Stresy v práci (stresy z práce?)

První příspěvky v diskuzi

reagovat 31.10.2007 01:40 - danaj

Mám hrozný stresy v práci, který se projeví hl. potom doma (sex 0, domácí práce 0. V práci se vysílím uz jen úsilím vypadat ze zadne stresy nemam a jsem v poho JAKO OSTATNI. Rano se z toho dávím...'

reagovat 31.10.2007 14:07 - Lucie

co děláš za práci a kolik hodin denně?'

reagovat 31.10.2007 19:24 - KAČKA

Jsem na tom stejně jako ty,stresy v práci,dlouhodobá přetvářka že jsem OK,ranní nevolnost...navštívila jsem proto psychologa,beru antidepresiva,je to snesitelnější,alespon už ráno nezvracím,drž se!!!!!'

reagovat 2.11.2007 11:59 - danaj

To: Kačka

Taky jsem brala, Citalec rok a půl, ale pak mi začalo připadat, že to neřeší podstatu věci a navíc jsem přibrala 6 kg (ale to nemusí mít souvislost). Chybi mi spis odvaha nejak se z te situace vymanit.'

reagovat 2.11.2007 12:07 - danaj

To: Lucie

ani to nechci psát, mám paranoidní strach, že by mě někdo poznal... je to práce-nepráce, fyzicky se nenadřu, ale zato civím do lejster a do počítače ve strnulé pozici, vymýšlím potěmkinády do různých řádů a pokynů a postupůa záznamů... Závisí na tom činnost a existence značné části firmy (ne mojí) - při styku s dozorovými orgány atp., ale je to vedením vnímáno téměř jako příživnictví ("ostatní musí dělat", "režijní pracovník" atp.) Prac. doba - nekonečná (v tom smyslu, že nikdy neodcházím z opráce s pocitem, že jsem ten den udělala to co jsem měla, že mám tzv. čistý stůl, hotovo... dokonce že jsem vůbec něco udělala... nedá se to vypustit ani v soukr.'

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 3.10.2011 20:31 - Algoritmus

Ano, asi je to podfuk. Napr....

Přesně tak. Podvodníci...

reagovat 4.10.2011 18:37 - Peta

Takze zase zadna rada, jen dalsi krok dolu :(

reagovat 9.10.2012 19:40 - Renata

NAPROSTY SOUHLAS A NASE DETI NA TOM BUDOU JESTE MNOHEM,UZ PREDEM JICH LITUJI.:-(

reagovat 9.10.2012 20:03 - Alena

tak vám povím svůj příběh. Z nedostatku práce u nás v menším městě jsem se rozhodla dojíždět, bylo to vlakem, přes 60 km denně. Práce byla hrozně stresující, dělala jsem hlavní účetní, navíc se to nedalo stíhat v normální pracovní době, jezdívala jsem domů i třeba v deset večer a ráno v pět vstávat a nanovo.... Moje podřízené byly už ve firmě dávno, věděly toho skoro víc než já a dávaly mi to, byť třeba i nevědomky, pěkně najevo. Každé ráno jsem vstávala s úzkostí, co zase bude. Denně přes tři hodiny denně cestování. Začala jsem do sebe lupat prášky na uklidnění, po půl roce jsem se dostala už na šílené dávky. Pak jsem se začala psychicky opravdu skládat, neschopenka střídala neschopenku, až mě vyhodili. Dlouho jsem marodila, pak dlouho pracák, nemohla jsem vůbec rozdýchat, že jsem o tu práci přešla, bylo mi hrozně. Ale pak jsem nějak tu myšlenku přijala, po dlouhatánské době se mi podařilo najít zaměstnání v místě bydliště, mám sice o polovinu míň peněz, starý počítač a hnusnou kancelář, ale je mi mnohem líp. Po příchodu z práce jsem i schopná něco udělat, ne jako dřív se zhroutit do postele a jen ležet. Až teď mi dochází, jak hrozné to předtím bylo a že jsem se vůbec neměla trápit tím, že mě vyrazili. Pokud jste někde, kde vás to ničí, myslím, že byste měli odejít. Nestojí to za to. I za cenu kratší či delší nezaměstnanosti, já vím, že to chce odvahu a nemusí to dopadnout dobře, ale i vaše setrvání v práci může skončit blbě, třeba totálním vyčerpáním, nějakou psychosomatickou nemocí nebo třeba únavovým syndromem nebo syndromem vyhoření. Pak už nebudete schopni ničeho.

reagovat 12.10.2012 14:16 - Petra

Taky přidám můj příběh,v lednu jsem nastoupila do firmy která dělá vlasové vzorníky,jde o úkolovou práci,kámošky si to hrozně chválili,že se tam dá vydělat hezky,tak jsem udělala přijímací zkoušky a vzali mě.Tím to vše začalo,strašně moc práce,práce i na doma,ráno vstávání ve 4h:-( na to jsem si už zvykla,bohůžel nejsem asi tak zručná a stále neplním procenta,už mi byla udělena i výtka,a vyhrožují mi výpovědí pokud se nezlepším,jenže ono to nejde.V lednu 2013 mi končí smlouva,takže je jisté že mi jí neprodlouží,ale já jsem ráda,poslední měsíc jsem si všimla že mi je neustále zle,pocit na zvracení,návaly horka a pak zase zimy,zimnice,migrény atd.D toho všeho si moc přejem s přítelem miminko,a nejde to.N apadlo mě že asi z toho stresu co denodenně prožívám,jakmile je víkend který mám volný je mi krásně,žádný poct na zvracení atd.Všichni mi říkají že jsou to nervy a že mám zajít k doktorce pro nějaké léky a jít na neschopenku,ale já nevím.Jen se vždy děsím jak mi bude zase druhý den v práci:-( jsem hrozně podrážděná i doma,vyjedu kvůli každé maličkosti,partner si toho už taky všiml.Poradte co dělat.Děkuji moc

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *