104 komentáře / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

Agorafobie a panická porucha-podpora v těžkých situacích

10. Září 2018 - 0:12

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
Romana (anonym)
Ahoj všem kdo otevřou tyto stránky.Pokusme se podpoit se navzájem,psát si,radit si a vše,co nám pomůže v těchto obbtížných situacích.Mě je 27 let a léčím se s agorafobií od 19 ti let.Někdy je lépe,někdy hrůza.Prauji,ale třeb nakoupit a jen tk se jít projít nezvládám.U všeho mě doprovází přítel.
12. Srpen 2008 - 18:42
Obrázek uživatele Návštěvník
Hanka 1 (anonym)
Romano ahoj ,já se trápím agorou mnoho let,bylo dobře ,pak se něco semele a je po dobře,nezvládám MHD,Tesca apod.
13. Srpen 2008 - 14:11
Obrázek uživatele Návštěvník
Klára (anonym)
Romano, agorafobií trpím, léčím.... neléčím se.... a zase léčím a pak opět trpím.... už více jak 20 let. Momentálně Cipralex asi už více než 3 měsíce. Ale dnes dusno, lepkavo, jiná trasa než obvykle a opět berlička v podobě oxazepamu... co k tomu dotat?
13. Srpen 2008 - 18:42
Obrázek uživatele Návštěvník
Romana (anonym)
Ahoj Hanko a Kláro,děkuji za příspěvky.Je to porucha u které člověk nikdy neví kdy a jak bude.Bohužel teď nemám příležitost moc chodit na net,al budu ráda když napíšete.
21. Srpen 2008 - 19:38
Obrázek uživatele Návštěvník
Hanka 1 (anonym)
Ahoj všem,tak mně doktor řekl,že agorafobie jako taková sama o sobě není nemoc ,ale fobie,takže holt s touhle fobií povedene boj a boj,a uvidíme,kdo s koho.
21. Srpen 2008 - 21:52
Obrázek uživatele Návštěvník
Romana (anonym)
Hanko,to máš pravdu,fobie není nemoc,ale porucha.Každý to prožíváme jinak,ale symptomy máme většinou stejné.Jen každý třeba na jiných místech.Mě nevadí nic s doprovodem,zvládám obchody,MHD,prostě cokoliv,ale sama ne.Jen doma a v práci nemám čas nad tím přemýšlet,jsem hodně zaměstnaná a tím pádem nemají vtíravé myšlenky na to jestli mi zas neude zle šanci se projevit.Nejhorší je když člověk nemá co dělat.Jinak co holky?
22. Srpen 2008 - 7:19
Obrázek uživatele Návštěvník
aKaCiA (anonym)
Ahojky,měla bych jednu otázečku. Jak se pozná Agorafobie? Trpím panickou poruchou a už víc jak rok mám problém: nechodím ven, doma se cítím bezpečně a když vyjdu ven, musí jít semnou přítel a držet mě za ruku. Když je ode mě víc jak metr, začínám se třást a buší mi srdce, cítím se něčím ohrožená ale nevím čím...nedokážu jít nakoupit, nejhorší je to v těch velkých hypermarketech, cítím strašný tlak na hrudi, točí se mi hlava a nemůžu dýchat. Minulý týden jsem chtěla vynést smetí a s hrůzou jsem zjistila, že to sama nezvládnu...
24. Srpen 2008 - 2:35
Obrázek uživatele Návštěvník
Hanka1 (anonym)
akacio,,,,,,,,,,,,tak to je agorafobie a to chce prostě psychoterapii a trénovat a hlavně se nezavírat doma uplně,tím se to ještě zhorší,postupně začni nejdříve třeba 10m od domu a pak dál a neboj nic se ti nestane,začni dělat terapii,porad se s psychiatrem,jen se prostě nezavírej doma,uvidíš půjde to,mám jí mnoho let
24. Srpen 2008 - 10:12
Obrázek uživatele Návštěvník
Lenka N (anonym)
Ahojky Akacio Hanča má pravdu a udělejto tak.Bez pomocí psychiatra a i psychologa to sama nezvládneš.Co se týká toho bezpečídoma.Tak na to pozor!!!!.Já si tím prošla čím víc jsem se uzavírala doma,stav se zhoršoval.Došlo to tak daleko že když se mi podařilo opustit konečně jisté prostředí a došla konečně k psychyatrovi,tak jsem byla v takovém stavu,že mi bylo řečeno že ještě chvíli a skončila jsem přímo na oddělení.A to ty snad nechceš.Bohužel bez antidepresiv se to neobejde stím počítej.Já krom toho navštěvuji i psychologická sezení,mě osobně pomáhají,mám skvělého lékaře a navíc i dost dobrou kamarádku která mě nenechává zahálet.Dnes zvládám téměř vše krom autobusu a vlaku.Alenemysli si občas ty ataky přijdou a někdo semnou ven musí ale už to není tak časté.Držím ti palečky a hlavně se nevzdávej bude líp uvidíš.
24. Srpen 2008 - 10:42
Obrázek uživatele Návštěvník
aKaCiA (anonym)
Moc děkuji za odpověďi, fakt je to ta Agorafobie? To mám teda radost...Já chodím k psychiatrovi ale moc semnou nemluví, teď jsem si našla psychoterapeuta kvůli Hraniční a Panické poruše(ještě jsem u něj nebyla) tak to s ním asi prodiskutuju. Nedokážu si představit, že bych šla sama 10m od domu, dělá mi zle už jen představa, že bych měla vyjít sama na chodbu a zavřít zasebou dveře...ikdybych se sebevíc snažila, sama vyjít ven nedokážu. Je to takovej zvláštní pocit, jako bych dělila svět na dva světy-jeden jako byt a druhý začíná za dveřma našeho bytu.
24. Srpen 2008 - 18:18
Obrázek uživatele Návštěvník
Hanka 1 (anonym)
akacie bohužel tak to je ale fakt to zkoušej uvidíš půjde to ,vezmi si třeba do ruky telefon,a jdi zvládneš to zkus třeba s někým volat a opakuj to denně,kolik ti je ?Ty zřejmě nepracuješ ,vid?A jak to děláš s doktory atd?
24. Srpen 2008 - 19:42
Obrázek uživatele Návštěvník
aKaCiA (anonym)
Je mi 21 let. Nepracuju, dřív mě přítel vodil do práce, ale pak jsem dala výpověď. Nějak jsem to psychicky nezvládala. Pracovala jsem za přepážkou na poště a bylo toho na mě moc, strašně snadno mě cokoliv rozhodilo a navíc jsem tam byla nejmladší, tak se do mě pořád ty starý pošťačky navážely, dělaly mi naschvály, pak mě začaly ztrapňovat...tak jsem to vzdala. Jak to dělám s doktory? Myslíš jak k nim chodim? Přítel mě tam vždycky dovede, sama bych tam nešla. Ale víš co je zvláštní? Něco málo jsem si dnes o Agorafobii přečetla a hodně se píše o těch dopravních prostředcích. Kdybych měla sama opustit byt, druhý záchytný bod by pro mě byl určitě autobus. Nevíš proč?Přijde mi, že se cítím bezpečně v čemkoliv uzavřeným, co nemá velkou rozlohu nebo tam není moc lidí, bez ohledu na to, jestli to jede nebo plave:-) Akorát letadlo, to bych asi nepřežila...
24. Srpen 2008 - 22:57
Obrázek uživatele Návštěvník
Hanka 1 (anonym)
akacie.........prostě agorafobie je především strach z otevřeného prostoru,přeloženo z řečtiny,sama nechodíš ani třeba na zahradu? A co rodiče ,ty to nechává v klidu?Takhle se ale z toho nedostaneš jsi mladá,musíš makat na sobě jinak to přejde do chronické fáze.Držím palce
25. Srpen 2008 - 10:44
Obrázek uživatele Návštěvník
aKaCiA (anonym)
Zahradu nemáme, bydlím s přítelem v paneláku. S matkou se moc nebavím, je alkoholička a prohlásila o mě, že jsem odmalička vyhlá a že ji všichni litovali, že má takový dítě. Jenže už se nedívá na to, že mi omalička ubližovala a když si našla svého nynějšího muže, nechala ho aby mě týral...10 let. Moc Ti děkuji za podporu, budu se snažit na sobě makat, snad se to všechno jednou spraví
25. Srpen 2008 - 15:45
Obrázek uživatele Návštěvník
Hanka 1 (anonym)
aKacio ,,,,,,,,,,,,,,určitě se z toho dostaneš ,bereš Antidepresiva?Jsi z Prahy,poradila bych ti terapii ,kterou jsem začala dělat já,chceš-li písni mi je mi líto,že tak mladá máš tyhle trable,vím co to obnáší a nebo víš co založ si novou meil adresu a napiš jí sem a já ti napíšu,máš -li zájem,uvidíš zvládneš to,jen se nezavírej doma,i kdybys denně měla obejít dům,dělej to,vezmi si telefon a třeba si telefonem povídej s přítelem,nemáš pejska.............
25. Srpen 2008 - 17:59
Obrázek uživatele Návštěvník
aKaCiA (anonym)
Já jsem právě takovej lajdák,že ty antidepresiva 2 dny beru a 14 dní ne:-( Nedokážu brát nic pravidelně...ani svý spreje na astma. Jsem z Brna, můj mail je akacia"seznam.cz, ICQ:426 999 568. Pejska nemám, měla jsem ale bydleli jsme v domě přítelových rodičů a ti mě neměli rádi, donutili přítele aby ho odvedl a přivázal venku jen proto, aby mi ublížili protože věděli, že jsem na něm byla závislá...doteď se z toho nějak nedokážu vzpamatovat. Teď jsme v podnájmu takže s pejskem by byl asi trošku problém. Ale až mi bude trošku líp a budu schopná jít do práce, vezmu si hypotéku a určitě si pejska pořídím, strašně bych chtěla nějakýho mazlíka do postele:-) Se zvířaty jsem si vždycky rozuměla líp než s lidmi...
26. Srpen 2008 - 2:42
Obrázek uživatele Návštěvník
Klára (anonym)
Vždy jsem také velmi lajdačila v léčbě. Jakmile se mi udělalo trochu líp nebo když bylo období klidu - bez příznaků agory, hned jsem to brala na lehkou váhu, na psychiatra se vykašlala, sem tam nějaké anxyolitikum jsem nafasovala u obv. lékaře. Nemá to smysl, stane se to bludným kruhem, chronickou záležitostí. Mělo by se to poctivě léčit, je spousta forem. Chytnout to zkraje za pačesy a nenechat propuknout naplno. Pak s tím člověk svádí nerovný boj. Vím o čem mluvím, Hanka určitě také, žijeme tak už přes dvacet let. Hanko, neva, že mluvím i za Tebe?
26. Srpen 2008 - 16:47
Obrázek uživatele Návštěvník
aKaCiA (anonym)
Já byla vždycky taková, nevydržím brát pravidelně ani antibiotika a zřídkakdy je doberu do konce...na jedné straně je to pocit, že mě to svazuje, že něco "musím" a na druhé straně je to asi můj životní styl...nechávám zajít věci strašně daleko a když už není jiná cesta, začnu to řešit. Na maturitu jsem se učila 3 dny před zkouškama, veškeré školní práce na které jsem měla 2 měsíce jsem zpravidla vypracovávala v noci předtím než jsem je měla odevzdat, chybějící látky jsem si do sešitu dopisovala až mi třídní vyhrožovala důtkou. Dá se to nějak změnit? Pomůže mi psychoterapeut i v tomhle? Jsem naštvaná sama na sebe že věci řeším takhle, ale přesto se k tomu nedokážu přinutit:-(
26. Srpen 2008 - 18:57
Obrázek uživatele Návštěvník
Hanka 1 (anonym)
Kláro nevadí,,,,,,,,,,,,ale já taková nebyla,já byla v léčbě dost důsledná,jenže když se to objevilo uplně poprvé žádná AD nebyla,tak to já jsem zase opak i akacie,důsledná ,pilná ,pečlivka až moc
26. Srpen 2008 - 20:30
Obrázek uživatele Návštěvník
aKaCiA (anonym)
A jak se takové věci řešily když nebyly AD?To muselo být strašný...
27. Srpen 2008 - 3:08
Obrázek uživatele Návštěvník
Klára (anonym)
Hanko, víš já jsem myslela to, že když ta možnost je, je třeba to začít řešit včas. Přesně také narážím na situaci před těmi x lety, kdy nám ani nikdo pořádně nevysvětlil o co se jedná. Já jsem byla léčena Thioridazinem, ten mi vůbec nedělal dobře, byla jsem z toho tak umlácená, že při nejbližší příležitosti jsem to vzdala. Pak do mně zase rvali Prothiaden, prostě AD taková jaká se předepisují teď, nebyla. Akacie, já jsem spíš také taková ...co můžeš udělati dnes, můžeš udělat i zítra..., ale nevím, jestli dělám dobře. Kdybych na všechno kašlala a nevadilo by mi to, dobře, ale když vím, že mně něco nepříjemného čeká a pořád to odkládám, stejně na to musím myslet a to je asi ještě horší než si to vyřešit ihned. Já si myslím, že dobrý psycholog by Ti určitě mohl pomoci. Já u psychologa nikdy nebyla, pouze u psychiatra.
27. Srpen 2008 - 21:23
Obrázek uživatele Návštěvník
aKaCiA (anonym)
Já taky začínala psychiatrem, v době kdy jsem se rozhodla léčit jsem měla pořezaný celý tělo...přes 10tisíc zářezů a to už na psychologa rozhodně nebylo. Později mi psychiatrička doporučila abych si našla i psychologa, jenže nějak jsme si s tou psycholožkou nesedly. Poprvé jsem si ublížila v 7mi letech a ona mi furt tvrdila, že to není možné, protože sedmileté dítě z toho ještě nemá rozum. Tak jsem tam byla asi třikrát a pak jsem to vzdala...teď jsem našla 3 psychoterapeuty kteří by mě přijali-2 psychology a jednoho psychiatra, tak snad se mi to pod vedením psychoterapeuta podaří zvládnout. Ale zase je problém, že všichni tři jsou chlapi a nejsem si jistá, jestli s chlapem budu moct mluvit stejně jako se ženou. Ale asi budu muset, protože jsem v celém Brně našla pouze 5 psychoterapeutů, kteří nejsou soukromí a z toho se mi ozvali 3. Všichni ostatní chtějí 400-600Kč za 50 minut.
27. Srpen 2008 - 23:07
Obrázek uživatele Návštěvník
Hanka1 (anonym)
kLÁRO máš pravdu za nás to opravdu bylo jinak.Akacie v Brně je spousta dobrých psychiatrů i psychologů,myslím,že máš štěstí,že jsi z Brna
28. Srpen 2008 - 12:10
Obrázek uživatele Návštěvník
aKaCiA (anonym)
To asi jo, nedokážu si představit kolik psychoterapeutů mají v menších městech. Ale nadruhou stranu je chápu...kdybych na to měla školu,asi bych taky dělala na soukromo protože pojišťovny se dneska moc nepředají...
31. Srpen 2008 - 3:34
Obrázek uživatele Návštěvník
Dana (anonym)
Ahoj, asi 5 let trpim agorafobii a hlavne panickym strachem-uzkosti. Nejdriv jsem se lecila, pak to na nejaky cas samo temer vymizelo. Obcas se to sice vratilo, ale nebylo to tak "desny" jako poprve. A ted nevim, co mam delat. Mame za necely 3 tydny s manzelem letet na svatebni cestu a ja se zacinam hrozna bat. Jeste nikdy jsem neletela, ale chtela jsem se prekonat a jit do toho, dokazat si neco. Jen jak se to blizi, tak na to porad vic a vic myslim, dovolenou uz nemuzu zrusit a nevim, jak si pomoc. Je to smutny, kdyz si rikam, ze to je nase svatebni cesta a ja se na ni vubec netesim a nejradsi bych se tomu vsemu vyhnula. Nevite, jestli mi muze nekdo napsat nejaky prasek na uklidneni na tu cestu? Nebo co bych mela delat.
1. Září 2008 - 15:26
Obrázek uživatele Návštěvník
Klára (anonym)
Dano, úplně Tě chápu, ale pokud máš aspoň trochu chápajícího lékaře(ku) v dosahu, kterému jsi schopna svěřit se se svými panickými úzkostmi, určitě Ti něco předepíše. Já jsem se i ze svýmu panikami a agorafobiemi nalétala hodně. Naposledy loni do Paříže. Asi tak 2 hodiny před letem si dám prášek na uklidnění a v letadle, když bych se cítila nějak divně ještě půl prášku. Zatím jsem to vždycky zvládla, ale pouze let trvající tak 2,5 hodiny, max. 3 hodiny. Já si myslím, že pokud máš vedle sebe manžela, budeš mít oporu i v něm. Co se týče cestování, letadlo je nepříjemné i úplně "normálním" lidem, takže něco na uklidnění si možná dopřává kdekdo. Přeji Ti ať se Ti svatební cesta vydaří, nenech si ji ničím zkazit!
1. Září 2008 - 16:27
Obrázek uživatele Návštěvník
petrů (anonym)
ahoj.měla jsem první klaustrofobii,nemohla jsem jet tramvají, kino atd. Pakto mne nějak přešlo a mám agorafobii.Vlastně opět po čase. Jezdila jsem sama do zahraničí ,ale teď musím načerpat odvahu zajít do obchodu.Jsou dny horší a někdy jakoby nic.Nejhorší je,že něco slíbím jak mi je ok a pak jak mám jet jsem KO.Můžete mi napsat čeho se člověk tak bojí...je to nevysvětlitelné Že? Keta
8. Listopad 2008 - 22:16
Obrázek uživatele Návštěvník
Anna (anonym)
Ahoj, mám to taky tak. Procestovala jsem Evropu a teď mám problém dojít do obchodu. Začalo to před šesti lety, pak ustoupilo a teď znovu. Pořád mám úzkostné stavy. Nevím, co s tím. Zdráhám se začít brát AD.
9. Listopad 2008 - 12:10
Obrázek uživatele Návštěvník
Hanka 1 (anonym)
Agoška se mnou žije už léta,chvíli si dá pauzu i pár let a pak je zase zpět,máte holky recept jak na ní?
9. Listopad 2008 - 14:34
Obrázek uživatele Návštěvník
Anna (anonym)
Taky bych nějaký brala:-) Když nechci brát AD...
9. Listopad 2008 - 17:45

Stránky

Přidat komentář

Reklama

Reklama