Zážitky jednoho pacienta

První příspěvky v diskuzi

reagovat 16.6.2002 23:45 - Ružena

Zážitky tragikomické jsou sepsány v knize s názvem "Chuť žít" a je k dostání na adrese www.neknihy.cz
My všichni s RS máme různé dojmy a pojmy z nemocnic a lékařů, ale nedáme si vzít radost a chuť do života. Jsme stejní lidé, jako vy, zdraví. Jen jsme zranitelnější. Jak se na nás máte dívat? Kniha poradí. Jaké Vaše reakce nás mohou vyvádět z míry? Jaké reakce můžete čekat od nás? Kniha napoví.

reagovat 4.7.2002 13:11 - Jirina

Uprimne, vzdycky jsem u pacientu s RS obdivovala jejich bojovnost, snahu nedat se ani nemoci, ani se nenechat zdeptat okolim. Ja mam onkologicke onemocneni a u spolupacientu jsem nic podobneho nepozorovala. Pokud vznikaji podpurne skupiny pak vetsinou pod vedenim vrchnich sester, jako bychom my pacienti byli nesvepravni. Verejnost se na nas diva jako na postizene morem, pratele i pribuzni se nam velice casto vyhybaji, jako by slo o nejakou nakazlivou chorobu, kterou jsme si privodili sami. Kazdy asi takove zkusenosti nema, je mozne, ze v jinych mestech vznikaji kvalitni svepomocne skupiny i informacni casopisy pro pacienty ale v mem meste ne. Asi bych ale opravdu nemela zevseobecnovat. Nicmene je mozne, ze je tak maly zajem si vzajemne vymenovat zkusenosti, protoze mnoho pacientu s rakovinou se boji, vzhledem k reakcim okoli, sve onemocneni vubec pojmenovat, natoz o nem volne mluvit. Je to asi trochu vec spolecenskeho podnebi, rakovinari se zrejmne jako prilis prosperujici skupina obyvatel nejevi. Je to samozrejme nesmysl, protoze mnoho pacientu v dobe, kdy se citi dobre pracuje, ale nejak jsme se nedokazali probojovat jako lide se stejnymi pravy a mnohdy stejne uzitecni za velmi ztizenych podminek jako kdokoliv jiny. Takze vsem pacientum s RS jejich neunavny boj za spolecenske uznani v dobrem zavidim a preji vse dobre. Zdravi Jirina

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 16.6.2002 23:45 - Ružena

Zážitky tragikomické jsou sepsány v knize s názvem "Chuť žít" a je k dostání na adrese www.neknihy.cz
My všichni s RS máme různé dojmy a pojmy z nemocnic a lékařů, ale nedáme si vzít radost a chuť do života. Jsme stejní lidé, jako vy, zdraví. Jen jsme zranitelnější. Jak se na nás máte dívat? Kniha poradí. Jaké Vaše reakce nás mohou vyvádět z míry? Jaké reakce můžete čekat od nás? Kniha napoví.

reagovat 4.7.2002 13:11 - Jirina

Uprimne, vzdycky jsem u pacientu s RS obdivovala jejich bojovnost, snahu nedat se ani nemoci, ani se nenechat zdeptat okolim. Ja mam onkologicke onemocneni a u spolupacientu jsem nic podobneho nepozorovala. Pokud vznikaji podpurne skupiny pak vetsinou pod vedenim vrchnich sester, jako bychom my pacienti byli nesvepravni. Verejnost se na nas diva jako na postizene morem, pratele i pribuzni se nam velice casto vyhybaji, jako by slo o nejakou nakazlivou chorobu, kterou jsme si privodili sami. Kazdy asi takove zkusenosti nema, je mozne, ze v jinych mestech vznikaji kvalitni svepomocne skupiny i informacni casopisy pro pacienty ale v mem meste ne. Asi bych ale opravdu nemela zevseobecnovat. Nicmene je mozne, ze je tak maly zajem si vzajemne vymenovat zkusenosti, protoze mnoho pacientu s rakovinou se boji, vzhledem k reakcim okoli, sve onemocneni vubec pojmenovat, natoz o nem volne mluvit. Je to asi trochu vec spolecenskeho podnebi, rakovinari se zrejmne jako prilis prosperujici skupina obyvatel nejevi. Je to samozrejme nesmysl, protoze mnoho pacientu v dobe, kdy se citi dobre pracuje, ale nejak jsme se nedokazali probojovat jako lide se stejnymi pravy a mnohdy stejne uzitecni za velmi ztizenych podminek jako kdokoliv jiny. Takze vsem pacientum s RS jejich neunavny boj za spolecenske uznani v dobrem zavidim a preji vse dobre. Zdravi Jirina

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *