ŽIju sama a jsem spokojená

Archiv příspěvků

reagovat 13.8.2006 17:39 - Danka

Ahoj všichni,
chtěla jsem se zeptat na váš názor.Je mi 29 let,žiju sama a moc mi to vyhovuje,každý můj vztah zatím skončil na tom,že jsem se nechtěla žít s přítelem nebo se vdát.Nikdo kolem(rodiče ani kamarádi nechápe),že jsem si zvykla žít sama (žiju tak už 5 let),ráda se vracím do prázdného bytu a starám se jen o sebe.Děkuji za vaše názory.

reagovat 14.8.2006 10:14 - Manka

Fandím ti Danko, protože jsi našla způsob života, který ti vyhovuje a pokud si tak vytvoříš podmínky pro naplněný život, tak budeš šťastná.Mužů takhle žije mnohem více než žen,a nikomu se to nezdá nějak podivné.Není přece nkde psáno, že jediná dobrá varianta zaručující spokojený život je ta klasická, kterou od tebe tvé okolí očekává.

Já se potýkám s obdobným problémem, pro muže jsem dost tvrdý oříšek, nejsem určitě nějaká krasavice nebo nedostižná intelektuálka.K mužům mám velmi kladný vztah, ráda se líbím, nechávám obdivovat, ale tu psychickou závislost v sobě nemůžu prostě vyvolat....

reagovat 14.8.2006 10:49 - Hariet

Po 2 rozvodech žiju už raději sama.Děti jsou už z domu a já jsem teprve teď šťastná a žiju opravdu jen pro sebe.Už nikdy se nechci nechat lámat v kole,už to stačilo.

Manuka Doctor

reagovat 14.8.2006 12:01 - Daniela (32)

Taky žiju sama. Nejsem rozvedená, ani jinak zklamaná, prostě mi to vyhovuje.

reagovat 14.8.2006 12:48 - Danka

Všem moc děkuji za názory,které mě strašně potěšily!Už jsem zvyklá,že můj postoj okolí nechápe a pozastavuje se nad ním,proto mě pochopení potěšilo.Všem děkuji moc a přeji pěkný den!

reagovat 14.8.2006 15:30 - Dana

To jsem ráda, že nejsem sama!

Já jsem po různých životních peripetiích konečně spokojena, a šťastna - žiju sama. Miluji svůj byteček, své soukromí klid, a hlavně - nikomu emusím pořád nic vysvětlovat, dokazovat, zdůvodňovat! Obrovská svoboda, mám jen jeden problém - on to ani problém není. Spíš nepochopení od okolí. Hodně lidí mně nevěří,že tento způsob života jsem si zvolila sama a dobrovolně, a navíc, spíše jsem si ho vybojovala!

Cítím obrovskou úlevu, když přijdu domů, a nikdo po mně nic nechce, můžu si dělat lautr co chci! V neděli snídám v jednáct, a pak třeba jím až večer - obědovečeři, a nebo nic, anebo furt :-)

Dokonce se mně stává, že známým a přátelům říkám, že něco mám, někam jedu, apřitom jsem sama doma a je mně nesmírně! fajn!



Nevím, jestli je to normální, ale já konečně vím, co pořebuji, co nechci!, a co chci. To je obrovská úleva po všech těch skocích, zkouškách a trápeních - zkalmáních, očekávání atd.



Zdravím všechny na stejné lodi!

reagovat 14.8.2006 15:50 - Tereza

Dano, mluvíš mi z duše...

Už několikrát jsem odmítla pozvání kamkoliv, s tím, že ,,něco mám" a pak jsem si jenom užívala klid a samotu doma. Tak si totiž nejpíp odpočinu.

reagovat 14.8.2006 16:01 - Barbora

Ježišmarja, holky, spadl mi kámen ze srdce. Už jsem si myslela, že nejsem normální(podle reakcí okolí).

Taky zdravím všechny na stejné lodi!

reagovat 14.8.2006 16:08 - Kája

Já jsem se teda v 17 zamilovala do úžasného chlapa. Nedokážu si představit být bez něj. Na všechno jsme dva, žádné omezování v tom nevidím. Jdu, kam chci jít, ale samozřejmě se nejdřív domluvím. Jednou jedinkrát jsem byla dlouhodobě bez něj a bylo to peklo. Vím, že jsem tatko strašně zranitelná, ale zatím se mi to nevymstilo, takže se nijak nebraním být naprosto odevzdaná. Na druhou stranu, kdyby mi to s ním bylo nevyšlo, určitě bych hned nehledala záplatu v podobě jiného chlapa. Znervózněla bych asi až po třicítce. Já jsem totiž od malička chtěla založit rodinu.

reagovat 14.8.2006 16:19 - Radek(33)

Ahoj,taky patřím do klubu samotářů.Jsem rád když můžu být sám se sebou,přečtu si dobrou knížku,kouknu na film a je mi fajn.Fakt mi stačí pár přátel a vážnej vztah už nehledám.Stejně jako Dana mám problém všem vysvětlovat,že je to můj způsob existence.Mějte se hezky.

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *