Zbytečná úmrtí čí vážná újma na zdraví

První příspěvky v diskuzi

reagovat 14.4.2003 10:06 - Jarka

Ráda bych znala Vaše zkušenosti a názory na toto téma. Mám pocit, že těchto tragických případů zoufale přibývá a viníci jaksi neexistují, či jsou směšně potrestáni. Ztratila jsem zbytečně svého jediného syna. Děkuji za Vaše příspěvky. Jarka

reagovat 23.4.2003 22:16 - Jarka

Takže bych měla mylné pocity? To jsem ráda, že mám tuhle smutnou zkušenost jediná, ale kdyby přece jenom, tak napište Vaše zkušenosti, které se týkají poškození Vašeho zdraví či někoho z Vašich blízkých, či dokonce smrti, zbytečné.

reagovat 24.4.2003 17:53 - Zdeněk

Milá Jarko, již jsem Ti odepisoval v jiné rubrice, ale napíší i zde. Psal jsem, že se staráme o postiženou dceru - tělesně i mentálně. Jsme přesvědčeni (samozřejmě že to nemůžeme tvrdit úplně se stoprocentní jistotou), že za stav naší dcery mohou lékaři od A až Z. Již vlastní porod nebyl v pořádku, nechci to rozvádět, ale nezávisle na sobě nám to potvrdili jiní porodníci. Tím asi vznikla epilepsie. Když se ve třech měsících projevila, EEG nevykázalo žádné poškození. Ono ani nemohlo u takového miminka. Jenže lékaři nám neřekli, že se máme znovu dostavit třeba za další 3 měsíce a znovu a znovu. Podle nich nebyl důvod. Tudíž dcera prodělávala tzv. nekompenzované záchvaty, které ji navíc ještě poškodily mozek a je na úrovni imbecilie. Navíc dětská lékařka dělala z manželky hysterku. Teprve když jsme odvezli dítě záchrankou, tak se začalo s léčbou, která navíc nebyla dobře cílená a ta pravá začala, až jsme se po známosti dostali na dětskou neurologickou kliniku do Brna. Jenže nevratné změny jsou nevratné.
Tím pádem veškeré mé sny o budoucnosti vzaly za své (nejen mé ale i manželky)a řeším problémy, které jsem ani netušil, že budu řešit. Od té doby lékařům nevěřím, vážím si schopných, ale celkově jim nevěřím. Díky internetu a angličtině si sháním informace sám, mít tyto možnosti před 18 lety, tak mám dítě možná epileptika, ale mentálně v pořádku. Těmto starostem až do smrti neuteču a musím dělat vše pro to, abych byl co nejdéle fit a schopen se o ni starat.
Mezi lidmi je hodně neštěstí a můžeme diskutovat, která forma je horší. Byl jsem na pohřbu pětiletého souseda, kterého přejelo auto, 16-ti letého po leukémii, 18-ti letého, který se něšťastnou náhodou i s matkou otrávil plynem. Nemím se vžít do Tvých čerstvých pocitů, protože jsem to nezažil, ale přeji Ti, aby to postupně odeznělo. Ale věř mi, ještě máš možnost si najít novou náplň života, tak jak ji mám třeba já.

reagovat 24.4.2003 21:08 - Jarka

Zdenku, píšeš, že Vaší holčičce udělali EEG a nic neukázalo, to by nepomohlo ani CT? Tak jak Vám to lékaři zdůvodnili? Proč má Vaše holčička podle nich tolik poškozený mozek? A pokud to byla tedy epilepsie, to může dojít až tak daleko? Trošku si mi připoměl jednu zapomenutou zkušenost, kdy měl Paťa otřes mozku, dost těžký, udělali mu EEG a nic tam nebylo, po mém naléhání a takzvaném revanžování se, asi víš, co mám na mysli, udělali 2x kontrolní CT a až napodruhé se projevilo něco, čemu říkali, že to asi bude poúrazová epilepsie. Paťa bral nějaké léky přes půl roku, pak řekli, že je vše v pořádku léky vysadili. Po pár měsících měl podivný záchvat, udělali kontrolní EEG a nic, prý jen migréna. Ráda jsem tomu věřila, ale teď toho lituji, protože si myslím, že to migréna určitě nebyla. Moc mě bolí Vaše situace, ale sakra nechápu jak to mohlo tak daleko dojít? To se zhoršovalo postupně nebo nějak naráz?

reagovat 24.4.2003 22:36 - Zdeněk

Jarko CT v té době buď ještě nebylo nebo se tam posílaly jenom případy, které se zdály lékařům vážné. A jak jsme se dozvěděli v Brně, tak mozek miminka se vyvíjí a u tak malého ty výsledky nejsou průkazné. To vím dnes, ale tehdy jsem věřil odborníkům. A k poškození mozku došlo proto, že ty záchvaty trvaly i několik desítek minut, mozek nebyl zásobován krví a jeho část je poškozena. Vyčítám si to já, trošku to vnitřně vyčítám rodičům, že jako starší a zkušenější se do toho mohli vložit, nakonec se do toho vložila teta od manželky (to bylo to Brno). Jenže otec je zedník, máti lékařům chorobně věří. Konec komentáře.

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 14.4.2005 14:32 - Jana

Také máme v rodině nehezkou zkušenost s lékaři.Máma má asi devět let diagnostikovanou rostroušenou sklerozu, ale než se vůbec diagnozy dočkala trvalo taky deset let. Už před těmi dvaceti roky měla příznaky jako brnění nohou, ztrátu rovnováhy,ztuhlé končetiny, dokonce se dvakrát stalo, že týden vůbec neviděla na jedno oko. S tím ležela i na očním, tam řekly, že je to ze stresu, který neměla a píchali jí B12. Vždy s těmi problémy byla u neurologa pod kterého v té době spadala/ jinak to snad za totality ani nešlo/, ale ten jí div, že nevyhodil, že jí nic není ať se tolik nepozoruje. Musela dokonce změnit zaměstnání, protože nevydržela šest hodin stát na nohou. Po deseti letech těchto problémů dostala v zimě nějakou chřipku a za týden ochrnula na nohy. To se samozřejmě dostala do nemocnice kde jí jen když jim popsala příznaky za ta léta téměř na 100% lékařka řekla, že má RS. Následovala magnetická resonance kde se to potvrdilo. Lékařka tvrdila, že takovéhle příznaky by snad neměl přehlédnout ani obvodák natož neurolog.Dnes je na tom tak, že jí udržují aby se jí to tolik nezhoršovalo. Přesto má dost časté ataky,špatně už chodí i o francouzkých holích.Jediný účinný lék, který u nás je injekce s betaferony tak na ty nemá nárok, protože začala být pozdě léčená a má už moc poškozená centra v mozku.A náš skvělý neurolog ted dělá posudkového lékaře na ID. ID jí teda dali bez problému,ale to také není samozřejmostí. Na těch posudkových komisích jsou taky pěkný volové co by pomalu tvrdili,že uřízlá noha doroste.

reagovat 14.4.2006 14:42 - zdena

Ahoj Renčo. Mám stejný příběh, ale s tím že první dítě mám taky nedonošené 880gr.zdravé u druhého mi řekli, že jsem naprosto v pořádku a že bych dítě měla donosit, ale.....druhé nedonošene taky 700gr.krvácení do mozku (hydrocefalus) 7xoperace.Jestli chceš tak napis moje adresa: hor.zde"seznam.cz

reagovat 21.4.2006 09:04 - jarka

Já jsem podstoupila v září operaci slepého střeva, jenže se mi zanítilo a když jsem chodila do nemocnice že mě bolí břicho jen mi všichni říkali že to nic není. po třech týdnech mě tedy poslali na sono a tam zjistili že mám nález na děloze a vaječnících jelikož se jim to nezdálo akutní tak mě přijali až za 4 dny. po operaci jsem se dozvěděla, že v 18 letech nemůžu mít děti. proto jsem napsala stížnost ale podle Brněnské komise postupovali lékaři správně a jsem vlastně úplně zdravá. nikdo ani nechápe jak se cítím a proto bych chtěla poznat nějakého člověka co je na tom podobně a popovídat si. jestli chcete tak mi napište na jarutka"seznam.cz

reagovat 17.8.2006 11:51 - eva

Ohledne jarky si myslim, ze lekari nereagovali spravne, jelikoz ignorovali stiznosti na bolest.



Dale by me zajimalo, jestli existuji nejaka pravidla v nemocnicich pro zavolani pribuzneho, kdyz nekdo umira?

Jake mate informace, nebo zkusenosti?

reagovat 3.6.2013 14:27 - smrt lekarstvi

psychiatri mi znicili zivot bezduvodna a nasilna lecba ted je ze me nemocny da se proti tomu neco delat myslim aby se mi vratil mozek do puvodniho stavu? jinak vsichni psychousi CHCIPNETE!

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *