Vlastní máma mě nesnáší

První příspěvky v diskuzi

reagovat 5.8.2008 21:45 - Veronika

Zdravím všechny, mám problém, se kterým už nemůžu žít! Trošku to zkrátím: moje máma mi neustále vyhrožuje, vyhazuje z domu, křičí, hádá se...nemáme se příliš v lásce. Za to můj bratr je její mazánek. Na něj nedá dopustit, kolikrát mi už řekla, že mě zabije, jestli bratříček nebude mít to nebo ono. Má psychika je schovaná někde na dně šuplíku a já už nevím, jak dál. Můj táta se do ničeho nechce plést, protože ví, že by se s mámou pohádal a to nechce. Taky mi už párkrát máma vyčetla, že mě má tatínek radši než jí! Jak tohle může vlastní dceři říct? Že mi nedá z dědictví ani korunu, že by radši barák dala bezdomovcům, nic po ní nechci! Proč mě nenávidí? Proč mě neustále vyhazuje z domu? Proč mě nenechá žít? Snažím se s ní nedostat do konfliktu, ale ráda je vyvolává sama. A to denně. Jak mi nadává...to tu radši ani nebudu říkat ... :-( Já nemám kam jít, studuji vysokou školu, nemám práci! :-( Poraďte mi prosím...mám si najít práci a odstěhovat se? Co mám dělat? Děkuji

reagovat 6.8.2008 19:16 - Andrea

Veru, co máš zrovna teď dělat, Ti nepovím, protože sama nevím. Možná Ti ale pomůže, že tahle vztahy nejsou zas tak ojedinělý, jak si myslíš a že za to nemůžeš. Kdy to začalo? Chovala se k Tobě takhle vždycky?

reagovat 6.8.2008 19:17 - Petr

Veroniko, nemá tvoje matka nějaký psychický potíže, nějakou nemoc? a ty si s ní nemůžeš o tom promluvit?

reagovat 6.8.2008 20:20 - Veronika

Já vím, že tento vztah není ojedinělý, že je i více rodin, kde je to horší, ale nejsem za něj ráda. Začala se tak ke mně chovat asi před 4 lety, možná si řekla, že jsem natolik stará, aby po mně mohla ječet a sekýrovat mě. Nikdy mě za nic nepochválila, dům skrz na skrz uklizený a vždy se našlo něco, aby mě mohla seřvat. Buď nebylo dobře vytřené, uklizená špíž, moc botů v předsíni. Někdy si myslím, že můžu i za to, že je nebe modré.

Psychické problémy myslím nemá, ale tatínek mi jednou řekl, že se chová úplně stejně jako její matka. Já bych takhle své dítě odsuzovat nemohla, nechci být a vím, že nebudu jako ona. Já se s ní už o tom bavit snažila, ale vždycky mi řekla, ať ji dám pokoj a ať se nezapomenu vybrečet tatínkovi na rameni. To tak žárlí, že mě má táta rád? Byla by radši, aby mě fackoval a řval po mně? Asi ano...

reagovat 6.8.2008 20:37 - Veronika

Taky Veronika a taky stejna mama. Ja se z toho nikdy nevyhrabala a mam psych. problemy cely zivot. Ty jsi na tom jeste "dobre" protoze aspon vis, ze tohle neni normalni. Ja myslela cely zivot ze tohle je normalka, a kdyz mi to doslo, dostala jsem se do takovych depresi, ktere snad nikdy nebudou mit konce... Presne jak uz tu nekdo rekl, napodobude chovani sve mamy. Take ty psychicke problemy ktere se zdalo ze nema, se zacinaji ukazovat. Je ji ted k 60-ti a ma hystericke stavy kdy krici a mlati kolem sebe hlava nehlava, ja s ni uz nastesti neziju leta, ale stezuji si na ni pribuzni. Brachu mam take a take je to mazanek, vlastne je z nej take chudak, protoze je tak rozmazleny ze si nevi se zivotem rady, je desne neprakticky apod. Po nekolika letech premysleni nad tim kde je chyba mi nejvice vychazi, ze mama nenavidi meho otce a ja ji ho svym vzhledem a charakterem vyrazne pripominam, jakoby se na me jen podivala a uz ma vztek...

Bohuzel nemam pro tebe radu co udelat alespon ne to co muzes udelat hned ted se svym zivotem, snad bych doporucila jedine: zatnout zuby a dodelat si tu vysokou. Ja jsem radeji utekla a mam jen maturitu, pro par let "svobody" mam zpackany zivot. Take se musis naucit fakt ovladat, mozna v nejakem psycholog. kursu, v terapeuticke skupine a podobne. Anebo si pis denicek, je to takova forma sebeterapie a je to zadarmo. Urcite se ale nevdavej, drzim ti palce...

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 20.3.2018 15:04 - Šarlota

To nechápu proč se tak...

Jo no pomáháš jim všechno a oni i přesto na nebe řvou...nekdi mám chuť ji úplně nekam daleko a nevrátit se nikdy !!!

reagovat 22.3.2018 18:47 - Smutná

Porodem se ze ženské nestává lepší člověk. Matka může být zrůda, protože je jednoduché vylívat si zlost na tom, kdo je na vás závislý. Je to do života peklo. Musíte se co nejdřív osamostatnit a pryč od ní. Neudělejte stejnou chybu ke svým dětem. Promluvte si s psychologem.

reagovat 22.3.2018 19:16 - Pepek

Nikomu bych nepřál mít za mámu takovou studenou a zlou mrchu jako jsem měl já! Celý život jsem neslyšel od ní nic jiného : Ty parchante ty jsi mě zničil karieru! Měl jsem o 4 roky staršího bráchu, kterého milovala a na mě si akorát vylévala vztek. S ním se mazlila a hrála si s ním a já jako malý chlapec jsem se také chtěl přitulit když se s bráchou mazlila tak jak seděla na gauči a měla bráchu na klíně, tak jsem se aspoň přitiskl k jejímu stehnu a vždy jsem byl od ní odstrčen tak až jsem si jendou rozsekl hlavu o šicí stroj. Ani se neobtěžovala mě to aspoň ošetřit. Za chvilku mě přestala téci krev a tak jsem si tu krev vydrolil. Později jsem se už ani nesnažil a raději jsem někam zalezl třeba pod postel a jen tiše jsem plakal a nemohl pochopit její jednání. Nejlepší je, že bratr ve 22 letech zahynul a zůstala matka na mě závislá. Přesto se její chování ke mně nikdy nezměnilo. Ale asi 3 měsíce před její smrtí jsme s manželkou byli u rodičů na návštěvě a tam jsem si tenkráte mámu náležitě vychutnal a myslím, že jí to nebylo přede všemi vůbec příjemné. Nevím už ani jak k tomu došlo, že matka prohlásila, že si nemůžu naříkat, že jsme měli krásné dětství. V tu ránu se ve mě vzbouřila krev a ale v naprostém klidu jsem jí přede všemi přítomnými prohlásil, že si nějak na to vše nemohu vzpomenout a dokonce si vůbec nepamatuji, že by mě někdy jako dítě pohladila nebo přitulila k sobě. Bylo to pro mě hotové zadostiučinění. Mohu ale s klidným svědomím prohlásit, že jsem si po její smrti oddechl a doufám, že za to její jednání se aspoň škvaří v pekle !

reagovat 23.3.2018 00:17 - A

Nikomu bych nepřál mít za...

Jakou kariéru jste měl matce zničit? Byla snad nějakou ředitelkou, manažerkou firmy? Zdá se, že vaše matka byla hodně sobecká, když jí byla kariéra milejší, než vlastní dítě.

reagovat 22.6.2018 14:11 - Veronika

Jakou kariéru jste měl...

Panebože.... bolí mě u srdce... doufám že jste aspoň šťastný ve svojí rodině

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *