Úmrtí pejska

První příspěvky v diskuzi

reagovat 4.9.2007 17:27 - Dalmatin

Dobrý den, vím, že tohle nebude moc veselé téma, ale včera večer mi zemřel pejsek - fenka dalmatina - měla necelých 10 roků. Asi tak před půl až třičtvrte rokem začala kašlat (takové jako by vykašlavala něco suchého) - po návštěvě lékaře byla diagnoza - má hodně zvětšené srdíčko a trochu vody(tekutiny) na plicích - dostala léky. Po těch se stav poměrně zlepšil, ale poslední týden (celkově asi tak měsíc) byla občas nesvá, jindy zas vpohodě... Až včera začala rychle dýchat, nějak se ji přitížilo.. Myslel jsem, že to přejde, dal jsem jí léky a nechal v klidu v garáži. To bylo tak nějak navečer - 9-10 hodin... myslel jsem, že se to zlepší asi po desáte jsem šel poslechnout, jestli ještě tak dýchá,už to bylo lepší no a jak jsem ji šel zkontrolovat v 23 hodin, tak už chuděrka ležela u schodků na rohožce mrtvá.. Bylo to hrozné. Ten pocit, že mi zemřel milovaný pejsek. to nejde ani slovy vyjádřit.... Musel jsem ji řepravit ven do kotce a ráno pohřbil v humně (za domem). Byl to ten nejhodnější pes(sice jsme měli jsme jen jednoho)co jsem kdy znal,vůbec neštěkala, vůbec nikdy v životě nikoho nekousla (jen jednou mě když jsem s ní dováděl, ale za to nemohla - bylo to v zápalu boje a kousla jen tak slabě) Jak jsem kopal ten hrob, tak jsem ji tam měl u sebe... takový pocit nikomu nepřeju.. ztratit pejska, jestě k tomu tak hodného, se kterým člověk žije takovou dobu a je to vlastně člen rodiny... budu se s tím muset dlouho vyrovnávat, ale u mě v srdci,a určitě i v srdci mé rodiny, bude pořád....'

reagovat 6.9.2007 10:14 - Iveta

Ahoj, nejsi v tom sám. Znám tu bezmoc, kdyz ti umírá pejsek a neskutečně trpí a ty mu můžeš pomoci jen tím ,že ho necháš uspat. Tohle jsem zažila před rokem. Měla jsem fenu dobrmama 14 let a také mi umírala doma. Je to hrozný pocit, když vyjdeš na zahradu, a tam to ticho a prázdno. Já bych ti poradila, abys co nejrychleji koupil štěňátko nového pejska. Přivede tě na jiné myšlenky a zase bude dobře. I když tenhle ti z tvého života nezmizí nikdy a budeš na něj stále myslet. Ale takto jsem to řešila alespoň já. Ahoj.'

reagovat 6.9.2007 10:27 - Petruš

Jůůůů,Dalmatinku.To je vždycky smutné.Co na to říct....já jsem dostala pejska když mi byly 4 roky...fenku křížence.A zemřela,když mi bylo 22.Uctyhodný věk.Měla jsem v srdci stejnou bolístku jako Ty.Maminka se z toho skoro zhroutila.A když jsem si přečetla tvůj příběh,měla jsem slzičky v očích.Dalmatinku,co si pořídit nového pejska,který ti sice tvou fenečku nenahradí,ale bude ti dělat stejnou radost?Moc držím palečky.'

reagovat 6.9.2007 10:43 - Dalmatin

Díky Ivet i Petruš za podporu. Pejska rozhodně ale teď kupovat nechci, je to moc brzo a přišlo by mi to jako sobectví vůči Bessy (tak se jmenovala)že bych ji hned nahradil někým jiným.. Ani rodiče by s tím stejně nesouhlasili, kupovat tak brzo druhého pejska... Ale moc díky za vaše dopisy. Myslím, že tato fenečka, kterou jsem měl, byla, je a bude pro mě jediná.....'

reagovat 6.9.2007 11:19 - Iveta

Dalmatine, je teda pravda, že já jsem nové štěně kupovala až po půl roce. A myslím si, že na tuhle nikdy nezapomeneš, ale nebude jediná. Vidím to podle sebe. Asi je to sobecké, nebo je to život, ale já tohle nové štěně mám ještě radši. Každý pes je jiný a jedinečný. Uvidíš.'

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 30.9.2018 15:59 - Kdo

přítele jsem šlápnul hned...

ví, jestli to nebyl exkrement od někoho z vaší rodiny. Ti totiž nejvíce štěkají. Ve kterém městě bydlíš?

reagovat 30.9.2018 16:00 - Ano

Občas, když zdraví...

Taky občas slýchám, že jsou myslivci debilové a že by jim zbraně dávat neměli.

reagovat 30.9.2018 17:24 - V pozůstalosti

mého dědečka jsme našli deník, který si psal od roku 1940 až do roku 1945. Zprvu jako student učitelského ústavu, později ,coby úředník Hasičské pojišťovny.Popisuje tam něco, čemu se dnes říká "grilování." Tehdy tomu říkali, "že se sejde partyja".Jídelníček byl velmi jednotvárný. Pečený pes na česneku,psí guláš a nebo pečený pes, naložený v okurkovém láku. Také se hodně konzumovaly žabí stehýnka. Těch popisuje, že bylo celý "lavór".
Je tam jeden pozoruhodný postřeh. V okolí psi docházeli a tak museli jezdit do okolních městeček. Jenže, ta móda v podstatě byla všude a jak v závěru deníku píše:"Bylo s podivem, procházet se noční vesnicí a neslyšet štěknutí jediného psa. Snad proto se tak rozmohl polní pych."
Co dodat. Dnes stačí projít jednotlivá patra paneláku a za každými dveřmi blfá" nějaký čokl.
Byla to krásná doba.

reagovat 30.9.2018 17:42 - Myslím,

mého dědečka jsme našli...

že bys potřeboval, aby ti nějaký opravdu pes natrhnul prdel

reagovat 30.9.2018 18:08 - Je

mého dědečka jsme našli...

vás opravdu hodně, co mají takové kecy. Když pak potkáte normálního psa, tak utrousíte bobek

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *