Zamilovaná do psychologa

reagovat 24.9.2006 16:52 - Marie

Ahoj, mám problém, který mne opravduje sužuje a neznám sice nikoho konkrétního, kdo by se k něčemu takovému přiznal, ale tuším, že v nejsem jediná. Před dvěma a půl lety jsem se kvůli dlouhotrvajícím problémům fyzicka zhroutila, ale po mnoha vyšetřeních s negativním výsledkem jsem byla odkázána k psychologovi nebo psychiatrovi. Byla mi diagnostikována genaralizovaná úzkostná porucha a sklon k depresím. Nebyla jsem léčena medikamentózně, ale psychoterapií.Během terapie se mnoho věcí opravdu podařilo řešit, "vedlejším produktem" ovšem bylo, že jsem se do svého terapeuta velmi silně zamilovala.Vše dokonce pokročilo tak daleko, že nejsem schopna ani milování s vlastním manželem a naprosto si zoufám. Chtěla bych podotknout, že terapeutovi jsem o svém vztahu sice řekla, ale on se vždy choval naprosto profesionálně, nikdy se mne ani nedotknal a nedával mi žádné naděje. Je to šílené, vím,že prožívám nešťastnou lásku se vším všudy a jasné, že žádné řešení neexistuje, mě ale potěší aspoň to, že se dozvím, že jsem nebyla jediná takto "postižená".Marie

reagovat 25.9.2006 12:18 - lenka

Ahoj Marie,

docela dost dobře Tě chápu.Zažila jsem něco podobného.Co Ti poradit?Nejlepší řešení je ukončit s ním terapii a najít si terapeuta jiného.Stává se to hodně často, a někdo to hodnotí i tak, že je to úplně normální a psychiatři či psychologové s tím víceméně počítají.Jelikož tomu člověku se plně otevřeš, důvěřuješ mu, nalezneš u něj pochopení on Tě poslouchá a tedy není vůbec vyjímečné, že tohle se stane.

Já to opravdu vyřešila tak, že jsem tam přestala chodit.Brečela jsem jako malá, nepochopená, zklamaná, ale muselo to tak být.

Teď už je tomu skoro rok, chodím jinam, a přežila jsem to..

Netuším Maruško, jestli je má rada dobrá či vhodná pro Tebe, každý jsme jiný, ale moc řešení se nenabízí.Nebo taky ještě třeba pomocí toho dotyčného terapeuta to zkusit nějak překlenout.Víc si s ním o tom asi promluvit.

Přeju hodně síly!

reagovat 25.9.2006 16:08 - Routa

Tak mě se stalo něco podobného dokonce 2x.První psycholog se ale chopil šance a byl z toho sexík.Nebyla jsem jediná,koho takto "léčil" a léčí stále a ten druhý byl profesionál a říkal,že se to běžně stává.

reagovat 25.9.2006 17:14 - Marie

Ahoj Lenko,

děkuji Ti za střízlivý pohled a radu. Také mám ten pocit, že jiná varianta než odejít prostě není. Myslím, že pokud s ním budu v kontaktu i z jeho dobré vůle, nebudu mít sílu to zvládnout. Problém je v tom, že mi to úplně rozbouralo vztah s manželem, který sice dřív také nebyl v pořádku, ale teď jsem naprosto přeorientovala svoje city na toho druhého.(Manžel to samozřejmě netuší).

Člověk holt v životě ale zdaleka nemůže mít to, co by chtěl. Díky

reagovat 25.9.2006 17:21 - lenka

Není zač, jen jsem řekla, jak jsem to udělala já.Víš, já byla už skoro jako posedlá, nemohla jsem se dočkat každé další návštěvy a ona i ta terapie pak neměla žádný význam.A navíc to hodně zasahuje do vztahu, tak jako jsi ostatně sama napsala.A věř, že to přebolí, člověk asi nezapomene, to ne, ale vrátí se zpět "na zem", a i vztah s manželem se může zlepšit, přestože dokonalé to ani předtím nebylo.Je možné, že jak budeš smutná, že si budeš více všímat manžela a znova k němu nalezneš trošku cestičku.

Tak jo, měj se hezky a zvládni to!

reagovat 14.2.2010 20:26 - Karin

Vidím, že Konfucius zvolil...

Jsem, říkejme tomu tedy, zamilovaná, do svého psychologa. Zvláštní je, že se mi zprvu nelíbil,fyzicky mě nepřitahoval, ani jako psycholog se nezdál být "kdo ví jaký", projevoval, na můj vkus, málo empatie. Tím, že jsem u něho vytrvala, našla jsem si k němu cestu. Začali jsme se navzájem poznávat a náš terapeutický vztah se začal hezky rozvíjet. Vím několik věcí o něm, o jeho zájmech, fyzicky se mi začíná líbit a pokaždé se těším až se dočkám jeho spontáního úsměvu, který mu na tvář přivodím já. Neberu ho jako psychologa, zajímá mne jako člověk. Zdá se, že máme hodně společných zájmů, jsme věkem stejní, máme podobné hodnoty... Vím, že to není reálné s ním mít partnerský vztah, ale stejně srdce rozumu neporučí. Nevím co mám dělat, mám pocit, že jsme si čím dál bližší. On má přítelkyni a já jsem sama a nemůžu žít reálný život a hledat si partnera, protože v hlavičce mi leží on, můj psycholog.

reagovat 14.2.2010 21:51 - Natura

Jsem, říkejme tomu tedy,...

Pořád je to o tom jednom.
Mluvit.
Musíš o tom mluvit. Měl by to vědět. Jinak se trápíš a nemá to východisko.

reagovat 14.2.2010 22:14 - Zina

Zamilovanost je jen taková "léčka" přírody, zmate hlavy, aby rod nevymřel, ale jinak nic víc

reagovat 15.2.2010 13:27 - veronika

Jsem, říkejme tomu tedy,...

Karin:

při četbě tvého příspěvku jsem měla pocit, že jsem ho psala já ... Zažívám úplně to samé, se stejným průběhem ... Ráda bych si o tom s někým popovídala, kdo to prožívá. Jestli chceš, napiš mi na veraga@email.cz.
V.

reagovat 17.2.2010 20:36 - Nikdo

Poraďte mi, jak šikovně bych mohla zíkat pozornost mého psychologa, aby se do mě zamiloval?