Zamilovaná do psychologa

reagovat 24.9.2006 16:52 - Marie

Ahoj, mám problém, který mne opravduje sužuje a neznám sice nikoho konkrétního, kdo by se k něčemu takovému přiznal, ale tuším, že v nejsem jediná. Před dvěma a půl lety jsem se kvůli dlouhotrvajícím problémům fyzicka zhroutila, ale po mnoha vyšetřeních s negativním výsledkem jsem byla odkázána k psychologovi nebo psychiatrovi. Byla mi diagnostikována genaralizovaná úzkostná porucha a sklon k depresím. Nebyla jsem léčena medikamentózně, ale psychoterapií.Během terapie se mnoho věcí opravdu podařilo řešit, "vedlejším produktem" ovšem bylo, že jsem se do svého terapeuta velmi silně zamilovala.Vše dokonce pokročilo tak daleko, že nejsem schopna ani milování s vlastním manželem a naprosto si zoufám. Chtěla bych podotknout, že terapeutovi jsem o svém vztahu sice řekla, ale on se vždy choval naprosto profesionálně, nikdy se mne ani nedotknal a nedával mi žádné naděje. Je to šílené, vím,že prožívám nešťastnou lásku se vším všudy a jasné, že žádné řešení neexistuje, mě ale potěší aspoň to, že se dozvím, že jsem nebyla jediná takto "postižená".Marie

reagovat 25.9.2006 12:18 - lenka

Ahoj Marie,

docela dost dobře Tě chápu.Zažila jsem něco podobného.Co Ti poradit?Nejlepší řešení je ukončit s ním terapii a najít si terapeuta jiného.Stává se to hodně často, a někdo to hodnotí i tak, že je to úplně normální a psychiatři či psychologové s tím víceméně počítají.Jelikož tomu člověku se plně otevřeš, důvěřuješ mu, nalezneš u něj pochopení on Tě poslouchá a tedy není vůbec vyjímečné, že tohle se stane.

Já to opravdu vyřešila tak, že jsem tam přestala chodit.Brečela jsem jako malá, nepochopená, zklamaná, ale muselo to tak být.

Teď už je tomu skoro rok, chodím jinam, a přežila jsem to..

Netuším Maruško, jestli je má rada dobrá či vhodná pro Tebe, každý jsme jiný, ale moc řešení se nenabízí.Nebo taky ještě třeba pomocí toho dotyčného terapeuta to zkusit nějak překlenout.Víc si s ním o tom asi promluvit.

Přeju hodně síly!

reagovat 25.9.2006 16:08 - Routa

Tak mě se stalo něco podobného dokonce 2x.První psycholog se ale chopil šance a byl z toho sexík.Nebyla jsem jediná,koho takto "léčil" a léčí stále a ten druhý byl profesionál a říkal,že se to běžně stává.

reagovat 25.9.2006 17:14 - Marie

Ahoj Lenko,

děkuji Ti za střízlivý pohled a radu. Také mám ten pocit, že jiná varianta než odejít prostě není. Myslím, že pokud s ním budu v kontaktu i z jeho dobré vůle, nebudu mít sílu to zvládnout. Problém je v tom, že mi to úplně rozbouralo vztah s manželem, který sice dřív také nebyl v pořádku, ale teď jsem naprosto přeorientovala svoje city na toho druhého.(Manžel to samozřejmě netuší).

Člověk holt v životě ale zdaleka nemůže mít to, co by chtěl. Díky

reagovat 25.9.2006 17:21 - lenka

Není zač, jen jsem řekla, jak jsem to udělala já.Víš, já byla už skoro jako posedlá, nemohla jsem se dočkat každé další návštěvy a ona i ta terapie pak neměla žádný význam.A navíc to hodně zasahuje do vztahu, tak jako jsi ostatně sama napsala.A věř, že to přebolí, člověk asi nezapomene, to ne, ale vrátí se zpět "na zem", a i vztah s manželem se může zlepšit, přestože dokonalé to ani předtím nebylo.Je možné, že jak budeš smutná, že si budeš více všímat manžela a znova k němu nalezneš trošku cestičku.

Tak jo, měj se hezky a zvládni to!

reagovat 17.3.2010 09:46 - Kadel

Poraďte mi, jak šikovně...

Normálně ho sveď jako každého chlapa. Ale on se asi stejně nenechá.
Proč chceš, by se do tebe zamiloval? Jsi do něho sama zamilovaná?

reagovat 24.5.2010 21:09 - sova

Děkuju za tuhle diskuzi.

Zrovna mám po zhruba šestém sezení s psychoterapeutem. A taky došlo k přenosu - zamilovala jsem se.

Je mi hrozně dobře, jsem ráda, že se to stalo :-) Mám manžela, kterého miluju klidnou manželskou láskou, mám batole, které miluju vroucnou mateřskou láskou.
A uvědomuju si, že jsem se zamilovala do iluze, do své představy o tom, jaký člověk terapeut je... A nevadí mi to. Ten cit je hezký. Při příštím sezení mu o tom řeknu - ale při čtení téhle diskuze se mi hodně ulevilo v tom, že to neznamená, že musím hledat dalšího terapeuta.
Kdyby to snad chtěl, ehm, dovést někam dál, tak se nenechám, doufám. Bylo by to asi hezké, ale bylo by to - no - špatné... Nicméně ten cit k němu beru jako takový dárek :-)

Marie, děkuji za tuhle diskuzi. Nechceš napsat, jak to s tebou vypadá dál?

reagovat 13.8.2010 00:16 - Natura

Děkuju za tuhle...

Jé, to se mi líbí, taková rozumný, smířený postoj.
Je velmi dobře, že ses rozhodla to terapeutovi říct, k tomu přeji hodně odvahy, kterou budeš potřebovat.
Je to prima, že to bereš tak pozitivně.

Já jsem se tedy nikdy zamilovat nestihla, ale k pozitivnímu přenosu tam došlo. Idealizovala jsem si svého psychologa, byť jsem věděla (stejně jako Ty to víš), že můj vztah je jen k té terapeutické masce, kterou si psycholog v terapii nasazuje.

Terapeutický vztah je strašně důležitý. Jen nebuď zklamaná, že až mu to řekneš, mohl by reagovat tak, že "přitvrdí", a bude se zdát nějakou dobu odtažitý. To se může stát. Pomůže Ti to, urovnat si svůj vztah z toho velkého plusu do neutrálu.
Nebo kolem něj.

Seš dobrá, žes to dokázala na sově rozpoznat, pojmenovat a že jsi schopná o tom s ním mluvit. Myslím, že práce s Tebou musí být pro každého takového terapeuta velmi přínosná, a odsejpá to jak má...

reagovat 27.8.2010 00:18 - ajta

Jé, to se mi líbí, taková...

Taky prožívám něco podobného.Jen z rozdílem,že to cítím k ženě-psycholožce a nevím co s tím.

reagovat 27.8.2010 01:36 - ajta

přečetla jsem si vaše příspěvky tady a jsem ráda,že nejsem sama koho přenos potkal.Dlouho to řeším v sobě,ale v poslední době i s psycholožkou.Stále si neumím představit co bude až terapie skončí.