1215 komentářů / 0 nových
Poslední

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
Anita (anonym)
Tuto stranku som objavila az teraz, mam rovnake problemy ako ty, ak chces tak sa mi ozvi na : neonett"pobox.sk
31. Leden 2002 - 1:25
Obrázek uživatele Návštěvník
Hana (anonym)
Trpím už přes rok agorafobií.Nikdy jsem nezašla za nikým pro pomoc.Strašně mi pomáhá,že mám u sebe lék DIAZEPAM- na uklidnění,nebo Neurol,který si známá dala předepsat a dala mi ho.Pokud ho mám u sebe a vím,že si ho můžu v nouzi vzít je mi dobře.Když mě čeká něco stresujícího,očekávám svůj panický "záchvat",vezmu si půl tablety a je mi dobře,můžu nakoupit v supermarketu,dojít do města,atd.Takže si vezmu půlku tak 2x do týdne.To se dá zvládnout.Tohle je ne moc dobré,ale pro mě velice účinné řešení.Zatím..
22. Únor 2002 - 12:39
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana (anonym)
Da sa vuli prekonavat agorafobie,nebo ne?Mam dojem,ze cim vic se ,snazim, tim jsou pocity horsi.Dik za odpoved.Jana
16. Březen 2002 - 21:39
Obrázek uživatele Návštěvník
Terinka (anonym)
Mam dotaz - mohla by byt agorafobie dedicnou zalezitosti? Moje matka trpi touto fobii jiz radu let a ja mam zkusenosti s jinymi jejimi nemocemi, k jejich projevu mam taktez tendenci.
18. Březen 2002 - 15:41
Obrázek uživatele Návštěvník
Jasmína (anonym)
Davide, pokud těmito stavy procházíš i dnes, to je posledního březnového dne roku 2002, tak jsme na tom asi podobně... Co dodat...
31. Březen 2002 - 10:26
Obrázek uživatele Návštěvník
Martina (anonym)
Ahoj, je mi 55 let a už 8 let trpím agorafobií. Ráda bych si povídala s někým, kdo má stejný problém.
10. Duben 2002 - 16:33
Obrázek uživatele Návštěvník
Marta (anonym)
Je mi 60 let a dříve jsem pracovala jako učitelka. Podle mého psychologa trpím již 7 let agorafobií. První záchvat této poruchy jsem prodělala na zájezdu v Belgii a od té doby mé obtíže stále trvají.Jako lék užívám Rivotril, ale účinky nejsou dostatečné a často mě bývá velmi špatně a trpím i poruchou trávení. Prosím poraďte jak se účiněji poprat s touto svazující poruchou nebo napište, pokud máte stejný problém. Děkuji
15. Květen 2002 - 14:09
Obrázek uživatele Návštěvník
Libor (anonym)
Marto,nevím jestli Vám to pomůže,ale zkuste se podívat na tenhle odkaz.http://nova.medicina.cz/verejne/rubrika.dss?s_rub=190&s_sv=1Já sám s tím bojuji 10 měsíců.Mějte se Libor
6. Červen 2002 - 20:07
Obrázek uživatele Návštěvník
Šárka (anonym)
Zdravím všechny a přidávám se se svými zkušenostmi: Můj stav trvá asi 8 let (už to ani nepočítám) a začalo to v 18 letech trémou (jsem houslistka). Mívala jsem ji vždycky, protože jsem nikdy neměla dost sebevědomí. Ale od tohoto věku se moje stavy při vystupování začaly lišit od obyčejné trémy, tzn. nervozita po celou dobu hraní, třes, úzko, málo vzduchu, hrozba omdlení. Postupně se nabalovaly otřesné pocity stále častěji z nejrůznějších příčin. Hlavně kino, divadlo, MHD, velké obchody a vůbec všechno, z čeho nemohu kdykoli "utéct". A nejen to. Také strach z odlehlých prostor, kde se nikoho nedovolám, takže cestování do hor, do lesů, do samot je pro mě stresující. Občas se dostavují období, kdy nerada jím mezi lidmi - třesou se mi ruce, nemohu nikomu přinést kafe atd... Tělesný stav - hrůza. Třesy, křeče ve svalech i vnitřnostech, slabost v kolenou, nesoustředěnost, malátnost, úzkostná probuzení s rychle tlukoucím srdcem, srdeční arytmie, týdenní neuróza z významných akcí a neschopnost prožívat sex. Střídá se to v silnějších a slabších obdobích. (Samozřejmě popisuji ta svá nejhorší období.) Střídavě jsem či nejsem na DEPREXU. Zatím jsem neabsolvovala psychoterapie, ale co nevidět jdu do toho. Sehnala jsem si psychologa. Prášky nejsou řešení. Ví to o mě dost lidí. Naštěstí jsem extrovert a občas se zvládnu odreagovat. Mám vyzkoušeno pár obranných mechanismů: dělat to, čeho se bojím a stále se přesvědčovat, že to zvládnu, přestože to vyčerpává, hodně pracovat, přestože to taky vyčerpává, být mezi lidmi a rozptýlit tu věčně se vracící myšlenku v rozhovorech a činnosti, hodně se hýbat, dělat, co je mi příjemné. A hlavně - když máte někoho, kdo o vás stojí. Velikou roli u mě hrají rodiče, ale ty nelze stále vyčerpávat. Hledám energii sama v sobě, protože si uvědomuji, že nemohu všechny problémy "hodit" na toho, koho si najdu a spoléhat, že "on" je moje záchrana, protože až jednou přijde a nedejbože to nepomůže, ztratím jedinou kartu, na kterou jsem vsadila. Byla jsem skoro 2 roky použitelná i bez léků, protože jsem vždycky měla silný vztah s mužem a dokázala jsem prožívat jiné věci, než rozebírání sebe sama. Ovšem teď se už dlouho potýkám se samotou, rok jsem bydlela úplně sama ve vlastním bytě. Navíc se mi podařilo nešťastně zamilovat a žít nějakou dobu v "ututlání" a čekání, že se můj vysněný jednou rozhodne pro mě. Tato přetvářka a čekání na zázrak mě připravily o poslední zbytky energie, takže teď jsem zase v p....i (omlouvám se za výraz, ale nic jiné to nemůže lépe vystihnout). Takže směle do toho a jestli mi něco fakt pomůže, tak je to víra, že se to zase zlepší, že mi pomůže to, co předtím - léky, doktor, vnitřní síla, víra ve všechny dobré lidi kolem, co mi pomohli poprvé. A HLAVNĚ - neztrácejme smysle pro humor, protože to pomáhá asi nejvíc. I když je to kolikrát hrozně těžké vytrhnout se ze stavu "nesvéprávnosti" a soustředit se na něco, co musíme, pánbůh zaplať, že něco musíme, protože kdybychom utekli jednou, tak budeme utíkat už navždy. Proto mají ti, co mě neznají, pocit, že jsem úspěšná, sebevědomá, energická, temperamentní, humorná atd. atd. Tzn. Co vás nezabije, to vás posílí a až na tom budete se zdravím líp, věřte, že zvládnete dvakrát víc aktivity, než ostatní smrtelníci, protože tu energii, co vás teď stojí normální přežití, což ostatní berou jako samozřejmost, budete umět využít daleko efektivněji, než předtím. Budete to všechno chtít jakoby "dohnat". Ale s rozumem - a jak mám vyzkoušeno (a potvrzeno od psycholožky), rozum naštěstí není závislý na této naší poruše. Můžu vás ujistit, že v očích ostatních jsem stále stejná normální ženská, která nijak nezměnila své názory, postoje, ani neprovádí nic, co by nasvědčovalo nějakým mentálním změnám.Omlouvám se za délku svého příspěvku, ale má-li to někomu pomoci, budu ráda za reakce a vaše zkušenosti. Díky za trpělivost a hodně štěstí všem.
10. Červen 2002 - 16:04
Obrázek uživatele Návštěvník
Martina (anonym)
Prosim, aby se mi ozval nekdo, kdo ma stejne problemy jako JA. Trpim tim uz asi 10 let, ale to jsem jeste nevedela o co jde. Az posledni mesic se mi to nejak vymklo z rukou a od minuleho tydne navstevuji psychiatra, ktery je sice moc fajn, ale rada bych si psala s nekym, kdo vi o cem je rec a ma s tim osobni zkusenosti a mohl by mi predat nejake pozitivni rady. Moc se tesim na Vase odpovedi a preji nam vsem hodne sil a porozumeni ze vsech stran. Martina
18. Září 2002 - 7:59
Obrázek uživatele Návštěvník
Věrka (anonym)
Martino, zabrus do chatu panické poruchy, ta je s agorafobií hodně propojena a chodí tam dost lidí...
20. Září 2002 - 17:25
Obrázek uživatele Návštěvník
Martina (anonym)
Ahoj Verko, diky za radu, ale nevim adresu, jak se tam dostanu na ten chat, mohla by jsi mi poradit?? Martina
27. Září 2002 - 8:44
Obrázek uživatele Návštěvník
Věrka (anonym)
Klikni na "Titulní stránku diskuzního fóra" a pak pod heslem Psychické problémy najdeš heslo Panická porucha (je tam už skoro 900 příspěvků) a jsi tam :-) anebo kdyby ti to nešlo tak na Seznamu si napiš panická porucha a najede ti Doktorka.diskuse anebo diskus.fórum a jsi tam zas. Je to vlastně hned vedle ...
27. Září 2002 - 20:14
Obrázek uživatele Návštěvník
darina (anonym)
Zjistila jsem, že nejsem sama, kdo měl problémy s agorafobií. Chapu všechny postižené, tato nemoc je opravdu hrozná a navíc ten pocit,že Vás každý má za blázna. Dlouho jsem nevěděla co se to se mnou děje, myslela jsem si, že jsem buď nemocná anebo jsem se uplně zbláznila. Po nekonečných vyšetřeních, které samozřejmě prokázaly, že jsem zdravá jsem se konečně odhodlala navštívit psychiatra a dobře jsem udělala!! Dnes je mi už mnohem lépe a věřím, že se to ještě zlepší. Hlavně to nevzdávejte!!! Není to tak bezvýchodné jak to vypadá!
10. Březen 2003 - 10:42
Obrázek uživatele Návštěvník
Eva (anonym)
Musím říct, že mě velmi těší, že v tom nejsem sama. V srpnu minulého roku se u mě projevily první příznaky, které se vystupnovaly tak, že jsem nevyšla ven ani s košem.Přepadl mě totiž pocit paniky, rozbušilo se mi srdce, polilo mě horko a měla jsem pocit, že jestli udělám jen jediný krok, umřu. Jelikož chodím na VS, měla jsem 1 měsíc na vyléčení, protože jsem chtěla začít chodit do školy. Byla to silná motivace.Nebyla by mi ale k ničemu, kdybych neměla přítele, který se stal doslova mým psychoterapeutem.Maminka měla totiž o mě hlavně strach, kamaradky nechapaly...Zatímco přítel sháněl odborné publikace.Zjistili jsme,že jde o agorafobii. Našli jsme knihu KOGNITIVNE-BEHAVIORALNI PSYCHOLOGIE, kde je fobie popsana spolecne s metodou postupne expozice situacím, které dělají člověku problémy. Mé první přejití kolem domu byl očistec, ale dokázala jsem se už uklidnit a přítel byl poblíž, povzbuzoval mě před tím i po tom, ale ve chvílích, kdy jsem byla nucena svou paniku zvládnout nepřišel, neoblomily ho ani moje slzy a díky tomu, že mi neustoupil, jsem se naučila tyto situace zvládnout. I když... Není to pořád jako dřív.Mám naučené trasy.Chodím jenom tam, kam opravdu musím, v nejvhodnější čas, za nejvhodnějších okolností. Pořád mi dělají problémy fronty, nesnáším horko, děsí mě, že omdlím, když se mi rozbuší srdce... Ještě něco bych chtěla napsat.Hned v začátcích, kdy jsem nemohla vyjít z domu, jsem navštívila psychiatra. Rekl mi, že prý tím, že nemůžu opustit domov, mi tělo dává najevo, abych se zastavila, odpočinula si, a předepsal mi léky na uklidnění. Přítel se na něj doslova zlobil, že nebyl schopen určit druh fobie a cele jeho leceni spocivalo v predepsani leku s tim, ze kdyz se muj stav nezlepsi, mam za 5 tydnu prijit.Nedavno jsem onoho psychiatra navstivila znovu.Tentokrat jsem ho seznamila s tim,co mi je a jak to resim, se svymi pokroky a take s tim, co jsem se ve vyse zminene knize docetla, tj. ze za kazdou takovouto fobii stoji nejaky problem, ktery by mel clovek zacit resit ve chvili, kdy zvladne akutni priznaky.Jen tak se muze doopravdy vylecit a predejit recidive.Chtela jsem po onom doktorovi,aby mi pomohl odhalit ty nejhorsi problemy a poradil mi,co s nim. Doktor pravil, ze za vsim stoji strach. Strach ze smrti a strach ze zivota.Vzdyt co jineho by taky byly ony myslenky: "Urcite se mi neco stane.Ted tady omdlim a nikdo mi nepomuze..."Celkem s nim souhlasim. Pry resenim je se smrti svou i svych nejblizsich smirit a nebat se ji. Smirit by se clovek mel i s problemy, se kterymi nic nenadela, napr. nezajem otce, spatne chovani bratra... Resit by mel clovek ty tezkosti, ktere resit jdou. Priznavam, ze se mi doktorova myslenka o strachu ze smrti a ze zivota libila, stejne jako jeho teze o smireni.Jejich naplneni je samozrejme vec druha.Tezko se asi budu presvedcovat ve fronte na jizdenku polita horkem s busicim srdcem a bolesti na hrudi, ze i kdyz ted umru, nic se nedeje a ze jsem s tim smirena, ale i tak na tom neco je.Trochu jsem se rozepsala, i tak ale jeste doplnim, ze budu vdecna za kazdou vasi reakci, zkusenost apod. A znovu doporucuji knihu Kognitivne-behaviorni terapie(mimo agorafobie je tam popsana take lecba sociofobie, depresi a spousty dalsich neuroz).Drzim pesti na ceste zivotem i dopravnimi prostredky.Eva
11. Březen 2003 - 13:04
Obrázek uživatele Návštěvník
Eva (anonym)
Popsala jsem své soužití s agorafobií, ale poněkud obšírněji, takže se to zařadilo až na konec komentářů. Tímto k tomu odkazuji.PS:Je to tam také napsáno,ale pokud by to někdo nečetl,byla by škoda,kdyby přišel o informaci,že nejpřínosnější je kniha KOGNITIVNE-BEHAVIORNI TERAPIE.Jsou tam popsány příznaky i velmi účinná /i když ne jednoduchá/ léčba.
11. Březen 2003 - 13:07
Obrázek uživatele Návštěvník
slavka (anonym)
ahoj Michaelo, najdi si dobrého kineziologa a zkus se nechat odblokovat. Existuje přímo odblokování na fobie, sama s touto metodou pracuji a proto vím, že je velmi účinná. Slávka
12. Březen 2003 - 9:48
Obrázek uživatele Návštěvník
Ivana (anonym)
Četla jsem všechny problémy, které jste tu popsali a úplně se v nich nacházím. Největší problém mi činilo být v obchodním domě, měla jsem pocit na omdlení,musela jsem se držet manžela,na poradách v práci, to bylo úplně nejhorší. Dále se nemohu najíst ve společnosti lidí, nedám si vůbec lžíci do úst.Najím se pouze v känceláři.Ani psycholožka mi nepomohla.V člověku se to hromadí nějaké ty roky a nejde to najednou odstranit. Manžel i rodina se mnou trpí.Předtím, než jsem navštívila psycholožku, tak jsem už asi 5 let nechodila do společnosti, kde bych musela jíst, měla jsem pocit, že se na mě každý dívá a že spadnu ze židle.Dále jsem už nemohla takto dále žít, tak jsem navštívila i psychiatra a ten mi nasadil dobré léky,které nejsou návykové a cítím se během několika měsíců o 75 % lépe. Napište mi na můj e-mail.Děkuji.
13. Březen 2003 - 15:07
Obrázek uživatele Návštěvník
evelina (anonym)
Je vubec možné zbavit se toho uplně?? Myslím tím na 100%, zapomenout, že jsem někdy měla tyhle pocity, zapomenout na to jak se při tom cítím??
13. Březen 2003 - 15:37
Obrázek uživatele Návštěvník
Eva (anonym)
Ivano, zajimalo by me, jake leky ti doktor predepsal. Diky za odpoved.
17. Březen 2003 - 17:38
Obrázek uživatele Návštěvník
Ivo (anonym)
Všech fobií je možné se zbavit pomoci regresní terapie. Já jsem se zbavil herpetofobie(strach z hadů) a mnoha klientům jsem již pomohl zbavit se strachu z výšek, různých zvířat, dokonce jsem měl klienta, který měl strach se podepsat. Bližší na mailu nebo na http://web.telecom.cz/ivo.janecek/page13.html
17. Březen 2003 - 17:44
Obrázek uživatele Návštěvník
Libor (anonym)
Ahoj,Evo musím na tvůj příspěvek reagovat.Z tvého příspěvku je vidět jak motivace a podpora přítele ti opět vrátila sebevědomí a věříš si. Mám radost,jakým způsobem to zvládáš. Mám úplně to samé a k tomu ještě Panickou poruchu.Léky neberu ani nechci peru se s tím sám,nechodím k žádnému doktorovi (tedy kromě zubaře :-) ).Ale na druhou stranu nesouhlasím s názorem tvého přítele na léčbu léky (např. Antidepresivy). Někomu hodně právě pomohla léčba spojená farmaky a terapií. Upozornuji nejsem žádným zastáncem léků,ale zkus se podívat sem na doktorku do diskuse Panická porucha a uvidíš kolika lidem pomohly. PP je právě z 95% spojená s agorafobií.Ale stejně si pašák¨!! Držím ti palce.měj se hezkyLibor
21. Březen 2003 - 20:57
Obrázek uživatele Návštěvník
Eva (anonym)
Ahoj Libore, tva odezva byla mila, pohladila me po dusi. S temi leky - vim, ze dokazi pomoci, jen se mi nelibi, ze jsou nektere z nich navykove. Ted, kdyz pocituju nervozitu, vezmu si vitaminovy pripravek Stresvit. Mozna neni tak zazracny jako leky od doktora, ale urcite mi pomaha uz jen to pomysleni,ze jsou to vitaminy majici lidem pomoci i proti depresi a ja si vzdy reknu, ze kdyz to ma zabrat na depresi,ktera je dle meho horsi nez nervozita, proc by tedy nezabraly ucinne i nejakou tu fobii či stres. Mela bych se pochlubit,ze se posledni dobou citim na 95% stejne jako pred objevenim agorafobie, cimz chci naznacit vsem pochybujicim,ze se z ni dostat da.Samozrejme mam i "spatne" dny,ale snazim se vsechny neprijemne priznaky fobie prekonat (zatim pomerne uspesne) a to mi dodava silu citit se zase "normalne".Jeste jednu vec mam na srdci.Z diskuze jsem nabyla dojmu, ze nas neni zrovna malo,co zazilo nebo zaziva agorafobii.Obcas se divam po lidech,kteri vypadaji stejne "normalne" jako ja a premyslim,jestli bych poznala nekoho,koho trapi nebo trapila tato fobie.Tato diskuze je zajimava,konkretni,ale dost anonymni v tom smylu,ze ani nevime,zda se nemijime na ulici,zda prave clovek jdouci kolem nas nezaziva uspechy z "prvnich samostatnych" kroku ucinenych mimo bezpeci domova.Asi me v davu nepoznate,ale věřte, že se často pohybuju v Olomouci a ve Zline...(kazda druha divka pak muze byt pro vas povzbuzenim,ze jsem to zrovna ja a zvladam to vse stejne dobre jako vy).Hodne uspechu vam preje Eva
23. Duben 2003 - 9:39
Obrázek uživatele Návštěvník
Pavla (anonym)
Já nemám agorafobii, ale sociální fobii a to je, myslím, ještě horší! Nejsem schopná vystoupit před lidma a něco jim říct, nebo přečíst. Někdy nejsem schopná ani nikam zavolat a něco vyřídit. Ale je to lepší, než dříve. Když mám dobrý den, tak vyřídím vše docela dobře. Vždy mi začně bušit srdce, začnu se potit a nejsem schopná vydat hlásku. Víte někdo, jak se tohoto pocitu zbavit? Netrpím ztrátou sebevědomí, nevadí mi stát ve frontě, nebo kolem někoho projít. Ale jak mám mluvit, je to průšvih. Co s tím?
23. Duben 2003 - 15:33
Obrázek uživatele Návštěvník
Pajka (anonym)
Pavlo, řekla bych, že cíleným a nejlépe pod vedením odborníka prováděným TRÉNINKEM. A taky bych řekla, že není horší. Agorafobie Tě uzavírá v bytě, nejen před lidmi, ale před prostorem, před vším cizím. Sociální fobie je nepříjemná, ale máš-li vhodné zaměstnání, už tolik nevadí, když např.nejsi učitelka, herečka, přepážková pracovnice, recepční apod. Dnes můžeš pracovat přes počítač, komunikovat přes internet, ale zatím si tak nenakoupíš věci denní potřeby, musíš vyjít do ulice anebo být odkázána na něčí pomoc. Taky si na počítači nebo TV nevychutnáš vůni jara kdekoliv v přírodě nebo ve městě. Všichni máme nepříjemné pocity, ale jsem přesvědčená, že agorafobie omezuje normální život člověka daleko víc...
23. Duben 2003 - 18:46
Obrázek uživatele Návštěvník
Lenka (anonym)
Zdravím vsechny lidicky s agorafobií a panickými ataky ale i ty, kteri tyto problémy nemaji.Pokud bych si mohla s někym o tomto popovídat budu moc ráda. Moje emailova adresa je len.so"email.cz
27. Duben 2003 - 13:46
Obrázek uživatele Návštěvník
JIRKA (anonym)
POKUD CHCES TAK NAPIS JAK SE LECIS A JA TI NAPISU CO MI POMOHLO.JIRKA
25. Listopad 2003 - 22:22
Obrázek uživatele Návštěvník
JIRKA (anonym)
aHOJ JANI TAKY V TOM LITAM NEJAKY TEN ROK.RAD BYCH SI S TEBOU O TOM POPOVIDAL.JIRKA
25. Listopad 2003 - 22:24
Obrázek uživatele Návštěvník
L (anonym)
Mně na tyto potíže (třes, bušení srdce, zrychlený tep) pomáhá Trimepranol nebo Atenolol. Jsou to sice léky na zvýšený tlak, který mám normální, ale zabírají i na toto. Působí spíš na zevní uklidnění, tj. že na vás není žádné rozčilení vidět, ale já se díky tomu pocitu, že to na mně není vidět, uklidním i vnitřně.
26. Listopad 2003 - 20:57
Obrázek uživatele Návštěvník
JIRKA (anonym)
ME NA SOCIALNI FOBII POMAHA,VZPOMENU LI SI NA PRODELANY KURZ KBT.Z LEKU BERU SEROXAT 20MG.DULEZITE JE NA TO STALE NEMYSLET A TESIT SE ZE SEBEMENSI RADOSTI.PRACE JE TAKE SUPER LEKEM.JAK SE TO U TEBE PROJEVUJE PU=SF?JIRKA
27. Listopad 2003 - 20:59

Stránky

Přidat komentář