ta.Dakujem
23. Květen 2005 - 17:31
Obrázek uživatele Návštěvník
monika (anonym)
Četla jsem teď o tom knížku a tam byla popsaná terapie při které ti doktor vyvolá záchvat a pak ti psychoterapií z toho pomáhá ven.Prvních pár záchvatů musí být pod vedením doktora a pak můžeš trénovat sama doma.A problémy mám toho rázu,že jakmile jsem mezi lidma/kdekoli kde je jich hodně/,tak mám pocit,že mi povolí střeva a pak,že omdlím.Pocit,že se zblázním jsem měla jen párkrát a zvládla jsem to.
31. Květen 2005 - 17:32
Obrázek uživatele Návštěvník
gabika (anonym)
Ahoj Monika,dakujem za odpoved.Sice aj tak si to neviem predstavit ako to vyzera pocas tej terapie ale moze to byt zaujimave.A co sa tyka toho ze ako sa citis medzi ludmi to ta chapem,aj mne sa to stava a myslienky mi letia hlavov,co ak sa niekto pozera a uvidi ak by mi bolo zle a podobne.Niekedy mi akoby az usmev zmrzol na tvari a cakam co sa ide robit,ale snazim sa myslienky rychlo niecim nahradit,ale nie vzdy je to lahke.A mas aj ine problemy okrem toho pocitu ze odpadnes?Ako zvladas skolu alebo pripadne uz pracu?Maj sa zatial pekne.
31. Květen 2005 - 18:12

Stránky

Přidat komentář