Co ted?

První příspěvky v diskuzi

reagovat 30.9.2004 09:29 - Annie

Ziji s pritelem pres rok ve spolecne domacnosti a ted nas vztah prochazi, podle me, jiz posledni krizi a ja jsem ve stavu, kdy si hledam nove bydleni. Jsem hrozne hadavy clovek, a to byl zrejme jeden z hlavnich duvodu rozpadu naseho vztahu. Vim, ze muj pritel me ma moc rad, ale zkratka kazdy ma svou hranici a ja to proste prepiskla. Problem, ktery me trapi je, ze uvnitr citim, ze ten vztah je pro me moc dulezity a ja jej nechci ukoncit... Vim, ze jsme meli nejake problemy, ale ktery par dnes neco neresi, ze? Myslim, ze by se na tom dalo jeste pracovat a byli jsme v pohode...jenze pritel ma na to asi trosicku jiny nazor. Shodli jsme se na tom, ze se mame moc radi, dokonce ted v dobe rozchodu se k sobe chovame moc pekne, ale oba vime, ze je to jen otazkou par dnu, kdy se odstehuji a vsechno tak nejak skonci....Ja jsem pritelovi rekla, ze necitim, ze by ten vztah mel skoncit, a on mi rekl to same, ale pry pri predstave, ze by ten vztah byl zase jen o hadkach a vycitani, mu to za to nestoji. Vim, ze na jedne strane mam pravdu, ale ja si porad myslim, ze problemy jsou od toho aby se resily....Myslite si, ze jsem ztraceny pripad?:(((

reagovat 30.9.2004 09:41 - Andrea

Nejsi ztracený případ pokud si to přiznáš.Já mám sestru a ta nepřizná,že by byla na vině ona.Vše hází na jejího přítele a sama se lituje když proti ní někdo něco řekne.Pokud ho nechceš opravdu opustit a odstěhovat se,tak si začni uvědomovat jak se chováš dřív než začneš hádku.

reagovat 30.9.2004 09:53 - Annie

No jo, jenze ono je ted uz jaksi pozde....ja si plne uvedomuji vsechny sve chyby a vse co jsem delala spatne....a jsem ochotna pro to neco delat, ale pritel ma strach, ze by to fungovalo jen par tydnu a pak se to zase vratilo do starych koleji...v tomto ho chapu...fakt jsem nekdy byla nesnesitelna, ale prece muzu mit jeste druhou sanci, ne? Nemuzu mu slibit, ze vse bude perfektni, ale muzu se o to aspon pokusit....jak mi ma ale on verit...?

reagovat 30.9.2004 10:07 - Marika

Hlavně nic neslibuj, slib co víš na 100% že zvládneš, né to co by sis přála zvládnout. Jsem (byla jsem ) taky dost hádavá a tak vše kolem toho, 2x jsem se se stejným partnerem rozeška dalo by se říci 2x on se mnou (když nepočítám své odchody 1x týdně :-( ). Možná by jsme se odstěhovala, přemýšlela a začala na sobě pracovat, né kvůli partnerovi, protože to ukáže jen čas jestli k sobě patříte či ne, ale především kvůli sobě. Přiznej si problémy a nech si pomoct klidně i odborně, já chodím k psychologovy a své reakce jsem se naučila myslím v celku dost dobře ovládat a nyní po půl roce jsem to já kdo z nás dvou má při sporu "nadhled" :-) držim palce.

reagovat 30.9.2004 10:20 - Ocelot

Positivní je, že si uvědomuješ svůj problém ve své povaze. Zřejmě Tě ztráta přítele bolí, ale nenamlouvej si, že jsi si vědoma svých chyb a od této chvíle budeš jako vyměněná. Tak to vidíš v tuto chvíli, když vidíš co ztrácíš. Ber to jako krutou lekci života, která Ti odkryla dopad Tvých slabších stránek a pracuj na sobě, aby jsi se naučila ovládat a NIKDY sis nevylévala negativní emoce na člověku, kterého máš ráda. Když to dokážeš, čeká Tě lepší vztah a třeba i s Tvým současným přítelem, pokud tomu osud bud chtít. A zapomeň na argumenty typu "měla bych dostat druhou šanci", "každý má své problémy" - těmi si pouze omlouváš svoje chyby. Držím palce.

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 1.10.2004 16:57 - Ivanhoe

Ahoj Annie, tak jsem si přečetla Tvůj problém a odpovědi na něj a musím taky reagovat. Přiznám se, že když jsem to všechno četla, připomnělo mi to sebe samu před několika lety. Taky jsem se s přítelem rozešla (resp. on mi tehdy řekl, že život se mnou je samá hádka a vyčítání a obviňování a že chce být raději sám, protože bude mít svatý klid). Když jsem slibovala, že se změním, nevěřil mi a neustále mi opakoval, že už to nechce znovu prožívat. To je krize, kterou prostě paranoidní a pesimističtí lidé ve vztahu někdy prožívají (myslím tím teď sebe). Bylo to hodně špatné období pro mě i pro něj. Dnes je to víc jak 4 roky a my spolu už nějakou dobu bydlíme a celkem nám to klape. Říkám "celkem", protože moje povaha (a zřejmě ani ta Tvoje) není změnitelná do základu. Pokud Ti na něm opravdu záleží a chceš, aby ten vztah pokračoval, zkus mu to v klidu říct. Řekni mu, co k němu cítíš a co všechno sis o sobě uvědomila. Tím neříkám, aby ses doprošovala nebo ponižovala. Jen mu to prostě řekni. A pak ho nechej být a nebav se o tom. Tak jsem to udělala tehdy já. Jemu se to rozleželo a i když to nebylo snadné a ten vztah ještě nějakou dobu poskřípával, spravilo se to. Já na sobě pracuju dodnes (a někdy jsem stále nesnesitelná), ale je to o moc lepší než tehdy. Pokud sis opravdu uvědomila svoje chyby a chceš je změnit, tak ho o tom zkus přesvědčit. Buď na něj prostě hodná, protože on už toho měl asi nad hlavu.

reagovat 1.10.2004 17:06 - Annie

Ja jsem mu uz vsechno rekla, vi co k nemu citim, a take jsem se mu omluvila za vsechny sve chyby. Vic ale udelat nemuzu...cim dyl to trva, tim min se mi chce bojovat....Ja se snazim ted nebavit se s nim, ale on zase dela jakoze je vse OK, a bavi se se mnou jako vzdycky, dokonce se ke mne i prituli...to je to , co mi vadi...nemuze se chovat jakoze se nic nedeje, kdyz vi, ze behem par dni muzu byt uz pryc...ja chapu jeho obavy, ale ja musela skousnout take hodne jeho spatnych vlastnosti...chjo...je to tezky, nikdy se mi nic takoveho nestalo a tak to ted asi hure nesu....proste si ted hledam bydleni, po praci jdu s kolegyni na drink, a stejne vim, ze mi pritel zavola a bude se pidit po tom, kde jsem a pak mi to jeste vycte....no jo no, nikdo neni dokonaly. Diky za vase nazory a preji krasny vikend:)

reagovat 1.10.2004 17:25 - Libushe

Mozna ti to vyzni legracne ale navstiv psychologa a nechej se otestovat na depresi a anxiety. Nekontrolovatelna hadavost, vybusnost, kriceni a hyperaktivity jsou toho priznakem. Ja jsem taky takova a priznala jsem si to, ale nemohla jsem to zastavit. Nyni (po lekarske peci) se mam lepe a me manzelstvi je lepsi nez nikdy predtim!

reagovat 1.10.2004 18:52 - korálek

annie,nikdy není pozdě.Chápu vás oba dva.Vím,že za to nemůžeš.Naučit se ovládat je velice těžké.Hodně v tom pomáhá kineziologie (na diskuzi je o ní taky)Ale chápu taky tvého přítele.Možná se jeho rodiče doma hádali a on má z toho teď strach.Jestli tě má opravdu rád a aspoň to říká,šanci by jsi dostat měla.Ono není chyba nikdy jen na straně jedné.Třeba nechce moc diskutovat a tebe tím vytočí,nevím.Zkus s ním ještě promluvit, třeba spolu najdete řešení.U tebe ty výbuchy mají taky příčinu v dětství,tomu věř.A hysterie,výbuchy hněvu jsou vždy volání o pomoc.

reagovat 26.5.2017 17:38 - Alex

Annie, jste pořád spolu?

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *