283 komentáře / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

Agorafobie

10. Září 2018 - 0:05

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
Maja (anonym)
A jak na ni? Tablety, postupné zvykání na situace, které působí nepříjemnosti nebo nechat tak? Ve 25 letech (synových) mám obavu abych se vůbec někdy osamostatnil. Jak jsem četla vedle: občas to naštve, když jeden každé ráno vstává do práce, také řeší napjaté situace a je kolikrát "hotový" a druhý vstane v 10, vyžere ledničku, koukne na video a pak jde na tenis, za holkou, nebo se jen tak toulat..přijde pozdě večer půl noci kouká na video a tak to jde dokola. Do práce ale ne, protože má problémy.
18. Duben 2005 - 7:38
Obrázek uživatele Návštěvník
kk (anonym)
uvědomuji si, že moje reakce asi bude zlá, ale já to vidím takhle: co sis vychovala, to máš. A to ho stále živíš? V 25 letech? To je snad dost na to, aby byl vykopnut z baráku, a ať se živí jak umí...
18. Duben 2005 - 14:22
Obrázek uživatele Návštěvník
Pajka (anonym)
Majo, jak víš, že má agorafobii? A vůbec co o agorafobii víš? Kdyby bylo 1.dubna, nereagovala bych vůbec a považovala Tvůj příspěvek za pokus o apríl...Agorafobie není o tom, že se necháš živit. Agorafobie je opak, jsi nešťastná ze závislosti na druhých.Agorafobik se úzkostí klepe někde v koutku a moc nemá chuť ani vyžírat ledničku ani koukat na video,naotž vyjít z domu - to je problém největší. Takže tenis a rande a jen tak se tak toulat to teda už naprosto ne!!!Možná má fobii, ale podle toho, cos napsala opravdu jenom a pouze z práce.
18. Duben 2005 - 16:31
Obrázek uživatele Návštěvník
Maja (anonym)
Je to trochu jinak a přece pořád stejně - nevím co se tenkrát stalo, měl na vojně nějaké problémy až skončil v psych.léčebně na 3 týdny, pak modrá knížka a doma pak pokračovala ambulantní léčba na odd. v místě bydliště. Dr mu doporučila skupinovou terapii, ale tam kvůli té blokádě nedojede. Funguje prostě asi tak 2 km kolem domova, výtahy, poschodí, automyčka nedokáže (nemůže,nechce). Přijel takhle z vojny domů a malinko se to zlepšilo,že už přejde most a neřeší to jako dřív. Je to několik let. O agorafobii mi řekla Dr tady na netu po mém dotazu. Dřív jsem to chápala jako labilitu atd. Je to tak 50 na 50. Je to složité. Já mu práci nemohu najít, když bude chtít každou odmítne nebo se bude chovat tak, že ho nebudou chtít přijmout. A za ručičku ho vodit nehodlám. Takže žádný apríl, ale starost.
19. Duben 2005 - 7:22
Obrázek uživatele Návštěvník
Pajka (anonym)
Majo, takže tohle už se agorafobii podobá. Může být jedním z příznaků panické poruchy. Zkus se podívat na www.lundbeck.cz "pro veřejnost" "čím se zabýváme" "deprese a úzkost" tam se dovíš víc, ještě odkazhttp://cz.lundbeck.com/cz/Public/what_we_do/Depression/documents/Trpite%20zachvaty%20panicke%20uzkosti.pdfNa "doktorku" už psalo moc lidí, kteří měli jako hlavní příznak agorafobii a uzdravili se. Bez léků a terapie to asi nepůjde, aspoň o nikom nevím... :( na druhou stranu to není vážná nemoc, ale porucha, zvýšená úzkostnost a přecitlivělost. Na internetu jsou taky stránky ČT www.diagnoza.cz, kde je celkem dobře zpracováno téma agorafobie. Mluví tam odborník na úzkostné stavy MUDr.Praško a kdybych Ti měla poradit, tak bych na Tvém místě dala syna na intenzivní terapii do jeho centra v Praze. O něm jako o autorovi se více dovíš např.na www.grada.cz. Je to opravdu odborník na slovo vzatý, který má za sebou kvanata uzdravených lidí.Přeju Ti, abyste se oba se synem z té depresivní stagnace pohnuli směrem kupředu...
19. Duben 2005 - 9:03
Obrázek uživatele Návštěvník
Maja (anonym)
Díky za rady, doufám, že MUDr. Praško poradí i na dálku, až se posuneme dál, ozvu se.
19. Duben 2005 - 10:37
Obrázek uživatele Návštěvník
Maja (anonym)
Tak jsem opět zde. U Dr. Praška jsme nepochodili - doporučil nám hospitalizaci v Praze (???). Tudíž prosím, kdo by věděl o nějakém dobrém Dr. v okrese F-M napište mi, třeba na můj mail. Ještě jednou děkuji. Maja
28. Duben 2005 - 13:32
Obrázek uživatele Návštěvník
Pajka (anonym)
Majo, proč se bráníš hospitalizaci? Je to špičkové pracoviště. Podívala ses na www.diagnozy.cz? Tam o tom mluví právě Praško... Nemá zatím rodinu ani práci, může čas věnovat naplno svému uzdravení!!! Neboj se toho, není to blázinec, tak jak ho mají lidé většinou v podvědomí. Je to odborné specializované pracoviště, běžte do toho!!!
30. Duben 2005 - 12:51
Obrázek uživatele Návštěvník
Bianca (anonym)
Pochopte, není schopen tam fyzicky dojet, když se pohybuje cca 1,5 km kolem domova.
3. Květen 2005 - 7:23
Obrázek uživatele Návštěvník
Maja (anonym)
Ano, je to tak, bydlíme na malém městě a to je vpodstatě jeho působiště, dál není schopen zajet.
3. Květen 2005 - 7:25
Obrázek uživatele Návštěvník
gabika (anonym)
Ahojte vsedci!Tiez trpim tak ako vy.Velmi dobre viem ake je to hrozne zit takto a byt zavisly od inych.Prosim moze mi niekto napisat ake ma pocity vonku?ja mam pocit ze zle vidim ale zrak mam OK a pocit ze neprejdem ani par krokov bez pomoci,miha sa mi vsetko.diky pa-pa
4. Květen 2005 - 18:53
Obrázek uživatele Návštěvník
Pajka (anonym)
Tak je potřeba ho tam dostat. Zaklidnit léky, naložit do auta a přepravit. Nebo o co jde? Chcete se dívat celý zbytek jeho života, jak to s ním jde od desíti k pěti? Vždyť takové případy končívají tím, že okruh působnosti se zužuje až na dům, místnost, postel. Čím dřív se to bludiště rozetne, tím rychleji a s vynaložením menšího úsilí se z toho dostane. Psával sem kluk z Prahy, se kterým denně cestoval přes Prahu blízký člověk do práce a z práce, obrovská oběť okolí a jeho výčitky, že a jak jim je na obtíž . Ten kluk pracoval na vedoucím postu, ale nebyl schopen překonat trasu práce-domov sám. Po dlouhém vnitřním boji a zjištění, že sám se z toho fakt nedostane, se začal léčit, brát antidepresiva apod. a chodit pravidelně na terapii. Během krátké doby se jeho stav zlepšil natolik, že začal dojíždět sám a dnes se cítí prakticky zdráv a šťastný, že ten krok udělal. Je to cca 2 roky...
5. Květen 2005 - 20:10
Obrázek uživatele Návštěvník
Maja (anonym)
Osobně si myslím že se tomu moc věnuješ a psychicky si to zveličuješ-vím mél jsem to samé. Nejvíce mi pomohlo cvičení a kondice to mě zatím od toho odpoutalo a to byl začátek mě se sice vyskytly i jiné problémy a tak jsem si toho časem přestal všímat.pravděpodobně to je jen pocit a tak (ja)ho vždycky vypudím jiným pocitem představím si něco horšího než je můj problém a v tu chvíli mi to připadne jako blbost a mám klid.CHce to tréning...ps hodně štěstí
5. Květen 2005 - 21:14
Obrázek uživatele Návštěvník
Dorotka (anonym)
Ahoj Gabi,no přesně to co říkáš - poslední dobou se mi točí hlava(aspoň mi to tak připadá), nejsem ve své kůži.Taky mám pocit,že špatně vidím -hlavně venku na procházce.Pak zpanikařím a je to horší, mám strach a obavy co se to se mnou děje! Jak to překonáváš nebo jak to řešíš? HOdně mi pomáhá s někým o tom mluvit.
5. Květen 2005 - 21:31
Obrázek uživatele Návštěvník
gabika (anonym)
Ahoj Dorotka,dakujem ze si reagovala.Viem co prezivas,su to neprijemne pocity a hlavne vonku.Akoby som stala na vode a mala udrzat rovnovahu aj ked sa divam z okna von vsetko je akesy cudne.Je to psychika akoby som mala zuzene cievy co vedu do oci a mozgu.Aj hluky sa mi niekedy zleju do kopy na okamih a strpne tvar to su tie pocity ze nevies co sa deje.Aj beries nejake lieky?Ja nie.Skusala si gingo?
6. Květen 2005 - 20:48
Obrázek uživatele Návštěvník
Maja (anonym)
Ano je potřeba ho tam dostat, to je také smysl této diskuze. Je mu 25 let, 187cm/90 kg. Normální chlap, který si myslí, že si poradí se svými problémy sám. Zdejší lékaři mu nepomohli. 400 km do Prahy. Potřebuji radu, jak ho přesvědčit, že se 'musí' jít léčit a mám na to vůbec právo? Když má dítě horečku, je to jasné. 1)Není dítě 2) Nechce o tom mluvit - brání se tomu, pravděpodobně mu to vrací vzpomínky na pobyt na psychiatrii ve voj. nemocnici, což jistě nebyl žádný med. Není to jednoduché ani pro zbytek rodiny. Ano, jako matka se na to dívám dost dlouho. Pajka je hezká přezdívka, ale kdo se za ní skrývá, teoretik, odborník, nebo rodič?
9. Květen 2005 - 13:29
Obrázek uživatele Návštěvník
kk (anonym)
400 km od Prahy? To je nějaká východní Morava nebo skoro Slovensko? Psychologové snad nejsou jen v Praze. Vím například o jedné v Lipníku nad Bečvou, ale ta zrovna teď pacienty nebere. Co Zlaté stránky?
9. Květen 2005 - 14:44
Obrázek uživatele Návštěvník
peter (anonym)
čau gabika,čo je gingo?
11. Květen 2005 - 18:13
Obrázek uživatele Návštěvník
gabika (anonym)
Ahoj Peter.Gingo biloba je vytazok z listu z tohto stromu.Zlepsuje krvny obeh v celom tele hlavne v mozgu.Zabespecuje prívod kyslíka,zabranuje tvorbe krvnych zrazenin.Pomaha proti zavratom,zvoneniu v usiach a nedostatocnemu prekrveniu koncatin.Ja si kupujem Bio-biloba,je to sice dost drahe ale dobre.Mne dakedy hrozne piskalo v usiach ale je to lepsie.Ale neberiem to pravidelne,malo by sa to aspon 3 mesiace v kuse.Dufam som ti aspon trochu pomohla.Ozvi sa potom ci si to skusal a ako si bol spokojny.pa
11. Květen 2005 - 18:40
Obrázek uživatele Návštěvník
gabika (anonym)
Ahojky co je s vami?Nikto sa tu uz dlho neozval.Dufam ze sa mate vsetci dobre a v pohode prezivate slnecne dni.Ak mate niekto nieco nove tak sa ozvite.pa-pa
29. Květen 2005 - 23:02
Obrázek uživatele Návštěvník
Libor (anonym)
Začnu asi nezvykle,ale z tvého popisu vyplývá,že se tvůj syn v tom utápí. To není dobré,asi to sama dobře víš. Popíšu ti svůj případ:Jednoho dne zničeho nic jsem se v práci "zhroutil" tlak mi vylítl trochu nahoru jinak nic,hrozná motolice. S těmito "příznaky" jsem chodil do práce asi ještě 14 dní,pak nastal zlom. Šel jsem k doktorovi s tím že mám asi blokovanou páteř. Samozřejmě vše ok. Po týdnu na neschopence jsem zjistil,že se mi dělá špatně při cestování. Jenže ono se to stupnovalo. Došlo to tak daleko že jsem nemohl vyjít ani nakrok, a doma sám to byl horor. Skončil jsem s hospitalizací v nemocnici,tam mi nezjistili nic,nemusím vykládat jaká vyšetření jsem absolvoval od RTG,EEG,Rezonance,CT,Echo srdce celodenní měření tlaku,až po testy na rakovinu.....Samozřejmě všechno negativní. Po odchodu z nemocnice se nic nezměnilo spíš naopak přišla ještě do toho šílená úzkost bolení hlavy pálení po celém těle,brnění,plachost na světlo a derealizace s deperzonalizací,bušení srdce,arytmie........Chodil jsem pak ambulantně na internu,kde mi asi po mých dvou "vyplašených" nocích,doktorka sdělila že mám agoraffobii spojenou s panickou poruchou. Samozřejmě při každé návštěvě mi dělala EKG s negativním výsledkem.Dostal jsem papír k obvodákovi který vše osvětloval a ten mne poslal k psychiatrovi. Samozřejmě čekací doba byla měsíc za tu dobu jsem myslel že zešílím. Rodina mi nabídla pomoc ve smyslu doprovodu. Při první návštěvě jsem dostal léky jak antidepresiva tak na zklidnění úzkosti.V té době neznalý jsem si představoval průběh jako u chřipky spolknu zapiju bude o něco líp. jenže po třech měsícíhc stav stejný. Rozhodl jsem se ukončit terapie. Další půl rok jsem sháněl informace na jiné doktory. Dostal jsem se do ruky psychologům u kterých jsem nechal skoro třicet tisíc bez výsledku. Nechal jsem se uschopnit a do práce jezdil s doprovodem bylo to o něco snesitelnější,ale jinak spíš se to stupnovalo.Doma musel pořád někdo být,měřil jsem si furt tlak..Po dvou letech se mi podařil sehnat kontakt na doktora.. spíš řečeno odvážil jsem se zase svěřit se odborníkům. Tomu vlastně předcházelo smíření se s mým problémem uvědomění si,že obtěžuji i své nejblížší a to takhle dál nejde.Doktor napsal zase antidepresiva a léky na zklidnění. Léky na sklidnění zabraly téměř do druhého dne. To byla největší úleva. Do třech měsíců jsem se sám rozhodl uskutečnit cestu do práce sám.. hrůza ale podařilo se. Zpatky přijel doprovod. Druhý den tam opět sám a zpátky také. Nebudu skrývat že mi bylo šíleně hrůza myslel jsem že nevystoupím necítil jsem skoro nohy (neposlouchaly mne) ale nakonec jsem vystoupil. Tenhle děs trval asi měsíc a půl pak ustupoval až se ztratil sice ne úplně ale je v takové míře,že mi nebrání cestovat kamkoliv ,být doma sám. Pro mne to je obrovský úspěch.Pro rodinu ještě větší,už nejsem na nikom závislý!!! A o to celou dobu šlo. Nevím jestli jsem to napsal dost výstižně ale je nutné mít odbornou péči neodmítat ji,vůle je hezká ale neznám nikoho kdo by to v takových případech zvládl vůlí.Důležité je si uvědomit co se v člověku děje porozumět a snažit se tomu čelit ale ne násilím,postupně pomalu ale pořád jistě dopředu,hlavně se nevracet zpátky..!!!!!!!!!!Libor
6. Červenec 2005 - 21:53
Obrázek uživatele Návštěvník
Pajka (anonym)
Libore, výborný příspěvek! Díky, žes ho napsal...
7. Červenec 2005 - 19:27
Obrázek uživatele Návštěvník
Maja (anonym)
.:Libore:.Přesně jak to popisuješ, to pravděpodobně prožívá i syn. S tím, že on ani s doprovodem nedokáže překonat tu svou hranici. Řekněme, že se mohl pohybovat v okruhu našeho města. Zdálo se, že čas je nápomocen a on se postupně sklidní natolik, že nebude musit tyhle věci řešit. Minulý týden se však jeho situace zhoršila - omezil se pouze na naše malé sídliště, do města již nedojede, nedojde nikam.Ke změně došlo v období, kdy mu bylo nabídnuto zaměstnání (konečně), které by se dalo i s tím jeho stavem zvládnout. Pozitivní fakt je ten, že byl ochoten navštívit psychologa a psychiatra. Dostal nějaké léky Aurorix. Pravděpodobně je užívá. Obávám se však, že pokud se jeho stav nezmění, nezvládnu to a budu potřebovat pomoc já sama. Fakt nevím, jak dál. MajaPS: Zaujalo mě, že tyhle problémy může způsobit páteř, tlak, srdce atd? Dalo by to asi velkou práci ho na taková vyšetření dostat. Ale možná za nějaký čas by se to podařilo..
27. Červenec 2005 - 13:25
Obrázek uživatele Návštěvník
Pajka (anonym)
Majo, chtělo by to intenzivní terapii co nejdřív, nejlíp u Praška. Nebraň se tomu. Oni by Ti mohli pomoci poradit i v tom, jak ho do léčebny dostat. Nedělej si marné naděje, sám se z toho nedostane a radius jeho pohybu se bude zmenšovat a cestake zdraví prodlužovat. Držím Ti pěsti, aby bylo líp...
27. Červenec 2005 - 23:57
Obrázek uživatele Návštěvník
Maja (anonym)
Ano, počkám asi jak bude probíhat léčba ve zdejší nemocnici. Pokud se bude vyvíjet vlažně, budu chtít pomoc přímo od něho (Dr.Praška). Nicméně jsem ho před nedávnem kontaktovala. Jedna z jeho lékařek, zřejmě pověřena těmito záležitostmi mi sdělila, že pokud není schopen k nim dojet, nemůžou nic dělat. Dr. Praško pracuje výhradně na své klinice a k pacientům (potencionálním) externě nevyjíždí.
29. Červenec 2005 - 12:59
Obrázek uživatele Návštěvník
Libor (anonym)
Majo,tento stav nezpůsobuje srdce,páteř..atd. Je to vlastně způsobeno celkovým psychickým vyčerpáním. Celou dobu se to v tobě hromadí po malých kouscích (nervování se z blbostí,stres atd.) až ti vlastní tělo řekne dost. Příznaky potom se můžou projevi i po fyzické stránce - bušení srdce,motání,vysoký tlak ap.)Je to chemická reakce mozku která je v danou chvíli narušena a je potřeba u většiny případů léčba léky. Ne každý lék ale sedne nebo zabere je potřeba po neúspěchu změnit léky na doporučení lékaře. Mě osobně zabraly asi až třetí léky. Důležité je nevzdávat se a neustupovat. Je to ale pro člověka který tím trpí strašně těžké,čítal jsem taky takto pozbudivé věty,ale vždy ve mě probouzely pocit typu lehce napíšeš ale hůře vykonáš.Vím co tvůj sny prožívá,ale on musí najít v sobě tu vnitřní sílu která ho z toho začne pomalu zase vracet zpět,nesmí se litovat a přestávat věřit,žr by se to mohlo kdy změnit.Musí začít sám od sebe a ne proto že musí,ale že chce!! Někdy jsem si říkal ale já chci ono to ale nejde. A to je ta potíž, slůvko ALE vždy se najde něco co by mne omluvilo,proč do toho nejdu a nechci to udělat. Já jsem si nakoupil přes internet knížky od Praška i jiných autorů a byl jsem v tom ponořený skoro pořád a to mi tak trochu pomohlo. Pasáže z knížek typu:jezdit metrem kdy cítím že je snad se mnou konec a po chvíli zjištuji,že strach opadává...ale ne na dlouho protože se ještě silnější vrací a takhle to jde dokola než se strach stáhne na únosnou hodnotu,představa že bych takhle jezdil metrem třeba 6 hodin mne vždycky dostala smíchem na kolena :-)Důležité je vystavovat se těm situacím,prtože jinak se člověk utvrzuje v tom,že mu opravdu něco hrozí a tělo se blokuje v bludném kruhu.Doktor mi říkal také že strach je potřeba zase dostat pod tu zdravou kontrolu,je to jako se znova učit jezdit na kole jsou u toho pády aty se vždy musíš zvednout a jet dál. Nesmíš nikdy nechat kolo ležet na zemi a utéci jinak se budeš motat v bludném kruhu.Libordržím mu palce
30. Červenec 2005 - 18:04
Obrázek uživatele Návštěvník
Daniela (anonym)
Ahoj Libore, díky za přesné popsání mých fyzických stavů. Nic nepomohlo (zatím). Asi jsem taky měla smůlu na doktory. Nevíš o někom, kdo by pomohl??? Psychologové mně jenom donekonečna rozpitvávají a mně to děsně rozčiluje. Uvítala bych pomoc opravdového odborníka.
16. Červen 2006 - 15:27
Obrázek uživatele Návštěvník
ahoj (anonym)
ahoj,co je lepší na agorafobii?seropram nebo citalec,prosim na mejla monakalba"seznam.cz
4. Září 2006 - 13:55
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Mrknite se na www.uzkost.cz
4. Září 2006 - 16:37
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Fevarin a Rivotril přia akutní depresi. Mám vyzkoušeno všechno a tato kombinace je ta správná, i když jsem na dávce 300mg denně. Marcela
17. Září 2006 - 18:28

Stránky

Přidat komentář

Reklama

Reklama