49 komentářů / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

Adopce - říct nebo neříct ?

10. Září 2018 - 0:10

Komentáře

Obrázek uživatele Návštěvník
Danča (anonym)
Mám 11letého syna, který je adoptovaný a neví to. Manžel je zásadně proti abychom mu to říkali, ale já mám pochybnosti. Co když přijde zdravotní problém? Nebo si bude v budoucnu dělat test DNA a pak zjistí, že jsme mu celý život lhali? Podotýkám, že šťastná shoda náhod tomu chtěla, že jsme si ho vezli z porodnice, když mu bylo 7 dní a tím pádem jsme všude, v rodném listě, v očkovacím průkazu, prostě ve všech dokumentech uvedení jako jeho rodiče. Uvítám názory všech. Děkuji!
5. Říjen 2007 - 20:23
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana v Býku (anonym)
Ahoj Dančo.Můj názor:říct to až v osmnácti.Nyní věk velmi lehce nabouratelný zmatky v hlavince.16-ti:věk puberťák,nevíš co by mu v hlavě vrtalo až by se to v něm vzbouřiloa mohl by začít dělat něco co by tě bolelo.18-tiletý člověk už by měl posoudit vše s jasnou hlavou a sám se k tomu čelem postavit.Myslím,že pokud to bude až v 18-ti,budeš mile překvapena jeho reakcí.Zasloužíš si to.JSI DOBRÁ DUŠE:-)
7. Říjen 2007 - 19:05
Obrázek uživatele Návštěvník
Mony (anonym)
ani v těch 18nácti to nemusí úplně dobře vzít.Taky jsem chtěla adoptovat,ale každý mě odrazuje od adopce...nevíš co z toho vyroste,ty se staráš,a on ti pak zdrhne,dělá ostudu.....jenže to se stává i s vlastníma dětma,že jo.
7. Říjen 2007 - 19:22
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana v Býku (anonym)
Mony adopce je závažný krok.Musíš si to pěkně překalkulovat,ale pokud do toho půjdeš,můžeš být i velmi šťastná:-)))))Víš i vlastní dítě tě dokáže odkopnout.To už je riziko,ale jdi do toho,určitě,Budu ti držet pěsti,tááááááááááákhle moc:-)
7. Říjen 2007 - 20:33
Obrázek uživatele Návštěvník
katka (anonym)
mě přijde strašně nefér to neříct. Můžeš popřemýšlet kdy je vhodný věk, ale on má právo to vědět. Mě by to taky zajímalo, i když já jsem oběma rodičům tak strašně podobná, že u mě pochyby nepřicházejí v úvahu. Ale rozhodně mu to jednou řekini.
7. Říjen 2007 - 22:42
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Určitě říci!!!! Mě to nikdo neřekl, dozvěděla jsem se to až skoro ve 40. Nyní moje dcera onemocněla roztroušenou sklerozou, tak jsem kontaktovala biologickou rodinu a RS má moje sestra.... Nepodvádějte své dítě, pokud ho máte ráda.
7. Listopad 2007 - 20:00
Obrázek uživatele Návštěvník
Paja (anonym)
Kazdopadne rict. Znam nekolik rodin, ktere adoptovaly deti a vsechny to vedi. Otazkou zustava vek. Pokud to doposud nevi, tak je zrovna v tezkem predpubertalnim obdobi a jeho reakce se neda odhadnout. Neznam vas, ale vhodny by se mi v tomto pripade jevil vek 16-18 let. Ale jak rikam, neznam vas, neznam povahu vaseho syna, mozna by bylo dobre poradit se s odbornikem. Kazdopadne je to informace, ktera by mu nemela zustat zatajena.
7. Listopad 2007 - 20:22
Obrázek uživatele Návštěvník
Vašek (anonym)
Ahoj Dančo,je mi 25 let. Předevčírem jsem se od bratránka dozvěděl ,že jsem adoptovaný.Druhý den jsem si to ověřil. Nebudu rozebírat jakým způsobem,ale ne od svých rodičů. Dnes má moje maminka narozeniny, tak se chystám na návštěvu a zeptat se jich,jak to teda se mnou bylo.Nejdříve jsem tomu vůbec nevěřil,nepřipouštěl jsem si to,neboť,jak píšeš "všude, v rodném listě, v očkovacím průkazu, prostě ve všech dokumentech" i fotka s vítáním občánků ,jsou uvedení jako mí rodiče.Nebyl mi ani měsíc,když si mě vzali,proto.Vím ,že mi to nechtěli říct z toho důvodu ,že se báli že mě ztratí,ale mám pocit ,že kdyby mi to z dělili v pubertálním věku,tak bych nejspíš udělal něco co by mě moc mrzelo.Jde pouze o můj názor,jsou různý lidé,různé povahy a každý se zachová jinak.Sví rodiče miluji a na tom se vůbec nic nezmění i to,že mi lhali,měli pouze strach,že mě ztratí.Poprvé měli své biologické dítě o které přišli v jeho osmi letech o to víc ,podle mě měli strach.Vždy je budu zbožňovat a ctít.
2. Prosinec 2007 - 9:20
Obrázek uživatele Návštěvník
Karina (anonym)
Znám také několik rodin, které děti adoptovaly. A řekly jim to hned, jak děti začaly trošku mluvit a chápat formou pohádky. Ty děti to berou úplně přirozeně a dokonce jsou pyšné na to, že si je rodiče vybrali, protože byli moc krásní, chytří, nejlepší (tak jim to bylo řečeno). Tento způsob beru jako perfektní. Říkat to 11-ti letému klukovi mu může v tomto období způsobit těžké šrámy na duši a i v pozdějším období šok. Takže já jsem pro říci to hned od začátku a pokud toto období promeškám, tak mlčet jak hrob. Lhali jste mu 11 let, proč najednou říkat pravdu? Jaký to má teď smysl? Pravděpodobně se stejně nikdy nedozví, že je adoptovaný a bude to tak lepší
2. Prosinec 2007 - 13:03
Obrázek uživatele Návštěvník
Dagmara (anonym)
Ahoj Dančo s tvým názorem plně souhlasím.Dnes máme 21letou dceru a od malinka jsme jí formou jakou říkáš Ty vše říkali.Museli jsme mít velkou trpělivost,protože se stále dotazovala,ale zvládli jsme to.Celá rodina byla proti,aby jsme jí o adopci řekli,nakonec jsem si prosadila své a dnes jsem ráda.V pozdějším věku to opravdu se těžko říká a nikdy nemůžete vědět jak to dítě bude reagovat.A ještě jedná věc bylo by horší kdyby se to adoptované děti dověděly od cizích lidí.Naši dceru jsme i na to připravili a opravdu jí to pomohlo-věděla i jak má s těmi lidmi o této záležitosti komunikovat.V sedmi letech jsme jí ukázali biologického otce a to už bylo pozdě,sama říkala,že jsme jí ho měli ukázat už dříve,ale,že má svého tatínka a toho má ráda a on j taky.Milá Dančo snad Ti moje odpověď pomůže k Tvému rozhodnutí,jen jednej srdcem a uvidíš,že se rozhodneš správně
2. Prosinec 2007 - 19:52
Obrázek uživatele Návštěvník
Dagmara (anonym)
Jejda napsala jsem to špatně souhlasím s názorem Karin a odpovídala jsem pro Danču.Omlouvám se.
2. Prosinec 2007 - 20:07
Obrázek uživatele Návštěvník
Pavla (anonym)
Ahoj. Zdravím.Máme dvě krásné adoptované princezny 2 a 6 let.Od začátku a to od 3měsíců každé,jim pohádkou vyprávím jak a odkud.Domeček pro děti navštěvujem každé tři měsíce,slavíme dovezeniny. Možná se vám může zdát, že ve třech měsících nechápou, ale je lépe říkat věc, která se těžko vysvětluje od kojeneckého věku.U nás je prostě normální a přirozené si o tom povídat.Starší holčička je ve školce, kde je jedna dívenka také osvojená.Rodiče jí ale neřekli nic.Byla chudinka zmatená když se dozvěděla od dětí že nemá pravou maminku a tatínka (jsme na malém městě asi 5000obv.) Naše se ještě pyšní tím, že má narozeniny a dovezeniny, že jsme si jí vybrali.....Chápe už i to že maminka má nemocné bříško a proto se musela narodit jiné paní.Ale byla to právě ona po které jsme toužili a hned jak to bylo možné,jsme si jí odvezli domů!
5. Prosinec 2007 - 1:08
Obrázek uživatele Návštěvník
petr (anonym)
Mame adoptovane dvě deti. Syn chodi do třeti třidy Zš a vše spolu máme k naši spokojenosti "vyjasněne".Co nás může zaskočit!
22. Leden 2008 - 19:46
Obrázek uživatele Návštěvník
Anna (anonym)
Znát své "rodiče" je jedno z našich základních práv.Pokud je nemůžeme znát,měli bychom znát alespon svůj původ.Nehledě na to,že se to dozvědět jednou může.Budto od nějakých"hodných lidí",nebo prostě jinou cestou.Nevím jak jste na tom s krevní skupinou.Ale bude to těžké,protože jste čekali tak dlouho.V 11ti je to dost pozdě.Zkus si to představit-kdyby ses jednou dozvěděla,že nejsi svých rodičů-tady nejde o to,že by někdo stál o ty,které ho odložili,nebo ně přišel,ale jde o to,že bych nesnesla to,že mi rodiče lhali.
22. Leden 2008 - 21:36
Obrázek uživatele Návštěvník
Zdenca (anonym)
Ahoj Danco muj nazor je takovy ze v 18ti je to dost pozde jsem taky adoptovana je mi 21 let a kdybych se to dozvadela az tak pozde nesla bych to daleko hur a to o moc ... dozvedeli jse se to i s mym bratrem tajne kdyz jsme se divali na rodny list ktery mel tatka a nosil ho vsude meli jsme tam jine prijmeni a nevedeli jsme co se deje jestli nas nekomu vzali a nebo nas chcou nekomu dat a zmenili nam prijmeni... zeptalii jsme se na to asi kolem 15ti let mozna i driv jo driv byli jsme v seste tride a poslouchali jsme ruzne narazky od jinych spoluzaku nebo ty pohledy dozvedel by se to i bez vas protoze to neni tajne a vi to sousedi a tak je lepsi se to dozvedet od vas nez od nekoho jineho to boli daleko vic byli jsme smutni a premysleli proc nas dali b.rodice k adopci a pak se to nejak zapomelo i nezapomelo a neresilo se to ... Az ted jsem byla za pani na socialce aby poradila jak najit sve rodice ... mela jsem moc prisnou vychovu ale umim toho daleko vic nez kdybych si delala co chci. nechci jim ublizit myslim mym rodicum ale mam spoustu otazek na ktere mi nasi nemuzou odpovedet.Zajima me moc po kom mam podobu a povahu i kdyz ta je taky zalozena na vychove.ale kazdopadne ji chci najit a podporuje me v tom manzel a i kdyz mam strach tak jdu do toho.. A nemysli si ze ani tvuj syn to nebude chtit. da se rict ze jeho zivot mu pripadne jako puzzle budou mu chybet kousky ktere se bude snazit najit a nikdy nenajde jeden kousek na dokonceni obrazku.... Me treba bude chybet jeden 100% a to ten ze nenajdu sveho otce ten je totiz neznamy ... tak se zatim mej a mohla bys pak napsat jak ses rozhodla a jak jsi dopadla nebude to lehke ale budes slyset otazky na ktere jeste budes moct odpovedet ale horsi to bude pozdeji kdy muze byt na vas nastvany ze jste mu to rekli tak pozde radej ted nez potom a stejne by to prislo i driv uz treba jen podoba...
17. Únor 2008 - 17:38
Obrázek uživatele Návštěvník
Jelča (anonym)
mám adoptovanou manželovo dceru z prvního manželství,byla ještě malinká,když ji i jejího otce opustila matka kvůli jinému muži,takže si myslí,že její pravá matka jsem já.Samozřejmě ji miluju jako vlastní dítě,ale psycholožka doporučila do sedmi let jejího věku jí to říci,že má maminku která ji nechtěla a sdělit jí to formou pohádky,protože prý čím dříve tím lépe a malé dítě se s tím vyrovná mnohem lépe než dospělý či puberťák.Dcerce je teď šest let a já nabírám sílu a inspiraci,jak jí to co nejšetrněji říci. Jsem z toho docela vedle,zatím nevím jak na to!
28. Květen 2008 - 18:28
Obrázek uživatele Návštěvník
j. (anonym)
Já se svým přítelem chodím již několik let a už u něho dlouho bydlím. Zrovna nedávno jsem se dozvěděla, že je adoptovaný. Ví to několik jeho příbuzných, ale on sám ne. A myslím si, že je zbytečné, aby to věděl. Jediné, čeho se tím docílí je to, že bude smutný, zklamaný a bude mu to pořád vrtat v hlavě. Jeho současní rodiče, kteří ho vychovávali celý jeho život, ho milují nadevše a jinde by mu určitě nebylo líp.
28. Květen 2008 - 20:20
Obrázek uživatele Návštěvník
Petra (anonym)
Já jsem ve svých 14 letech zjistila, že můj otčím vlastně není můj otec. Nejsem sice adoptovaná, ale otce mám jiného. Myslím si, že by to měli děti vědět. Jak psala Jelča formou pohádky, pak vysvětlovat jinak. Když jsem se to dozvěděla sama, připadala jsem si jako někdo cizí....Podvedená
28. Květen 2008 - 20:49
Obrázek uživatele Návštěvník
Pavlina (anonym)
Ahoj já jsem adoptovaná a dozvěděla jsem se to náhodou v 18-ti letech a z osobní zkušenosti doporučuji to dětem říct co nejdřív. Pokud by to bylo na mě postupovala bych přesně jako Pavla, která to jejím dětem říkala v podobě pro ně přijatelné hned odzačátku. Pokud se to dozví děti v pubertě nebo od někoho jiného, cítí se zrazeni a obelhávání, někteří se s tím vyrovnají více méně dobře jiní ne, ale chcete to riskovat?
1. Červen 2008 - 16:18
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Také bych doporučovala to říct, nejpozději, než půjde dítě do školy. Ono to totiž většinou někdo z okolí ví, stačí třeba nějaká nevinná dětská rošťárna a ve vzteku se řekne všelicos, co už nejde vzít zpět
1. Červen 2008 - 16:40
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana (anonym)
Taky s tím souhlasím. Představte si, že by vám někdo celý život lhal. Když se to dozvíte později, je to horší. Mladší děti to snesou lépe, aspoň myslím. V pubertě už je pozdě, to by mohli vzít všelijak.
1. Červen 2008 - 18:16
Obrázek uživatele Návštěvník
Vinie (anonym)
Ahoj Dančo, Udělali jste velkou chybu, že jste to dítěti neříkali od malička. Teď je to velice složité období. Tvůj syn se již dostává do puberty a jestli se to dozví v tomhle věku bude to opravdu špatné (i když se najdou vyjímečně děti, které to vemou dobře) Kdyby jsi se chtěla na cokoliv zeptat ohledně adopce atd. můžeš mi napsat. Studuji VŠ humanitního směru a mám kurz náhradní rodinné péče, takže o tom něco vím. Kdokoliv budete chtít o této problematice něco vědět, či poradit, ráda pomůžu. Vinie8"sms.cz
7. Leden 2009 - 23:38
Obrázek uživatele Návštěvník
Jeni.LO"seznam. (anonym)
Hladam 22,09 1985 narozenou Andrea Dudkova ,je to sestra nekolika dalsich sourozencu,byla adoptovana jako batole do rodiny Vladimir Vagner-Wagner-Werner-Verner.Vlastni matka Ludmila Kmochova
14. Leden 2009 - 14:02
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
DOBRÝ DEN JE TO VŠE TĚŽKÉ JÁ JASEM DALA K ADOPCI CHLAPEČKA.BYLO MI 16LET PŘÍTEL NÁS NECHTĚL.DO DNES SE VELMI TRÁPIM RÁDA BYCH VĚDĚLA JAK ŽIJE.Je mu 18let.Nechci se mu plést do života má svou rodinu já mám také ještě 2děti mám pěkný život,ale pořád na něj myslím.HODNĚ SE MI STÝSKÁ.
24. Březen 2009 - 13:57
Obrázek uživatele Návštěvník
Lucie (anonym)
Říct a to co nejdříve! On se totiž vždycky nějaký "dobrák" nebo problém najde.
24. Březen 2009 - 18:57
Obrázek uživatele Návštěvník
sylva (anonym)
to je drzost,udelej si vlastni deti a dej pokoj lidem, a zaplat si ucty u doktora, delas jenom ostudu,
2. Únor 2010 - 18:17
Obrázek uživatele Návštěvník
ludmila (anonym)
hledam kontakt s neteri, ktera byla adoptovana.jeji matka byla velmi mlada,nezvladala to.matka se jmenuje silvie garciova a bydlela v perstejne u chomutova.dite bylo narozeno 4.8.2008.v nemecku v hamburgu.jeni.lo@seznam.cz
3. Únor 2010 - 8:23
Obrázek uživatele Návštěvník
ludmila (anonym)
silvie garciova z perstejna u chomutova,zaplat si ucty u doktora, chodi sem upominky a to je ostuda kdyz uz ses nepostarala o svoje dite a skoncilo v adopci.
3. Únor 2010 - 8:27
Obrázek uživatele Návštěvník
vasek (anonym)
Hladam 22,09 1985 narozenou...neni to lucie wagrova? z usti,je vyucena svadlena
27. Březen 2010 - 23:20
Obrázek uživatele Návštěvník
kl (anonym)
Mám 11letého syna, který...Asi bych mu to řekl, ale 11 je ještě brzy. Nechal bych to až dospěje a to nejen ouředně teda. Určitě to pochopí a ocení, aspoň já bych to udělal. Má právo aby to věděl, každý člověk na to má právo. Váš vztah se nezmění.
27. Březen 2010 - 23:29
Obrázek uživatele Návštěvník
andrea dudková (anonym)
Hladam 22,09 1985 narozenou...Ahoj,teď se jmenuji Ivana je mi bude mi 25 let, a hledám Tě už hodně dlouho, dá se řící od mala. Narodila jsem 22.9.1985 a jsem dcera Ludmily Kmochové.
10. Duben 2010 - 23:35
Obrázek uživatele Návštěvník
ria (anonym)
Ahoj!Včera jsem dostala první výplatu asi dvě stovky z emailingu.O co jde? Dostáváš mejli a když na ně klikneš přičítají se ti peníze na účet.Pár kliků denně, které zaberou 5 min. a máš vyděláno. Nejsou to žádné zázračné částky, ale i tak pár kaček dobrých ne? Tady je odkaz:http://www.emailing.cz/registrace.php?ref=blboned@hotmail.cz
11. Duben 2010 - 1:48
Obrázek uživatele Návštěvník
LUdmila Sylva (anonym)
Matko to pprehanite clovek se snazi pomoct a vy takhle
12. Duben 2010 - 19:07
Obrázek uživatele Návštěvník
Emilka (anonym)
Urcite rict. Je lepsi, kdyz si o tom narovinu promluvite doma, nez aby se to dozvedel od cizich a zlomyslnych lidi. A verte, ze takovych je hodne. A je to pak dvojnasobna bolest.
12. Duben 2010 - 19:10
Obrázek uživatele Návštěvník
Jeni.lo@seznam. (anonym)
Ahoj,teď se jmenuji Ivana je...Ani nevis Jak jsem stastna konecne se skontaktovat
12. Duben 2010 - 19:43
Obrázek uživatele Návštěvník
Hela (anonym)
Určitě rovnou říct,když je dítě malé.Já jsem na vlastnín kůži prožila,kdy mě to řekl sousedovic kluk.Je mě 40.Do dneška si to pamatuju.Vy nesmíte zapomínat,že se najdou lidé,kteří to vašemu dítěti můžou říct.To dítě to pak cítí jako veliký podraz.Nedělejte to!!
14. Duben 2010 - 11:32
Obrázek uživatele Návštěvník
Danča (anonym)
Tak jsem tu po čtyřech letech já která jsem tuto diskusi založila a přiznávávm, že jsem i přes Vaše rady nepřekonala asi strach a zbabělost a dosud netuší nic o svém biologickém původu. Mému Zlatíčku je teď 14 a začíná na něj útočit težká puberta, takže zase se vymlouvám sama sobě na to, že teď není nejvhodnější doba. Nevím jak to dopadne, jestli se to náhodou dozví, nechávám to už osudu, myslím, že jsme propásli tu pravou chvíli. S odstupem času a zkušenosti musím konstatovat, že tahle důležitá otázka nebyla vůbec předmětem psychologikých pohovorů v průběhu adopčního řízení ani potom a my jsme se rádi tvářili, že miminko je naše a nechtěli jsme to řešit. Čas utíká strašně rychle a z broukajícího miminka je kritická myslící bytost a člověk neví...Pochopí? Odpustí?
17. Srpen 2010 - 0:16
Obrázek uživatele Návštěvník
Alena (anonym)
Tak jsem tu po čtyřech...Danco, nic nenechavej osudu a uz vubec ne "zlym" lidem, kteri Ti prokazi tu sluzbu, ze to synovi sami oznami.Mam pripad v rodine, kdy sestrenice je adoptovana. Je ji hodne pres 30 a nevi to. Ale snad cele mesto ano. Jsem prekvapena, ze se to k ni jeste nedoneslo. Vzdycky mela dost problemy se svou matkou, az ted se to zlepsilo. Mame ale o ni strach. Je v takovem psychickem stavu, ze kdyby se to ted dozvedela, tak by nejspis okamzite prerusila vsechny styky s celou rodinou. Citila by se totiz strasne podvedena a zranena. Tyhle veci by se nemely tajit. Je nekolik dobrych psychologickych zpusobu jak to diteti setrne sdelit. Myslim, ze 14 let je vek, kdy je na to pripraven a pochopi to, protoze vi, ze ho milujete a ze vse delate jen pro nej. V dospelosti se tyhle veci chapou jen ztezka a vytvori zraneni. Hodne stesti. Je lepsi vedet to od vas nez od souseda.
17. Srpen 2010 - 0:35
Obrázek uživatele Návštěvník
adoptovaná (anonym)
Prosím řekněte mu pravdu.Já si svých adoptivních rodičů vážím,za to že mě dali dětství a lásku.A že mě umožnili i setkání s biologickou rodinou.Mojí lásku tím neztratili naopak,mám je ráda ještě víc,dítě potřebuje znát své kořeny.Může přijít zdravotní komplikace a vše o adopci může prasknout a to dítě vás bude nenávidět za to že jste mu lhali.Vím že je to moc těžké rozhodnutí,je to čistě na vás.Držím palečky ať se rozhodnete správně!!
30. Srpen 2010 - 4:48
Obrázek uživatele Návštěvník
Tom (anonym)
Urcite rict! Hrozne moc zalezi na tom, jaky je, souhlasim, ze kluk ve 14 neni zrovna v psychickem na takovou vec a drive by to mohlo byt lip. Strasne moc to ale zalezi na tom, jak proziva pubertu. Pokud vis, ze je vnitrne klidny a uvedomely, proc mu to nerict? Take je mozna v okoli nekdo, kdo by Ti mohl pomoci (velmi oblibeny ucitel, vedouci nejakeho krouzku, blizky rodinny pritel -- ale musis si byt jista, ze mu lze 100% verit!). Jde o to, aby bylo vice lidi nez Ty s partnerem, pro ktere to neni zadna zmena, a kteri se pripadne nebudou divit, pokud se jeho chovani zmeni. Kazdopadne drzim palce (vsem, kdo jsou ochotni adoptovat dite)!
31. Srpen 2010 - 0:35
Obrázek uživatele Návštěvník
Linda (anonym)
V tomto věku rozhodně neříkat. Máme adoptovaného syna, kterému jsme to řekli, než šel do školky. Přijal to velmi dobře. Horší to bylo až ve škole. Děvčátko - jeho spolužačka to řekla ve třídě. Syn nevydržel nápor spolužáků, kteří se ho postupně vyptávali a zřejmě si i tom šeptali a tím se spustila lavina. Ten, kdo o tom pouze šeptl, dostal nakládačku. Podle slov učitelky, výprask dostala 1/2 třídy. Co mě dost překvapilo od paní učitelky byl její výrok, že se diví, proč se rval, když o tom věděl.Proč? Protože tyto děti se potom cítí ,,jiné".Tehdy jsem paní učitelce nedokázala odpovědět, protože mě její otázka docela překvapila. Učitelka, která se nedokáže vcítit do dětské dušičky.Moje rada zní, řekněte mu o tom, až bude dostatečně zralý, vyrovnaný. Modlete se, aby mu to do té doby neřekl někdo hodně necitlivý a zlý.
5. Červen 2011 - 0:31
Obrázek uživatele Návštěvník
Markéta H (anonym)
Osobně mám za to, že by to měli děti vědět dřív od rodičů, než se to dozvědět či dovtípit jinde.
7. Červenec 2011 - 20:44
Obrázek uživatele Návštěvník
Ivča (anonym)
Tak tady souhlasím s předchozím příspěvkem. Nemohloi jsme mít děti a tak jsme zajímali o adopci a i odborníci doporučují to před dětmi netajit. Jak jinak poznají svou identitu. A když vědí, že je milujete jsou rádi, že jsou u vás a s vámi. Netutlejte to a mluvte o tom otevřeně, ať je jednou nezraní víc než jejich biologičtí rodiče.
5. Březen 2012 - 11:52
Obrázek uživatele Návštěvník
Jeni.Lo (anonym)
hay , uz nekolikrat jsem zadala i prez email admina smazat komentar Ludmila a Sylva , po mem patrani po sestre ,ktere dopadlo uspesne ,se v rodinni prislusnik nenadchl mym skutkem ba naopak a dost psany text skodi me budoucnosti, protoze jak jedou pise deti nemam a mam si udelat ale pa po mesici stoji ze mam a v adopci,coz tomu tak neni. Je mi 28 a deti chci mit ,tak prosim uz to smazte i muj psany text uz v zhleden k tomu ze sem psany text nepasuje . Jeni.lo@seznam.cz
10. Duben 2012 - 0:55
Obrázek uživatele Návštěvník
@zavinac@ (anonym)
Bydlím ve evsnici kde je jeden adoptovaný už je ve středním věku nyní a dozvěděl se to v 10 od kamarádů a byl v šoku. tak to že to tady neříkáte starším dětem je pro mě šok. je pravda že máte pravdu že když to ví v pubertě může říct něco čeho by pal litoval ale pořád lepší než když to neví a dozví se to náhodou třeba ve 20letech. jak by vám bylo kdby vám někdo lhal 20let. je to skoro jako manželská nevěra.
17. Únor 2013 - 8:36
Obrázek uživatele Návštěvník
Určitě (anonym)
bych to řekla a to co nejspíš.Malé děti to nezasáhne a spíš se s tím vyrovnají,než potom v dospělosti.Takhle už to ví od mala a je s tím smířený,vyrůstá s tím.
17. Únor 2013 - 9:17
Obrázek uživatele Návštěvník
tom (anonym)
Jednoduché: říct a to ihned!
23. Srpen 2016 - 15:12
Obrázek uživatele Návštěvník
jsem těhotná (anonym)
těhotné a zvažuje přijetí pro mé dítě (michelle55@gmail.hu)
4. Leden 2017 - 17:19

Přidat komentář

Reklama

Reklama