Stres, osamělost a deprese

První příspěvky v diskuzi

reagovat 12.12.2012 20:18 - Ondra

S depresí bojuju snad odjakživa. Už to trvá možná 10 let. Chvíli jsem bral antidepresiva, ale nic se tím nespravilo, naopak je to ještě horší. Už asi 4 roky jsem skoro sám. Kamarádů moc nemám, a s těmi, co ještě zbyli, se vídám opravdu sporadicky.

Poslední dobou je to čím dál tím horší. Je mi pořád smutno, v životě už nemám žádné radosti. Nikdo mi nepomůže, protože je to všem úplně jedno. Moje rodina, která by mi měla být oporou, mi naopak přidělává ještě další a další starosti a problémy. K tomu a práce a škola. Pak se přidaly ještě určité zdravotní problémy. Prášky už znovu brát nechci. Už se nedokážu pomalu ani usmát, což dost lidí vyčítá a spousta z nich mi už v minulosti řekla, že právě proto jsem asi sám. (Malá odbočka: Když jdu po ulici nebo jedu v dopravním prostředku, tak si občas všímám výrazů lidí kolem, a opravdu se nesetkávám s tím, že by se někdo jen tak spontánně usmíval. Asi jsem divnej, ale chtěl vidět někoho jiného v mém stavu se usmívat. To jen tak mimochodem.) Už se z toho všeho stal začarovaný kruh. Jsem v depresi, protože jsem sám a jsem sám, protože jsem v depresi. Bohužel z toho není úniku. Když se občas dívám po svých vrstevnících (je mi 25 let), spousta z nich už bydlí s přítelem či přítelkyní a někteří už mají i rodiny, a já se furt plácám na dně, je mi z toho fakt zle. Na sebevraždu myslím skoro pořád. Kdybych se tolik nebál smrti a neměl takový pud sebezáchovy, už bych tu dávno nebyl. Nemám ani přítelkyni, která by mi s tím pomohla a měla mě ráda. Poslední dobou už opravdu nemůžu. Je toho moc. Včera jsem se svěřil jedné kamarádce (mimochodem jedna z těch v životě šťastných). Skoro se mi vysmála. Řekla mi, že si za to můžu sám, protože to vůbec neřeším a nesnažím se s tím nic dělat. Byla velmi ochotná naslouchat. Skoro to vypadalo, že mi podá provaz. To mě úplně dodělalo, nikdy jsem o tom s ní neměl mluvit. A že se nesnažím? Snažil jsem se dost dlouho s tím něco udělat, ale bezvýsledně. Nedokážete si představit tu frustraci, když se o něco vytrvale snažíte, a pořád to nejde. Pak jsem rezignoval, protože jsem si uvědomil, že to nemá smysl. Každý den se probouzím unavený a unavený chodím spát. Se spánkem mám velké problémy. Přes den jsem skoro k ničemu. Poslední dobou už nejsem schopen skoro nic dělat. V práci teď kupodivu nemáme zas a takový fofr, ale i tak. Dneska jsem se několikrát přistihl, že v návalu apatie koukám doblba a nejsem schopen nic udělat. Nikdy jsem se práci nevyhýbal, ale dneska už jsem byl tak zoufalý, že jsem uvažoval i o lékaři a neschopence, ale to by asi nikam nevedlo. Za chvíli bych v tom byl zpátky. Všichni si myslí, že je to mou leností, a ono to tak opravdu asi vypadá. Už mě vůbec nic nebaví a můj "život" je jedno velké trápení. Poslední dobou je mi často do breku, a mám co dělat, abych nezačal. Jsem chlap jako hora, ale rozsypal jsem se jako písek na Sahaře. Jenže moje problémy nikoho nezajímají, všichni se starají jen sami o sebe (a pak se diví, že je tolik sebevražd). Jsem sám a spolehnout se můžu jen na sebe.

reagovat 17.12.2012 16:31 - Nebojuj

S depresí bojuju snad...

Někdy děláme spoustu chyb jenom proto, že se snažíme být "jako oni" - ti, co jsou podle tebe šťastnější. Přijmi dočasnou samotu jako pozitivní a ne jako "osamění", prozkoumej si v soukromí, proč se vlastně stresuješ ... není to náhodou proto, že nejsi "jako oni"? Není kam spěchat, až budeš sám se sebou srovnaný, budeš potkávat podobně srovnané lidi. Měj se sebou trpělivost, jsi báječný člověk jen o tom ještě nevíš ...

reagovat 17.12.2012 22:32 - Erika

A jak ti je ted Ondro? A z ceho si tak smutny? Nemuzes najit hodnou partnerku? Myslim ze si moc citlivej a hodnej kluk,drz se,vim dobre jak se citis.Taky sem ty stavy zazila,sesypala se a ta hrozna nechut ke vsemu a zadna energie,musis najit nejaky smysl proc zit a mit se na co tesit.

reagovat 17.12.2012 23:14 - David

Ondro, nech si napsat antidepresiva, bez nich se z toho těžko dostaneš, zvlášť pokud to trvá už delší dobu.

reagovat 22.12.2012 07:39 - kora

antidepresiva pomůžou někomu. zázračné všeobecně nejsou. Pokud člověka drtí nevlídná realita, prášky to moc nezmění. Ale někomu pomůžou, zkusit si to má. Ale když nezabírají po x měsících....

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 29.12.2017 02:42 - vis

Ja to jako srandu fakt nevidim...

reagovat 29.12.2017 23:44 - hanka

Ja to jako srandu fakt...

co to tady píšete, nechápu

reagovat 30.12.2017 00:55 - Steve

:-D My chlapi ale chápeme ...

reagovat 30.12.2017 07:11 - sdfg

antidepresiva pomůžou...

Jo to je ale na zvážení psychiatra,jestli jste na ně vhodní.Ovšem že nemusí sednout,nevím,jestli tedy ,ale sám klient tohle posoudí sám. Ono to asi není jenom o náladě,že by se po nich rozšoupli,ale asi o tom,že můžou právě víc stihnout,návyky a společenské zvyky ,ale asi to je na jiný téma,to antidepresiva neumí,udělat z vagabunda lorda,ale to asi nikdo nečeká.

reagovat 30.12.2017 09:21 - ?

To je zajímavý? Vy ženský stále dokazujete jak jste dokonalý a přitom 96% pacientů na cvokárně jsou právě ženy! Z toho 20 % je na pokraji zhroucení a jsou na práškách a hrozí jím trvalá lečba na cvokárně ve vypolstrovaném pokoji! Tak to s tou dokonalostí asi není tak zrovna pravda!

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *