Vtíravé myšlenky ublížit vlastním dětem

První příspěvky v diskuzi

reagovat 30.8.2003 18:50 - ivana

Podle lékaře trpím obsedantně kompulzivní poruchou.Mám tři děti,které mám ráda.Bohužel od prvního porodu trpím(již 15 let) vtíravými myšlenkami ublížit jim.Nejprve jsem nikomu nic neřekla,bylo to těsně před revolucí a slovo psichiatr se téměř nedalo vyslovit.Přiznala jsem se k tomu až po 2 letech příšerných muk,sebeobviňování a strachu ze ztráty kontroly.Hrozně jsem se na miminko těšila a stavy,které se dostavily mě absolutně paralizovaly.Nemohla jsem např.stát s malým u okna,protože jsem se bála,že ho z něj vyhodím,když jsem koupala,bála jsem se,že ho utopím atd..Bylo to příšerné!Všude jsem četla,jak krásné je zrození a jak obrovskou lásku matka pocítí...u mne to bylo jinak...malého jsem měla ráda,ale ty myšlenky...Začala jsem se trestat,říkala jsem si,že nemám právo být šťastná,když mě napadají takové věci.Postupem času jsem začala zkoumat,jestli náhodou netrpím nějakou psychozou.Tu u mne lékař vyloučil,s tím,že trpím "pouze" neurotickou poruchou.Já se ale neustále obviňuji,trpívám depresemi a poruchami nálad.Vlastně už 15 let kazím život sobě i ostatním!Stokrát mě lékaři přesvědčovali,že ničeho nejsem schopná,já stejně nevěřím...Závidím maminkám,které jezdí s kočárky,hrají si se svými dětmi a jsou šťastné!!!Já si to štěstí neumím užít.Moc mě to bolí a ničí...proč zrovna já?CHtěla bych žít normální život,beze strachu a napětí.Bojím se,že zanechám stopy na svých dětech,které o mé nemoci nic nevědí,ale smutnou mámu samozřejmě vnímají.Mám své děti ráda,bojím se o ně a zároveň se bojím svých myšlenek.Prosím,pokud má někdo podobný problém,ozvěte se.

reagovat 30.8.2003 19:11 - Darina

Najdi si lepsiho psychiatra a to co nejdriv.

reagovat 30.8.2003 19:20 - ivana

Z jakého důvodu?Navíc,lékařů jsem vystřídala více,včetně našich kapacit a nejrůznějších terapií.Vím,čím trpím ale vím také jak trpím...Snažím se pouze touto cestou najít někoho,kdo má podobný problém.(Asi bych měla ještě poznamenat,že mám za sebou i různá vyšetření.)Diagnóza je jasná.Jen ty problémy s ní...

reagovat 30.8.2003 19:26 - ivana

...navíc,není to zrovna něco,o čem člověk rád mluví,spíše je to něco,co v lidech nevyvolá příjemné pocity.Vím,a poznala jsem matky,které na tom byly podobně jako já.Vím také,že jsou ženy,které by se k tomu nikdy nepřiznaly.Proto jsem také otevřela toto téma,které tady bohužel je a třeba někomu pomůžu jen tím,že bude vědět,že není jediný na světě.(Proto také ten jasně napsaný titulek).

reagovat 1.9.2003 10:19 - micinda

a proč sis pořizovala další 2 děti?

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 21.3.2018 21:36 - Ivana

Ahoj,ja už som...

Pokud by si ji opravdu chtela neco udelat,udelas to a nehledas nic,co by ti v tom zabranilo.Trapis sama sebe.Zatim.Protoze,pokud to nebudes resit(resit sama sebe,dle neho prave OCD);tak pak to bude mit vliv i na tve dite.Ne tim,ze by si ji ublizila fyzicky,ale tim,ze ty se budes "hroutit" a pak se to odrazi na ni..
Jak jsi na tom s partnerem...napada me
Jinak,jak uz jsem zde psala...jsem zakladatelkou tematu.Pokud budes chtit,napis email,rada ti odpovim...Drz se

reagovat 21.3.2018 22:28 - Ivana

Ahoj Elizabeth, přesně...

OCD je zakerne v tom,ze ublizuje dotycnemu tam,kde to nejvic boli

reagovat 18.5.2018 14:32 - Pixi

Ahojte, tak ja sa pridavam k vam, mam podobne stavy ako vy vsetky. Tiez sa to u mna zacalo po porode. Tykali sa ako inak mojho dietata. Vyhladala som pomoc u psychiatra a najprv sme sa dohodli, ze to skusime len pomocou terapie, ale dnes som dostala lieky (fevarin), lebo sa mi to vratilo, aj ked bolo obdobie, kedy som sa citila byt v poriadku a myslela som, ze sa mi to nikdy nevrati. Trochu ma vyplasili tie vedlajsie ucinky, mate s tym niektora skusenost?neviem si predstavit ako to bude ucinkovat a ako sa po nom budem citit. Tie myslienky su vtierave a velmi neprijemne, nepriala by som to nikomu na svete.
Vy ktore ste to zazili, mali ste len predstavy alebo aj nutkanie to spravit?
Ivana tiez sa pridavam k ostatnym dievcatam a dakujem, ze si zalozila tuto temu, cloveku aspon trochu odlahne, ze v tom nie je sam

reagovat 21.5.2018 18:34 - Zuzana

Ahojte, tak ja sa pridavam k...

Ahojte aj ja tým trpím odkedy sa narodila malinká. Už to bude 2 roky a stále to neodislo. Začalo to v tehotenstve v 5 mesiaci. Nasadili mi lieky a krásne to prešlo. Bola som šťastná že to už nemám. Lenže 3 mesiace po pôrode to udrelo v plnej kráse aj napriek tomu že som brala lieky sertralin. Tak sme vymenili lieky asi 3 druhy. A nič nezaberalo bolo mi ešte horšie. Je to najotrasnejsia vec akú som zažila. Chodím aj na terapie tie mi trochu pomohli ale nie na trvalo. Trvá to už pridlho tiež som z toho unavená. Momentálne mám zase nasadený Sertralin a pred týždňom mi zdvihla dávku na 200mg. Tak uvidím ako sa mi bude dariť. K tým myšlienkam mali presne taký istý obsah ako popisujete. Už sa im niekedy aj vysmieval že zase ste tu vy blbé pičoviny

reagovat 2.6.2018 14:20 - Zuzana

Ahojte, tak ja sa pridavam k...

Ahoj Pixi ako sa cítiš? Zabral ti ten fevarin? Mňa to ešte drží stále. Beriem Sertralin 200mg už 3mesiace a stále to nieje ono. S odkiaľ si? Ja som NR.

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *